John Newton, autor písně Úžasná milost (Amazing Grace) v jednom ze svých dopisů napsal:

Můžeme být šťastní i ve vězení!

Náš pokoj a duchovní růst nejsou závislé na vnějších okolnostech, ale na niterném stavu našeho srdce a naší mysli. Pokud je srdce v pořádku, jinými slovy, pokud je člověk pokorného a zlomeného ducha, je poslušný Pánovým přikázáním, poddaný Jeho vůli, touží po tom, líbit se Pánu a je závislý na Jeho věrném Slově, potom může být šťastný i ve vězení; a na druhé straně – bude nešťastný v paláci!

Naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek. Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu. Filipským 4:11-13

Autor zcela jistě čerpal ze svých bohatých životních zkušeností námořníka, kapitána otrokářské lodi i otroka. Ale jak se zdá, tak to neplatí pro velkou část viditelné církve v České republice.

V posledním roce se do popředí stále více dostává otázka tzv. majetkového vyrovnání s církvemi. Církevní hodnostáři se vyjadřují často velmi kontroverzně a z jejich slov čiší touha po tom, aby už majetky a finance ta jejich "církev" konečně měla. Zdá se, že na rozdíl od Johna Newtona v jejich životech vnější okolnosti hrají nesmírně důležitou roli.

Z tzv. restitucí se stalo žhavé politicko-společenské téma. Toto téma nerozděluje českou společnost, ale odděluje ji jak od politiků, kteří zákon o majetkovém vyrovnání prosazují, tak také od církví - a nejenom od těch, které se na věcech podílejí, ale ode všech. Ode všeho, co zavání křesťanstvím. Je smutné, že věci musely dojít tak daleko. Božímu lidu tak zbývá v podstatě pouze jediné - činit pokání a vrátit se k biblickému smýšlení.

V tomto čísle Reformace přinášíme dva články, které se týkají zákona o majetkovém vyrovnání. První je - dle našeho soudu - velmi zdařilou a věcnou kritikou daného zákona a druhý se zabývá duchovními dopady, které pro jednotlivé církve z tohoto zákona vyplývají.