Nevím, jaký máte názor vy, ale mně se instantní potraviny moc nezamlouvají. Jistě znáte to množství různých kaší a polévek, které jen vsypete do vody, necháte minutu stát a jíte. Ale ta chuť! Je to prostě umělé a člověk se z toho moc nenají.

Vedle instantních potravin však existuje i instantní křesťanství. Nesype se nic do vody, ale používá se také jakýchsi jednoduchých postupů na to, aby se něco "uvařilo". Na obalu takové potraviny pro vnitřního člověka naleznete návod, který říká, že k vyřešení nějakého problému či k získání požehnání stačí vykonat nějaký úkon (rukama, tělem), případně stačí něco říci, nějak se modlit apod. Je to jakási zkratka - do několika minut se s vámi má stát to, k čemu jiní dozrávají a dospívají léta.

Konkrétně to vypadá takto: Máš problémy? Je zde žehnací modlitební polévka č. 1. Upadáš do sexuálních pokušení? Je tu postní a vyznávací polévka č. 2. Jsi nemocen? Pak je tu instantní vymítací kaše. Rozpustný nápoj rucevkladný s případným upadnutím se hodí vždy pro celkové posilnění křesťanského imunitního systému.

Proti instantnímu křesťanství stojí křesťanství biblické. Je daleko náročnější, vše v něm trvá déle, člověk musí u něj přemýšlet. Všechna tato negativa však vyvažuje jedno pozitivum: vnitřnímu člověku se v něm daří dobře.

Duchovní boj je oblastí, v níž instantní křesťanství napáchalo mnoho škod a vytvořilo mnoho nebezpečných a falešných praktik. O to potřebnější je zabývat se tímto problémem z pozic biblického křesťanství. Pokusil se o to ve své knize Síly temnoty Clinton Arnold.

Když jsem zjistil, jaké téma autor zpracoval, myslel jsem si: "To si tedy troufáš! Nu uvidíme, jak ses s tím popral." Vždyť skutečně není v křesťanské praxi jiná oblast, v níž by křesťané více ztratili rozum, než je právě démonologie. Jedni zcela ignorují existenci duchovního světa, jiní vymítají démony úplně ze všeho. A protože autor knihy v existenci démonů věří, hrozilo mu právě nebezpečí onoho instantního přístupu k věci: zjednodušit vztah křesťana k duchovnímu světu na několik formulek a osvědčených postupů. Nestalo se tak a díky tomu máme po dlouhé době k dispozici seriózní studii, která se neopírá o to, jak v Africe jistý misionář zažil to a to, ale opírá se především o Bibli.

Podtitul knihy zní: Mocnosti a síly v listech apoštola Pavla. Autorovi se povedl moudrý tah. Tím, že hlavní předmět zkoumání zúžil, vyhnul se povinnosti interpretovat mnohé velmi problematické texty Starého zákona a evangelií, v nichž je o duchovních mocnostech řeč. Přesto v knize problematiku nezjednodušoval. Vždyť celá kompozice studie je velmi široká a velkorysá. V první části autor seznamuje čtenáře s vírou ve zlé síly v prvním století, tedy v době života apoštola Pavla a v době vzniku jeho epištol. Postupně za použití písemných pramenů a odborné literatury mapuje autor oblast magie a věštění, zkoumá zevrubně řeckořímská a orientální náboženství, snaží se čtenáři objasnit pohled Pavlovy doby na astrologii a speciální pozornost věnuje víře ve zlé síly v judaismu (rozborem písemných nebiblických památek té doby). Autor se dotýká také pohledu evangelií na síly temnoty, i když nedělá nějaký podrobný rozbor.

Ve druhé části knihy se Arnold zabývá velmi pečlivě Pavlovým učením o silách temnoty. Tato část knihy je velmi cenná, neboť autorova východiska jsou jednoznačně v Bibli. Arnold je velmi opatrný i v interpretaci biblických textů a snaží se nepřidávat nic k tomu, co je psáno. Velmi cenná je část zaměřená na identitu křesťana jako součást těla Kristova. Na základě Pavlových epištol autor vyzdvihuje význam Kristovy oběti na kříži jako jediného a dokonalého prostředku satanovy porážky.

Ve třetí části se Arnold snaží aplikovat biblické poznatky v praxi. Pokouší se vyrovnat s některými současnými pohledy na problematiku, avšak v této části je nejméně důsledný, takže mnohé otázky zůstávají bez odpovědi. Autor se nevyrovnal se všemi těmi instantními způsoby duchovního boje, které známe z praxe mnoha společenství. Pozorný čtenář si však může závěr učinit sám - předchozí kapitoly poskytují dostatek informací, na jejichž základě je možno rozpoznat, jaký způsob "boje" je v současném období církve na místě a jaký ne.

Clinton Arnold je badatel. I v knize Síly temnoty se opírá o prameny i o odbornou literaturu a snaží se potlačit svůj osobní pohled, takže čtenář nepozná, zda autor pochází z prostředí charismatického či necharismatického. Tím je jeho studie cenná - je přijatelná pro čtenáře z jakéhokoli prostředí, který je schopen potlačit svou předpojatost a přistoupit k tématu nově. Asi by se dalo diskutovat o tom, zda je autorův záběr zvláště v první části knihy dostatečně široký a hluboký - spíš se zdá, že závěry jsou činěny pouze z nemnoha vzorků památek. Studie tohoto rozsahu by však asi větší záběr nesnesla.

Můj osobní podiv vzbudila skutečnost, že v seznamu literatury na konci knihy figurují spisy Johna Wimbera, které se podle mého soudu pohybují na hranici výše zmíněného instantního křesťanství. Otazník kladu i nad skutečnost, že autor v textu použil k demonstraci toho, jak může vypadat duchovní boj, fikci Franka Perettiho Střetnutí. Poněkud skeptičtěji či konzervativněji laděného čtenáře by tato ilustrace mohla odradit.

Přes tyto drobné nedostatky považuji vydání knihy Síly temnoty za velmi dobrý nakladatelský počin Návratu domů. V současném světě, který tolik miluje instantní pokrmy, je tato kniha nejen osvěžením, ale i povzbuzením všem, kteří berou Bibli jako Boží zjevení všeho, co potřebujeme vědět o Bohu, okolním světě i našem vlastním životě. Po dlouhé době tedy Návrat vydal seriózní biblickou studii. Kéž by nebyla poslední! Jen si musíme dát pozor, abychom ji nezačali užívat instantním způsobem. I tuto duchovní stravu je totiž třeba před požitím vařit a potom ji také podle vlastní potřeby dochutit. Všem čtenářům přeji dobrou chuť!

- Petr Vaďura -