Tak, jak jste o ní dosud nesměli slyšet - tedy po pravdě
Motto: Také jste celkem slušný člověk? Neděláte nikomu nic zlého? Dovoluji si vás upozornit, že většina zla na světě pochází právě od nás, celkem slušných lidí!

Je tomu teprve sto let, co se v dějinách lidstva rozšířil názor, že náš svět nemá žádnou inteligentní příčinu, že neexistuje ani Bůh, ani jiný nadřazený autor života. Některé státy dokonce toto tvrzení vyhlásily za svoji oficiální ideologii. Také u nás každý, kdo souhlasil s Biblí, mohl být donedávna stíhán pro urážku hlavy státu, neboť tam stojí černé na bílém:

  • "Blázen říká v srdci svém, není Boha."

Ať už jsou původní příčiny ateismu jakékoliv, jeho celosvětové rozšíření by bylo nemyslitelné bez náhradního náboženství. Každý člověk, má-li žít, musí něčemu hluboce věřit. Dokonce i blázni a lidé, kteří trvdí, že ničemu nevěří. Náhradním náboženstvím je pro mnohé lidi víra v evoluční náboženství, které hlásá tato tři základní vyznání víry:

  • Vše na světě je pouze hmotné povahy, ve svém základu i původu. Ostatní jevy jsou jen omyly, podvody, iluze nebo sekundární hmotné projevy, tzv. nadstavba.
  • Vše na světě je v dlouhodobém sebezdokonalování. Hmota je schopna i bez konstruktéra, plánu či informace, jen sama od sebe, dosáhnout té nejvyšší organizace, jakou známe - vytvořit člověka. V průběhu času tak ožila a začala myslet.
  • Vše na světě je relativní, tedy i mravní zásady a zákony. Protože neexistuje žádný nadřazený autor života, jedinou odpovědnost za své myšlení a jednání má člověk jen vůči společenským dohodám a svému vlastnímu svědomí, což je také relativní.

Tyto tři body evolučního náboženství přijímají dnes miliony lidí, aniž by si ověřily jeho platnost. Nevědí, proč tak vlastně věří, ale vehementně toto náboženství zastávají, setkají-li se s nebezpečím zpochybnění své víry. Dětem jsou zásady evolučního myšlení vštěpovány již odmala ve školách a pan Darwin asi ani v nejhorším snu netušil, že se o jeho nápad, dnes jednoznačně vědecky vyvrácený, opřou ti nejmasovější vrazi v dějinách lidstva. Nápad, že člověk je jen o něco více vyvinuté zvíře, podnítil ve dvacátém století mnohé vylepšovatele lidského rodu k tomu, aby vývoji pomohli k výběru té lepší rasy, nebo pokrokovější společenské třídy. Komunismus a fašismus by bez evoluční teorie nemohl existovat. (Viz Hitlerův "Můj boj", nebo Englesův "Podíl práce na polidštění opice") Četní přívrženci vývojových fantazií zanechali za sebou jen v jednom století to, o čem se křižákům a inkvizici nesnilo ani během stovek let. Bratru něco přes sto milionů obětí své víry, nemluvě ani o dalších důsledcích.

Hypotéza evoluce, tj. samovolné organizace neživé i živé hmoty bez předchozí informace, je v rozporu se všemi myslitelnými vědeckými obory, i když ji, jako své opium či pracovní hypotézu zastávají někteří vědci, avšak z daleka ne tak mnozí, jak se u nás myslí. Evoluční náboženství, ať už vezmeme kteroukoliv sektu jeho vyznavačů, zastává víru v ty nejfantastičtější zázraky, které se nedějí ani v pohádkách či primitivních kultech. Jsou to totiž zázraky, které nikdo nepůsobí, které se dějí jen tak a samy od sebe. Při každém klasickém zázraku stojí v pozadí někdo, kdo má moc nebo informaci. Například k přeměně žáby na prince je to kouzelník, víla či bůh. V evoluci se přeměna žáby na prince, obojživelníka v člověka, koná bez kohokoliv. To je proti všem pravidlům nejen pohádek a odvěké lidské zkušenosti, ale i současné vědy. Nezačíná snad každá smysluplná činnost přemýšlením? Nejsou všechny dílny, školy, vědecké ústavy a laboratoře tím nejlepším důkazem, že má-li něco složitějšího vzniknout, musí se na to předem myslet a pak tuto myšlenku hmotě vnutit? Který vědec, který řemeslník a který opravdový umělec čeká, až se hmota v čase zorganizuje sama? Je tedy moudré věřit, že sama hmota vytvořila za miliony let buňku, oči a mozek?

Evoluční pohádka o samovolných přeměnách neživé hmoty v živou, jednobuněčných organismů na mnohobuněčné, ryb v obojživelníky, plazů v ptáky, plazů v savce, a opolidí na lidi, je čirou fantazií. Chcete-li věřit, věřte. Pro důkaz přechodu neživé hmoty v živou se nenašly doklady ve zkamenělinách, pro důkaz přeměny jednobuněčných na mnohobuněčné se nenašly doklady ve zkamenělinách, pro důkaz přeměny ryb v obojživelníky se nenašly doklady ve zkamenělinách, pro důkaz přeměny obojživelníků v plazy se nenašly doklady ve zkamenělinách, pro důkaz přeměny plazů v ptáky se nenašly doklady ve zkamenělinách, pro důkaz přeměny plazů v savce se nenašly doklady ve zkamenělinách, pro důkaz přeměny savců ve vyšší savce se nenašly doklady ve zkamenělinách, pro důkaz vyšších savců v člověka se nenašly důkazy ve zkamenělinách - jak přiznávají sami evolucionisté. Kdo chceš evoluci věřit, věř!

Tisíce vědců a kvalifikovaných odborníků v celém světě dnes nesouhlasí s učením evoluce. Někteří ji ve svých knihách nazvali "omyl století" nebo "císařovy nové šaty", tedy mnoho řečí o něčem, co neexistuje. Evoluční "věda" je skutečně nefalzifikovatelná, protože nesplňuje kritéria vědecké teorie. Nelze ji ani dokázat, ani vyvrátit, jako ostatně každou naivitu. Máme oči, je to důsledek evoluce. Kdybychom je neměli, byl by to také důsledek evoluce, stejně jako to, že nemáme křídla. Křídla mají ptáci, to je důsledek evoluce. Kdyby je neměli a místo křídel měli třeba padáky, byl by to také důsledek evoluce, byla by to pak třída padavek. Někomu evoluce dala žábry, někomu plíce. Někoho zavedla na souš, jiného vybavila pro pobyt ve vodě, jinému za domov přidělila vzduch. Když se něco vyvine, je to evoluce. Pokud se to nevyvine, je to také evoluce. Pokud se vyvinuté ztratí, je to také evoluce. Všechno, co existuje v přírodě, je dar matičky evoluce. Kostra, krev, srdce, oči, uši, kůže, kytička i ptáček, človíček i červíček, vše je dílo mocné evoluce. Něco přežije, je to evoluce, něco vymře, je to evoluce.

Přečtěte si třeba knížku doc. RNDr. Zbyňka Ročka, CSc. "Evoluce obratlovců" (Academia, Praha 1985), který to s evolucí myslí smrtelně vážně. Sami uvidíte, kolik fantazie a ničím nepodložené obrazotvornosti musí člověk mít, aby mohl být evolucionistou. Proti tomu víra v Boha je ten nejtvrdší realismus, vycházející ze zkušenosti. V uvedené knize se dočtete o hypotézách, chybějících dokladech, protichůdných názorech a jistotě, že evoluce je vědeckou pravdou. Autor píše, že "nemáme paleontologické doklady o vzniku ptačích per ze šupin plazů, ale věříme tomu". (Str. 147) Bible praví:

  • "Vše je možné věřícímu."

Od věřícího evolucionisty RNDr. Petra Švece se dočtete, že " ... podobně nejasným a částečně i tajemným, i když řadou hypotéz vysvětlovaným, zůstává nadále původ ptáků". (Vesmír 2/1983, str. 48) Evoluční přívrženec RNDr. Josef Klembara, odborník na zázračný evoluční přerod obojživelníků v plazy, vám o své víře poví toto: "Současná analýza nových nálezů karbonských antrakosaurů a zlepšení preparačních technik při studiu fosilních forem však zřetelně dokazují, že nejranější a nejprimitivnější plazi jsou jasně odlišní nejen od antrakosaurů, ale i od všech známých prvohorních obojživelníků, a že tedy specifický původ plazů je doposud neznámý." To je ovšem zcela jiné tvrzení, než slyší děti a studenti ve školách. (Vesmír 3/1985 str. 150)

Co tedy vlastně je evoluční teorie? Je to velmi složitý myšlenkový motanec, jehož cílem je dokázat, jak se stalo to, co se nestalo a stát nemohlo. Jak molekuly obešly zákony pravděpodobnosti, entropie, genetiky, informatiky a celé známé přírodovědy a proti všem pravidlům se staly člověkem. To je učení evoluce. Základní premisou evoluce je: Protože není Bůh, musí být pravdou evoluce. Sir Arthur Keith řekl: "Evoluce je nedokázaná a nedokazatelná, věříme jí proto, že jediná druhá možnost je specielní stvoření, a to je nemyslitelné."

Aby lidé neuvažovali o pravém významu smyslu života a raději řádně pracovali na společné katastrofě, je jim předkládáno okouzlující tvrzení, že všechno je v neustálém dlouhotrvajícím vývoji. S radostí uvěřili, že za život nejsou nikomu odpovědni a v rámci ducha společnosti si mohou dělat cokoliv. Neplatí prý žádná absolutní měřítka, neboť jak učí evoluce, samovývoj materiálu nám dal život. Jakési malé "něco" se složilo ve větší "něco", a to začalo vidět, slyšet, plavat, chodit, létat a myslet. Hmotě stačilo jen dost času, učí škola. Jak příjemná pohádka, na špatnou, hodně temnou noc. Prý čistá věda, a těch důkazů! Nejméně dva. Pro snazší uvěření má toto náboženství název "vědecký pokrokový světový názor." Kdo jej vyznáváš, jsi pokrokový, vědecký a hlavně světový. Neboj se žádného Boha, žij si, jak chceš, a věř těm, co uklidnili tvé svědomí. Věříš přece, že tě bláto za miliony let zrodilo přes tvé rodiče, a jemu se zodpovídat nebudeš.

Dalo to ovšem pořádnou námahu lidem namluvit, že tak úžasná stavba přírody, buňky, člověka i hvězdné oblohy je bez tvůrce a vše samo od sebe. Je těžké vysvětlit, jak se stalo, co se nestalo. Jak si samotinká hmota, chudinka upocená, našla cestu k vlastní organizaci, když jí ovšem ve skutečnosti sama nenašla, nehledala, ani najít nemůže, jak ví každý průměrný chemik či fyzik. Tak je pro útěchu svědomí evolučních vyznavačů vymyšleno mnoho vysoce nepravděpodobných pochodů, vpravdě zázračné procesy, ke kterým dnes již nedochází a nikdy dojít nemohlo. Dlouhé věky a v nich věčný pohyb a boj protikladů, samovýroba živých organismů z neexistujících anorganických a organických látek v neexistujícím pramoři, s nikdy neexistující bezkyslíkovou praatmosférou apod. Pro ty zasvěcenější se k víře předkládají neuvěřitelné makromutace a selekce, disipativní struktury a genové duplikace (výmysly Darwina, Prigogina, Ohna), teorie her a antropologické science-fiction (fantazie Eigena, Leakyho, Buriana), pravzory života v kosmu, pansperminová teorie a cizí civilizace (zoufalství Wickramashingha, Cricka, bjurakanských a Danikena). Ani Einstein tomu nevěřil, ani tisíce současných vědců nevěří, že by si sama hmota dala oči, ruce a mozek. I samotnému zakladateli tohoto náboženství, Darwinovi, se to jen těžce věřilo. (Viz jeho základní dílo "O původu druhů" - svatá náboženská kniha evolucionistů, které ovšem dnes už sami nevěří.) Je až neuvěřitelné, kolika nesmyslům musí věřit ten, kdo nechce věřit v Boha.

Nejen bible, ale i všechny kosterní nálezy svědčí o jednorázovém stvoření, a ne o vývoji. To také Darwin věděl. Ale evolucionisté kosti v učebnicích šikovně domalují, aby svědčily o vývoji, a ne o stvoření. Doktor Morris o tom píše: "Původní nález neandrtálského člověka sestával z mozkovny, kterou různí odborníci identifikovali jako lebku opočlověka, černocha, idiota, současného Kozáka, raného Germána a pod. ..." Čéška slona, objevená na Jávě r. 1929, byla po určitou dobu vydávána za lebku Pithecanthropa. Zub "Hesperopitheca", použitý evolucionisty jako znalecký důkaz evoluce ve známém evolučním procesu v Tennessee, patří vyhynulé rase prasat. Tzv. colorádský člověk, rovněž rekonstruovaný ze zubu, byl později zařazen mezi koně. Lebka opočlověka z Coloráda patřila opici. Údajná lýtková kost pravěkého člověka se ukázala být částí zadní končetiny medvěda. Piltdownský člověk byl chytrý podvrh, kterému se věřilo desítky let, a kterým si někdo vystřelil z antropologických kapacit." (Volně zpracováno podle knihy Bible a současná věda.) Také údajné adaptace žab Dr. Kammerera byly podvodem. Dr. Kammerer spáchal sebevraždu. Svůj podvod přiznal ke konci života také antropolog Eugene Dubois. Archeopteryx, vydávaný dříve za spojovací článek mezi plazy a ptáky, je v nejlepším případě normální opeřený pták, ale existuje i podezření, že jde o falzifikát. Je to tedy skutečně "seriózní věda?"

Marně řada vědců dokazuje, že tímto způsobem, jak si to představují evolucionisté, to prostě nešlo. Neživé molekuly nemohly samy od sebe vytvořit živou buňku. Náhodné slučování uhlovodíků vytváří jen recemické aminokyseliny, všechny tyto procesy jsou vratné atd. Je naprosto nevědecké tvrdit, že všeobecný zákon entropie přestal platit na malou chviličku, jen dvě miliardy let, tj. ta nejnižší možná doba, která byla dle evolucionistů potřebná ke vzniku první buňky. Bez zásahu vnější inteligence lze v neživé přírodě očekávat jen procesy, které končí termodynamickou rovnováhou, např. růst krystalu. Je však naprosto nevědecké a pošetilé očekávat dlouhodobý vzrůst organizovanosti soustavy, pokles entropie, vzrůst volné energie a informace, jen na základě nekoordinovaných měnících se podmínek v otevřené soustavě. Žádný evolucionista vám nedá příklad, kdy dochází alespoň po dobu dvou let k rozličným kauzálním dějům tak, aby jejich výsledkem byl vzrůst informace v systému - bez zásahu vnitřního nebo vnějšího programu. Ale věří, že k tomu docházelo po dvě miliardy let! Evolucionisté se nevzdali slova "náhoda" a konečně sami došli k závěru, že to náhodou nešlo a elegantně přešli na slovo "zákonitost." Jde však jen o slovíčkaření, protože touto "zákonitostí" nazývají dřívější "náhodu." Žádná taková zákonitost totiž neexistuje a je pouze hledaná, oproti celé řadě skutečných, ověřených zákonů, které tuto "zákonitost" zakazují a vylučují. Lidé, kteří říkají, že jednou na to věda přijde, jak život vznikl. Myslí buď, že jednou věda přijde na to, že dvě plus dvě nejsou vždy čtyři, nebo že věda jednou přijde na to, že to musela vše vytvořit rozumná inteligence. Vtip je v tom, že obojí je vědě již dávno a i dnes nad slunce jasné. Jde jen o to, že někteří jedinci to nechtějí přijmout. Chcete-li se dovědět, jak se stalo nemožné, přečtěte si např. knihu "Život", Mladá fronta 1987. Bude vás v ní celý kolektiv studovaných evolucionistů přesvědčovat, že život musel vzniknout evolucí, i když je mnoho důkazů proti. Také se dozvíte, že existují i námitky vůči evoluční teorii, dokonce ze strany vynikajících a známých vědců. (Str. 98) Těmto námitkám však kolektiv autorů věnuje asi jednu tisícinu celé knihy. Konstatuje se zde také, že jeden vážený odborník na toto téma vydal v Londýně knihu o 250 stránkách, která je ovšem jen v řadě mnoha dalších knih, napadajících evoluční biologii. Autoři knihy "Život" však pro jistotu neuvádějí ani název knihy, ani autora, ani se námitkami vůči evoluci nezabývají. Musíme jim to však odpustit. Víra je víra, a navíc kniha vyšla v době, kdy se pravda o evoluční teorii ještě nesměla psát.

Marně řada vědců dokazuje, že není nejmenšího důkazu pro pohádku, učenou ve školách, jak ryby lezly na souš a stávaly se plazy, plazi lezli po stromech, učili se létat a stávali se ptáky a savci člověkem. Marné, omyl se už vžil. Jedni tvrdí, že evoluce probíhala pomalu a postupně, jiní zas, že skokem, ne evolučně, ale revolučně. Tu se dočtete, že hnací silou vývoje jsou dozajista mutace a selekce, jinde zas, že nejsou vůbec k ničemu a k vývoji nemohly nijak přispět (Segal, Bertalanffy). Jedni učenci tvrdí, že život vznikal na naší planetě spontánně a dlouho a nemohl přijít z kosmu. Zárodky by nepřežily kosmické záření. Jiní tvrdí, že zde nebylo dost času ani podmínky, a musel tedy přijít z kosmu. Jak jinak, že? Tam je asi náhoda chytřejší, než na Zemi (Crick, Hoyle). Tu se Lamarck zmýlil; jinde se k němu vracejí. Pro některé evoluční vědce selhal Darwin na celé čáře - ale, jak tvrdí jiní, základní myšlenka je dobrá. Jedni věří Oparinovým výmyslům a jiní ho zas popírají. To, co dnes pan profesor vykládá svým studentům o vzniku života ve škole, popírá vědecký článek v časopise, prodávaném ve stánku naproti škole. Například to, že na počátku Země byla bezkyslíková atmosféra a žádný život před kambriem (Sokolov, Balandin a j.) Jedni evolucionisté malují příbuzenské vztahy mezi člověkem a opicemi, jiní mezi člověkem a želvami, prasetem či myší. (Viz spor neodarwinistů a kladistů, Vesmír 2/1990)

A tak nikdo neví nic, ale všichni tvrdí svatosvatě, že je to tak. Přesto nálezy zkamenělin ukazují na náhlé stvoření vysokou inteligencí. Již v prvohorách, ba dokonce v kambriu se to jen hemží životem s vysoce komplikovanými orgány, předtím nebylo skoro nic. Přes všechny pádné důkazy proti možnosti jakékoliv evoluce (pozor: neevoluční změny genetickým křížením nejsou evolucí), musí se učit a tvrdit, že nás nestvořil žádný "pánbíček", ale že jsme se vyvinuli. Jen abychom se za chvíli zas nesvinuli, až nám tenhle nesmysl dostatečně zatemní srdce a rozum a dodá dost prostředků hromadného ničení.

- Pavel Kábrt - Dokončení příště