Zápas o duši:

Tajemství problému zla

Verze pro tisk

Při studiu Písma narazíme dříve nebo později na problém zla. To, co mám na mysli, je skutečnost, že věříme tomu, že Bůh nebe a země je absolutně svrchovaný, a určuje nejen to, co se děje kolem nás.

Bůh sám rozhoduje také o tom, jakou úlohu v tomto dění člověk sehraje:

  • On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání … (Ef 1,11)

Dále z Písma víme, že každý jednotlivec, i když Bůh činí v jeho životě, co se Mu zlíbí, nese odpovědnost za každý hřích:

  • Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým. (Ř 9,18)
  • Opravdu se srotili v tomto městě Herodes a Pontius Pilát spolu s pohany i s národem izraelským proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi posvětil, a vykonali, co tvá ruka a tvá vůle předem určila. (Sk 4,27–28)

Starý zákon a Nová smlouva potvrzují, že Bůh nebe a země je dokonale svatý:

  • A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. (1 J 1,5)

Serafové v nebi volali jeden k druhému:

  • Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy. (Iz 6,3)

Na první pohled se zdá, že máme před sebou neřešitelný problém. Jak může svatý, svrchovaný a dobrý Bůh rozhodnout, že dopustí dění, které je ve své podstatě zlé? Ve snaze tento problém vyřešit máme tendenci omezit věrohodnost Písma nejméně dvěma způsoby. Prvního omylu, kterého se obvykle věřící dopouštějí, je, že jsou přesvědčeni, že Bůh, který je svatý a dobrý, nemůže použít hřích a zlo ve svém plánu. Další chyba, které se věřící dopouštějí, je, že prohlásí, že člověk nese odpovědnost za své hříchy, což může vést k závěru, že zlo a hřích není součástí svrchovaného Božího záměru. Naštěstí Písmo potvrzuje obojí; tedy že jednotlivec nese odpovědnost za své hříchy a Bůh má absolutní a svrchovanou kontrolu nad každým děním. Kdo tedy nese odpovědnost za zlo a hřích?

  • Snad mi řekneš: „Proč nás tedy Bůh ještě kárá? Může se vůbec někdo vzepřít jeho vůli?“ (Ř 9,3)

Řada biblických příkladů a příběhů na tuto otázku dává uspokojivou odpověď. Například v knize Genesis Josef stojí tváří v tvář bratrům, kteří jej prodali do otroctví:

  • Josef je proto vyzval: „Přistupte ke mně.“ Když přistoupili, řekl jim: „Já jsem váš bratr Josef, kterého jste prodali do Egypta. Avšak netrapte se teď a nevyčítejte si, že jste mě sem prodali, neboť mě před vámi vyslal Bůh pro zachování života.“ (Gn 45,4–5)

Josef, místo toho, aby vzplál hněvem proti bratrům, uznává, že celá nepříjemná událost byla součástí Božího záměru. Josefovi bratři nesli plnou odpovědnost za svůj hanebný čin, ale to, co se událo, vedlo nakonec k jejich záchraně. Stejnou reakci a vysvětlení vidíme po smrti Jákoba, když se Josefovi bratři strachovali, že se jim Josef pomstí po otcově smrti:

  • Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro; tím, co se stalo, jak dnes vidíme, zachoval naživu četný lid. (Gn 50,20)

V obou případech vidíme, že Bůh je naprosto svrchovaný a člověk odpovědný za svůj hřích. Bůh rozhoduje o všem, včetně zla, ale zlo samotné vykonají ti, kdo za něj budou pykat. Nejlepší příklad toho, jak Písmo hodnotí problém zla, se týká Kristova kříže. Na kříži se odehrála největší tragédie zla, která kdy byla spáchána a současně největší projev dobra. Ježíš byl jediný nevinný člověk, který kdy žil. Bez Jeho oběti by nebylo spasení:

  • To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa … (Žd 7,26)

Jeho cesta na kříž byla důsledkem hříchů mnoha lidí, což znamená, že se stala největší křivda a spáchané zlo:

  • Povstávají králové země a vladaři se srocují proti Hospodinu a jeho Mesiáši. Opravdu se srotili v tomto městě Herodes a Pontius Pilát spolu s pohany i s národem izraelským proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi posvětil, a vykonali, co tvá ruka a tvá vůle předem určila. (Sk 4,26–28)

Současně ve chvíli Ježíšovy smrti se událo největší dobro, které vede ke spasení mnohých:

  • Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje. (Žd 10,14)

Ježíšova smrt na kříži byla plánovaná událost, jak je psáno:

  • ... a vykonali, co tvá ruka a tvá vůle předem určila. (Sk 4,28)

Bůh určuje vše, co se stane, s nikým z lidí dění nekonzultuje, a používá zlo, ale to je vždy vykonáno těmi, kdo za něj nesou plnou odpovědnost. Někteří starší bibličtí autoři používají termín „dopouští“, když hovoří o Hospodinu a zlu. Pokud se vyjadřují tímto způsobem, obvykle chtějí zdůraznit, že člověk je za hřích plně odpovědný. I když připouštějí Boží dopuštění, vidíme, že plně nechápou Boží rozhodnutí použít zlo jako součást předem určeného záměru. Nikdo z nás nemá právo obviňovat svatého Boha za to, co dopustil. To je součástí opravdového tajemství Písma, protože Bůh Písma není jako my. V některých oblastech jsme stvořeni jako On. Ale On není jako my a činí mnoho věcí, které my učinit nemůžeme. Proto se musíme spokojit s tím, co nám Písmo odhalí, a neměli bychom se snažit vyžehlit problém zla za každou cenu. Pokud se nás na problém dobrého Boha a zla někdo zeptá, buďte připraveni připustit „teologické pokrčení ramen“ s dodatkem: Miluji Boha Písma, i když všemu nerozumím a nedovedu vysvětlit, proč Bůh volí cestu použití zla.

– Geoff Volker –