Pokračování.
Ale tím výčet misionářské práce v Indonézii zdaleka nekončí. V Papuánsku je víc než 3,000 misionářů, kteří pracují na indonézské i australské straně. Jejich služba je obdivuhodná. Známe několik misionářů osobně a jsou to lidé vzácných charakterů. Netvrdím, že styk domorodců se západní kulturou přináší vždy užitek. Často i ty nejlepší úmysly přinesou pohromy. Lidé z vnějších světů přinesli choroby, které jim samotným neublíží, ale celé kmeny domorodců, kteří proti nim nemají imunitu, vymírají. Jaký pokrok přinese snaha dobročinných organizací zavést oděv pro domorodce, když neznají koncept osobní hygieny, natož tak praní prádla? Domorodci v pralesích Iriánu se neumývají, aby nerozhněvali zlé duchy. Proti chladu se chrání vrstvou prasečího sádla a sazí.

Misionáři studují domorodé jazyky, tvoří psaný jazyk, překládají bibli a plní Boží přikázání:

  • Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. (Mt 28:19)

Pomáhají i zdravotně. Učí domorodce pěstovat více a jiné druhy zemědělských produktů. I ty "nejprimitivnější" kmeny mají vyjadřovací schopnosti, nad kterými zůstává jednomu rozum stát. Jejich slovní zásoba, nuance, gramatika zamotá hlavu jazykozpytcům i antropologům. Ti však o tom moc nemluví. Antropolog potřebuje "primitivního člověka," jinak by musel hledat odpovědi na další otázky. Například jazyk Namia, v Papuánsku má dvacet sloves, které znamenají "řezat." Domorodci byli k smrti vyděšeni, že byl Abrahám obřezán. Přesmyčky jako kepala, kelapa hlava nebo kokosový ořech, desa a dosa vesnice nebo hřích, rambut, rumput vlasy nebo tráva rozesměje i naše pomocníky, protože si to kde kdo plete.

Dnes je kolem světa asi 250,000 misionářů ve více než 180 zemích. Současný svět má víc než 17,000 národních skupin, které ještě neslyšely Boží slovo. Globální mapovací program, strategické zkušenosti, statistiky, zeměpisná poloha, studium politických zřízení jsou metody, které připravují půdu misionářům i v těch nejodlehlejších místech světa.

Kdo jsou tito "blázni," kteří přijdou s rodinami, malými dětmi do těch nejodlehlejších a nejnedostupnějších míst, i mezi lidožrouty? Místa, která jsou zamořená malárií, kde není pitná voda, kde číhá nebezpečí na každém kroku a nejenom přírodní, ale i lidské a politické? Někteří misionáři vyrostli jako děti misionářů a jsou natolik sžití s domorodci, že cítí potřebu, aby vytrvali a pokračovali již v započaté práci. Někteří vidí své životní poslání v misionářské práci a připravují se na ní od dětství. Ne všichni vydrží. Další se stanou misionáři až po nebo během světské kariéry ne z mladické nerozvážnosti nebo touhy po dobrodružství, ale právě proto, že dozráli. Poznali život bankovních úředníků, pojišťovacích agentů, inženýrů v korporačních sférách. Nenašli uspokojení, nenašli životní poslání. Proč evangelizovat lidožrouty a ne svoje okolí? Proč se vydávat do nebezpečí pralesů a džunglí?

Evangelizovat "civilizované a dobré lidi" je často těžší práce než život mezi lidožrouty. Misionář snadněji vydrží bez dnešních vymožeností, než bez viditelných výsledků své práce. Proč je tak nesnadné evangelizovat prosperující národy?

  • Žili jste rozmařile a hýřili jste na zemi, vykrmili jste svá srdce pro den porážky! (Jk 5:5)

Odměnou pro misionáře jsou připravená srdce divochů, která plní Božím slovem místo aby plnili svá světská konta. Lidská duše je cennější než všechny poklady světa. To tvrdí bible. Misionáři nepřicházejí vládnout, hřímat a zastrašovat, ale přicházejí zasévat semínka víry a sloužit. Růst dá sám Pán Bůh. Národy i jednotlivci, kterým dal Bůh svoje Slovo a nechávají jej ležet ladem, nemají omluvu. Nejen že nemají omluvu, ale nesou zodpovědnost za vlastní slepotu.

Nejsme odborníci na misionářskou činnost, ale poznali jsme mnoho různých programů a metod. Náš zájem o tuto práci roste. Organizace Mobilizace, která vznikla v německém Mosbachu má několik set dobrovolníků a dva velké parníky, které brázdí vody světa. Před nedávnem ztratili loď Logos ve vodách Jižní Ameriky. Loď se nepotopila, ale je prakticky odepsaná, neopravitelná. Druhá loď Doulos byla v r. 1988 tři měsíce v různých indických přístavech a Malajsii. Dorazila i k nám do Indonésie, ale dlouho nepobyla. Z plánovaného dvouměsíčního pobytu zbylo pár dnů. Zasáhlo ministerstvo náboženství, které misionářům v Indonésii nepřeje. Ale i krátké zastávce Pán Bůh požehnal. Přišlo asi 70% celkového počtu očekávaných návštěvníků.

Jaké mají výsledky? Víc než 15 milionů lidí navštívilo obě lodi v přístavech celého světa. 26,000 dobrovolníků, spolupracovníků a 49,000 křesťanských shromáždění se podílelo na přípravě jednotlivců pro další křesťanskou práci. Během posledních 17 let bylo distribuováno 64 milionů kusů křesťanské literatury. Plán na rok 1988? Dodat 100,000 biblí, 250,000 Nových zákonů, 500,000 křesťanských knih, 400,000 vzdělávacího materiálu a 5 milionů traktátů a malých knížeček. Samozřejmě modlitby, aby potopený Logos nahradila jiná loď a práce pokračovala, Bůh vyslyšel. Za nadšené a obětavé pomoci křesťanů z celého světa má Operace Mobilizace již novou, větší a modernější loď.

- kas -