Zápas o duši:

Baptistické zásady (recenze)

Verze pro tisk

S baptisty bývá v řadě ohledů potíž. Nepoučení znejistí již při cizokrajně znějícím názvu. A tak se ve sborové poště tu a tam objeví dopis, v němž jsou adresáti nazváni babtistickou či dokonce buddhistickou církví. Dojem cizorodosti se českoslovenští baptisté pokusili rozptýlit, když nově ustavenému sdružení svých sborů dali roku 1919 název Bratrská jednota Chelčického. Odkaz k radikálnímu reformačnímu mysliteli zůstal v názvu českých baptistů až do začátku 50. let.

Poučení vědí, že baptisté představují jeden z proudů poreformačního křesťanstva a že jejich pojmenování je odvozeno od řeckého slova BAPTISMA, které znamená ponoření a v novozákonním pojmosloví vesměs označuje rituál křtu. Zásadnější potíž nastává, když mají baptisté vysvětlit, kdo vlastně jsou a co je spojuje. Traduje se vtip, že když se setkají dva baptisté, mají tři názory. Velmi často se baptisté představují výčtem zásad, které je odlišují od ostatních protestantů. Většinou ovšem jedním dechem zdůrazní, že toho, co s ostatními křesťany sdílejí, je daleko více než odlišností. U tohoto ubezpečení si lze oddechnout, pokud ovšem oboustranně nepřeceníme skutečnost, že se baptisté nedokážou připojit k bezvýjimečnému uznávání křtu, neboť křest nemluvňat za křest nepovažují.

Jiná nesnáz se objeví, když se v rámci ekumenické spolupráce setkají představitelé ostatních křesťanských denominací s reprezentanty baptistů – u nás nejčastěji s členy Výkonného výboru Bratrské jednoty baptistů (BJB). Brzo zjistí, že mají co do činění s církví-necírkví, která si příliš nepotrpí na závazné apely, nařízená stanoviska ani na veřejná prohlášení.

Pojem „církev“ baptisté ve světle novozákonního svědectví důsledně vyhrazují pro místní společenství věřících (sbory) a pak již pouze pro „svatou církev obecnou“. Proto také pro širší společenství místních sborů používají spolkovou terminologii – u nás jednota, v USA konvence, na celoevropské úrovni federace, na světové rovině svaz.  

Je překvapivé, že je to už více než 60 let, kdy se čeští baptisté naposledy pokusili formou samostatné publikace vyjádřit, kdo jsou a oč jim jde (1948 – František Kolátor, 1938 – Jindřich Procházka, 1929 – Václav Králíček, 1922 – Josef Novotný). Informační dluh vůči veřejnosti i dovnitř BJB se alespoň částečně pokusili zacelit tři členové pražského baptistického sboru Na Topolce svými kratšími studiemi, které pod souhrnným názvem „Baptistické zásady, jejich kořeny a okolnosti vzniku“ vydala v roce 2010 na základě doporučení své historické komise BJB v ČR.  

První studii s názvem „Milníky na cestě baptistické duchovní tradice“ zpracoval teologicky školený presbyter a bývalý ředitel Diakonie ČCE Pavel Vychopeň. Baptisté bývají řazeni do ranku tzv. „svobodných církví“ (Free Church, Freikirche). Míní se tím jednak nezávislost církevních společenství ve vztahu ke státní moci (princip odluky církve od státu) a jejich svobodný postoj vůči nadsborovým církevním strukturám (kongregacionalismus), jednak svobodné členství v církvi založené na osobním a dobrovolném rozhodnutí víry. Autor spatřuje vývojovou linku tohoto typu křesťanství na ose valdenští – Petr Chelčický – anabaptisté – kongregacionalističtí nonkoformisté přelomu 16. a 17. století (první baptistický sbor vznikl roku 1609). 

Druhou studii s názvem „Průniky do historie českých baptistů“ zpracovala teoložka a akademická pracovnice Mezinárodního baptistického teologického semináře Lydie Kucová. Za pozornost stojí, že první český baptistický sbor nevznikl na území Československa, nýbrž v polském Zelově (1872), kde byla řada potomků českých pobělohorských exulantů oslovena způsobem sborového života německých baptistů působících na území dnešního Polska.  

V Čechách vznikl první baptistický sbor v roce 1885 („Pražský sbor u víře pokřtěných baptistů“). Jeho první kazatel Jindřich Novotný již v témže roce vydal český překlad výrazně kalvinisticky orientovaného vyznání víry německých baptistů. Nikdy však nehrálo roli závazné konfese, jak tomu bylo (a snad dosud je) v evangelických církvích. Centrem moravského baptismu se stal brněnský sbor, který založil roku 1898 Norbert Čapek, který se však později od baptistů odloučil, aby se stal v českých zemích průkopníkem unitářství.  

Ačkoliv měli baptisté mezi sebou řadu osobností, které měly kontakty na T. G. Masaryka (především prof. Václav Králíček, který byl ve dvacátých letech zpravodajem pro kancelář prezidenta republiky), nepodařilo se za celých dvacet let první republiky nalézt takový právní status pro baptistické sbory, který by plně odpovídal jejich ideálu „svobodné církve ve svobodném státě“. Nepůsobili proto na základě církevního, ale spolkového zákona, neboť odmítali takové státní uznání, které by oklešťovalo jejich zásadu odluky církve od státu a pojetí sborů coby plnoprávných církví.  

Osudový zářez do života československých baptistů představovaly církevní zákony roku 1949. Na první pohled zrovnoprávňovaly dosud pouze trpěné křesťanské denominace včetně baptistů s tradičními církvemi. Ve skutečnosti však systém státních souhlasů pro duchovenskou činnost vnesl i do sborů BJB dosud odmítané prvky hierarchizace a klerikalizace církve. Z protestantských církví dopadla státní represe 50. let snad nejbrutálněji na baptisty. V roce 1952 byli zatčeni vrcholní představitelé BJB a celá řada dalších kazatelů, aby byli ve vykonstruovaných procesech odsouzeni k těžkým trestům odnětí svobody. Ve valdické věznici umírá Cyril Burget, kazatel pražského vinohradského sboru a sekretář výboru BJB.

V prosinci 1953 proběhla za účasti představitelů ostatních protestantských denominací konference BJB, na které delegáti baptistických sborů podlehli nátlaku státních orgánů a schválili předem připravené prohlášení, v němž se zřekli svých odsouzených kazatelů. V roce 1990 konference BJB tyto své bývalé představitele rehabilitovala, k důsledné reflexi tohoto tragického období však dosud nedošlo.  

Třetí studii s názvem „Baptistické zásady“ zpracoval kazatel topoleckého sboru a šéfredaktor časopisu Protestant Jáchym Gondáš. Autor traktuje baptistické zásady formou komentářů k jednotlivým článkům oficiálního dokumentu BJB Zásady a stanoviska, který vznikl v devadesátých letech na půdorysu teologického materiálu Evropské baptistické federace „Kdo jsou baptisté – na cestě k vyjádření identity baptistů v měnící se Evropě“ (tzv. Dorweilský dokument).

Komentáře jsou doplněny citacemi významných českých i zahraničních baptistických teologů. Nejčastěji jsou zmiňováni Jindřich Procházka, ředitel baptistického bohosloveckého semináře (1921–1950) a Josef Novotný, předseda Bratrské jednoty Chelčického (1920–1928). Každou ze třinácti tezí Zásad a stanovisek baptisté sdílí i s dalšími křesťanskými skupinami, žádná není výlučně baptistická. Co tyto zásady činí jedinečně baptistickými, je jejich ucelenost a provázanost.  

Ústředním důrazem baptismu uprostřed rodiny protestantského křesťanstva je jeho pojetí církve. I křest výlučně na vyznání víry (nikoliv křest dospělých, jak se někdy o baptistech nepřesně traduje) jako nejviditelnější rozpoznávací znak baptismu nestojí sám o sobě, ale je zakotven v (sebe)pochopení církve jako společenství věřících, kteří se vědomě a svobodně rozhodli ke (spolu)následování Ježíše Krista jako svého Spasitele a Pána pánů.  

Publikace Baptistické zásady nemá pouze informační význam, ale představuje také (a možná předně) významný hlas do probíhající (či spíše žádoucí) diskuse baptistických sborů o jejich dalším duchovním i praktickém směřování.

Vynořuje se řada témat, u nichž musí čeští baptisté promýšlet, jak uchopit své inspirační zdroje v novém dějinném kontextu. Namátkou zmiňuji alespoň některé.

  • Je pobírání státních dotací na platy kazatelů a misijních pracovníků v souladu s principem odluky církve od státu?
  • Jak se postavit k přerozdělování finančních prostředků z vesměs katolických restitučních nároků na základě chystaného zákona o nápravě některých majetkových křivd způsobených církvím?
  • Jak se vyrovnat s učeními o autoritách, která vlivem různých duchovních hnutí deformují tradiční baptistický model správy sborového života?
  • Jak čelit erozi vnitrosborového kongregacionalismu, která hrozí v důsledku klesajícího zájmu členské základny o spoluodpovědnost za směřování svého sboru i společenství BJB?

– Petr Hlaváček –