Praha je jediné město v České republice, které má více než milión obyvatel, a proto může být zárukou nerušeného života v anonymitě. Sexuální turisté ji nazývají druhým Amsterodamem - na milión dvě stě tisíc obyvatel je tu přes čtyřicet podniků, kde se mohou lidé scházet jen kvůli sexu. Kluci, kteří sem přijedou, se prodávají na hlavním nádraží, holešovickém i Masarykově, v přilehlých parcích a v Letenských sadech. V Praze je takhle na ulici kolem dvou tisíc lidí. Sjíždějí se sem z celé republiky. V noci jdou za vydělané peníze do klubů a přespí u klientů, u kamarádů, kteří mají byty... Ještě před třemi lety tady kluci žili v komunitách po šesti deseti lidech, a kdo měl ten den "byznys", kdo se prodal, koupil všem jídlo a levné víno. Lidé ulice ztratili všechna morální pravidla, která byli schopni dodržovat ještě před třemi lety. "Kup si mě," přišel osmiletý kluk a sepnul ručičky. László se zmohl jen na: "Nedělej to, prosím tě, nedělej to," za chvíli si chlapce koupil pětašedesátiletý tlustý chlap. László chtěl zasáhnout, jenže maličký se otočil: "László, prosím, nekaž mi kšeft. Rodiče mi nekoupí značkové oblečení, nekoupí mi walkmana, já nechci bejt jinej než ostatní!" Chvíle, kdy je i László - "otec dětí ulice" - bezmocný.

- Reflex 43/00, str. 86 -