Ekvádorský VELIKONOČNÍ TÝDEN je plný zvláštních zvyků. Neviděli jsme žádné pomlázky ani malovaná vajíčka, ale fanesca, tradiční velikonoční polévka, nás uvedla do velikonočních oslav. Tato hustá polévka, jejímž základem je rybí vývar a až 12 druhů různých luštěnin, je báječná, pokud je rybí vývar z čerstvých ryb. Úplná pohroma však nastane, použije-li kuchař ryby sušené. Restaurace vyvařují polévku pro kostely a jejich členové prodávají kupóny na tuto dobrotu. Výtěžek z prodeje se věnuje na dobročinné účely.

Ve čtvrtek večer pokračují věřící oslavou večeře Páně. V tento den navštíví někteří v procesích sedm různých kostelů. V pátek probíhá dlouhá služba sedmi posledních vět, které Ježíš Kristus řekl na kříži. Na každou větu káže jiný kněz nebo laik ze shromáždění. V pátek také projde městem obrovské procesí. Muži jsou oblečeni ve fialových kutnách, na hlavě mají vysoký kornout a vidí jen skrze vystřižené otvory pro oči. Vypadají jako fialoví členové Ku Klux Klanu. Róbu mají přepásanou režným provazem s mnoha uzly. V tomto procesí jdou téměř samí muži a několik dětí. Ti, kteří na hlavě kornout nemají, mají trnové koruny, koruny z ostnatých drátů a ve tvářích trpitelský výraz. Na ramenech nesou dřevěné kříže různých velikostí a váhy. Celé procesí je aspoň dva kilometry dlouhé. Mnozí poutníci jsou výstupem a cestou zmoženi. Na procesí dohlíží dobrovolnící Červeného kříže a nalévají pitnou vodu. Začátek procesí vede kapela, která vyhrává do kroku jako na pohřbu. Druhá kapela procesí uzavírá. Vše řídí policie a množství dobrovolníků.

Ulice jsou lemované lidskou mačkanicí. Prodává se vše co se lepí. Cukrová vata, jablka máčená v červeném cukru, ledová tříšť politá barevnými šťávami, zmrzlé ovocné nanuky, všelijaké pečivo a nezbytná čiča - kukuřičné pivo. Vypadá hrozně a když si člověk uvědomí jak se pivo připravuje, jdou na nás mrákoty. Jestli se nepletu, je to tatáž čiča, kterou jsme museli ochutnat Africe u kmene Zulu, ale to jsme neznali výrobní proces. Namočená kukuřice se rozžvýká, potom se plivne zpět do nádoby, kde zkvasí, přecedí se a je z ní pivko. Prodavač piva táhne dvě vědra. V jednom je čiča, v druhém byla nebo by měla být voda na omývání sklenic. Voda, kterými sklenice omývají má stejnou barvu jako vědro s čičou. Čiča je indiánský mor. Často vidíme na chodnících spící Indiány, kteří jsou zpiti namol.

Během procesí vyrukuje množství žebráků i mrzáků a bylo nám ze všeho trochu úzko. Hřích je vepsaný do tváří lidí a schovaný v kápích poutníků. Celá atmosféra je šokující a skličující. Na ulici je snad každý, kdo může chodit. Poutníci přicházejí do kostelů k sochám Krista, líbají mu nohy, po doteku se křižují a políbí vlastní prsty, které se Kristova těla dotkly. Totéž dělají rodiče s rukou dítětě. Kolem soch se kupí pomuchlané bankovky a dokola hoří svíčky. Dětičky nastrojené do krajek a volánků se válejí po špinavé ulici a všude jsou cítit čůránky. Lidé vykonají svou potřebu kdekoliv a obzvlášť kolem kostelů je zápach nesnesitelný. Zvenku mají vnitřní rohy budov kostelů diagonální betonovou plochu, na které je znak kříže. Právě na tomto místě lidé zanechávají zapáchající vizitky své návštěvy. Nejchudší lidé, staří a zmrzačení nosí v náručí štěňátko nebo kotě. To je asi jejich jediná společnost. A tak si říkáme, jak se na nás asi dívá a jak nás vidí náš Stvořitel a Spasitel?

ŽIDOVSKÝ HOD BERÁNKA
Týden před velikonocemi jsme měli příležitost vidět tradiční oslavy, židovský Hod beránka, nebo-li paschu. Pascha probíhá v židovských rodinách od pradávna. Hod beránka předchází velký jarní úklid domácnosti. Rodina zasedne k slavnostně prostřenému stolu, žena zapálí svíčky, protože podle Písma světlo světa přišlo skrze ženu.

Následuje vzpomínka poslední večeře Páně. Nejdříve nekvašený chléb, matzo, který připomíná útěk Židů z otroctví, kdy neměli čas nechat chléb vykynout a pekli narychlo na ohni nekvašené placky. Nekvašený chléb má vypečené pruhy, které symbolizují zbičované Ježíšovo tělo a dirky, znázorňují probodané tělo plné ran. Tři listy chleba jsou uloženy do zvláštního pouzdra, které vypadá jako obal knihy. Prostřední plát chleba se rozlomí na polovinu a jedna část se zabalí do bílého plátna, stejně jako bylo do plátna zabaleno Kristovo tělo. Dříve než se chléb rozlomí, musí být dům očištěn od každého drobečku kvašeného chleba. Tento úkol patří dětem. Děti hledají v každé škvírce košťátkem z peří drobečky, které se spálí stejně jako hřích.

Víno, nealkoholická hroznová šťáva, symbolizuje Spasitelovu krev.

Zelená petržel představuje nový život a máčí se do slané vody, která má stejnou chuť jako slzy.

Hořký kořen - křen, připomíná trpký úděl Židů v otroctví stejně tak jako hořkost a trpkost hříchu.

V kalíšku jsou rozsekaná jablka a ořechy, které připomínají maltu, protože židé v otroctví dělali cihly.

Pečené vajíčko připomíná zápalné oběti a máčí se oloupané do slané vody na znamení smutku, že Židé nemají dodnes obětní chrám.

Jehněčí kýta symbolizuje první oběť beránka za naše hříchy.

U prostřeného stolu sedí celá rodina. Jedno místo je volné. To je místo pro očekávaného Spasitele, na nějž Židé čekají dodnes. Podle některých Židů očekávají příchod Eliáše. Na stole jsou číše, které znázorňují posvěcení, pohromy, vykoupení a chválu. Pátá číše je připravena pro Eliáše.

Rodinný obřad hodu beránka trvá asi dvě hodiny a každý člen má svoji úlohu. Je neuvěřitelné, že Židé opakují tento obřad po tisíciletí, a do dnešního dne nepochopili symboliku, která je jim nejbližší. Většina Židů zatím nepoznala svého Spasitele ani Krále a stále čeká.

Ekvádor je jedna z mála zemí, kde na mnoha místech vlaje židovská vlajka. Před válkou odešlo množství Židů do Ekvádoru, který jim jako jedna z mála zemí světa nabídl útočiště. Jeden náš přítel nám před odjezdem do Quita řekl, že si pamatuje z dětství, že celá jejich rodina měla víza a doklady k vycestování do Ekvádoru. Rodiče však rozhodli, že nikomu neudělali nic zlého a odjezd odložili. On jediný z celé rodiny přežil nacistický koncentrák.

BÝČÍ ZÁPASY A NEJEN TY
Býčí zápasy jsou hluboce vžité ve Španělsku, Portugalsku a zemích Latinské Ameriky. V bývalých španělských koloniích pokračují dodnes a rozhodně nejsou jedinou krvavou podívanou pro chtivé diváky. V Ekvádoru jsou býčí zápasy málem na denním pořádku. V televizi můžete vidět místní i hostující toreadory. Přenosy z Madridu ukazují vzrušující záběry, světová jména a jejich triumf i pád. Z historie víme, že lidstvo chce chléb a hry. Gladiátorské zápasy na život a na smrt bavily obecenstvo. Oblíbená byla i podívaná kdy hladoví lvi sápali křesťany. V Asii jsou oblíbené zápasy kohoutí, beraní a zápasí i psi s prasaty. Člověk má odvěkou touhu, aby mu běhal mráz po zádech. Způsob jakým se baví je toho nejlepším důkazem. Dnes jsou nejúspěšnější ty nejkrvavější a nejzvrhlejší filmové horory jaké si umíme představit. Vlastně představivosti již nic nezbývá. Filmová plátna a televizní obrazovky jsou tak explicitní a lidské emoce tak otupělé, že k patřičnému vzrušení potřebují stále silnější a silnější dávky. Násilné a zvrhlé chování se stává šokující skutečností dnešního života.

Historické záznamy o býčích zápasech pocházejí z ostrova Kréty již 2000 let před Kristem. Býčí zápasy byly oblíbené i mezi křesťany a papež Pius V. vydal v roce 1567 prohlášení, že křesťané zabití při býčích zápasech budou z církve exkomunikovaní. Tento zákaz však dlouho nevydržel. Španělé vášnivě milovali býčí zápasy a tak raději postavili kapličky a modlitebny, kam se toreadoři a matadoři přicházejí před zápasem pomodlit.

Největší býčí aréna v Mexiku City pojme až 50000 diváků. Viděli jsme první býčí zápasy v mexické Tijuaně na přání našeho návštěvníka z Československa. Jeho spokojenost dosáhla vrcholu, když viděl západní turisty, kteří za touto podívanou přijeli z daleka a platili ve valutách. V nás podívaná vyvolala nepříjemné pocity a já jsem se rozklepala jako při zimnici nad krutostí celého boje. Byli jsme také obveseleni, když býk přeskočil ochrannou ohradu a všichni hrdinové z uličky za ohradou velice čiperně skákali do arény. Daleko více zážitků jsme měli z celkové atmosféry a domácích diváků, kteří zápasy prožívali, s velkým nadšením a halasem. Západní turisté seděli schlíple a žádné davové nadšení neprojevovali.

Nemyslela jsem si, že se ještě někdy na býčí zápasy podívám, ale neodolali jsme. Začátkem vánočních oslav v Ekvádoru jsou právě býčí zápasy a tak jsme chtěli vidět, jak jedno souvisí s druhým. Procesí diváků se sunula k aréně, procházeli kolem prodavačů panamských klobouků, které se nevyrábějí v Panamě, ale v Ekvádoru. Prodavači nabízeli k prodeji vše možné i nemožné. Množství překupníků se snažilo prodat vstupenky a vstup do arény strážila policie na koních.

Ekvádorská aréna byla proti mexické maličká, takže jsme měli vše jako na dlani. Fanfáry oznamují začátek vystoupení. Býk vyrazí do arény, začne běhat kolem dokola a útočí na vše v pohybu. Ti, co ho dráždí, se schovávají za dřevěné bariéry a býk tak tak zabrzdí. Samozřejmě takové tempo býka za chvíli unaví. V zápasech vystupují tři hlavní hrdinové. Nejdříve přijedou do arény na koních pikadoři. Ozbrojení rytíři i koně jsou v brnění. Koně mají zavázané oči, ale jistě cítí nebezpečí. Pomocníci našíbují rozzuřeného býka, aby koně nabral z boku. Býk skloní hlavu k zemi a snaží se koně i jezdce nadzvednout. Obrněný pikador zabodne dlouhé kopí do hřbetních svalů a celou svou vahou i vahou koně býka tlačí. Prvním zraněním býk ztrácí sílu krčních svalů a hodně krve. Někdy se býku podaří koně zvednout a obrněnec z koně spadne. Není schopný pohybu, ani aby se postavil na vlastní nohy. Banderilleros odvádějí býčí pozornost jinam, aby oplechovaný hrdina unikl rozzuřenému býkovi. Pikadoři s fanfárami odjedou a býk zůstane sám s několika banderillery. Jeden z nich se odvážně postaví proti cválajícímu býkovi a zapíchne mu dvojici asi půl metru dlouhých ozdobených šípů do krčních svalů. Obyčejně tento úkon opakuje a býk potom běhá arénou s krvavou ozdobou. Za chvíli toho má tak akorát a když se konečně objeví jeho úhlavní nepřítel, začne nerovný boj. Během odpolední podívané obyčejně vystupují tři matadoři a každý zdolá dva býky. Špatné svědomí se uchlácholí tím, že maso býků, které je tuhé jako podešev, dostanou chudí. Rozčilení, stres a adrenalin udělají své pro diváky i zvířata.

Matadoři mají před zápasem pobožnost v privátní kapli. Nastupují před diváky v plné parádě a než se dají do boje, několikrát se pokřižují. První mládenec Rodriguez měl býčka, který vážil 375 kg a přestože se matador snažil, býk byl uhoněný a bojovat se mu moc nechtělo. Dokonce to došlo tak daleko, že matador udělal o býčí čelo za velkého jásotu obecenstva berany berany duc. Zdálo se nám, že v ekvádorské výšce třech tisíc metrů neměli ani býci výdrž a agresivitu jakou si pamatujeme z Mexika. Celý zápas trval asi dvacet minut a metr dlouhý kord, zajel do býčího zátylku jako po másle. Býk však stál ještě asi další minutu než klesl v kolenou.

Druhý matador Caballero měl býka váhy 430 kg a byl v krásném starorůžově vyšívaném kostýmu. Před býkem se promenádoval, dráždil a provokoval, ale ani druhý býk nechtěl bojovat. Několikrát upadl a zůstal ležet. Pomocníci jej tahali za ocas a kopali do něj, jen aby se zvedl a zaútočil. Caballerův meč zajel do býčí šíje s profesionální zručností až po rukověť, ale býk padl teprve až rukověť maličko povytáhl. Caballero byl ze třech matadorů nejodvážnější, dá-li se to říci i nejšikovnější a odvedl "čistou práci." Druhý býk, kterého skolil, vážil 475 kg.

Třetí matador Garzon, to byla spíš ostuda a diváci si pořádně zapískali. Nejen, že několikrát ztratil pelerínu, ale potom se nemohl strefit a snažil se meč zabodnout, ale marně. Narazil na krční obratle. Teprve na pátý pokus meč projel, ale býk zůstal stát. Ani v druhém kole nepochodil lépe, ale to už jsme odešli a slyšeli jen pískot diváků.

Mrtvé býky vždy odtáhlo koňské spřežení. Smutný a nehezký pohled vystřídal další matador. Všichni byli vyparádění a napulírovaní. Pivoňkové podkolenky, vyšívané kazajky, pastelové barvy a bohaté výšivky se třpytily zlatem i stříbrem jako kněžská roucha. Jejich mladé a hezké tváře připomínaly spíš mormonské misionáře než mladíky připravené na takovou řezničinu. Jejich každý pohyb měl vypočítanou eleganci, přesnost, vše pro efekt. Matadoři se producírovali elegantně jako při baletním představení. Jak jdou tyto dvě věci dohromady, býčí krev a zlatem, stříbrem vyšívaná roucha mi nejde do hlavy. Jak souvisí býčí zápasy s vánočními oslavami jsme se také nedozvěděli.

Každé představení se opakovalo ve večerním televizním programu a po profesionálním střihu jsme viděli ve zkrácené podobě co se odehrálo v aréně během odpoledne. Vybraná společnost a slavní hosté měli příležitost společně s matadory sledovat představení v gala provedení. Divácká atmosféra a nadšení dodávalo představení cirkusovou atmosféru. Čím levnější vstupenky, tím veselejší bylo obecenstvo. Policie řádně dohlížela, občas i vyváděla nepokojné a bujnější diváky. Mezi diváky nebyly žádné lahve, ani plechovky. Na to dohlížela šacovací kontrolu u bran arény. Diváci si přinášeli nebo kupovali pití v plastikových sáčcích a nasávali je slámkou. Kdyby byly povolené lahve, asi bychom viděli mnohem víc krve ve hledišti než na kolbišti.

Latinská kultura a myšlení je pro nás do jisté míry exotická a na druhé straně nepochopitelná. Většina mužů má matadorství tak hluboce vžité, že se to projevuje i v každodenním chování. Nejhorší je to pak za volantem, protože tam se zdá, že řidič nemá jiný cíl, než chodce nabrat. Řidiči jsou naprosto bezohlední a velice agresivní. Největší zážitek je sledovat zasedání ekvádorského kongresu. To přináší vzrušení málem jako na koridě. Poslanci neútočí na býky, ale jeden na druhého. Často vznikají bitky. Nedávno jeden hodil po druhém popelník a ten to odnesl s rozbitou hlavou a mnoha stehy. Podlitiny na očích, krvavé nosy, utržené rukávy obleků nejsou nic neobvyklého. Policie ani pořádková služba nemůže zasáhnout, protože všichni poslanci mají diplomatickou imunitu. Pan president Borja nemá snadnou práci a kongres nazývá gangstery. President congresu je bratranec bývalého i současného kandidáta na ekvádorského presidenta. Abdulah Bucaran je výtečník, který málem vyhrál v minulých volbách. Ale dřív než se to stalo, musel z Ekvádoru uprchnout do Panamy, protože na něj byl vydán zatykač. Tam ho ochraňoval další jihoamerický výtečník Noriega, který dnes sedí v bezpečí před svými kolegy v žaláři na Floridě. Abdulah, bývalý starosta města Quyakilu zpronevěřil městské peníze a aféra praskla. Funkci starosty převzala Abdulova sestra a za pomoci dalších vlivných členů rodiny je Abdulah opět presidentským kandidátem. Situace je vážnější než si chce kdo připustit. Abdulah získává hlasy a podporu mezi chudými a Indiány, kteří dostávají instrukce nejen od domácích narudlých poradců, ale i od úplně rudých Kubánců. Abdula si kupuje hlasy za slepice. Nejchudším obyvatelům na pobřeží přidělil bažiny a za krátkou dobu je možné vidět ekologickou i zdravotní katastrofu. Dřevěné domky na muřích nožkách a chodníky, které tyto plovoucí Benátky spojují lidská mraveniště a z bažin jsou hnilobné stoky plné odpadků, kde přežívají smrtonosní komáři a řádí cholera. Raci, kteří žili v bažinách a poskytovali obživu svým ojedinělým obyvatelům, vyhynuli.

Mnoho jihoameričanů vidí vzor a příklad dokonalého společnského zřízení na Kubě. Fidél Castro je hrdina a komunismus je sen mnoha obyvatel. Ekvádor je v nebezpečné situaci. Válka v Perském zálivu jen přilila do ohně společenské nespokojenosti. Ekvádor je členem OPEC zemí a válečný koflikt a zvýšený prodej ropy přinesl větší zisky do státní pokladny. Na pohled by se zdálo, že válka v Perském zálivu povzbudí ekvádorskou ekonomii, ale roční inflace je kolem 50% a jak se zdá, inflaci nezastaví ani ropa, i kdyby tekla z vodovodů. Zahraniční bankéři žádají splátky na ekvádorské půjčky, které přesáhly již 12 miliard dolarů. Splácení státních dluhů asi neleží na srdci nikomu. Ekvádor řeší nezaměstnanost novými státními místy, ale tito zaměstnanci nic nevyrábí, zato pilně stávkují a chtějí svůj podíl z olejových zisků. Zaměstnanci žádají vyšší mzdy aby udrželi krok s inflací. Ekvádorský zákoník práce je neuvěřitelný. Máme tři stránky strojopisu jak se zaměstnancům vyplácí základní mzda, plus 13., 14. a 15. plat. Po dvou letech zaměstnání má zaměstnanec právo na tak zvanou reservu, měsíční mzdu, za každý odpracovaný rok. Jednou za tři měsíce jsme měli domovní schůzi, kde se dvě hodiny diskutovalo jak a kolik zaplatit zahradníkovi, který přichází každý druhý týden na půl dne. To však není jediná ukázka latinské tvořivosti. Unie a unioví zaměstnanci jsou schopni zničit soukromé podnikatele. Jestliže jdou zaměstnanci do stávky, podnikatel nemůže vykonávat celý rok svoji živnost. Ekonomické problémy zmítají zemi a bouří se i domorodí Indiáni, kteří chtějí mít kontrolu nad územím, kde se nachází ropná pole. Na jedné straně jsou pokrokové síly Ekvádoru narudlé a na druhé straně nastupují, stejně jako v Peru a Kolumbii, obchodníci s drogami. Budoucnost Ekvádoru je nejistá.

- kas - pokračování příště