Kázání č. 1208 kázané v den Páně ráno, 20. prosince 1874, v Metropolitan Tabernacle.
Uvažující lidé hledají pevný základ víry. Starověký filozof chtěl oporu pro svou páku a věřil, že kdyby jí získal, tak by mohl pohnout světem! Je nepříjemné být dlouho na moři – vyhlížíme, kdy se objeví pevná zem, a staneme na skále. Nemůžeme odpočinout, dokud nenalezneme něco pevného, jistého, spolehlivého a nezpochybnitelného. Mnohá mysl již nahlédla do mlhavé říše racionalismu, aby zde nespatřila nic víc než tápavou mlhu. A roztřesená řezavým chladem této arktické země skepticismu zatoužila po jasnějším světle, příjemnějším průvodci a spolehlivějším přesvědčení.
Tato touha odedávna přitahuje lidi k všemožným vírám. Když satan vidí tento jejich sžíravý hlad, nabízí jim jako přijatelný kámen místo chleba. Mnozí stavěli a dosud staví na tom, že je možné nalézt neomylný základ u papeže v Římě. Ani se nedivím tomu, že chtějí mít raději neomylného člověka, než aby zůstali bez standardu pravdy. Přesto je myšlenka víry v papežskou neomylnost tak monstrózní, že kdyby se jí oni sami tolik neoháněli, tak bychom ji my sami považovali za nehoráznou pomluvu namířenou proti nim! Sama skutečnost, že lidská mysl je schopná se převrátit až do takové míry, že přijímá učení o papežské neomylnosti, je velikým tajemstvím lidství.
Když dnes budeme společně procházet příběhem o ukřižování Ježíše, podíváme se na několik svědectví, která nám dokazují, že věci, o nichž čteme, se doopravdy staly, a staly se tak, jak jsou popsány, protože je zapsali očití svědkové. Otevíráme příběh o ukřižování Ježíše. Je to centrální příběh křesťanství. Musíme mít naprostou jistotu, že tento příběh je pravdivý, jinak bude naše víra postavená na falešných základech, a to jistě nikdo z nás nechce, ani nepotřebuje. Podívejme se tedy do našeho textu.
