Základem liberalismu je svoboda

Máte-li takové názory a vyznáváte-li takové hodnoty, které prezentujete v tomto časopise, je to vaše věc. Já vyznávám úplně opačné. Bez liberalismu byste to nemohli dělat. Jeden z nás dvou by nebyl svoboden.

Takže, na jedné straně v komunismu Vás nejvíc trápilo to, že nebyla svoboda, ale když ji máme, bojujete za to, aby nebyla. Tímto se řadí křesťanství ke komunismu a ostatním ideologiím (myslím, že k jeho škodě).

A ještě něco. Chci, aby moje děti vyrůstaly bez sexuálních předsudků, které s sebou přinášejí množství problémů. Nikdo nemá právo mi v tom bránit. Píší-li největší moralisté, jaké problémy přináší bohatý sexuální život, je to podobné, jako bych já psal o negativním vlivu víry v Boha na duševní rozvoj člověka. Je jednoduše směšné dělat z nouze ctnost.

Ponechejme si tedy svoje názory stejně jako výchovu svých dětí jen pro sebe a o tom, která alternativa je pro ně lepší, ať rozhodne, jak vy říkáte, vůle Boží.

S pozdravem a nic ve zlém

- M. Barič -

Je základem liberalismu svoboda?

Rád se vyjádřím k prvnímu tématu vzpomínanému ve Vašem příspěvku. Sám se v posledním čase zabývám problémem totality, demokracie, liberálními myšlenkami a jejich vztahem k církvi. Já osobně cítím (a málokdo to takto vidí), že existují aspoň dvě roviny, ve kterých je možno o liberálnosti mluvit:

1. V časopise ZOD se popisuje konflikt liberálních a fundamentálních teologů. Plně se přikláním ke stanovisku redakce ZOD, že liberální teologie oslabuje až paralyzuje vnitřní sílu křesťanství. V principu totiž jde o zpochybnění neměnnosti (axióm). Jestliže fyzika jako exaktní věda staví axiómy, dělá to proto, že je pokládá za základní skutečnosti, které nepodléhají změnám. Na nich potom matematickým aparátem buduje složité teorie, které už změnám podléhají podle stupně poznání. Sám pokládám Bibli za neměnné Boží zjevení, které není možno interpretovat v každém století jinak. Myslím si, že s rostoucím poznáním by se teologové měli přibližovat ke skutečnému významu HISTORICKÉHO POZADÍ biblických spisů. V této oblasti samozřejmě pokrok existuje, ale v každém případě jde o druhotné informace. Liberální teologové se však snaží proces vývoje přisoudit zásadním otázkám, čímž je dostávají ze sféry neměnných pravd do oblasti relativních výroků.

Vnitřní integrita Písma Svatého je dána jeho jednoduchou, i jednoduchým lidem přístupnou pravdou, která odzbrojuje každého upřímně hledajícího člověka. Tento proces hledání je v prvé řadě touha po lásce, ochraně a stabilitě. Takový Bůh skutečně je - je Láska sama, je všemohoucí a neměnný.

Zpochybňujeme-li neměnnost jako jeho pracovní prostředek, milujeme věčné bloudění bez možnosti zastavit se a upnout se na neměnný cíl. A tak život proteče skrze naše prsty a zanechá nás jako bytosti, které se nedokázaly zorientovat ve světě, který je plný lesklých, pohyblivých, ale marných cílů...

2. Liberalismus má s křesťanstvím třecí plochy i v politické rovině. Nejsou však tak vážné částečně i proto, že v tomto konfliktu si ještě jednotlivé strany neuvědomily svoje pozice a možnosti. Je to jako by "střílely naslepo" a navíc někdy i do vlastních řad. Myslím, že Vaše reakce víc směřovala do této roviny. Liberalismus zde v podstatě znamená to stejné jako demokracie a jeho protipól je definován jako konzervatismus anebo totalita. Jsou-li pojmy takto definovány, není možno nesouhlasit s Vaším názorem.

Skutečně, liberalismus přinesl společnosti mnoho nástrojů, které pomáhají plnit státu úlohu, pro kterou existuje: řešit problémy, které přesahují jednotlivce. Tu je třeba poznamenat, že v protestantských církvích je většinou takovýto liberalismus "v krvi" věřících. Protestantský model církví je totiž demokraticky orientovaný. Pravda, po dlouhé izolaci od Západu se ve zdejším prostředí vyskytl jakýsi posun v myšlení věřících, ale věřím, že obnovení komunikace s ostatními křesťany i vzdělávání rychle napraví drobné úchylky. V protikladu je možno ukázat římsko-katolickou církev, kde proces demokratizace je pouze na počátku a navíc není jasné, jak daleko může jít. Katolická církev je totiž pevně postavena na principu totality (autority), zatímco každý církevní sbor protestantské církve (nezáleží na tom, které) je úplně samostatnou jednotkou (která rozhoduje o svých věcech demokraticky, na základě účasti věřících). V katolické církvi je hierarchické uspořádání s Papežem na vrcholu pyramidy zárukou jednotného postupu i za cenu potlačení "reakce zdola".

Ve skutečnosti i protestantská církev používá princip totality, pouze deleguje absolutní zodpovědnost vůči jedinému totalitnímu vládci (Kristus) na jednotlivce - věřícího. Tak je zabezpečeno, aby měl totalitní vládce dostatečnou autoritu (hlava církve) a věřící měli dostatečný prostor na uplatnění své jedinečnosti (údy církve).

Na závěr tedy shrnu (a sám jako člen protestantské církve doufám), že nástroje liberalismu budou v církvi více používány a navrátí jí vnitřní sílu i akceschopnost.

S úctou Pavol Morovjan

Ze sněmovny a parlamentu

Cetl jsem si Vas clanek a nestacil jsem se divit. Vy jste peknej podsivka, to se jen tak nevidi. Zdravim a skuste si nekdy s chuti zahresit a uvidite, ze budete Bohu bliz, nez kdyz sepisujete tyto traktaty.

(MPRE.ContAISA.Snemovna.Parlament@psp.cz)