Reformace č. 40

Verze pro tisk

„Měřicí provazce mi padly v kraji blaha, moje dědictví je velkolepé!“ (Ž 16,6)

 Člověk snadno polyká nápoj z hořkých bylin, následujeme-li po něm tak chutný „pokrm, kterýž svět nezná.“ Láska našeho Otce je jako med na konci každé metly a ona mění kámen v chléb, vodu ve víno a údolí soužení v bránu naděje. Jeho láska dokáže to, že i největší zlo pro nás prostě neexistuje a mění poušť našeho života v zahradu. Jsme-li pro Krista křižováni, cítíme, že jsme s Ním v ráji. Kdo by chtěl utíkat před povinností, je-li tato spojena s takovou úlevou? Kdo by nechtěl raději kráčet v pravdě, než být veden světskou moudrostí k nejistému vysvobození, má-li tak posilující podporu?

 Timothy Cruso (1656-1697)