Úspěšnost křesťanů coby podnikatelů se zdá být v České republice překvapivě nízká. O to výrazněji vynikne rozdíl při srovnání se strukturou podnikatelů z USA a Západní Evropy. Toto zjištění se opírá například o zkušenosti Václava Lamra při několikaletém organizování činnosti FGBMFI (Mezinárodní sdružení podnikatelů zvěstujících plné evangelium) a do značné míry ho mohu podepřít i vlastními poznatky.

Existuje sice "Katalog křesťanských firem", vydávaný M. Kallusem, avšak převážně jde o malé podnikatele či živnostníky. Z podnikatelů ve velkém je v katalogu i V. Stehlík, majitel POLDI Ocel. Bohužel, jde nyní o jeden z nejnechvalněji proslulých českých podniků. Většina z těch, kdo se skutečně úspěšně věnují podnikání v Českých zemích, nemá s křesťanstvím společného více, než tradici zděděnou z Rakousko-Uherska. Tento poznatek se nám může nebo nemusí líbit, ale na faktu samotném to nic nemění.

Z vlastních zkušeností jsem dospěl ke zjištění, že křesťané jako zaměstnanci nejsou o nic lepší než ostatní zaměstnanci. V podnikání záleží na charakteru člověka. Charakter českých křesťanů oproti ostatním lidem se mírně liší: křesťané jsou většinou o něco sentimentálnější a v určitém smyslu sociálně citlivější. Naopak, často chybí některé z těchto vlastností: rozhodnost, zdravý úsudek, vytrvalost, spolehlivost, spravedlnost, píle.

Tato skutečnost má z velké části příčinu v nevyváženém současném křesťanském církevním učení. Současné české křesťanství se opírá buďto o tradici nebo o okamžik konverze - "znovuzrození". Velmi malý důraz však bývá kladen na jednání člověka. Jen praktickým jednáním se rozvíjí a upevňuje to, čemu se říká charakter.

V Jakubově epištole se přitom jasně píše, že víra bez skutků je mrtvá. Kázání na hoře je o tomtéž a končí příběhem dvou mužů, z nichž jeden jedná "podle těchto slov" a druhý nejedná. První je přirovnán k staviteli, který staví na skále, zatímco druhý staví na písku. I v listě Židům je řeč o Abrahámovi, který věřil a tudíž podle toho jednal. Jinak mohl odpočívat v Cháranu dodnes.

Na začátku zmíněného "Kázání na hoře" je pasáž, která jasné odkazuje na Zákon a Proroky (Mt 5,17-20). Tato pasáž se dnes prakticky nikde neučí, nevykládá ani necituje. Z tzv. "Starého Zákona" zná většina křesťanů kromě epických příběhů a Žalmů pouze tzv. Desatero. Mravní příkazy Desatera však nestojí samostatně ani nikde v "Novém Zákoně" není o nich jako o něčem samostatném řeč. Tvoří neoddělitelnou součást s dalšími částmi "Zákona" a nelze je jako samostatné příkazy ani správně pochopit a vykládat. Pro utváření charakteru člověka mají kromě pěti Mojžíšových knih zvláštní význam knihy Přísloví, Kazatel i Žalmy. V Přísloví 28,9 čteme: "Odvrací-li se někdo od slyšení Zákona, i jeho modlitba je ohavností." Jsou-li volena takto silná slova v souvislosti s modlitbou, čím spíše totéž platí o jiných - méně vznešených činnostech člověka, k nimž patří i podnikání.

Křesťané se dále u nás potýkají často s nevyváženým vztahem k penězům. V "Novém Zákoně" najdeme jak podobenství o "velbloudu a uchu jehly", tak podobenství "o nepoctivém správci" nebo o "zakopaných hřivnách". Podobně v knize Přísloví 28,20 najdeme tato slova: "Věrný muž má mnoho požehnání, ale kdo se žene za bohatstvím, nezůstane bez trestu." Vedle nich je napsáno jak to, že "majetkem se nikdo nevykoupí", tak i to, že "majetek je pevnou hradbou bohatému". Často se uvažuje o požehnání, které Bůh udělil Abrahámovi, Izákovi, Jákobovi nebo Josefovi. Vyplývá-li něco jasně z četby Bible, pak, že skutečné požehnání přichází od Hospodina odměnou za věrnost a nikoliv z pouhé honby za penězi.

Jedním z problémů v této zemi je závist. Desáté přikázání lze přitom přeložit takto: "Nebudeš svému bližnímu závidět jeho dům..." V Přísloví (28,22) se píše: "Závistivec se honí za majetkem a neví, že na něj přijde nedostatek."

Ze zkušeností mohu potvrdit, že pokud jde o podnikáni, pak tato země má daleko k Americe. Korupce je zde zlatým pravidlem na všech úrovních. Bez úplatku nefunguje dokonce ani obchodní soud, který by měl normálně zákony střežit. Přesvědčí se o tom rychle každý, kdo někdy přišel do styku s obchodním rejstříkem. Korupce je rozšířeným jevem jak ve veřejných obchodních soutěžích o státní zakázky tak v hospodaření bank a poskytováním úvěrů. Politické strany jsou zadluženy u bank a cpou za to bankám peníze z daní formou státních obligací na program "sterilizace měny". Zákony se mění každou chvíli podle okamžitých potřeb těch, kdo jsou u moci. Nejvyšší kontrolní úřad je klidně vyhozen z jedné z největších bank se státní účastí, chce-li zde provádět kontrolu. Úředníci finančních úřadů se bojí stíhat miliardové a miliónové úniky z obavy o svůj život.

Podnikat za této situace není nijak jednoduché. Trochu to lze přirovnat ke snaze vyhrát v kartách, víte-li že dobrá polovina karet u vašich spoluhráčů je falešná. Je jistě dobré a žádoucí vyhrávat, rozumný člověk však ví, že nikoliv za každou cenu. V Přísloví 24,16 čteme i to, že "Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane, svévolníci zaklopýtnou a zle končí."

Jednou z mála rad, které se snad hodí do této situace, je moudrost krále Šalamouna:

  • Nebuď příliš spravedlivý ani nadmíru moudrý, proč by ses měl zničit? Nebuď svévolný a nebuď jako pomatenec, proč bys umíral, než vyprší tvůj čas ... Vždyť kdo se bojí Hospodina, ujde obojímu. (Kazatel 7,16-17,18)

Má-li tato země prosperovat, pak to není možné bez předcházející mravní očisty v národě. Bez určité míry čestnosti, pravdivosti, spolehlivosti, vzájemné úcty a dobré vůle nefunguje pořádně ani byznys. Komu to připadá příliš patetické nebo idealistické tvrzení, bude mít dostatek příležitosti přesvědčit se o opaku. Jinudy cesta prostě nevede. I obchodní úspěch začíná a končí v myšlení a v srdci lidí.

Staré české přísloví říká: "Z lejna bič neupleteš. A upleteš-li, nezapráskáš. A zapráskáš-li, leda sebe."

Hledají-li dnes křesťané v Čechách svoje místo v podnikání, pak prvním krokem je změna smýšlení, doprovázená modlitbou a postem. Možná to bude většině lidí připadat zbytečné a naivní. Jako dobový dokument zde proto uveďme výňatek z dekretu, vydaného vládou Spojených států roku 1863: "PROHLÁŠENÍ K NÁRODNÍMU DNI POKOŘENÍ, POSTU A MODLITEB: Protože senát Spojených států upřímně uznává svrchovanou autoritu a spravedlivou vládu všemohoucího Boha ve všech záležitostech jednotlivců a národů, požádal ve své rezoluci prezidenta, aby určil a oddělil jeden den jako den modliteb a pokoření celého národa..." Podepsán Abraham Lincoln. Stejné kroky byly podniknuty m.j. prezidenty G. Washingtonem, J. Adamsem a J. Madisonem. Vzhlížíme-li dnes na stát Izrael jako na velmi úspěšnou zemi, kde ještě v roce 1948 byla převážně poušť, pak si připomeňme, že i tento národ a stát se pokořuje a postí každoročně, přinejmenším na Jom Kippur. To se týká i lidí, kteří nijak nevynikají svou náboženskou horlivostí. V knize Letopisů čteme:

  • ...a můj lid, který se nazývá mým jménem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi. (2. Paralipomenon 7,14)

Selah. - MAP -