Židům 1:2b-3

Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech.

Kolik z vás někdy vidělo nějakou úchvatnou přírodní scenérii? Kolikrát jste byli naplněni úžasem nad skvostnou nádherou tyrkysových jezer a horských vrcholů pokrytých ledovcem? Není těžké cítit Boží blízkost, když se kocháte pohledem na výsledek Jeho stvořitelského díla! Jestliže nám pohled na překrásnou přírodu působí radost a obdiv ke Stvořiteli, potom pohled na Pána Ježíše Krista by nás měl vést k ještě hlubší úctě. Stvoření odhaluje Boží

  • věčnou moc a božství, které jsou neviditelné (Ř 1:20).

Boží Syn je ale

  • odlesk [záře] Boží slávy a výraz Boží podstaty (Žd 1:3).

Snaha vyjádřit slovy nádheru přírodních krás je žalostně nedostatečná. Chabé jsou i pokusy popsat slávu Pána Ježíše Krista. Proto doufám, až budete číst tato slova, proste Boha, aby vaší duši zjevil ještě více z nádhery Jeho Syna!

Nejdůležitější otázkou, na kterou si musí každý člověk odpovědět, je Ježíšova otázka, která byla určena učedníkům:

Za koho mne považujete vy?

Správná odpověď na tuto klíčovou otázku je nesmírně důležitá pro věčný život! Pokud se vaše představy ohledně Ježíšovy totožnosti neshodují s biblickým popisem, nebudete se před Ním klanět jako před Pánem a Spasitelem, ale hrozí vám nebezpečí, že můžete strávit věčnost v pekle. Klamné a lživé představy ohledně osoby Ježíše Krista vedou vždy do záhuby. Proto je učení sekt typu Mormonů a Svědků Jehovových tak nebezpečné a zhoubné.

Ten, kdo na danou otázku odpoví správně, pozná, že Ježíš je Král králů a Pán pánů, Ten jediný, kdo nás může zachránit pro věčnost, očistit od všech hříchů a adoptovat nás do rodiny Božích dětí. V hlubokém obdivu a chvále před Ním padnete na kolena. Děkujete Bohu za ničím nezaslouženou milost. Zcela se Mu vydáte a svým životem Ho budete oslavovat. On vás bude posvěcovat a povede vás životem tak, abyste z Jeho cesty nezbloudili. Až se váš pozemský život naplní, otevře se před vámi celá věčnost s Ním, a se všemi anděly a svatými budete zpívat:

  • Hoden jest Beránek, ten obětovaný, (Zj 5:12)

Podívejme se ještě jednou na otázku „Za koho mne považujete vy?". Poté, co Petr odpověděl správně, řekl mu Ježíš, že jeho odpověď nepochází z lidského zdroje. Otec v nebesích ji musí člověku zjevit (Mt 16:17). Prosme i my Boha, aby pomohl našim duším zjevit nejen správnou odpověď na zmíněnou otázku, ale i jedinečnost a nadřazenost Jeho Syna. Boží Syn je

  • odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty (Žd 1:3).

Náš text postupně rozvíjí úvodní větu listu Židům. Autor představuje Ježíše Krista jako vrcholné a konečné zjevení Boha nám, lidem. Všichni starozákonní proroci ukazovali vpřed ke Kristu. Nový zákon pak odhaluje, že Božím věčným záměrem je shromáždit všechno pod jednu hlavu v Kristu:

  • … že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu. On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání, abychom my, kteří jsme na Krista upnuli svou naději, stali se chválou jeho slávy. (Ef 1:10-12)

Poté před námi autor listu rozprostírá sedm krátkých, zato pronikavě zhuštěných obratů, které odhalují nadřazenost Božího Syna. Postupně nám zjevuje trojnásobné postavení Krista coby Božího Proroka, zjevujícího Jeho konečné slovo, Božího Kněze, který vykonal očištění od našich hříchů, a Božího Krále, který sedí na trůnu po pravici Božího majestátu na výsostech. Uspořádání těchto sedmi výroků může být „křížové" (chiastické), kdy první a poslední výrok mluví o Synu v Jeho vtělené podobě a výrazy mezi tím mluví o Synu z pohledu Jeho věčné existence (P.E. Hughes, A Commentary on the Epistle to the Hebrews /Komentář k Epištole Židům/). Zdá se, že jde především o text, který se dotýká teologických hlubin vztahu mezi Otcem a Synem. Proto jsem byl trochu překvapen zjištěním, na co klade důraz Jan Kalvín. Podle Kalvína totiž cíl autora není teologický, nýbrž praktický:

Jeho úmyslem je skutečně budovat naši víru. Můžeme se tu dozvědět, že Bůh se nám nedává poznat žádným jiným způsobem, nežli v Kristu. Neboť co se týče podstaty Boha, je její záře tak ohromující, že by nás oslepila; jedinou výjimkou je, že by nás osvěcovala v Kristu.

(Komentáře Kalvína)

Praktický přínos našeho textu je následující:

Jelikož je Boží Syn nadřazen všemu, musíme Ho uznávat jako Svrchovaného Pána.

  • … ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech. (Žd 1:2b-3)

Zvažme nyní těchto sedm výroků, které odhalují Ježíšovu nadřazenost:

1. Ježíš je nadřazen coby dědic všeho

Protože je Synem, je také dědicem. Raní církevní otcové a středověcí autoři spojovali tento výrok se Žalmem 2:8, kde Otec říká Synu:

Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země."

Jde zde o Krista v roli Vykupitele a Pána nad národy v Jeho království. L. Morris (Expositor's Bible Commentary /Vykladačův biblický komentář/) píše, že dědic všeho „je titul důstojnosti, a poukazuje na Kristovo dominantní postavení v celém ohromném vesmíru. Poté, co dokončil své poslání na zemi, byl vyvýšen na nejvyšší pozici v nebesích, což však v Jeho případě neznamená nově nabytou důstojnost, nýbrž návrat na Jeho oprávněné místo (srov. Fp 2:6-11)."

Podle Kalvína je slovo dědic přisuzováno Kristu v Jeho lidství „z toho důvodu, aby pro nás mohl znovu získat to, co jsme my v Adamovi ztratili". Kalvín dále tuto pravdu rozvíjí, když tvrdí: „Z toho plyne, že bychom bez Krista jistě zůstali ve velmi ubohém stavu a postrádali všechno dobré, kdyby nás On nezaopatřil svými poklady." Jak hlásá apoštol Pavel, pokud jsme v Kristu, jsme Jeho děti, tedy i Jeho spoludědicové (Ř 8:15-18; Ga 4:4-7). Vše, co je Jeho, patří i nám! Jednou s ním budeme sdílet Jeho slávu po celou věčnost!

Podíl na Kristově dědictví má jen ten, kdo je v Něm skrze víru. Pokud jste nedostali nové srdce a vírou nepřijali očištění od hříchu, které On zajistil, pak nejste Jeho dítětem a nemáte účast na Jeho dědictví. Ujistěte se, že svou důvěru vkládáte jen v Krista samotného! Mnoho z Božích dětí má jen matné vědomí o svém dědictví. Proto bychom se měli modlit jeden za druhého i za sebe, aby nám „Otec slávy dal ducha moudrosti a zjevení v poznání Jeho /samého/", aby oči našeho srdce byly osvíceny tak, „abychom věděli, jaká je naděje Jeho povolání, jaké je bohatství slávy Jeho dědictví ve svatých" (Ef 1:17-18, NBK).

2. Ježíš je nadřazen coby stvořitel všeho

„Skrze Něhož stvořil i věky" – věky zde označují „celý stvořený vesmír v prostoru a čase" (F.F. Bruce, Commentary on the Epistle to the Hebrews /Komentář k listu Židům/). To znamená, že Ježíš je Pánem nad časem a nade vším, co bylo v čase stvořeno, protože to vše stvořil On. Jak prohlašuje Jan 1:3 /NBK/,

  • všechno povstalo skrze Něj a bez Něho nepovstalo nic, co je.

Nebo – jak to podává Pavel:

  • vždyť z Něho a skrze Něho a pro Něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen. (Ř 11:36)

Tato prohlášení dokazují, že Ježíš Kristus je věčný Bůh, který byl jedno s Otcem, ještě než začal čas. Athanáš, který bojoval proti ariánské herezi (jejíž novodobou obdobou jsou Svědkové Jehovovi), řekl, že když svatí pisatelé tvrdí, že Ježíš stvořil svět, „hlásají nekonečnou a věčně trvající existenci Syna, a tím Ho prohlašují za Boha" (citováno v P. Hughesovi). Svědkové Jehovovi vycházejí z verše v Koloským 1:15, kde Pavel mluví o Kristu jako o prvorozeném všeho stvoření. Podle nich tento obrat znamená, že Ježíš byl stvořen, a proto nemůže být věčný. Bohužel však nevěnují pozornost následujícímu verši (16), který pokračuje slůvkem „neboť":

  • … neboť v Něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze Něho a pro Něho. (Ko 1:16)

Prvorozený" není chronologickým pojmem (netýká se pořadí v čase), ale vztahuje se k zákonným právům na pravomoc a dědictví.

Skutečnost, že Otec stvořil všechny věci skrze Ježíše, dokazuje, že Ježíš je Všemocný Bůh! Písmo nám postupně odhaluje úžasný Boží plán, který je vnitřně tak provázaný a vzájemně závislý, že nelze vyjmout jen jeho část. Pomyslete na spletitou strukturu atomu či na tajemství lidské a živočišné DNA, kterým moderní věda začíná jen stěží rozumět a odhaluje, jak každá jedna část závisí na stavbě jiných částí, které společně fungují v naprostém souladu. Nebo pomyslete na nekonečnou velikost vesmíru. Naše galaxie je galaxií jen průměrné velikosti. Její průměr je cca 600 bilionů mil, tj. asi 960 bilionů km). Moderními hvězdářskými dalekohledy můžeme pozorovat asi 100 000 milionů galaxií, z nichž každá obsahuje 100 000 milionů hvězd. Průměrná vzdálenost mezi těmito galaxiemi je tři miliony světelných let. Někteří odhadují, že od nás nejvzdálenější galaxie je kolem osmi miliard světelných let daleko! (Tyto údaje pocházejí z R.K. Hughese, Hebrews: An Anchor for the Soul /Židům: Kotva pro duši/, který cituje Stephena Hawkinga a jeho Stručná historie času.) Pro nás je důležité, abychom si uvědomili, že to vše uvedl v život Ježíš Svým slovem z ničeho (Žd 11:3; Gn 1:1)!

3. Ježíš je nadřazen coby odlesk Otcovy slávy

Raní církevní otcové často používali tohoto verše k vyvrácení bludů heretiků, zvláště Ariánů. Podle Theodoreta vyřadili Ariáni list Židům z kánonu právě kvůli této pasáži (P. Hughes). Tento třetí výrok o Ježíši, spolu s následujícím, podle něhož je Ježíš výrazem Boží podstaty, odráží nejen jednotu Syna s Otcem, ale zároveň i Synovu osobitou jedinečnost a různost od Otce. Tyto dva výroky do sebe vzájemně zapadají a vyvažují se (P. Hughes).

Charakteristiku Ježíše jako odlesku /jasu/ Boží slávy si lze představit jako paprsky slunce, které doplňují jeho záři a jas. Ježíš samozřejmě odráží Otcovu slávu, ale má i svou vlastní slávu, jak je vidět na hoře Proměnění a jak ji spatřil i Jan ve Zjevení 1. Athanáš se ptá:

Kdo nechápe, že zář nelze oddělit od světla, ale že ke světlu od přirozenosti patří a existuje spolu s ním a není vyvolána později?

Ambrož vysvětluje:

Kde je světlo, je i jas, a kde je jas, je také světlo. Takže nemůže být světlo bez jasu ani jas bez světla, protože světlo je v jasu a jas ve světle. 

(Obě citace v P. Hughes)

Jinými slovy, „Syn je stejně věčný jako Otec, tak jako je záře stejně dlouho trvající jako slunce. … Syn spočívá svou podstatou v Otci a Otec v Synu". (Herveus, citován v P. Hughesovi) Důvod, proč je důležité za touto pravdou stát, podle Athanáše spočívá v tom, „že falešná nauka o osobě Krista zcela nevyhnutelně vede k deformaci Kristova díla a následně pak podkopává celou stavbu evangelia". (P. Hughes)

4. Ježíš je nadřazen coby výraz Otcovy podstaty

Řecké slovo, přeložené jako výraz /vyjádření, NBK; otisk, KMS; obraz, Kr/, souvisí s vyrytým či vtisknutým znakem, vytvořeným razidlem, lisem nebo pečetí, jako např. na minci. Slovo, přeložené jako podstata, „označuje samotné jádro Boha. Ústřední myšlenka, kterou měl autor na mysli, se týká naprosto přesné shody a souladu. Tento soulad nezahrnuje pouze totožnost podstaty Syna s podstatou Otce, ale zejména zcela pravdivé a důvěryhodné zjevení či zobrazení Otce v Jeho Synu". (P. Hughes) Jak řekl Ježíš Filipovi:

  • Kdo vidí mne, vidí Otce. (J 14:9)

Znát Boha znamená znát Ho tak, jak nám Ho zjevil Jeho Syn (Lk 10:22).

Přestože tyto obraty vyjadřují hloubku teologie o podstatě Boží Trojice, a tím pádem je církevní otcové po právu užívali k obraně víry před ničivými herezemi, neměli bychom zapomínat na Kalvínovu poznámku, že tyto verše nás učí, že Boha můžeme poznávat pouze skrze Krista. Nikdy bychom neporozuměli učení o Bohu, který

  • … přebývá v nepřístupném světle; Jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět . (1 Tm 6:16),

kdyby Ježíš nepřišel na zem jako člověk a Boha nám nezjevil.

Jednou jsem slyšel příběh o zbožném hinduistovi, který byl postaven před výroky o Kristu. Ten nemohl pochopit představu o tom, že by Bůh vzal na sebe lidské tělo v osobě Ježíše. Hinduista pohlížel na každou formu života, včetně života hmyzu, jako na něco posvátného. Jednou, když se procházel po poli a přemýšlel o Bohu, který se stal člověkem, narazil na mraveniště s tisíci mravenci. To mraveniště přitom stálo v cestě sedlákovi, který právě pole oral. Byl přemožen starostí o ty malé tvory – starostí, kterou bychom vy nebo já měli při pohledu na stovky lidí uvězněných v hořící budově. Chtěl je varovat před blížící se zkázou, ale jak? Mohl na ně křičet, ale neslyšeli by jej. I kdyby jej slyšeli, nerozuměli by jeho slovům. Mohl psát po zemi, ale mravenci by nechápali. Jak jen se s nimi dorozumět? A pak mu začalo v mysli svítat: kdybych se tak mohl stát mravencem, mohl bych je varovat; jinak bude pozdě. V té chvíli pochopil podstatu křesťanského zvěstování o tom, že Bůh se stal v Ježíši člověkem, aby nám mohl sdělit Své poselství o spáse. (Teacher's Manual for the Ten Basic Steps Toward Christian Maturity /Návod pro učitele používající příručku Deset základních kroků ke křesťanské dospělosti/).

Pamatujme si, že Ježíš je nadřazen coby dědic všeho, coby stvořitel všeho, coby odlesk či jas Otcovy slávy a coby výraz či otisk Jeho podstaty.

5. Ježíš je nadřazený udržovatel všeho skrze Své mocné slovo

Tento obrat se vztahuje na Kristovo řízení a udržování všech věcí k jejich předurčenému vyvrcholení, které je přitom obsaženo v jejich zrodu. (P. Hughes)

Týká se Jeho vše udržující prozřetelnosti a vlády nade vším (citováno tamtéž).

To neznamená pouhé udržování věcí v chodu, ale představuje aktivní, cílevědomé vedení …

W. Grudem, Systematic Theology

Použití přechodníku přítomného času /doslova tedy „nesouce všecko"/ svědčí o tom, že Ježíš nepřetržitě nese či podpírá všechno ve vesmíru svým mocným slovem (cit. tamtéž). Kdyby přestal aktivně činit, vesmír by se rozpadl, zhroutil! Apoštol Pavel uvádí tutéž pravdu slovy:

  • Jím všechno stojí. (Ko 1:17, NBK)

To ovšem vyvrací představu deismu, podle které Bůh sice všechno stvořil, ale potom se stáhl a nechal všechno běžet samovolně. Písmo říká, že neexistuje jediný atom v celém vesmíru, který by se choval svévolně, neovlivněn Božím prozřetelným řízením. Každá kapka deště, každá sněhová vločka, každý poryv větru a každý hřmící blesk se řídí Božím příkazem (Ž 148:8). On režíruje všechno, od vrhu kostkou (Př 16:33) až po nástup a pád národů (Jb 12:23). Předem vyměřuje počet dnů, který každý z nás bude žít (Ž 139:16, 39:5). Náš verš říká, že Ježíš vykonává svou nesmírnou moc pouhým slovem. To znamená, že neexistuje něco jako šťastná náhoda či vrtkavost osudu. Jsme zcela závislí na Bohu a všechno musíme přijímat tak, že vše přichází od Něho, v souladu s Jeho záměrem a pro naše dobro (Gn 50:20; Jb 2:10; Ř 8:28).

6. Ježíš je nadřazen jako Ten, kdo dokonal očištění od hříchů

Vzájemné srovnání Kristova nesení a udržování všech věcí mocí jeho slova a následujícího prohlášení, totiž že Ježíš „dokonal očištění od hříchů", je naprosto ohromující! Všemocný Pán, který by mohl jen „mrknout okem" a hříšníci by se rozplynuli, naopak opustil nebeskou slávu, vzal na sebe podobu služebníka a byl poslušný až na smrt, a to smrt na kříži, aby nás očistil od našich hříchů (Fp 2:5-11)!

Úžasná lásko, jak se to mohlo stát, že Ty, můj Bůh, jsi za mne rád zemřel? (Charles Wesley)

Řecký minulý čas (aorist) napovídá tomu, že Ježíš završil očištění od hříchů jednou provždy. Autor listu Židům podrobněji vysvětlí tuto pravdu v kapitole 10. Ježíš neučinil očištění od hříchu pouze možným, ale skrze Svou smrt na kříži naprosto účinným a skutečným (viz 10:10,12,14,18). To, co teď tady hodlám prohlásit, je kontroverzní, ale prosím vás, abyste to zvážili a prosili Boha o porozumění. Věřím totiž, že ve skutečnosti Ježíš na kříži nevykonal očištění za hříchy všech lidí. Kdyby tomu tak bylo, všichni by byli očištěni, a všichni by tudíž šli do nebe. Spíše můžeme říct, že Ježíš zajistil skutečné očištění od hříchů všech lidí, které Mu Otec dal (J 6:38-39).

Když C.H. Spurgeon kázal na tento text z Písma, vyjádřil stejnou myšlenku následovně (Depths and Heights /Hloubky a výšky/):

Chvěji se, když slyším některé lidi mluvit o zklamaném Kristu, nebo o Jeho smrti za cosi nejistého, o tom, že dosáhl něčeho a ani sám neví čeho, že zemřel za něco, co Mu lidská vůle může dát, bude-li chtít, ale může Mu to i odepřít. Já bych si ale za takových podmínek nic nekoupil; očekávám, že to, co kupuji, také dostanu. A Kristus dostane, za co zaplatil svou vlastní krví; zvláště když opět ožil, aby si vyžádal, co koupil.

Kristus ovšem zklamán byl, že Ho mnoho lidí nepřijalo jako svého Spasitele. Pláče nad Jeruzalémem a říká:

  • Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste! (Mt 23:37)

Je velkou útěchou vědět, že naše očištění je zajištěno tím, že Kristus za nás zaplatil svojí krví, a že mu patří vše, za co zaplatil!

7. Ježíš je nadřazen coby ten, kdo usedl po pravici Majestátu na výsostech

Kristovo usednutí znamená dokončení díla spásy. Když ve Starém zákoně konali kněží v nejsvětější svatyni obřad smíření, vždy při tom stáli. Ale Ježíš nabídl Sebe za naše hříchy jednou provždy a posadil se na Své místo na výsostech. Jeho usednutí po pravici Majestátu na výsostech (úctyplné pojmenování pro Boha) také znamená, že Ježíš obsadil místo nejvyšší úcty a vážnosti. Nejde zde o doslovnou lokalitu, protože Bůh, který je duch, nemá pravici (pravou ruku) či levici (levou ruku). Ale je zde použito lidského jazyka k vyjádření toho, že vyšší postavení neexistuje ani není možné! Usednutí na pravici Boží rovněž zobrazuje Ježíše jako Svrchovaného Vládce vesmíru (1:8,13).

Ačkoli tento obrat potvrzuje Ježíšovo božství (jak by mohla jakákoli stvořená bytost sedět na pravici Majestátu na výsostech, aniž by byla zničena /Boží nezměrnou slávou/, zároveň vypovídá o jistém stupni podřízenosti Syna vůči Otci (P. Hughes). Přestože je Syn roven Bohu ve své bytostné podstatě, dobrovolně se podvoluje Otci, aby uskutečnil Boží záměr (1K 15:24-28). Apoštol Pavel používá tento řád v Boží Trojici při obhajobě vůdčího postavení mužů nad ženami v místní církvi, tj. sboru (1K 11:3-16). Muži a ženy jsou si rovni ve své lidské podstatě i jako dědicové spolu s Kristem, ale je třeba zachovávat řád vůdcovství a podřízenosti, který je odrazem Božího pořádku.

Závěr

Když jsem byl v námořním výcvikovém táboře pro budoucí členy pobřežní hlídky, zůstali jsme první víkend sami, protože byl svátek. Ale v našich ubytovnách se nacházela i kancelář člověka s tím nejhorším renomé, se kterým jsem se kdy setkal – byl to jistý pan Anděl. Předcházela ho rostoucí neblahá pověst, kterou však překonal první okamžik, kdy vkročil do ubytoven a hned každému nahnal strach. Slyšeli jsme o něm, že je to ztělesněná podlost. Pro své obveselení chodil rád do barů, kde vyhledával rvačky. Nápis na jeho dveřích oznamoval, že ještě než bude s vámi hotov, poznáte velikost jeho bot z důvěrného kontaktu s vaším pozadím. Údajně vyprovodil jednu svou návštěvu až přes okraj mola do vody, jen aby zjistil, zda poslouchá jeho rozkazy bez výhrad.

Takže když tenhle pan Anděl vstoupil do našich ubytoven a zařval „Do pozoru, bažanti!" (plus pár neopakovatelných neslušností), nebylo nikoho, kdo by zůstal ležet na palandě se slovy „Zrovna teď se mi do pozoru nechce …" Vtip je v tom, že pan Anděl měl pravomoc způsobit člověku značnou tělesnou újmu, a proto jsme jeho rozkazy plnili bez zaváhání. Co poručil, to jsme okamžitě vykonali!

Doufám, že chápete předešlý oslavný popis našeho Pána Ježíše Krista nejen jako teologickou zajímavost, ale jako něco, co se vztahuje k praktickému životu každého z nás. Pokud je Ježíš tím, za koho Ho autor zde prohlašuje, potom musíme všichni před Ním pokleknout v úctě a uposlechnout Jeho jakýkoli požadavek na náš život. Každá bezostyšná neposlušnost vůči Svrchovanému, Všemocnému Stvořiteli a Pánu celého vesmíru je bláznivou troufalostí a zpupností! Boží Syn je nadřazen všemu a podle toho musíme žít!

Otázky k diskusi či k zamyšlení

1. Proč je porozumění tomu, kým Ježíš je, tak životně důležité?

2. Svědkové Jehovovi tvrdí, že Ježíš je nejvyšší stvořenou bytostí. Může tomu člověk věřit, a být přitom spasen? Proč ne?

3. Jak můžeme vědět, že prohlášení Ježíše Krista jsou autentická, a nikoli vymyšlená později Jeho následovníky?

4. Může ten, za koho Ježíš dokonal očištění od hříchů, zavrhnout Ježíše a být ztracen? Obhajte svou odpověď na základě Bible.

– Steve Cole –