Zápas o duši:

Barnabáš

Verze pro tisk

Často vzhlížíme k apoštolům s obdivem, obyčejně k Pavlovi, protože ten společně s Petrem byli nebojácní vojáci. Chtěli bychom být jako oni, ale současně se bojíme, že bychom mohli také trpět jako oni. O Pavlovi, Petrovi, Janovi a ostatních velikých apoštolech bylo řečeno a napsáno až až.

Podívejme se však na příkladný život méně známé, ale o nic menší biblické novozákonné postavy. Podívejme se na Barnabáše, jak svůj život dosvědčoval svými skutky. Barnabáš plně věřil, že Bůh může proměnit poražence ve vítěze.

Za prvé se podívejme na Barnabáše jako na dárce.

  • ... Barnabáš, to znamená, "syn útěchy" - Levita, původem z Kypru měl pole, prodal je, peníze přinesl a položil před apoštoly. (Sk 4:36-37)

Barnabášovo skutečné jméno bylo Josef. Ale ne nikdo menší než apoštolové, kteří jej museli intimně znát, mu dali přezdívku - Barnabáš - což je spíš syn povzbuzení než útěchy. Barnabáš musel mít mezi apoštoly vynikající jméno. Dal sebe i svůj majetek, zahrnoval apoštoly a ostatní svým přátelstvím. Dělil se snad o vše. Svou pokornou velkorysostí povzbudil apoštoly i církev. Jak silně kontrastuje Barnabášovo odevzdání sebe sama i svého majetku s Ananiášem a jeho ženou, kteří lhali, že odvezdávají vše církvi, ačkoliv nic odevzdávat nemuseli a stihla je za to smrt.

Já vím, teď se také tážete jako já - to mám vše co mám prodat a odnést do sboru? Z čeho budu žít? Věřím, že toto Barnabášovo svědectví takto intrepretovat nemůžeme. Klíč leží v tom, že vše co máme není naše, ale našeho Boha, vždyť On vlastní nás. Budeme-li myslí a srdcem přikováni k majetku, nikdy nepoznáme klid. Co máme, odevzdáme Bohu tak, že na tom nelpíme, a nežijeme pro to. Jakmile si tohle uvědomíme, budeme osvobozeni od starostí. Dost bohatých lidí na Západě, věnuje své síly a investice ke zdaru a šíření biblické noviny. Někteří žijí ze svých úspor, aby mohli všechen svůj čas věnovat šíření evangelia. Vždyť takoví dávají Bohu vše co mají. Původ všeho zla, nejsou peníze, ty jsou neutrální, ale láska k penězům je původ všeho zla. Proto, máme-li dům, dávejme ho k dispozici třeba biblickým kroužkům. Uvidíte, jaká radost zalije váš život a jak příkladně povzbudíte ty, kteří projdou vašimi otevřenými dveřmi. Naučme se od Barnabáše dávat. Vše co vlastníme by mělo být použito až do konce našeho života k oslavě Boha.

Nedostatek štědrosti a dobročinnosti v našem národě byla jedna z hlavních příčin našich národních problémů v posledních desetiletích. Vždyť i vysílání HCJB a naše práce je hrazena převážně americkou dobročinností. Kdyby nebyli v dalekém světě jedinci, kteří na Československo myslí, neslyšeli byste nás. Neměli bychom ani na tisk, ani na poštovné.

Za druhé se podívejme na Barnabáše jako na osobního zastánce.

  • Když (Saul) přišel do Jeruzaléma, chtěl se připojit k učedníkům, ale všichni se ho báli, protože nevěřili, že k nim patří. Tu se ho ujal Barnabáš, uvedl ho k apoštolům a vypravoval jim jak Saul na cestě do Damašku uviděl Pána, uslyšel jeho hlas a jak tam potom neohroženě kázal v Ježíšově jménu (Sk 9:26-27)

Důkaz, že Barnabáš věřil Saulovi nespočíval v tom, že o něm mluvil s uznáním, ale v tom, že jej osobně přivedl před apoštoly a představil jej. A tak je to vždy. Víra bez skutků je mrtvá. Řeč se mluví, voda teče. O kolika lidech mluvíme dobře a nepomůžeme jim? Co si máme myslet o výsledcích nedávného průzkumu v USA, který odhalil, že 95% biblických věřících se o dobrou biblickou novinu Ježíše Krista nikdy nikomu nesvěřilo a nikdy nepřivedli ani jednoho ze svých duchovně mrtvých přátel k životu. Taková statistika je znepokojující. Jak by dopadla asi u nás doma?

Evangelium je určeno k tomu, aby povolávalo hříšníky k Bohu. Na druhé straně, když někdy nějaký hříšník projeví zájem o spásu, tak mu mnoho křesťanů nedůvěřuje. Při mé lednové návštěvě Československa jsem svědčil i komunistům. Bylo pozoruhodné, že bývalí komunisté přijímali evangelium s mnohem menší nervozitou a s otevřenějším srdcem, než ti, kteří jsou v mých očích čestní a humánní lidé. Jejich nedůvěra k evangeliu byla stejná jako nedůvěra ke komunismu. Naopak, některým idealistickým komunistům se zhroutil svět a teď hledají. Tak to bylo přece i s Pavlem. Pronásledoval křesťany, byl na té rudé straně, a když se obrátil, apoštolové mu nevěřili. Buďme, bratři a sestry, jako Barnabáš. Důvěřujme a podporujme lidi i s pofiderní minulostí. Nebuďme v tomto bodě jako apoštolové, kteří nechtěli Saula mezi sebe připustit. Buďme zastánci a opora nových věřících. Osobně se také více přikláním, díky své hříšné povaze, spíš ke skeptikům než optimistům. Ale Barnabáš je vám i mně oporou, příkladem a povzbuzením. Jak se ten veliký Pavel musel cítit Barnabášem povzbuzen a pokořen, když o něm Barnabáš předevšemi apoštoly řekl, že kázal neohroženě v Ježíšově jméně. Jaké to zastání! Nestalo se vám už, že byl celý svět proti vám a pak se vás někdo zastal? Zastávající slouží zastávanému. Požehnání mají oba. Chceme-li vésti vítězný život v Kristu buďme požehnáním odvrženým. Veďme nové věřící ve víře a uveďme je mezi ostatní sourozence v Kristu. Máme se všichni co učit od opomíjeného Barnabáše.

Za třetí se podívejme na Barnabáše jako na evangelistu a učitele.

  • Zpráva o tom se dostala k sluchu církve v Jeruzalémě a bratři poslali do Antiochie Barnabáše. Když tam přišel a spatřil, co se z milosti Boží děje, měl radost a povbuzoval všechny, aby ve svém rozhodnutí setrvali a zůstali Pánu věrni. Byl to muž dobrý, plný Ducha svatého a víry, a tak bylo mnoho lidí přivedeno k Pánu. (Sk 11:22-24)

Tyto verše obsahují nejdelší a nejdetailnější popis Barnabáše. Církev v Antiochii začala evangelizovat řecké pohany ve velkém, a proto jeruzalémská církev poslala do Antiochie jednoho ze svých nejlepších a nejváženějších členů. Koho jiného než Barnabáše! Babnabáš vlastně dorazil do Antiochie jako inspektor, aby zjistil jak antiošská evangelizační exploze pokračuje, a aby jí usměrnil a dal jí správný apoštolský základ.

Barnabáš vedl církev tak, aby dosáhla co nejvíce pohanů, aby se co nejvíce lidí odvrátilo od světa k Bohu. Ale evangelizace není pouze k tomu, aby byli lidé spaseni. Evalgelizací totiž začíná správný vztah k Bohu.

Vzpomínám si, když jsem se jako začínající křesťan dělil o evangelium s nevěřícími, měl jsem na mysli, aby byl dotyčný spasen a hlavně aby nebyl zatracen v pekle. Dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomil, že první důvod proč evangelizujeme je Bůh a druhý důvod je teprve člověk. Boží sláva má větší hodnotu než sláva spaseného člověka. Vždyť sláva spaseného je funkcí a vyplývá ze slávy Boží. Sláva Boží je prvotní. Proto Ježíš zdůrazňoval, že největší přikázání je milovat Boha a druhé milovat člověka jako sebe sama.

Nový příbuzenský vztah k Bohu vyžaduje udělat si čas pro ostatní. A Barnabáš přijel do Antiochie povzbudit nové věřící právě v tomto novém příbuzenském vztahu. Barnabáš povzbuzoval křesťany aby zůstali věrni celým svým srdcem jedinému pravdivému Bohu a tím jej oslavili. Jenom to shromáždění, které má na mysli na prvním místě Boží slávu, může prosperovat, smím-li to tak říci,ve svém evangelizačním úsilí. Evangelizace pro samotnou evangelizaci nebude nikdy účinná. Vezměme si příklad z Barnabáše. Ten zajásal nad spasenými, ale obratem je povzbudil, aby kráčeli těsně při Bohu.

Budeme-li povzbuzovat druhé v setrvání ve víře, pak utvrdíme ve víře i sami sebe. V blízkosti Boha naše osobní problémy mizí. Já vím, snadněji se to říká, než plní. Sám se nutím do akcí, které by měly být pro mne jako křesťana radostí a samozřejmostí. Přesto, naučme se umění povzbuzovat naše bratry a sestry v pevnosti víry. Barnabáš je naším vzorem. Trénujme se v překonávání sami sebe. Duch Boží nás k tomu vyzbrojí.

A na závěr, za čtvrté, se podívejme na Barnabáše jako usmiřovatele.

Křesťané, naplněni duchem svatým, nejsou svatoušci a někdy se rozhašteří. Naše denní zkušenost a bible to potvrzují. Pavel jenž byl, jak jsme si řekli, Barnabášem uveden mezi apoštoly, měl s Barnabášem rozdílný názor na Marka. Barnabáš a Marek byli bratranci a cestovali společně s Pavlem.

  • Když Barnabáš a Saul (Pavel) splnili své poslání, vrátili se z Jeruzaléma do Antiochie a vzali sebou Jana zvaného Marek. (Sk 12:25)

Tato trojice, Marek Barnabáš a Pavel se museli vzájemně velmi dobře znát. A teď se podívejme co se odherálo mezi těmito kamarády, bratry v Kristu.

  • Po nějaké době řekl Pavel Barnabášovi: "Navštivme opět naše bratry ve všech městech, kde jsme kázali slovo Páně a podívejme se jak se jim daří. Barnabáš chtěl také vzít Jana Marka. Pavel však nepokládal za správné vzít ho sebou, poněvadž je opustil v Pamfilii a v práci s nimi nepokračoval. Vznikla z toho taková neshoda, že se spolu rozešli: Barnabáš vzal sebou Marka a plavil se na Kypr. (Sk 15:36-39)

Vidíte přátelé, Pavel s Barnabášem se nepohodli a došlo k roztržce. Bratranci Barnabáš s Markem se plavili na Kypr a Pavel se Silasem se vydali do Sýrie a Kalikie posilovat církve.

Tato příhoda nás poučuje ve dvou věcech. Zůstaňme nejprve u Marka. Jsem přesvědčen, že Barnabášův čin povzbudil Marka natolik, že se z něj stal opravdu pracující apoštol, který vydržel až do konce. Vždyť nám zanechal jedno evangelium. Měli bychom vůbec Markovo evangelium, kdyby jej Barnabáš nepodržel v kritické chvíli?

A poučení z Pavlovy strany? To musela být pro něj lekce! Vždyť mu Barnabáš nastavil zrcadlo. Když byl Pavel odmítnut apoštoly, Barnabáš ho podržel, povzbudil a vyzvedl mezi apoštoly, kteří jej nakonec přijali. Tak mne napadá, co si Pavel myslel, když se Barnabáš zastal Marka? Vždyť Pavel jednal vůči Markovi stejně nedůvěřivě jako apoštolové jednali vůči němu samotnému. Co si Pavel myslel, když po roztržce promýšlel celou situaci? Vždyť musel vidět podobnost ne čistě náhodnou. A v obou případech to byl Barnabáš, který vytáhl odmítnutého nad vodu. A výsledek této lekce? Když byl Pavel ve vězení, napsal Koloským:

  • Pozdravuje vás můj spoluvězeň Aristarchos, a Barnabášův bratranec Marek o němž jste již dostali pokyny. Až k vám přijde (tj. Marek) přijměte ho. (Kol 4:10)

Zde se už Pavel neohrazuje proti Markovi. Z Pavla se stal zastánce Marka. Pavel dozrál Barnabášovým příkladem. Pavel dává pokyny, aby kolosští Marka přijmuli, ačkoliv jej sám kdysi nechtěl vzít na evangelizační cestu.

Takže vidíme jak tato roztžka posloužila Markovi, Pavlovi a Barnabáš určitě musel mít z této situace požehnání také. Ovšem, nejvíce posloužila tato roztržka Bohu. Bůh z každé situace, ať vhodné či nevhodné, vytěží maximum pro své království. Tím, že se kamarádi rozešli, Bůh mohl obdělávat dvě vinice. Jednu na Kypru skrze Barnabáše a Marka, druhou v Sýrii a Kalikii, skrze Pavla a Silase. Tak mi to moji milí nějak připomíná i naši službu.

Buďme smířliví, buďme zastánci, buďme jako Barnabáš. Tak nemnoho a zároveň mnoho nám bible říká o tomto neobyčejném člověku. Barnabáš skutečně znamená syn povzbuzení.

Představme si, kdyby Barnabáš nepřidržel Marka. Marek by patrně zahořkl a snad by ani nenapsal svoje evangelium. Pavel by si neuvědomil svou chybu, a Barnabáš by se patrně stal apatickým. Mějme dostatek citu, abychom rozpoznali zda-li přidržujeme profesionálního zločinného prospěcháře, nebo slepce, který neviděl v důsledku svého naivního idealismu. Povzbuďme se navzájem důvěrou a láskou. Barnabáš nám ukázal cestu. Ať se naše země dostane z klepet nedůvěry. Vím, že bez obrácení, bez pokání, bez osobního přijmutí Krista se u nás v Československu dlouhodobě moc nezmění. Naše naděje nemůže vězet v člověku, ať je sebelepší. Proměňme naši vlast tím, že každý z nás začne sebou samým. Uvědomme si naši hříšnost, požádejme Boha o odpuštění skrze Krista, jenž za nás vytrpěl peklo, které všichni bez rozdílu zasluhujeme. Odvraťme se od světa a obraťme se k Bohu.

- pst -