• Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni. (J 8,36)

Je-li v nás stále ještě třeba jen špetka vlastního sebeuspokojení, stále se ozývá: „Nemohu se podrobit“ nebo „Nemohu být svobodný“. Duchovní část naší bytosti ale nikdy neříká: „Nemohu“; jednoduše vstřebává všechno kolem. Náš duch touží mít stále víc a víc. Tak jsme byli stvořeni – je v nás obrovský prostor, který může naplnit jen Bůh, avšak hřích, naše individualita a nesprávné myšlení nám brání se k Němu dostat. Bůh nás vysvobozuje z hříchu – my se musíme osvobodit od své individuality. Znamená to nabídnout náš přirozený život Bohu a obětovat Mu ho, aby ho mohl naší poslušností proměnit v život duchovní.

Při rozvoji duchovního života si Bůh naší přirozené individuality nevšímá. Jeho plán prochází napříč naším přirozeným životem. Musíme se snažit Bohu pomáhat a spolupracovat s Ním, nestavět se proti Němu a neříkat: „To nedokážu.“ Bůh nás neukázní; musíme se ukáznit sami. Bůh neuvede do zajetí „každou povýšenost... každou myšlenku, aby byla poslušná Krista“ (2 K 10,5), to musíme udělat my. Neříkejte: „Pane, trpím roztěkanými myšlenkami.“ Netrpte roztěkané myšlenky. Přestaňte naslouchat tyranii svého individualistického přirozeného života, abyste získali svobodu života duchovního.

„Když vás Syn osvobodí...“ Nenahrazujte v tomto verši slovo Syn slovem Spasitel. Spasitel nás vysvobodil z hříchu, ale tady jde o svobodu od naší přirozenosti, kterou nám dává Syn. To měl na mysli Pavel:

• Jsem ukřižován spolu s Kristem...  (Ga 2,19)

Jeho individualita byla zlomena a jeho duch se sjednotil s Pánem; nejen, že se s Ním spojil, ale byl s Ním učiněn jedno, „...budete skutečně svobodni“ – svobodni až do samého jádra vaší bytosti; vnitřní svobodou, která vás osvobodí i navenek. Máme sklony spoléhat se na vlastní sílu, ale naší silou se musí stát moc, která pochází z naší jednoty s Ježíšem.

– Oswald Chambers –