Zápas o duši:

Ježíš Kristus Superstar

Verze pro tisk

Křesťanské stanovisko k americkému muzikálu JEŽÍŠ KRISTUS - SUPERSTAR. Rádi bychom upozornili, že obraz, který muzikál podává o Ježíši, je naprosto zkreslený a neodpovídá svědectví většiny těch, kdo Ježíše dobře znali, byli svědky Jeho služby, zástupné oběti na kříži, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení. Neodpovídá ani zkušenosti milionů Jeho následovníků, kteří už po dvě tisíciletí Jej jako živého a stále jednajícího Pána a Mistra ctí a milují, protože Jeho obětující se láska změnila jejich životy a učinila z nich lidi za všech okolnosti šťastné a pokojné.

Muzikál přináší zkreslený obraz Ježíšův, jak Jej asi podle mínění autora viděl Jidáš, jeho zrádce, o kterém Bible svědčí, že byl zloděj a měl srdce plné pekelného jedu. Zlý člověk podkládá druhým lidem zlé úmysly a nesnáší, aby vítězila pokorná a obětující se láska, které nerozumí. Chcete-li se seznámit se skutečným Ježíšem, čtěte evangelia a naslouchejte těm, kdo Jej milují a následují.

Slovo sestry Basileli Schlinkové k americkému muzikálu Ježíš Kristus - Superstar:

Muzikály, rockové opery, nejrůznější show na jevištích, v kostelích, kinech, na deskách a videokazetách, které tupí Pána Ježíše, se šíří lavinovitě celým světem. A jako lodní kýl svým neúprosným ostřím rozděluje vodu, tak tyto blasfémie vyzývají lidstvo k rozhodnutí vůči věčným hodnotám: pro nebo proti?

Jde vlastně o zcela zásadní otázku: Milujeme opravdu Pána Ježíše? To si snadno prověříme. Řekněme, že by někdo, koho milujeme, byl vyobrazen jako karikatura ve zvláštní příloze nějakého špinavého plátku. Co by asi láska udělala? Nebo by byl ten, koho milujeme, přepaden nějakou bandou. Jak bychom se zachovali, kdybychom šli kolem a viděli, jak ho hanebně obnažují a zahrnují nízkými vtipy?

Neklamnou známkou lásky je reakce hluboké spoluúčasti. Tisícům je dnes kladena tato otázka po lásce k Ježíši, a to nikoliv kolektivně a anonymně, ale každému zvlášť a osobně.

Bible zná dva protiklady: Ježíš Kristus a Jeho odpůrce satan. Pán Ježíš přišel na svět, aby mařil skutky ďáblovy. Je tedy satanovým nepřítelem. Satan ovlivňuje určité lidi jako své nástroje, aby bojovali proti Pánu Ježíši. Takový byl Jidáš. Pán Ježíš ho označuje jako "syna zatracení". To je ten, který za mizerných třicet stříbrňáků zradil Božího Syna, který mu byl Mistrem a věrným přítelem a dopřával mu vždy jen to nejlepší.

Tvůrce muzikálu "Ježíš Kristus - Superstar" sám říká, že podává Jidášův pohled na Ježíše. To však je ďábelský pohled, pohled zrádce.

Show začíná dlouhým Jidášovým monologem. Ten lhář od počátku - ďábel - tu všecko úplně převrací, zaměňuje role, takže Jidáš je ten, který všechno vidí a posuzuje správně, Ježíš se však mýlí a uboze troskotá.

Jidáš je tu hrdinou, nadřazeným chytrákem, který konečně střízlivě uvádí všechno na správnou míru. Je zde představován jako ten, kdo rozpoznává pravdu, zatímco Ježíš se přecenil, a proto zkrachoval. Z takovéto pozice říká Jidáš Ježíši: "Poslechni mé varování ...: Oni nás zničí ... Mysli prosím na to, že chceme žít ... Tvoji přívrženci myslí příliš na nebe."

A nakonec "poznají, jak velice se mýlili". Jidáš Ježíši trpce vyčítá, že neposlechl jeho zaručeně správné rady. Tak je Ježíš předváděn jako hlupák, který nakonec musí uznat: "Zasazuji se o pravdu, ale teď' vidím, že jsem ztracen ..."

Tyto satanem překroucené výpovědi jsou otřesným protikladem toho, kým Ježíš skutečně je. Vždyť On je všemohoucí a silný, skrze Něho byl stvořen celý vesmír a my lidé v něm. Vítr a bouře Ho poslouchají, i smrt před Ním ustupuje. Také dnes dokazuje Svou divotvornou moc. Osvobozuje narkomany, kteří vzývají Jeho jméno, uzdravuje nemocné a vytrhuje z bran smrti i pekla. Jidáš, ten nástroj lháře satana ze závisti snižuje velikost a moc Ježíše, který mocí svého božského života uzdravil tisíce nemocných. Zde je představován jako slaboch, který říká lidem, hledajícím pomoc: "Je vás příliš mnoho... Dejte mi konečně pokoj! - Pomozte si sami!" Ježíš, v Němž jsou skryty všechny poklady Boží moudrosti a poznání, je představován jako bezradný člověk, který je u konce se svou moudrostí a bezmocně zaskočený okolnostmi říká svým učedníkům: "Kdybyste znali cestu, po níž jdeme, rozuměli byste jí ještě méně nežli já." A v Getsemane zní Jeho otázka: "Jen to bych rád věděl, Bože, to bych rád pochopil, proč? Proč mám umřít? - Vezmi mne, než znovu zakolísám a zemdlím." Podobný smysl má i sbor: "Kdo jsi ty vlastně? Nač je tvá oběť? Ježíš Kristus - Superstar? Myslíš si opravdu, že je pravda to, co se o tobě tvrdí?" A přímo do obličeje říká Jidáš Ježíši: "Ty politováníhodný, smutný člověče jsi jako uštvaný, starý, vrásčitý mandarín." Během celého představení je Ježíš před diváky ponižován, jen aby v Něho přestali věřit. Je tu podáván tak, jako by potřeboval posilu od nějaké Marie Magdaleny, ačkoliv z ní vyhnal sedm ďáblů. Hovoří k Němu tak, jak se uklidňuje malé nemocné dítě. Ježíš je tu jako slabý a ubohý a Maria Magdalena, spoutaná sedmi ďábly, velká hříšnice, ta má být ta silná a moudrá!

Ježíši, tomu jedinému a jedinečnému, který jako Boží Syn měl jen čisté pohnutky a byl plný lásky, podkládá Jidáš v satanské deformaci to, čím je sám. Ukazuje Ježíše jako snílka a fantastu: "Kdybys všechno lépe naplánoval, pak by všechno lépe dopadlo - jen se podívej, kam jsi nás přivedl!" A tak zde Jidáš ukazuje Ježíše jako podvodníka, který své učedníky svedl. Nebyl schopen dokončit své dílo. Vydal se na cestu Mistra, jen aby vynikl. "Měl jsi zůstat neznámým tesařem! Nenapáchal bys tolik škody", ale "všechno, co ti lidé o tobě nažvanili, ti stouplo do hlavy a začal jsi sám věřit tomu žvástu o Bohu."

Náš Pán Ježíš, Boží Syn, který přišel naplnit vůli Otcovu v dokonalé poslušnosti Jeho přikázání, je zde představován jako ten, kdo trpí pitky - a jako taková pitka se zde ukazuje i Večeře Páně. Očima Jidášovýma v tomto muzikálu blasfemicky viděný Ježíš neříká při poslední večeři: "To čiňte na mou památku". Podkládají se Mu výroky jako: "Jsem asi blázen, když si myslím, že si někdo na mne vzpomene... Deset minut po mé smrti už mé jméno pro nikoho nebude nic znamenat." Tak se tu předvádí Večeře Páně, jedna z nejsvětějších chvil v dějinách lidstva. Tak to vidí Jidáš, který právě odchází, protože satan vstoupil do jeho srdce. Jde Ježíše zradit.

A Ježíš, ten Jedinečný, úplně jiný než my všichni, jak sám praví: "Vy zdůli jste, já jsem shůry, vy jste hříšníci, ale kdo z vás obviní mne z hříchu?"- je zde vylíčen, "úplně stejný jako všichni ostatní". Ten, který je vládcem a přikazatelem nad všemi mocnostmi, silný Vykupitel, je v tomto představení pro Marii Magdalenu jen "jeden muž. Kolik jsem jich měla před ním, je to jen jeden navíc..." a "vlastně nevím, jak bych ho měla milovat".

Vztah čistého, bezhříšného Božího Syna k Marii Magdaleně je zde vlečen blátem takovým způsobem, že každý, kdo Ježíše jen trochu miluje, nad tím prostě hrůzou oněmí. Nelze vypovědět, jakými ohavnými podezřeními Jidáš Ježíše zahrnuje v souvislosti s Marii Magdalenou. Ten, který na golgotském kříži jako bezhříšný v nevýslovném utrpení zemřel pro naši spásu, je zde rouhačsky tupen jako hříšník.

Copak můžeme mlčet k takovému satanskému útoku na našeho Pána a Vykupitele a Jeho spásné dílo? Kdyby někdo takto podezříval někoho, koho milujeme, určitě bychom zuřili. Zde je však znevažován Boží Syn, plný důstojnosti a majestátu, jediný, kdo si zaslouží naší bezvýhradné lásky. Vždyť nás nevýslovně miluje a za svoji lásku knám draze zaplatil, když se dal za naše hříchy v potupě a nevýslovném utrpení umučit k smrti. Jemu vděčíme za vykoupení z hříchu a z pout satana. Jak bychom se tedy mohli vůbec dívat na takový muzikál, nebo dokonce ho schvalovat a tleskat k němu? Vždyť bychom aplaudovali zrádci Jidášovi, posedlému ďáblem. Zde je však líčen jako hrdina, který měl dobré důvody Ježíše vydat na smrt: "Chtěl jsem to nejlepší, nemohl jsem jednat jinak - viděl jsem, že Ježíš ztratil kontrolu - vím, že to vidí stejně jako já ... Udělal jsem jen to, co jsi ty, Kriste, chtěl!" Anakonec obžalovává Jidáš Boha: "Byl jsem zneužit. Bože, tys to celou dobu věděl! Bože, nikdy se nedovím, proč jsi mne, právě mne vyvolil k tomuto zločinu. K tvému ohavnému, krvavému zločinu..." A tak je tím nevinně trpícím mučedníkem Jidáš. Ten je oslavován, tomu publikum aplauduje. A náš Pán je znova před tisíci diváky na celém světě předváděn jako hlupák, podvodník, někdo, koho litujeme, že si sám zavinil takové ztroskotání.

I známé nekřesťanské časopisy na celém světě označují tento muzikál za blasfémii. Píší o "blasfemické bohoslužbě". Blasfémie je rouhavé znevažování Boha a posvátných věcí vůbec. Je to hřích proti druhému Božímu přikázání a Bůh varuje každého, kdo Jeho přikázání přestupuje, že nezůstane bez trestu!

Kdo je zde předmětem rouhání? Svatý Bůh sám v Ježíši Kristu. Ježíš je však ta jedinečná Pravda - Jidáš je lhář, podvodník. Ježíš je dokonalá láska - Jidáš zloděj, který myslel jen na vlastní prospěch, a proto Ježíše zradil. Ježíš dokonale čistý - Jidáš otrávený a proniknutý zlem, který si za Ježíšovu čistotu staví otazník. Ježíš světlo samo - Jidáš temnota sama, který odchází do temné noci, aby dokonal svůj zrůdný skutek. Ježíš bez hříchu, plný ušlechtilosti, slávy a majestátu - Jidáš, ubohý hříšník, který se pro svou vinu oběsí. Ježíš, který z lásky za nás zlořečené vydal život - Jidáš, který zradou na Jeho život sáhl. Ježíš, plný moci nekonečného věčného života, který slavně vstal z mrtvých - Jidáš, který zahynul ve svém hříchu a rozpadl se v hrobě v prach.

Ježíš žije! Podobně jako je možné rouhat se Duchu svatému, je možné se rouhat a zarmucovat Pána Ježíše. Tak je takovými muzikály znova tupen a korunován trním jako před dvěma tisíciletími.

Tehdy Jeho učedníci zklamali. Ze zbabělosti a strachu se k Němu nepřiznali. Dnes však jistě najde Pán Ježíš takové učedníky, kteří Jej milují a nemohou proto snést, aby jejich Mistr, Pán a Vykupitel, který za ně vylil svou krev, byl tupen. Aby to nejsvatější bylo vláčeno bahnem. Dnes musíme volit mezi Jidášem a JEŽÍŠEM. Kdo miluje Ježíše, nemůže zrádce Jidáše litovat, jeho jednání schvalovat, ale musí je naprosto odsoudit tak, jak to činí Bůh ve svém slově. Kdo se staví na Jidášovu stranu tím, že poslouchá, co ohavného o Ježíši vypovídá, ten se staví proti Pánu Ježíši.

Kdo miluje Pána Ježíše, pokládá za nesnesitelné, že se lidem takovým způsobem Ježíš předvádí z Jidášova pohledu. V jednom z předních německých časopisů se píše: "Před falešnými proroky v rouchu beránčím Boží Syn důrazně varoval. Mnozí přijdou ve jménu Mém a svedou mnohé - po jejich ovoci je poznáte!"

Dále uvádí týdeník Ježíšovo varování, že lidé nemají takové proroky poslouchat a jim věřit. Každý, kdo jde na takový muzikál, jde ke svůdci, k antikristu, staví se proti Ježíši na stranu jeho protivníka. Pro každého platí toto bud' anebo. Bud' uznám Jidáše a tím ďábla, jehož je nástrojem, nebo Ježíše Krista, bezhříšného, láskyplného Spasitele, který pro nás šel na smrt, aby nás vykoupil.

Misijní odbor Kostnické jednoty, Praha