Během 2. světové války byli židé, kteří nebyli okamžitě zlikvidováni hitlerovskou brutální mašinerií, nahnáni do nemocemi a špínou zamořených koncentračních táborů. V Maďarsku postavili nacisté v blízkosti tábora továrnu, kde donutili vězně, aby destilovali tuny lidských výkalů a odpadků na alkohol. Ten pak užívali jako přídavek do paliva. Možná, že ještě horší, než samotné donucení k práci uprostřed nesnesitelného zápachu, uprostřed hniloby, bahna a nečistot, byla myšlenka, že konečný výsledek jejich odporné práce slouží Hitlerově armádě. Přesto, měsíc co měsíc vězni přežívali nedostatek potravin, odpornou práci a nelidské podmínky.

V r. 1944 začali spojenci letecké nálety střední Evropy. Osudnou noc nálet směřoval na oblast Maďarska a nenáviděná továrna byla zásahem úplně zničena. Další den dozorci nechali vězně nastoupit a přikázali jim, aby lopatou naložili zbylé trosky továrny a převezli je na vozících na druhou stranu koncentračního tábora.

Vězni se lopotili a mysleli jen na to, že budou muset nenáviděnou továrnu znovu vystavět. Další den jim dozorci poručili, aby obrovskou hromadu trosek převezli zpět, na původní místo.

"Svině," šeptali vězni sami pro sebe. "Udělali chybu a teď chtějí, abychom odtahali vše, co jsme převezli včera, zpátky. Takový nesmysl!" Ale nebyla to žádná chyba v plánu. Den po dni vězni nakládali a převáželi hromady sutin sem a tam, z jednoho konce oploceného tábora na druhý.

Za několik týdnů této nesmyslné činnosti a otrocké dřiny začal jeden starý muž nekontrolovatelně vzlykat. Dozorci jej odvedli. Druhý začal křičet, dokud jej dozorci neztloukli do bezvědomí. Mladý muž, který přežil tři roky vězení, otrocké práce i myšlenku, že jeho podíl práce prospívá nepříteli, se oddělil od pracující skupiny a rozběhl se přímo proti ostnatým drátům pod elektrickým proudem.

"Stůj", řvali dozorci. Ale bylo pozdě. Oslnivý záblesk, strašlivý výkřik a zápach škvařícího se těla ukončil život mladého muže.

Práce, která neměla žádný smysl, pokračovala dál. Desítky vězňů zešílely. Utíkali jen aby skončilo jejich utrpení a raději volili smrt kulkou nebo elektrickým proudem.

Dozorci si moc starostí nedělali. Dokonce sám velitel tábora vydal rozkaz k tomuto "experimentu mentálního zdraví", aby viděl, co se stane s lidmi, kteří vykonávají práci, aniž by měla smysl. Když viděl výsledky svého experimentu, samolibě prohlásil: "Tímto tempem nebudeme muset používat plynové komory."

Dostojevský v novele "Dům mrtvých" prohlásil: "Chceš-li člověka úplně zničit, dej mu práci, která nemá smysl." Dostojevský sám ztrávil deset let ve vězení a o této pravdivé události napsal: "Kdybych měl nakládat a převážet hromady sutin z místa na místo, věřím, že bych se oběsil. Raději bych volil záhubu než vytrvalost, než takové ponížení, hanbu a mučení."

Zbavíme-li člověka smysluplné práce, každý muž i žena ztratí důvod k existenci a propadnou šílenství.

- Charles Colson "Proč Amerika nefunguje" (Why Amerika doesn't work.)