Na církev se můžeme dívat jako na církev obecnou (viz apoštolské vyznání víry) nebo církev jako místní sbor. Oba tyto pohledy se vyskytují v Písmu a v tomto článku nebudou vždy přesně rozlišovány. Pro hledání rysů zdravého sboru bude nejlepší podívat se na prvotní církev. Její obraz však není vždy dokonalý: je zde mnoho věcí, které nás zarmucují, ale také překvapují. Písmo popisuje dva stavy církve: stav aktuální a stav ideální. Aktuální stav církve je popsán následovně:

  • Dokonce se proslýchá, že je mezi vámi případ smilstva, a to takový, jaký se nevyskytuje ani mezi pohany, že totiž kdosi žije s ženou svého otce. A vy jste přitom nadutí, místo abyste se raději zarmoutili; odstraňte ze svého středu toho, kdo to udělal. (1 Korintským 5:1-2)

Jde o výrazné hříchy, proti kterým se staví i svět, a se kterými církev sama nic nedělala. Sboru v Korintě bylo jedno, co se děje. Pojem "kázeň" takové církvi nic neříká. Neděsí se hříchu a nemá bázeň Boží. V Korintském sboru měli také další problémy.

  • ... neboť jste stále ještě tělesní. Vždyť pokud je mezi vámi žárlivost, rozbroj a rozdělení, zdali nejste tělesní a nežijete jen po lidsku? (1. Korintským 3:3)

Zde vidíme napětí uvnitř sboru, které je způsobené lidmi - možná chybějícími generacemi. V kontextu tohoto verše čteme jinou pasáž: "Já jsem Pavlův, já Apolův..." Tato pasáž ukazuje na problémy ve vedení sboru. Mohli bychom je označit jako "napětí shora". Problémy mezi vedoucími Pavel předpovídá i na jiném místě.

  • I z vás samotných povstanou muži, kteří budou mluvit převrácené věci, aby strhli učedníky za sebou. (Skutky 20:30)

Zde se jedná o problém ambicí mezi jednotlivými vedoucími. Jde o problém postojů a vztahů.

K problémům prvotní církve patří také bludné učení. Jako příklad nám může posloužit oddíl zapsaný ve 2. Tesalonickým 2,1-2:

  • Pokud jde o příchod našeho Pána Ježíše Krista a naše shromáždění k němu, žádáme vás, bratři, abyste se nenechali snadno otřást ve svém poznání ani vylekat buď skrze ducha, nebo skrze slovo nebo skrze dopis, vydávaný za náš, jako by den Pánův již nastal.

Vyskytlo se tvrzení, že už nastal druhý příchod Páně. Když čteme tento list, narazíme na to, jak Pavel Tesalonickým vytýká jejich lenost, která mohla být důsledkem těchto bludů. Možná i důvodem jejich vzniku.

Tento popis církve není moc příjemný a je možná až moc podobný tomu současnému, ale to není důvod k tomu, abychom se přestali pokoušet směřovat k ideálu, který je Božím plánem pro nás. Je popsán v následujících verších:

  • Vy jste světlo světa. Nemůže být ukryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nekladou ji pod nádobu, ale na stojan; a svítí všem, kteří jsou v domě. Tak ať září vaše světlo před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích. (Mt 5,14-16)

Hlavním úkolem je zjevit Boží slávu. Ideální stav církve je popsán v Efezským 4:11-16: Bůh připravil všechno, co je k fungování církve třeba. Jsou zde zmíněni jednotlivci (lidé) a vztahy mezi nimi (klouby). Dál je v Efezským popsán Boží plán, jak zajistit církvi svatost.

  • Muži, milujte své ženy, jako i Kristus miloval církev a sebe samého za ni vydal, aby ji posvětil, když ji očistil obmytím vody v slovu, aby sám sobě postavil slavnou církev, která by neměla poskvrny ani vrásky ani čehokoliv takového, ale byla svatá a bezúhonná. (Efezským 5:25)

V poslední knize Bible je pak církev líčena jako nevěsta (Zj 21:2). Můžeme přemýšlet o tom, čemu je náš sbor blíž. K přemýšlení nám mohou posloužit následující body:

1) Co je církev a jak se staneme jejími členy

K tomu, abychom poznali, co je církev, je dobré určit, co je základem pro církev. Můžeme se podívat na výpovědi Písma.

  • ...nýbrž abychom byli pravdiví v lásce a rostli všemi způsoby - v toho, který je hlavou, v Krista. (Efezským 4:15)

Hlavou církve je jedině Kristus, nikdo jiný jí nemůže být. On ji vykoupil a je tím jediným, kdo ji vykoupil. To, zda je hlavou, poznáme podle našeho rozhodování. Hledáme, co chce On, nebo jednáme hlavně dle tradice a tak, jak se nám to hodí? Nechovají se některé sbory bezhlavě!?

Ježíš je však nejen hlavou - tím, kdo církev vede, ale také tím, kdo je jejím základem, jejím úhelným kamenem.

  • ... byli jste vybudováni na základě apoštolů a proroků, kde je úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. (Efezským 2:20)

Existují dvě možnosti výkladu, co je úhelný kámen. Může jít buď o kámen ve středu klenby, který celou klenbu drží. Je nejvíce zatížen, a pokud by byl vyjmut, klenba se zřítí. Nebo jde o základní kámen v základech stavby (v rohu). Ten je nosný, a pokud je odstraněn, také se celá stavba zřítí. Ježíš je takovým základem, ale není jediný, kdo je v tomto základu. Nachází se v něm také lidé - apoštolé a proroci. "Bůh má odvahu", když základ církve buduje i z lidí. Skutečnost, že do základu církve staví také lidi, však odpovídá tomu, že jsme byli jím povoláni. Máme tak velkou možnost ukázat, jak se jím necháváme proměňovat. Členy církve nás nečiní jen Boží povolání, ale i účast na Duchu svatém.

  • Neboť v jednom Duchu jsme my všichni byli pokřtěni v jedno tělo, ať Židé nebo Řekové, ať otroci nebo svobodní, a všichni jsme z jednoho Ducha dostali napít. (1. Korintským 12:13)

Nejde zde o křest vodou, ale o připojení do Jeho těla. Jde o jediný možný způsob připojení k církvi.

2) Církev má zbudované vztahy

  • Z něho celé tělo, spojované a držené pohromadě pomocí každého kloubu podpory, která podle činnosti a míry jedné každé části bere výživu pro svůj růst ke svému vybudování v lásce. (Efezským 4:16)

Toto je verš popisující církev jako tělo. Ukazuje na vazby a na to, co vlastně tělo drží pohromadě. Tyto vazby jsou obrazem vztahů v církvi. Ukazují, že vztahy mohu zbudovat jen tehdy, když jsem na správném místě. Vztahy mohou ohrozit dvě věci: AMBICE a PODCEŇOVÁNÍ. Potřebujeme znát svou hodnotu. Ta je dána Kristovou krví a jeho dílem na kříži. Máme vše, co potřebujeme k tomu, abychom mohli stát před Ním. Je velké nebezpečí, pokud se člověk, který není duchovně uzdraven - jinými slovy, který nezná svou hodnotu - dostane do vedoucí pozice. Je zde velké nebezpečí pro církev i pro něj. Je možné, že si bude ve své nové pozici léčit své komplexy. Z toho plyne další nebezpečí: pokrytectví a falešné náboženství (Jan 12:42). Otázkou je: O co mi jde? Jde mi o realitu, nebo mi stačí jen obraz? Co čekám, když se někoho ptám: "Jak se máš?"

Čistotu vztahů poznáme také podle vyznání hříchů a vzájemné vydanosti. Pod vyznáním hříchů bychom měli rozumět, že je nejen třeba říci "Pane odpusť nám!", ale i "Pane odpusť mi!", a říci konkrétní věc.

3) Církev je vícegenerační

  • Shromážděte lid, posvěťte sbor, sezvěte starce, shromážděte pacholátka i kojence od prsů, ať vyjde ženich ze svého pokojíku a nevěsta ze své komůrky. (Joel 2:16)

Tento verš je součástí oddílu, který je mottem modlitebně postní stráže. Podle vyjmenovaného souhrnu je vidět, že ve shromáždění se počítá s každým. Často však jde o velký problém, protože mladší generace se nechce nechat poučit zkušeností starší generace, a ta se zase nechce nechat nadchnout mladými. V církvi však nejsou jen fyzické generace. Sem patří také generace duchovní, jak se o nich mluví v l. Janově 2, 14-16:

  • Napsal jsem vám, dítky, že jste poznali Otce; napsal jsem vám, otcové, že jste poznali toho, který je od počátku; napsal jsem vám, mládenci, že jste silní a slovo Boží ve vás zůstává, a přemohli jste toho Zlého. Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm láska Otcova. Neboť všechno, co je ve světě - žádost těla, žádost očí a prázdná chlouba života - není z Otce, ale ze světa.

Nemusíme popisovat duchovní dětství. Známe je všichni. Pojďme se podívat na dvě zbývající období. Mládenci vítězí nad pokušením. Neznamená to, že nezhřeší, ale že nežijí v koloběhu "zhřeším - vyznám". Stojí ve vítězství. Žádný sbor - ani mládenec - nezůstane bez démonických útoků!

Další kategorií jsou otcové. Otcové jsou nasyceni Boží přítomností. Nejsou závislí na lidech a jsou schopni sami sytit - nejen přijímat. Otcovství je znamení zodpovědnosti.

4) Církev je otevřená pro slabé a potřebné

Když zde byl před několika lety Mahesh Chavda, řekl: "Začněte sloužit těm nejubožejším. Když Bůh požehná, bohatí se postaví do řady." Bůh sám klade na tuto službu důraz:

  • Zbožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa. (Jakub 1:27)

Sociální práce je důležitý úkol. Ježíš sám je otevřený pro ty, které odmítá svět. Můžeme to vidět na příkladě Zachea. Všichni, kdo to uviděli, začali reptat:

  • K hříšnému muži vešel jako host! (Lukáš 19:7)

My máme být podobní Ježíši a přijímat ty, které nikdo nechce. Sami se máme starat o bezbranné a slabé. Ve Starém zákoně máme příběh o putování na poušti, kde Písmo popisuje:

  • Pamatuj, co ti učinil Amálek, když jste táhli z Egypta. Střetl se s tebou na cestě a zničil ti zadní voj, všechny churavé za tebou, když tys byl ochablý a unavený; a nebál se Boha. (Deuteronomium 25:17-18)

Satan napadá nejslabší, kteří stojí na okraji. Sami musíme usilovat o to, abychom se nestali slabými a nedostali se na okraj sboru. Pokud mám problémy, je na mně, abych vyhledal pomoc a nenechal se stáhnout dolů.

5) Církev usiluje o svatost

  • Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní ve shromáždění spravedlivých. (Žalm 1:5)

K tomuto verši se řadí novozákonní příklad Ananiáše a Safiry (Sk 5:1-10). Měli bychom se ptát: "Už vynesli od nás ze sboru nějaké pokrytce nohama napřed?" Jestliže ne, tak buď tam žádní nejsou, anebo chybí Boží moc a je málo pravých křesťanů. Není normální, když se hříšníkům líbí v církvi, aniž činí pokání či nejsou "vyneseni nohama napřed". Na místě je otázka: jaký je náš vztah k hříchu? Nejde o zákonický způsob života. Jde o to, že Boží přítomnost vede k tomu, že hříšník neobstojí.

6) Misijní církev

Sbor, který ztratil snahu zasáhnout evangeliem své okolí, ztratil smysl své existence. Je důležité, aby vedení sboru bylo otevřené pro misii. Zahrnuje to mimo jiné další věci: struktury připravené pro misii, připravenost na změny a určitě jednotu a modlitební nasazení sboru.

7) Výběr starších dle biblických norem

Jeden ze základních oddílů v Bibli, kde se píše o službě starších, je 1. list Timoteovi 3. kapitola. Všechny požadavky zde uvedené se týkají charakteru a jen jeden se týká vnějších vlastností toho, kdo má být schopen učit. Další důležitý oddíl je:

  • Starší mezi vámi napomínám, já spolustarší a svědek Kristových utrpení a také účastník budoucí slávy, která bude zjevena: Paste Boží stádo, které je u vás; dohlížejte na ně ne z donucení, ale dobrovolně, podle Boha, ne z nízké zištnosti, ale ochotně, ne jako páni nad svým podílem, ale jako ti, kteří se stávají vzorem svému stádu. A když se ukáže nejvyšší Pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy. (1. Petrův 5:1-4)

Jen několik postřehů o pastýři: pastýř pase stádo, které je mu svěřeno. Z něj vydá počet. Jde o dobrovolnou práci, nejen o nějakou "bokovku", kterou už nikdo nechce dělat. Jsou zde viditelné také jiné věci. Tuto práci nelze dělat pro své potvrzení. Odměnu pastýři obdrží až v nebi. Vzájemně se podřizují sobě i ostatním. Jsou obyčejnými lidmi, kteří dělají chyby. I přes chyby máme starší pokládat za přednější sebe (a to platí nejen o starších). Starší je příkladem, ať chce, nebo nechce.

8) Postoj naděje

  • A hle, v Jeruzalémě byl člověk, který se jmenoval Simeon. Byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekávající potěšení Izraele, a Duch Svatý byl na něm. (Lukáš 2:25)

Čekal dlouho. Měl naději a dočkal se. My jako český národ buď neočekáváme nic, nebo v lepším případě "rýpeme" a kritizujeme. Nic nečekáme, a tak také nic nedostaneme. O církvi máme však jiné svědectví:

  • A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále vybuduji svou církev a brány podsvětí ji nepřemohou. (Matouš 16:18)

Dle vyučování Lubomíra Ondráčka zpracoval Martin Kop Kompas, Říjen 1999 -