Z Egypta do země Kanaan je jenom 300 km - deset dní karavanou velbloudů,nebo 30 minut dnešním tryskovým letadlem. Jenom 300 km z egyptského otroctví do zaslíbené země, ale lid Izraele bloudil 40 let. Proč? Bůh jej vedl dalekým okruhem. Můžeme se z toho něco naučit pro svůj život. Jak trpěliví jsme, když Bůh zvolí vést nás divočinou? Jestli tomu ještě nerozumíte, dovolte mi malé zamyšlení.

Pokud se týká cesty Izraelitů z Egypta do Kanaanu, nebyli připraveni ani na krátkou cestu. Bůh věděl, že tito lidé mají mysl otroků, proto jim nedovolil vejít do země zaslíbené přímo, protože nebyli duchovně ani citově připraveni.

Než Bůh zavede někoho do zaslíbené země, nejdřív jej na to připraví. Řekl bych, že přes polovinu lidských zklamání pramení právě z toho, že saháme příliš dychtivě po ovoci, které ještě není zralé.

Každý rok slaví naši židovští přátelé Svátek stánků, připomínku putování jejich předků divočinou. Je to potvrzení, že to bylo v divočině, kde se stali národem; tam obdrželi desatero přikázání a předlohu stánku úmluvy. Tam též byla jejich mysl proměněna, z mysli otroků k mysli, která rozumí myšlení a hlasu svého Boha.

Vidíte nějakou souvislost mezi tehdejší dobou a dneškem? Mezi Božím způsobem a naším je rozhodně pořád ještě rozdíl. Člověk je vždy ve spěchu, ale Bůh ne. Člověk se domáhá zkratky, ale Bůh nás vede dalekým okruhem.

Po léta se snažím, jak jeden spisovatel navrhuje, „sytit svou mysl Boží trpělivostí“. Nesmím si představovat, že Bůh naplní všechny své plány během mého života. Když chceme vypěstovat květinu, zeleninu nebo ovocný strom, musíme zasadit semínko - a čekat. Myslím, že jeden z obrovských omylů mladé generace je požadavek, že k změnám musí dojít hned, okamžitě. I když jejich záměry jsou chvályhodné, a cíle vznešené, nemůžeme čekat, že všechny potřebné změny se uskuteční během našeho života. Ježíš řekl: „Podívejte se na polní lilie, jak rostou“. Růst nikdy není okamžitě viditelný proces. Rostlina nevyskočí ze semene rovnou do květu, v jednom okamžiku. Proměna vyžaduje dlouhý a složitý proces, začínající ve vzdálenosti milionů kilometrů, s teplem a světlem slunce a s otáčením země. Vidíme růst nepřímo. Nikdo nepřeskočí ze stavu novorozeněte do dospělosti v okamžiku. Vzpomeňme, kolik času to trvalo, než jsme vyrostli z dětských střevíčků do dospělosti. Není divu, že Bible říká: „Čekej na Hospodina!“ Všechna zaslíbení vyžadují čas a přípravu.

Ovšem Boží myšlení jde proti populárním názorům. Moderní člověk nemá chuť zdolávat divočinu. Proto je netrpělivý a agresivní. Nemá čas na odklady nebo okliky. S pádem železné opony lidé očekávali okamžité změny a blahobyt. Mnozí uvěřili slibům, že brzy dohoní západní země, aniž si uvědomovali, že ty ke svému blahobytu dospěly po desetiletích usilovné práce. Místo poctivé a usilovné práce bohatli jednotlivci na úkor druhých okamžitě.

Generace, která byla vysvobozena z totality a je opojena prvními doušky svobody, chce světlo hned teď. Jsme zvyklí stisknout knoflík, nařídit termostat a dostaneme teplotu, jakou si přejeme, v minutě. Auto u chodníku nás odveze, kam chceme, okamžitě. Potřebujeme nový oblek? Jak jednoduché. Koupíme jej hned, dnes má kredit kartu kdekdo. Mnoho dnešních reklam nás přeneslo do neskutečného světa. Vlož minci do automatu, zmáčkni knoflík, polkni pilulku a budeš mít, co chceš. Ale ty nejlepší věci v životě, opravdové životní hodnoty, obyčejně přijdou pomalu. Jenom čas zdokonalí opravdovou zručnost, přinese plnou hodnotu, vyvine ryzí charakter. Můžeme koupit dům na splátky, ale jak to Edgar Guest vhodně vyjádřil, musíme mnoho prožít, než se z domu stane domov. Ať prodavač nemovitosti říká co chce, domov se nedá koupit. Musíme koupit dům, a pak s mnohou námahou a s modlitbou se musíme snažit udělat z něho, po čem toužíme. Protože domovy se nedají koupit za hotové, ale za slzy a pot a radost. Nové auto můžeme koupit na leasing, ale k cíli nás nemusí dovézt. Toto je věk, který podporuje touhu po okamžitém uspokojení každého přání. Toto je věk krátké povídky, rychlého časopisu, zkráceného čtenářského výběru. „Hloubkový“ dokument v televizi zřídka kdy trvá déle než 30 minut.

Současná generace je vedena tak, že to, co chce, musí dostat dnes. Žádné čekání, žádné šetření a pokud možno žádná námaha. Netrpělivost a nedočkavost je příčinou mnohých výtržností, pochodů, nátlaku na vlády. Nepokojné mládí se dožaduje zaměstnání a platu, které bývaly výhradou lidí mezi 20-30 lety, lidé mezi 20-30 lety se dožadují postavení, která bývala zodpovědností lidí ve věku 40-50 let. Žijeme ve věku požadujícím „hojnost všeho a hodně brzo“. Plná spravedlnost musí nastat dnes, nebo nejpozději zítra. Ale nic nemůže nahradit zkušenost nabytou v divočině - léta odříkání a přečištění. Bez nich je opravdová zralost nemožná. Nic opravdu cenného se nedá nabýt zkratkou. Bůh nevedl Izraelity přímou cestou, kterou si přáli a očekávali. Byli vedeni dalekou oklikou, kterou potřebovali.

Když sledujeme zprávy, všimněme si, že jedna země za druhou se snaží skočit do zaslíbeného ráje svobody, aniž by lidé byli připraveni v něm žít. Pohrdají ideály křesťanství, jsou netrpěliví, že demokracie pokračuje pomalu, obrátí se ke svým vůdcům a k nějaké nucené kolektivizaci, aby všeho dosáhli rychle. Tyto zkratky cesty do ráje přišly pod různými názvy - komunismus, fašismus, nacismus, socialismus, demokracie, tržní hospodářství, globalizace - všechny slibují „utopii, na kterou čekáte“, ale do zaslíbeného ráje nikoho nepřivedou. Osvícení vůdcové říkají: „Zapomeňte na víru v Boha, mravy a pohodlí jednotlivce. Musíte čekat, že změna přinese určité utrpení. Někteří musí i umřít. Práva budou odstraněna. Ale pomozte, ať se to stane nyní, abyste to viděli za vašeho života“. Jenom Bůh ví, kolik mladých lidí klopýtlo na lživé „zkratce“ dneška. Ale ve vší pravdě a upřímnosti - je to lež. Je to lež, protože lidé s hříchem v srdci nikdy nemohou vytvořit utopii. Jenom Bůh to dokáže, a až udělá, co slíbil, srazí do prachu všechnu tuto papírovou společnost, kterou člověk budoval po staletí. Až začne, vše se přihodí rychle. Ale mezitím vypracovává své plány způsobem procesu, který může ještě trvat po generace. Můžeme s tím počítat, že povede Své lidi dalekým okruhem.

I my jsme netrpěliví; chceme šetřit svůj čas a nezdráháme se událostem předbíhat. V době letecké dopravy dáváme přednost půlhodinovému letu z Egypta do Kanaanu, namísto čtyřicetiletému cestování divočinou. Největší a nejlepší lidé všech věků šli dalekým okruhem, a možná, že je daleká cesta i před námi. Ale modleme se o trpělivost. Až bude po všem - až bude cesta zakončena - uvidíme moudrost dalekého okruhu divočinou, tak jako ji viděl Izrael. Dr. Wallace Hamilton říká ve své knize:

„Musíme pracovat s vytrvalou, stálou trpělivostí s Ním, který drží ve Svých silných rukou mocné kyvadlo let, s Pánem, který vedl odedávna Své lidi a který ještě pořád vede Své lidi ne zkratkou, ale dalekým okruhem.“ Já vím, že už jste o trpělivosti slyšeli, ale řekněte mi, jakým jiným způsobem je možné dosáhnout cíle, nebo jak jinak posilnit duši? A tak je na nás, abychom se učili být trpěliví. Bůh se zaslíbením neotálí, ale připravuje Svůj dokonalý záměr i v našem životě. Buďte mezi těmi, kteří okusí sladkého ovoce vítězství.“

- Jméno autora jsme ztratili, pomozte -