Jen další mánie, nebo jde o něco víc?

POKÉMON je kreslený seriál a také hra, která vznikla v Japonsku. Hra je určená dětem ve věku od pěti do dvanácti let. Cílem hry je dítěti umožnit, aby se stalo „Pánem svého vesmíru“, přičemž prostředkem k dosažení tohoto cíle jsou vzájemné souboje různých netvorů - Pokémonů. Pokémoni jsou představováni jako „duchovní bytosti“ a jejich magické duševní schopnosti jsou využívány jejich pány k tomu, aby u druhých vyvolávaly bolesti hlavy, strach, umožňovaly čtení myšlenek druhých lidí a mnohé další věci. K posílení svého vlastního netvora či oslabení netvora protivníkova používají jejich páni tzv. kartičky energie. Duševní energie umožňuje hráči zbavit se nemoci, bolesti a zmatku, který vyvolal Pokémon. Hra vyvolává dojem, že mezi přirozeným a nadpřirozeným neexistují žádné hranice.

Máte-li byť i velmi základní znalosti východní mystiky, náboženství New Age a okultních praktik, odhalíte velmi nápadnou podobnost mezi těmito směry a Pokémony:

Důraz na zemi, vzduch, oheň a vodu jako zdroje moci. Kartičky energie Pokémonů zahrnují všechny tyto prvky.

K základním kamenům těchto věrouk patří také převtělování. Netvoři Pokémoni umírají svému starému já, aby z nich vznikl nový, mocnější Pokémon.

Hráč si může vyvolávat duchovní vůdce. Ti mu zjevují, co vidí, bojují s jinými duchy, střeží svého majitele, plní úkoly, které od něj dostanou atd.

Jako prostředek ke vstupu do sféry vyššího „duchovního“ vědomí je používáno opakované recitování jednoho slova. Ve hře Pokémon může každý netvor pouze neustále dokola opakovat své jméno.

Ve zmíněných systémech se vyskytuje „Duch pokoje,“ který se většinou jmenuje Pikaču (nebo nějak podobně). Hrdina seriálu má pro svou ochranu k dispozici bojovné zvířátko, které se rovněž jmenuje Pikaču.

Setkáváme se zde s velmi vychytrale skrytým podvodem, který je často velmi blízký biblické pravdě, např. Pán Vesmíru, Duch Pokoje - jedná se o démonickou nadpřirozenou sílu, která stojí proti nadpřirozené moci Božího Ducha.

Principy Síly či Energie lze běžně najít v teologii New Age, stejně jako v popisu pravidel hry přibalených ke každé sadě hracích karet.

Výňatek z článku „Informace o hře Pokémon“ sestavila 13. října 2000 Margie Jankielsohn

OKULTISMUS MEZI DĚTMI

Poslední dobou si uvědomuji, že je na čase, abychom varovali před rostoucím vlivem okultismu mezi dětmi. Ani ve snu mě nenapadlo, do čeho se pouštím. Touto cestou děkuji všem, kdo jste se na mne obrátili s otázkou Pokémonů. Strávila jsem hodně času na modlitbách a sbíráním faktů.

Slovo Pokémon je zkratkou dvou anglických slov „Pocket Monster“, což znamená nestvůra do kapsy. Jde o interaktivní skupinovou hru. Slovo interaktivní znamená „umožňující vzájemnou komunikaci“, tj. přímý vstup do činnosti stroje nebo programu. Nejde o sledování nějakého příběhu a následně hraní si na smělého hrdinu tak, jak jsme kdysi my byli formováni pohádkami či mayovkami. Nejde o novodobého hrdinu. Jde o aktivní bojovou hru, která nemá jiný cíl, než naše děti aktivně vtáhnout do virtuální, neskutečné, nepravdivé, vylhané reality, podle přesně stanovených pravidel a filozofie, kterým se děti musejí podřídit. Hra je založena na sbírání a bojování s nastřádanými Pokémony. Kdo jsou Pokémoni? Na první pohled vypadají jako animované příšerky a zvířátka. Ale nejsou to obrázky pouhých zvířátek, jak si naivně myslí většina rodičů. Pokémoni ve hře vystupují jako inteligentní bytosti. Mají možnost používat svou duševní sílu, umějí ji ovládat a silou svých duševních schopností bojují. Mají také jakési srdce. Pokémonské příšerky se nápadně podobají ztvárnění démonických bytostí na obrazech Hieronyma Bosche. Existuje 151 druhů Pokémonů a dají se klonovat. My se můžeme usmát. Ale i toto má ve hře přesně stanovený cíl. Každý druh má svou určitou sílu, rozvinutou inteligenci a schopnost náležející určitému živlu: země, oheň, voda, vzduch. Dorozumívají se mezi sebou pouze slabikami. Děti je mohou chytat, ztrácet, ale také se s nimi domlouvat nebo je rozmazlovat. Vy, co děti nemáte, asi teď kroutíte hlavou. Ale vy, co děti máte, už dobře víte, že se vám Pokémoni cpou do rodiny. Má celá hra nějaké duchovní pozadí? Ano, má. Vznikla v Japonsku a na filmech o Pokémonech se podílejí i Američané. Pokémoni jsou plně výsledkem mystických vlivů. Do hry je zakomponován budhismus, mysticismus, hinduismus, meditační rituály, egyptská Kniha mrtvých, kniha Tao, Gíta, první Ching a Tibetská kniha mrtvých. Všechny tyto filozofie Pokémony ovlivňují.

Jak se tato hra dostala do Čech? Podle časopisu Žena a život z 19. února 2001 videokazety přišly na český trh v září 2000, tedy před pouhými šesti měsíci. V říjnu 2000 už firmy importovaly do Čech hry Gameboy, žvýkačky, samolepky, karty a rozjely obrovskou reklamní kampaň. Většina dospělých vůbec neví, o co jde, ale svým dětem novou zábavu dopřávají a financují. V listopadu 2000 už byl mezi dětmi zájem o Pokémony obrovský. Vítězí sledování televizního seriálu a sbírání karet. V prvním prosincovém týdnu se konal první oficiální turnaj Pokémonů, kterého se účastnily desítky soutěžících i diváků, většinou kluků ve věku od 8 do 18 let, tedy širokého věkového rozpětí. 24. prosince desetitisíce našich dětí rozbalily Pokémony ve všech možných podobách. Epidemie nabrala dech a dosáhla závratných rozměrů. Při televizní stávce děti od prvňáčků až po zralé školáky psaly rozhorlené dopisy řediteli televize. Téma? Nova nám zkazila Vánoce, neviděli jsme Pokémony.

Leden 2001. Školní prospěch mnoha dětí se prudce zhoršuje. Děti se soustřeďují na Pokémony nejen více než na učení, ale i více než na jídlo. Dokonce ani psychiatři, ani psychologové nechápou, co se stalo. V Turecku se pod vlivem Pokémonů dvě děti vrhají z okna a turecká vláda televizní seriál zakazuje. Naše sdělovací prostředky připomínají, že Pokémoni jsou zakázáni ve své vlastní kolébce v Japonsku, protože japonské děti dostávaly při sledování jednoho televizního dílu epileptické záchvaty. Přes všechny tyto varovné signály má u nás 1. března premiéru film o Pokémonech. Jeden z bývalých nejlepších dětských časopisů vypisuje soutěž o vstupenku na tento film. V Brně běží film Pokémon od 3. března v největším kině Scala a má být promítán po celý měsíc. Moravské kulturní a informační centrum v Brně nabízí dvěma stům dětí, které přinesou na promítání filmu vlastnoručně vyrobenou postavičku Pokémona volný vstup do kina a možnost vyhrát v soutěži o postavu nejlepšího Pokémona nějakou cenu. Všechny děti, které se zúčastnily promítání filmu 3. března byly odměněny sladkou odměnou. Faktem je, že dokud člověk nevidí film na velkém plátně, může mít stále dojem, že nejde o nic jiného, než o jakési sběratelství a přihlouplý dětský televizní seriál. Ono sbírání je pěkný byznys. Ve zmíněném časopise Žena a život se jeden mladík pochlubil, že sbírá Pokémony jeden měsíc. Má jich tisícovku. Dal za ně čtyři tisíce, ale dnes mají hodnotu nejméně 20 tisíc. Výdělek je to slušný. Avšak dospělí dál věří, že jde jen o nevinný dětský vrtoch.

Teprve, když jsem zhlédla film na velkém plátně, pochopila jsem, že sbírání je pouze motivační prostředek k uskutečnění daleko vážnějšího záměru. Moji milí, Pokémony finančně podporuje konglomerace, která umí podněcovat skutečné záchvaty davového i osobního šílenství. Vašim dětem vnucuje klamnou vizi, že se mohou stát mistrem Pokémonů, vábivý slib, že skrz trénink svůj i Pokémonů získají nadpřirozenou moc, nový životní cíl shromažďovat Pokémony a naléhavý příkaz: Pochytej je všechny!

Na film Pokémon jsem šla se sestrou, se kterou se modlím. Těsně před zhlédnutím filmu jsme strávily dva dny na modlitbách v ústraní mimo Brno a věřím, že jsme byly obě duchovně oddělené a vyzbrojené. Promítání začalo masivní reklamou na Mirindu a Pokémony. A hned potom následoval první krátký film o Pokémonech, který byl absolutně bez děje. Šlo především o rychlé střídání motivů, pohybu, barevných obrazců a zmíněných příšerek, které se bleskově proměňovaly v kuličky a zase zpět. Občas jsme v některém imaginárním obrazci zahlédly symboly východních kultur, ale střídání bylo tak rychlé, že se nic nedalo pořádně zapamatovat. To vše se dělo za pravidelného opakování slabik, kterými se Pokémoni vyjadřují, určitých sloganů, které děti už zřejmě znaly, a hlučné hudby. Fungovalo to jako mantry, i když nejen jako mantry slabikové, ale i vizuální a barevné. Pokémonské příšerky se na plátně objevovaly, ale divák se nebyl schopen zorientovat, o co jde. Stále jsme se tiše modlily, aby nám Duch svatý zjevoval pravdu. Rytmus, ve kterém se obrázky na plátně střídaly, byl velice nepříjemný. Shodly jsme se, že je to útok na naše podvědomí. Ale slovy se to dá těžko vyjádřit. Čeština nemá pro něco podobného dostatek výrazů. Diváci - děti - měly být zřejmě hypnoticky připraveny na hlavní děj. Po skončení tohoto filmu běžel druhý film, který byl velmi podobný, ale ten už vyslal informaci, že další film bude o Mewtu. Já ani moje sestra jsme stále ničemu nerozuměly. Teprve třetí díl měl jakýsi velmi chabý děj, ve kterém naklonovaný mocný a nejsilnější Pokémon Mewtu bojoval s dětmi, které měly slabší Pokémony. Boj trval víc než hodinu. Všecko v tom filmu bylo naprosto nepřirozené a vůbec neodpovídalo reálnému životu. Filmové děti na plátně byly trenéry Pokémonů. Pokémoni za ně bojovali. Filmové děti to jen sledovaly a dávaly rozkazy. Hodinu a půl se do myslí živých dětí v sále všemi přirozenými, ale i nadprahovými a podprahovými vjemy tlačila agrese, agrese a zase agrese. Teprve úplně na konci poražený Pokémon prohlásil ono neblaze známé: Nebudeme hledat, co nás rozděluje, ale co nás spojuje. A vítězný Pokémon promluvil něco o důležitosti srdce. Nicméně filmů o Pokémonech je spousta a ve všech se jen bojuje. Když jsme se dvou asi desetiletých milých kluků, kteří seděli před námi, zeptali, jestli věděli, o co šlo, odpověděli nám: O boj. Víc vysvětlit neuměli.

Zdá se, že někdo chce připravit generaci dnešních dětí na kulturu, ve které hra, soutěž a boj už nebudou považovány za osobní sportovní výkon, nýbrž to bude osobní styl založený na spolupráci s nadpřirozenými duchovními bytostmi.

Co je na filmu nebezpečné? Celý film pracuje nejenom s vědomím diváka, ale i s jeho podvědomím. Přitom už ten samý večer jsem vůbec nebyla schopna si vzpomenout, o čem byl první a druhý film. Moje přítelkyně na tom byla úplně stejně. Celý film měl jen jediný cíl: Otevřít podvědomí. Hlukem, barevností a opakovaným rytmem, zbourat určité systémy podvědomí dětí. Zajímavé bylo, že celý třetí film měl být strašidelný, ale děti se nebály. Atmosféra v kině byla úplně jiná, než na běžných dětských filmech. Děti byly naprosto ticho. Jen jedno malé dítě zaplakalo hned na začátku, ale někdo ho rychle utišil. To, co známe z dětských představení, že děti povídají, vrtí se, šustí bonbóny, smějí se, bojí, nic z toho tu nebylo. Přesně tak reagovaly vymyšlené postavy ve filmu. Ať bylo nebezpečí sebevětší, dětské filmové postavičky se nebály, vždycky vítězily, samozřejmě za pomoci Pokémonů a také se nesmály. Prostě se city nedávaly najevo. Naše české děti takové nejsou, ale při promítání takové byly. Ptaly jsme se uvaděčky, co si o filmu myslí. Řekla, že ho neviděla, protože po deseti minutách musela odejít, jak se jí udělalo špatně. Nicméně podle ní jsou děti potom jako posedlé. Je zajímavé, že novináři mluví o hypnóze a droze, uvaděčka o posedlosti a nikdo z nás nechce připustit, že by Pokémoni mohli být zobrazením démonů, kteří chtějí obsazovat místo lidí.

Stejně nebezpečné je barevné podání filmu. Pod vlivem těchto nepřirozených barev se barvy v přírodě pak zdají fádní. Přirozené zážitky všedního života jsou pak nudné. Vůbec bych se nedivila, kdyby děti, které podlehly Pokémonům, začaly zakrátko brát drogy. Opravdu bych si přála, aby se našel dětský neurolog, který by snímal dětem EEG před filmem, při filmu a po něm. Stejně tak by mě velice zajímalo, jak je nahrán zvuk. Co je nahráno pod prahem normálního slyšení, co ve zpětném záznamu. Zrádné však je podle mého názoru především ono spoléhání na duchovní bytosti představované Pokémony. My se podle Božího slova s žádnými duchovními bytostmi spojovat nesmíme. Nepozemské bytosti, které by se s člověkem chtěly spojit, mohou být jen démoni. Z Pokémonů samých je pro děti nejnebezpečnější ten nejsympatičtější se jménem Pikaču. Jde o žlutou myš, kterou jste už všichni určitě viděli a kterou animátor oživuje nejrozkošnějšími výrazy dvouletého nevinného dítěte, nabírajícího teprve rozum. Příšerku Pikaču si každé dítě musí zamilovat, obzvlášť děti, které jsou citově vyprahlé. Pikaču umí oživit mrtvé dítě. Roztomilý Pikaču je ve virtuální realitě celého příběhu největší lhář. Jediný, kdo může vzkřísit z mrtvých, je Pán Ježíš.

Jaký je postoj křesťanů?

Pokémoni vtrhli i do křesťanských rodin a zdá se, že ani křesťané si nevědí rady. Jen málokdo si uvědomuje, že invaze Pokémonů představuje pro děti velké nebezpečí. Jedna učitelka nedělní školy mi řekla: Ale co máme dělat? Přece jim to nemůžeme zakázat. Zakázané ovoce nejvíce chutná. Myslím, že křesťané se musejí rychle zorientovat v duchovní oblasti. Hlavně otcové. Zůstane-li nám z Ježíše Krista jen etika a filozofie, velmi brzy sklidíme bolestné ovoce. Bůh stvořil svět, který je viditelný i neviditelný. Z listu Koloským víme, že svět viditelný i neviditelný, všechna panství, vlády a mocnosti byly stvořeny skrze Ježíše Krista a pro Něho. Ježíš je jediný vítěz nad zlými mocnostmi. Ale v Ježíšově jménu máme také autoritu se zlým mocnostem postavit. Jenomže křesťané jako by přestali věřit, že otevřít se okultismu znamená vážnou duchovní hrozbu. Tátové, kdyby vám dítě sáhlo po láhvi s kyselinou sírovou a chtělo vypít obsah, nejednali byste rychle? Jaká je správná rada?

Je nutné urychleně rozpoutat veřejnou diskusi. Chtěla bych povzbudit tatínky, ale také bych chtěla trochu probudit bratry kazatele a faráře. Muži, bratři, tyhle televizní a počítačové fenomény nenechte řešit paní učitelky, maminky, babičky, či sestry v nedělní škole. Vezměte si to za svou věc. Jde totiž o boj. O duchovní boj. Jestli chcete i v budoucnu vy i váš dům sloužit Hospodinu a Pánu Ježíši Kristu, pak už dnes musíte začít hodnotit hračky, seriály a počítačové hry, které se nabízejí Vašim dětem, a rozsuzovat je podle Písma. Své pozorování sdílejte s celou rodinou, tedy i s dětmi, i s malými dětmi. Vysvětlujte jim své názory, formujte jejich myšlení biblickým způsobem. Vyprávějte dětem, jak je Pán Ježíš miluje, že pro ně připravuje své království, dávejte dětem najevo, jakou mají v Božích očích cenu. Zároveň vštěpujte dětem biblické postoje ke zlu, a to dřív, než najdou zalíbení ve špatném charakteru seriálových hrdinů. Rozhodujte se moudře, vysvětlujte dětem, proč některé věci mít prostě nemohou. Milí bratři, musím se Vám svěřit s určitým břemenem. Bolí mě, jak celá česká církev, katolíci i protestanté, za posledních deset let v osobním vztahu k Pánu Ježíši ochladla. Máme mnoho křesťanských charitativních aktivit, mnoho ekumenických hnutí a filozofických promluv, ale neslyším, že by příliš často zaznívalo z úst věřících mužů Ježíšovo jméno. Naopak, kdo mluví o živém Ježíši, jako by byl fanatik. Poslyšte, nedíváte se i vy na televizi bez výběru? Nehrajete i vy počítačové hry? Netouláte se po Internetu víc než dlíte v Písmu a v modlitbách? Nechci vám sahat do svědomí, ale všimla jsem si, že čím víc mladí věřící lidé podléhají moderním médiím, tím víc se jim snižuje jakási hrana správného rozlišování a duchovního vnímání. Skoro jako by byl Internet nepřítelem Ducha svatého, a ne dobrým služebníkem člověka. Přemýšlejte o tom. Internet za nic nemůže, ale vy jste bytosti se svobodnou vůlí. Úplně na závěr bych ráda řekla jedno: Tátové, nečekejte na první epileptické záchvaty, nečekejte na první oběť, která s plyšovým Pikaču v náruči vyskočí z okna v desátém patře. Konečně tím prvním může být právě vaše dítě. Nejdřív se modlete s Písmem v ruce, běžte do kina, ať na velkém plátně na vlastní oči vidíte, o co jde, a pak jednejte. Jestli mně mohl Bůh tyto věci ukázat během jediného týdne, vám je ukáže ještě rychleji. Vždyť On je také Otec. Pak udělejte pořádek. Nejprve doma a vzápětí i na veřejnosti. Ministerstva kultury, školství a zdravotnictví by se měla zodpovídat za to, co pouští do této země.

Pokémoni jsou především věc duchovní a tu může rozpoznat jen člověk duchovní, jen církev. Jestli církev mlčí, je svícnem pod košem. Kdo jiný má rozpoznat a varovat před cizím náboženstvím a jeho následky než církev Kristova? Nebojte se postavit za pravdu Božího slova. Odmítněte cizí náboženství a udělejte pořádek aspoň ve svých domovech. Nedávno pravil jeden vysoce postavený muž, že se nebojí šílených krav, ale že se bojí šílených lidí. Byla to jen slovní hříčka? Nemoc šílených krav skutečně nemusí být to nejhorší, co nás může potkat. Mohou nám zešílet děti, ale u nás nemáme dětí nazbyt. Chraňme si je.

Duchovní boj

V době, kdy jsem psala tuto úvahu, mi zatelefonovala paní učitelka z mateřské školy. Již delší dobu si všímala, že jedno dítě ve třídě je zvláštní. Velmi labilní, někdy téměř mimo sebe, jakoby i mluvilo z cesty. Jeho maminka je sama, má vyčerpávající práci, dítě tráví mnoho času před televizí a u počítačových her. Předešlý den na procházce řeklo dítě paní učitelce: „Když se dívám na Pokémony, já se potom mohu zbláznit. Já se chci zbláznit. Já chci nejraději vzít nůž a ubodat mámu a potom sebe.“ Paní učitelka šla okamžitě za paní ředitelkou. Paní ředitelka však reagovala asi takto: „V té rodině je to moc složité, nejlépe, když budeme dělat mrtvého brouka.“

Milí rodiče, vaše děti snad ještě nebyly do hry vtaženy naplno, ale v rodinách příliš zaměstnaných rodičů, kteří nesledují, jak děti tráví volný čas, může být situace daleko vážnější. Celý byznysový komplex, který se sem tlačí nejen s Pokémony, ale i s jinými hrami, splňuje z biblického hlediska všechna kritéria modlářství. Modlářství je uctívání čehokoliv a kohokoliv jiného než Nejvyššího Boha a Jeho Syna Ježíše Krista. U Pokémonů nacházíme všechno, před čím Bible přísně varuje ve Starém i Novém zákoně. Jde o nestoudné, modlářské hromadění majetku i financí tvůrců těchto her (Ef 5,5a 1Tm 6,9-10) - doslova lásky k penězům ždímaných z rodičů poblázněných dětí i za cenu, že děti tento zájem zničí. Je tu obsaženo i modlářství duchovní - Pokémoni se tváří jako bohové a dětem se mohou bohy stát (5. Moj 5,7) - a je tu modlářství uctívání obrazu ( 5. Moj 5, 8, Iz 44, kapitola celá). Starý zákon a výrazné pasáže z Nového zákona nás varují, že uctíváním obrazu modly se otevíráme démonům. Nejde jen o hloupý obrázek na kartičce.

Jde o zobrazení ducha, který má jméno. Dětem se to jméno i obraz vrývá do paměti. Apoštol Pavel nekompromisně odhaluje, že modlářství je spojeno s démony. To co pohané obětují, obětují démonům, ne Bohu. „Nechci,“ říká apoštol Pavel,

  • abyste vešli ve společenství s démony. Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů. Nemůžete mít účast na stolu démonů. Chceme snad popudit Pána k žárlivosti? Jsme snad silnější než on? (1. Ko 10, 20-22)

Uvědomuji si, že se teď pohybuji na tenkém ledě. Pár osobních chyb, kterých se někteří křesťané dopustili, způsobilo, že seriózní křesťané jako by nechtěli nic slyšet o duchovním světě. Ale zatímco my dospělí se bojíme slyšet, naše děti se otevírají démonům. Kdo může malému dítěti v předškolním věku dát do srdce touhu vzít nůž a zabít matku i sebe? Kdo jiný než ďábel a jeho služebníci? Touha zabít matku zcela odporuje pudu sebezáchovy dítěte. I mentálně postižené dítě lne k matce a k životu. Jen démonem posedlé dítě může chtít zabít matku a sebe. Čím menší jsou děti, vystavené duchovním vlivům, jaké obsahují bojoví Pokémoni a hry jim podobné, tím snadněji jsou napadnutelné démony. Ačkoliv to vypadá směšně, u takhle precizně duchovně i komerčně propracovaného agresivního systému, jako jsou Pokémoni, se vám démoni mohou nastěhovat do rodiny. Malé děti, protože jsou důvěřivé a jejich fantazie je ještě velmi otevřená, mohou být napadeny velice snadno.

Jestliže vám tedy děti začnou svěřovat jakékoliv podivné věci, třeba že se na ně příšerky dívají oknem, že jsou schované pod postelí, jestliže začnou být divné, začnou lhát, být agresivní, nebo naopak nepřirozeně uzavřené - jaksi se vzdalující, jestliže začnou krást peníze na nákup kartiček a podobně, je situace nadmíru vážná. Tohle už nevyřeší jen vysvětlování, tohle nevyřeší ani pouze lékař, i když pomoc lékaře může být někdy nutná, tady musí pomoci Bůh.

V listu Efezským mluví apoštol Pavel nejdřív o velikosti našeho nebeského Otce, potom o spasení z milosti, o jednotě v Kristu, o znacích skutečného čistého křesťanského života včetně manželství a rodiny a zakončuje tento list pasáží:

  • A tak, bratři, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje a vždy se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také přilbu spasení a meč Ducha svatého, jímž je slovo Boží a v každý čas se v Duchu svatém modlete, proste a bděte na modlitbách. (Efezským 6,10-17)

Moji milí bratři, jestliže jedno jediné malé dítě v předškolním věku se dostalo do stavu, že chce vzít nůž a zabít matku i sebe, pak věřte, že nastal den zlý. Nečekejte na dny horší, nečekejte, až tentýž bojový, zabijácký démon posedne vaše dítě.

Ve všech církvích jste určitě slyšeli mnohá kázání na 6. kapitolu Efezským. Křesťanská knihkupectví jsou plná knih o duchovním boji. Některé knihy jsou diskutabilní, ale některé jsou dobré. Nestačí však donekonečna jen poslouchat kázání a číst a hodnotit kvalitu knih. Je čas vzít Boží slovo vážně, vzít ho jako meč Ducha svatého na obě strany ostrý a začít se proti zlu bránit.

Neklamme se: co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo zasévá pro Ducha, sklidí život věčný. V konání dobra neumdlévejme.

- Marie Frydrychová -

NĚKOLIK DALŠÍCH POSTŘEHŮ

Mnozí rodiče, kteří nedávno volali do talk show v rádiu IMPACT, uváděli, že od doby, co jejich děti začaly hrát hru Pokémon, se projevují agresivně, jsou neklidné, těžko zvladatelné a v noci nemohou spát, protože je trápí zlé sny.

Noviny The Beeld hovoří o tom, že učitelé nezvládají kvůli Pokémonovi děti ve škole. Děti jsou Pokémonem natolik rozrušené, že se nejsou schopny soustředit. V některých amerických školách již byl Pokémon zakázán.

Nechceme toho připisovat Satanovi více, než co doopravdy činí, nebo nadmíru zdůrazňovat projevy zla. Přesto však musíme porozumět tomu, že duchové klamu skutečně existují a že jejich vliv, zvláště na naše děti, bude v posledních dnech narůstat. Prosím, modlete se za to, co jste si právě přečetli. Jako rodiče se musíme zajímat o věci, které naše děti ovlivňují. Zahrávají si před našima očima se zlem, aniž by věděly o nebezpečí? A je možné, že o těchto hrozbách nevíme ani my jako rodiče; nevíme o skutečnosti, že si zahráváme s ďáblem? Toto vše je v našich školách. Naše děti jsou těmto věcem vystaveny, jsou zvědavé a zajímají se o ně. Je na nás, abychom jazýček vah nahnuli tím správným směrem.

Zdroj: Joel News International 356 (jankielsohn-pokémon); překlad Jana Medvědová

Související články a web: