Moravští bratři

Vzpomínka na život a službu Davida Zeisbergera

„Nikdo ze současníků se nevyrovná Moravským bratřím“

Když v roce 1792 sepsal William Carey svou knihu An Enquiry into the Obligations of Christians to Use Means for the Conversion of the Heathens (Studie povinnosti křesťanů používat prostředky k obracení pohanů), jíž převrátil zavedený způsob myšlení, zahrnul do ní krátké dějiny misií. Jmenoval v nich některé misionáře horlivé v rozšiřování Kristova království. Zmínil i pozoruhodné společenství, které se soustředilo na misii, Moravské bratry. Careyho slova o tomto společenství věřících z 18. století jsou provokativně stručná, ale jasně z nich čiší, jak velmi Moravané Careyho ovlivnili. Ve spojení s evangelizací a misijním úsilím Carey poznamenal, že „se nikdo ze současníků v tomto dobrém díle nevyrovná Moravským bratřím“.

Na konci 20. let 18. století prožili Moravané pod vedením Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, bohatého šlechtice a majitele pozemků v Sasku, jehož oddanost Kristu sahá do jeho raného dětství, mocné probuzení. Později ho nazvali svými letnicemi. Zrovna jako biblické letnice vyburcovaly ranou církev k misii, tak moravské letnice vyburcovaly Moravské bratry.

obálka11.jpgDíky vytrvalosti Moravanů a jejich věrnosti až na smrt zasáhla dobá zpráva evangelia mnohé indiány a proměnila a zachránila pro věčnost řadu ztracených životů nejen v Americe ale i na bezpočtu dalších míst, kam vstoupila noha moravských bratří
Na samý konec země

Moravané vysílali misionáře ze Saska, kde sídlili, doslova do čtyř koutů země: v roce 1732 do západní Indie, v roce 1733 do Grónska, v roce 1734 do Laponska a Georgie, v roce 1735 do Surinamu, v roce 1737 do Jižní Afriky, v roce 1739 do Alžíru, v roce 1740 do Severní Ameriky, na Srí Lanku a do Rumunska a v roce 1747 do Persie.

V 19. století oslavoval anglofonní svět Careyho jako otce moderní misie. On však věděl, jak to bylo doopravdy: inspiroval se od Moravanů. Do Zinzendorfovy smrti v roce 1760 vyslala tato celkem nepatrná skupinka křesťanů do světa 266 misionářů.

David Zeisberger

Zde máme příběh, který byl součástí jednoho z prvních záznamů těchto pozoruhodných křesťanů. Na začátku roku 1745 zatkli angličtí vojáci pár Moravanů na území dnešního státu New York. Tenkrát to ovšem byla americká hranice a území, o které Britové a Francouzi ve své touze ovládnout Severní Ameriku tvrdě bojovali. Moravané byli uvězněni na 51 dní v Albany kvůli podezření ze špionáže pro francouzskou stranu.

Byli zadrženi v mohykánské vesnici u nynější Mohykánské řeky, kde se snažili naučit mohykánsky. Když je George Clinton, guvernér státu New York, vyšetřoval, zeptal se jich, proč se chtěli tento jazyk naučit. Jeden z nich, David Zeisberger, odpověděl, že chtěli být schopní „kázat mezi indiány evangelium našeho ukřižovaného Spasitele a předat jim, co jsme my osobně zakusili z jeho milosti v našich vlastních srdcích“.

Díky Boží prozřetelnosti strávil Zeisberger svůj život, dožil se více než osmdesáti let, kázáním ukřižovaného Spasitele v jazycích Onondagů, Irokézů a Delavárů. Jeho život – a uplynulo již tři sta let od jeho narození na Moravě – je úchvatným vzorem misijní energie a zápalu.

Hodnocení Williama Wilberforce

Když se William Wilberforce, velký anglický evangelikální politik a sociální reformátor, ohlédl za tímto misijním vzplanutím na konci prvního století moderního misijního hnutí, prohlásil o Moravanech: „Jsou společenstvím, které předčilo snad celé lidstvo v podání pevných a jednoznačných důkazů o Kristově lásce a v srdečné aktivní horlivosti v jeho službě. Je to horlivost zmírněná rozvahou, zjemněná mírností a podpořená odvahou, kterou žádné nebezpečí nemůže zastrašit, a klidnou jistotou, kterou žádné těžkosti nemohou vyčerpat.“

Z připravované knihy Historie na každý týden