Pokoj vám a milost, milí čtenáři Reformace. 

Před třemi sty devadesáti dvěma lety, 1. srpna roku 1620, se skupina puritánů z Leidenu v Holandsku nalodila na loď Speedwell v přístavu Delfshaven a vydala se hledat nový svět a nové uspořádání do Ameriky. O pět dní později vyrazila tato loď společně se známou lodí Mayflower ze Southamptonu v jižní Anglii. Protože Speedwell nabírala vodu, tak se obě lodi vrátily do přístavu Plymouth a poutníci se nakonec rozhodli, že budou pokračovat pouze na lodi Mayflower. Tato jejich cesta a vytvoření jejich osad v Severní Americe už je celkem známou historií. 

Náboženské pronásledování, dlouhé války, touha po svobodném vyznávání své víry - to vše odvedlo tyto křesťany do Nového světa. Tři dny po osudné porážce českých stavů na Bílé hoře, přistála Mayflower na pobřeží Ameriky. Zatímco Bílá hora znamenala slovy českého reformovaného kazatele přelomu 19. a 20. století, Aloise Adlofa ztrátu všech svobod, kdy český národ a stát byl podmaněn, svoboda víry ušlapána, vyznavači evangelia vyhnáni, a zbývající národ poněmčen nebo ohlupen, tak přistání puritánů v Americe je považováno za začátek nového věku Ameriky. Příběh poutníků o hledání náboženské svobody je páteří americké historie a základem moderních Spojených států amerických. 

Zatímco přistání Poutníků na březích Ameriky znamenalo začátek moderní americké historie, která křesťanům dala skutečně mnoho, z čeho se mohou učit a co mohou následovat, tak Bílá hora vedla k rozpoutání dlouhé a ničivé války, na jejímž konci byla vylidněná země a nábožensky i ekonomicky zotročené obyvatelstvo. Dodnes kolem sebe můžeme vidět důsledky rekatolizace a z ní přímo vyplývající pozdější sekularizace (zesvětštění) české společnosti. Jaké jsou kořeny, takové je také ovoce. 

Na jedné straně byla pevná víra puritánů, kteří nechtěli kompromitovat své svědomí a proto raději riskovali nebezpečnou cestu a velmi tvrdý život v neznámé zemi, a na druhé straně byl nástup římského modlářství, které vládlo svědomí obyvatelstva ve větší či menší míře až do nástupu krvavého komunistického experimentu a které se snaží domoci zpět své moci i dnes. 

Boží slovo nás volá k tomu, abychom nezapomínali na minulost, ale učili se z ní a skze ni poslouchat svého Boha:

• Připomínám si dávné dny, rozjímám o všech tvých skutcích, přemýšlím o činech tvých rukou, rozpínám své ruce k tobě, má duše po tobě žízní jak vyprahlá země. (Ž 143,5-6)

Kéž vám k tomu je pomocí také toto číslo Reformace. 

- jk -