V 38. čísle ZODu jsem obšírněji rozebíral, proč je nemožné sladit teistickou evoluci s biblickým zápisem Božího tvoření - kreací. Křesťan se musí rozhodnout buď pro stvoření a neporušitelnou slávu Božího slova, nebo pro evoluci a porušitelnou "slávu" lidského slova.

Před nedávnem se mi dostaly do rukou materiály, které mi vyrazily dech. Uvědomil jsem si totiž, že ateističtí humanisté, kteří evolucí dýchají, jsou oproti mně nesrovnatelně razantnější v neslučitelnosti Bible a evoluce. Vyplývá to totiž z jejich myšlenkové celistvosti - integrity. V myšlenkové celistvosti ani nemusí jít o pravdu, vysvětlím to. Myšlenková celistvost humanistických ateistů, jako byli H. G. Wells nebo Thomas Huxley, je ohromující, a smekám před jejich dokonalým pochopením biblického křesťanství. Kéž by většina křesťanů pochopila Bibli do morku kosti tak jako tito ateisté. Prosím vás, čtenáře, abyste posoudili, kdo zná a rozumí lépe učení Bible, zdali tito dva humanističtí ateisté, anebo liberální křesťané a jejich učitelé - teologové?

H. G. Wells (W 1946)

Wells měl ohromný vliv na myšlení první poloviny 20. století. Byl také osobním přítelem Karla Čapka. Jeho politické názory byly spíše levicové. Na sklonku života se jeho optimismus začal postupně vytrácet. Předpověděl, že se lidstvo vyhubí, a veškerý vývoj začne znovu od začátku.

Víme, že co se týče knihy Genesis, není nic tak důležité, jako jistota o jejím původu. Všechny pozdější biblické pravdy z ní totiž nějak vycházejí. Jak důležité je dobře vyřešit tento problém, ukázal právě H. G. Wells, když řekl:

"Jestliže lidé i zvířata se tedy skutečně vyvíjeli směrem vzhůru, pak nemůže být ani řeči o prvním lidském páru, o zahradě Eden, o prvotním hříchu atd. A jestliže neexistoval prvotní hřích, pak se celá historická budova křesťanství, tj. historie prvotního hříchu jakožto důvodu vykoupení - což tvoří základ křesťanské víry - zřítí jako domeček z karet."

Nepřekvapuje vás taková lekce od humanisty a ateisty? Celá tragédie však vězí v tom, že Wells věděl přesně, proč odmítl křesťanství. Pochopil evoluci, pochopil i biblické křesťanství. Přijal evoluci, proto biblické křesťanství musel beze zbytku odmítnout. Tomu říkám myšlenková celistvost - integrita. Biblický křesťan myšlenkovou celistvost také zachoval. Pochopil jako Wells evoluci, pochopil i biblické křesťanství. Přijal však biblické křesťanství, proto musel evoluci beze zbytku odmítnout. Teističtí evolucionisté, ti kdo věří, že Bůh tvořil evolucí, buď nechápou evoluci, nebo biblické křesťanství, nebo obojí. Humanistický evolucionista a biblický křesťan poznali, že dva vzájemně se vylučující principy nemohu platit současně.

Thomas Huxley (1825 - 1895)

Tento Darwinův současník a pilný šiřitel Darwinových myšlenek napsal:

Vůbec nechápu, jak kdokoliv, i jen chvilkově, může zapochybovat, že křesťanská teologie nutně stojí a padá s historickou spolehlivostí židovského písma.

Myšlenka zharmonizovat Bibli s evolucí není nová ani současná. Už v Darwinově době byli teologové, kteří se marně snažili sladit evoluci s Biblí. Snažili se naroubovat na Bibli jak Darwinův vývoj druhů, tak Lyellovo pojetí historické geologie, kdy tvrdil, že usazování vrstev hornin trvalo stamiliony let. Fascinující je to, že se proti tomuto jejich snažení vehementně postavili samotní evolucionisté, kteří jasně ukázali, že sloučení těchto dvou úplně protichůdných pojetí vzniku života není možné bez ztráty celistvosti myšlení.

Huxley byl brilantní myslitel, který podobně jako Wells rozuměl biblickému učení lépe než mnozí liberální teologové. Shlížel s pohrdáním na tyto teology kompromisu a používal jejich protiřečící si výroky, aby zesměšnil biblické křesťanství. Teističtí evolucionisté nahrávají na smeč bezbožným humanistům. Ve své práci "Světla církve a vědy" Huxley napsal, mimo již výše zmíněný citát, toto:

Samotné početí Mesiáše, neboli Krista, je neoddělitelně spjato s židovskou historií; ztotožnění Ježíše Nazaretského s Mesiášem spočívá v interpretaci těch pasáží židovského písma, které by nebyly žádným důkazem, nemít historické oprávnění, které je jim přisuzováno.

Jestliže smlouva s Abrahámem nebyla ustanovena; jestliže obřízka a oběti nebyly nařízeny Jáhvem; jestliže deset přikázání nebylo napsáno Boží rukou na kamenné desky; jestliže je Abrahám jen víceméně mýtický hrdina, jako třeba Theseus; jestliže je příběh celosvětové potopy fikce; jestliže je pád člověka jen legenda; jestliže je stvoření jen sen pozorovatele; jestliže všechny tyto určité a podrobné popisy domněle skutečných událostí nemají o nic větší historickou váhu než příběhy období Césarova Říma, co potom má být řečeno o mesiášské doktríně, která je mnohem méně objasněna? A co svědectví pisatelů knih Nového zákona, kteří s touto teorií nejenom že přijmuli literární fikce místo pevných pravd, ale navíc postavili úhelný základ křesťanského dogmatu na legendárních tekutých píscích?

Huxley si uvědomil, na rozdíl od mnohých křesťanů, že evangelium padá v momentě, kdy odbouráme historičnost Genesis, kdy popřeme, že všechny popsané události skutečně proběhly v prostoru a čase.

GENESIS: Historická pravda

Huxley v podstatě upozorňuje, že jestliže věříme novozákonním doktrínám spásy, potom musíme věřit, že biblická Genesis je historická pravda. Sám se podle toho z hlediska celistvosti svého myšlení zařídil: protože věřil v pozvolnou evoluci, musel logicky zavrhnout celé křesťanství.

Huxley důrazně prohlašuje, že celosvětová potopa není jen pouhou součástí biblického příběhu, ale je nutným následkem jistých přestupků, které jsou v Bibli podrobně probírány. Potud chápe dokonale, ba i lépe než mnozí křesťané. Samozřejmě, nakonec se odvolává na to, co sám nazývá "vědou" (my filozofií), a proto je nutné, jak píše, vzdát se biblické celosvětové potopy jako "nevědecké" teorie.

Huxley se ve svém díle zaobírá názory různých teologů 19. století, kteří se snažili sladit Boží biblickou kreaci s humanistickou evolucí trvající stamilióny let. Tito teologové také zredukovali Noemovu biblickou celosvětovou potopu na místní záplavy. Huxley jim odpověděl dost podrážděně:

"I dítě musí vidět bláhovost takových pochyb." Teističtí evolucionisté jsou podle Huxleyho tedy bláhovější než děti! Potom ukazuje absurdnost tohoto tvrzení, obzvláště z topografického hlediska.

Huxley reaguje pobaveně, když se dočítá v článku "Noe", od jednoho významného teologa, že církev musí opustit teorii potopy úplně: "Co jsem mu doporučil (evoluci), může do určitého stupně přispět ke zdárnému konci(zničení křesťanství)."

Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, a budou se posmívat: "Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření." (evolucionisté) Těm, kdo toto tvrdí, zůstává utajeno, že dávná nebesa i země byly vyvolány slovem Božím z vody a před vodou chráněny. Vodou byl také tehdejší svět zatopen a zahynul. Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země, dokud nebudou zničena ohněm; Bůh je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí. (2. list Petrův 3:3-7)

Huxleyho cílem bylo zničení křesťanství a popření pravdivosti Bible. Když lidé odmítli Bibli, byl spokojen. Jakmile se však někdo pokusil vykládat Bibli tak, aby vyhovovala evoluci, zaútočil:

"Přiznávám, že se ztrácím, když se snažím pochopit ty, kdo delikátně našlapují mezi "obrazy" a "jinotaji". Jistá vášeň pro srozumitelnost mě nutí, abych se otevřeně zeptal, zdali pisatel (liberální teolog) míní říci, že Ježíš nevěřil sporným biblickým příběhům, když sám hovořil, jako o faktické události, že "Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny"; věřil Ježíš v celosvětovou potopu, nebo nevěřil? Zdá se mi, že se Písmo zmiňuje o Noemově ženě a jeho snachách. Z toho vyplývá, že písmo "zaručuje" na základě těchto prohlášení, že se předpotopní lidé ženili. Měl bych si také myslet, že jejich jezení a pití by mělo být chápáno pevným věřícím jako doslovná pravda tohoto příběhu. Navíc se odvažuji otázat: Jakou hodnotu, jako jedna z ilustrací Božích metod jednání s hříchem, má zápis příběhu, který se nikdy nestal? Jestliže žádná potopa nesmetla hříšné lidi, jakým by byla potom varováním? Jistě ne větším než vytí neexistujícího vlka.

Huxley dál pokračuje lekcí, kterou si žádný liberál neschová na památku. Cituje Matouše 19:4-5

Odpověděl jim: Nečetli jste, že Stvořitel od počátku 'muže a ženu učinil je'? A řekl: 'Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo', a hned komentuje:

"Jestliže se zde Božská autorita neodvolává na 24. verš 2. kapitoly Genesis, jakou hodnotu a smysl má vůbec jazyk? Znovu se táži, jestliže si můžeme zahrávat s příběhem Adamova pádu jako "obrazem" nebo "jinotajem", co se potom stane se základy Pavlovy teologie?"

Pro zdůraznění Huxley cituje 1. Korintským 15:21-22:

A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.

Huxley dál pokračuje bez slitování:

"Jestliže nemůže být Adam považován za reálnější osobnost než Prometheus a jestliže příběh Adamova pádu je pouze instruktážní "obraz" srovnatelný s Prometheovým mýtem, jakou hodnotu potom má Pavlova dialektika?"

Vidíte tu Huxleyho intelektuální převahu nad věřícími liberály kterékoliv historické doby? Divíte se, že nás, křesťany, potom svět považuje za prosťáčky, i když to tak naplno neřekne? Je na čase, abychom se vzpamatovali. Byli jsme Bohu už dlouho nevěrní. Pamatujme, že duchovní nevěstka není ani přitažlivá ani nikoho nevzrušuje. A my křesťané přece chceme svět vzrušit!

Kompromis nic nevyřeší

Těm, kteří se pokoušejí věřit novozákonním doktrínám, které učí Pavel a Kristus, a současně odmítají Genesis jako doslovnou historii, Huxley připomíná: "Melancholickým faktem zůstává, že to, co zastávají je beznadějně neudržitelné." Huxley je neústupný a věří, že "věda" dokázala jistotu evoluce v takové míře, že nikdo s trochou "inteligence" nemůže přijmout záznam o stvoření z biblické knihy Genesis jako historickou pravdu. Přesto, pravdivě, logicky a jasně potvrzuje svoji intelektuální celistvost, když ukazuje, že Nový zákon závisí na historické pravdivosti Genesis. Uvedli jsme si jen několik příkladů - doktrína hříchu, doktrína manželství a varování, že příští soud, který přijde na Zemi, je podmíněn historickou celosvětovou potopou. Huxley se vysmívá těm, kdo se snaží sloučit neslučitelné. Vysmívá se těm, kdo věří v evoluci, odmítají potopu, a přesto si život pojišťují u Krista. Považuje je za naivnější než děti.

Vše, co Huxley říká, je prosté a logické - Teologové a křesťané, jestliže přijímáte evoluci, vítám vás mezi námi humanisty, ale abyste nevypadali přihlouple a zachovali si důstojnost a integritu, musíte se vzdát Bible úplně. Kompromis vás intelektuálně zničí.

Ke konci 19. století se už většina církve vzdala doslovného chápání Noemovy potopy. Dnes vidíme, jak se postupně zbavovala dalších životně důležitých doktrín. "Církev" sdílí společné lože s humanisty, Darwinem a jeho největším propagátorem Huxleyem.

Tento antikřesťan na svých přednáškách v roce 1861 řekl: "Příští pátek už všichni budou přesvědčeni, že jsou z opice."

Neuvěřitelné množství církví a křesťanů věří více ve slovo lidské než ve Slovo Boží. Historie nás však učí, že mnoho evolučních domněnek, které se dnes vyučují jako fakt, budou v budoucnosti odvrženy samotnými evolucionisty.

Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. Je psáno: 'Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.' Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství. (1. list Korintským 1:18-23)

- pst -