* Zdravím Vás, a přejdu rovnou k věci:

Při studiu Janova evangelia jsem zjistil, že vlastně nemůžu zjistit, co Ježíš odpověděl Nikodémovi na jeho otázku, jak se to může stát, že se člověk narodí znovu (Jan 3:9). Připadá mi to, že Ježíš odpověděl na tuto jasnou otázku poněkud neurčitě a symbolicky. Když je podmínkou přijetí do nebeského království právě ono znovuzrození, tak by toto téma mělo být vysvětleno co nejsrozumitelněji, že? Z bible totiž jednoznačně vyplývá, že tedy my lidé se rodíme na tento svět duchovně neznovuzrození, daleko od Boha, nemůžeme jinak než hřešit, Boha nemáme v přirozenosti hledat, takže když se nad tím tak člověk zamyslí, skutečně nechápe, jak se najednou může přirozený člověk přeorientovat a žít pro Boha - zázrak, ne? Jak si tuto změnu vysvětlit - co si o tom myslíte?

Je počátkem znovuzrození to, že člověk má nezvládatelné problémy - jak třeba napsal mému věřícímu příteli v reakci na jeho křesťanské webové stránky jeden člověk? Napsal něco ve smyslu toho, že věc se má tak, že (ten můj věřící přítel) má problémy, a proto se přidal k dalším blbcům, kteří mají problémy (myšlena je tedy církev). Čímž jednou větou shrnul víru i církev … Možná by stálo za to udělat takový menší průzkum mezi těmi, kteří vydali svůj život Kristu, co je k tomu vedlo. Co se týče mé osoby, tak já bych sám sebe hodnotil jako člověka stále hledajícího a stále se konfrontujícího s křesťanstvím, protože mi právě vůbec nesedí, že bych se musel před Bohem z něčeho zodpovídat a dokonce třeba ztratit život! Takže, co si o tomto tématu myslíte? A musím se také přiznat, že když jsem tak nad touto záležitostí přemýšlel, napadla mě možná poněkud kacířská myšlenka, že my lidé vlastně nemáme před Bohem žádnou zodpovědnost za své činy, když se automaticky rodíme na tento svět do stádia hříchu a odcizení se od Boha, vinou ne naší, ale nějakého Adama, kterého nikdo ani nezná, ani nemůže znát. Takže proč bychom měli podléhat soudu? Jak byste na toto odpověděl, to mě fakt zajímá …

S předchozí otázkou souvisí i následující, a sice že mi poněkud schází větší důraz na to, že my lidé jsme spíše oběti hříchu než nějací svévolníci, kteří hřeší schválně - jak třeba píše apoštol Pavel v Galatským 5:19, že skutky lidské „svévole" jsou ty a ty … Když neznovuzrozený člověk nemůže jinak než hřešit, tak jakápak svévole? Myslím si totiž, že to je docela důležité dávat správný důraz na to, jak se věci ve skutečnosti mají, protože jinak by mohlo z této problematiky vyplynout, že prostě nebudeme svévolníci a bude všechno OK, tedy něco jako spasení z vlastních skutků - ale znovuzrození přeci nelze dosáhnout vlastními skutky, stejně jako spravedlnost před Bohem nelze vlastními skutky zajistit. Takže skutečně mi v bibli schází větší důraz na to, že lidé jsou spíše oběti hříchu než jeho činitelé. Co si o tom myslíte? …

Dále: Trápím se také tím, kolikže vlastně bude ve finále spasených lidí. Ano, vím, že Ježíš nás od takových otázek nabádá k tomu, abychom se spíše soustředili na vlastní cestu do nebe - viz Lukáš 13:23 a následující verše, ale ten červíček jakéhosi zoufalství mi v hlavě stále hlodá a hlodá. Je totiž přirozené, že schůdnost určité cesty se dobře posoudí podle toho, kolik lidí z celkového počtu tuto cestu úspěšně zvládlo až do cíle, ne? Třeba jedním z důvodů, proč není více křesťanů, je to, že je to velmi náročné, až nezvládatelně náročné. Ale stejně by mě zajímalo, jestli počet těch, kteří ztratí svůj život, bude větší než těch, kteří ho obdrží, nebo naopak. Lze to nějak z bible zjistit, jako v případě počtu odsouzených vůči neodsouzeným, co se týče andělů, jak je nepřímo uvedeno ve Zjevení Janově 12:4?

Děkuji a těším se na Vaše postřehy

David K.

Milý Davide,

otázkám spásy se věnujeme poslední roky intenzivně a snažíme se reagovat na podněty čtenářů, abychom společně nalezli uspokojivé odpovědi na složité otázky v souladu s učením různých denominací. V podstatě všechny ZODy od č. 60, <www.hcjb.cz> obsahují podrobné odpovědi na Vaše otázky. Připomeňeme jen jeden verš:

• Řekl jim: „A za koho mne pokládáte vy?" Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého." Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. (Matouš 16:15-17)

Tak jako požehnanému Petrovi zjevil Bůh, že Ježíš je Spasitel, tak to zjevil všem požehnaným, kdo se znovu narodili z Ducha. Nikdo této pravdě neuvěřil a neuvěří z vlastního tělesného nebo rozumového popudu. Celá spása je, jak jste napsal - zázrak. Je to ten největší zázrak, kterému se už ani křesťané moc nediví!

Druhé přání: udělat takový menší průzkum mezi těmi, kteří vydali svůj život Kristu, co je k tomu vedlo, je pro nás velkou výzvou, ale bez spolupráce čtenářů se neobejdeme. Do některého dalšího ZODu připravíme malýdotazník základů víry. Zde ale musíme zdůraznit jednu velmi důležitou věc. Je nad jakékoliv pochyby jasné, že ti, kdo svůj život vydali Kristu, byli k víře přivedeni Otcem v nebesích:

• Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. (Jan 6:44)

Děkujeme Pánu, že u nás vychází celá řada teologicky laděných knih, v nichž mohou čtenáři najít řadu biblicky laděných odpovědí na běžné otázky.

Proto jsme pro Vás místo osobní odpovědi na řadu otázek vybrali jednu kapitolu na téma spasení z knihy „BOH sa rozhodol zachrániť" vydané na Slovensku. Text jsme ponechali ve slovenštině a doufáme, že české čtenáře osvěží …