Ahoj Stando!

S tím, co píší Jan Spousta a Ivan Štampach, se plně ztotožňuji. Církevní struktury mohou být vážným problémem nejen v ekumenických vztazích, ale i žití opravdově křesťanského života uvnitř té které denominace. Myslím, že úspěch komunit typu Taizé je právě v tom, že vystupují jako důsledně ekumenické a naddenominační. I sám příklad Taizé ale ukazuje, že žádné společenství Božího lidu nemůže fungovat bez určitého organizačního a institucionálního rámce. Určité organizační modely nalezneme již v Novém zákoně. Zde bych měl pár připomínek k tomu, co píšeš:

1) Není pravda, že v novozákonní církvi není vztah nadřízení-podřízení. Ženy jsou podřízeny mužům, muži Kristu a Kristus Bohu Otci. Církev je pak podřízena Kristu jako své hlavě. Podřízení (hypotagé) je v tomto smyslu dokonce přikázáním Páně.

2) Není pravda, že autorita apoštolů je dána jejich lidskými kvalitami. Ta je dána jejich povoláním za Kristovy učedníky, v případě Pavlově pak povoláním od Krista cestou do Damašku. Autorita apoštolů je tedy od Boha, nikoli od lidí.

3) Nepleť si prosím výrazy „presbyteros" (starší) a „episkopos" (dohližitel), které asi omylem zaměňuješ. Je pravdou, že oba tyto pojmy jsou někde synonymní (např. ve Skutcích apoštolských), jinde ale nikoli. Zdá se, že v prvotní církvi fungovaly dva modely – v Jeruzalémě spravovali obec starší (presbyteroi), v obcích založených Pavlovou misií dohližitelé (episkopoi) spolu se služebníky (diakonoi). V pastorálních epištolách (nejmladší vrstva NZ) pak vidíme, že se oba modely spojují. Vtip je v tom, že zastánci episkopálního i presbyterního zřízení církve si tak mohou najít oporu pro svůj model církevní správy už v samotném Písmu.

4) Taktéž není pravdou, že různé biblické knihy nemají různé teologické důrazy. Např. v evangeliu Lukášově jsou důrazy sociální, v Janově důrazy mystické. Pavel klade důraz na víru, Jakub na skutky. Důležité je, že důrazy se vzájemně doplňují, nikoli vylučují.

5) Představa, že by v prvotní církvi existovala jednota ve smyslu konformity jedněch s druhými, neplatí. Mezi obcemi byly zřejmě velké rozdíly – jak ve způsobu církevní správy, tak třeba ve vztahu k židovskému zákonu.

6) Návraty k podobám novozákonní církve jsou užitečné a nutné, ale dejme si pozor, abychom se nevraceli také ke sporům, které byly přítomny i v novozákonní církvi.

– Bratrsky Presbyter –