Peníze jsou důležité, ale Boží milost je ještě důležitější. Sama o sobě poskytuje jak sílu, tak i svobodu, kterou budeme potřebovat, dokud úskalí peněz nepomine.

1. Peníze mohou způsobit, že zapomínáš na Boha.

Fyzické strádání tě může přimět k tomu, abys volal k Bohu o pomoc, a když ho o ni žádáš, začne ti docházet, že ji potřebuješ nejen z hlediska potřeb fyzických, nýbrž i v potřebách duchovních. Kazatel církve z velmi bohaté společnosti mi řekl, že vzhledem k tomu, že jeho lidé si mohou díky penězům zařídit prakticky cokoliv, je pro ně těžké vnímat sebe samotné jako potřebné. Očekáváme, že jmění nám poskytne nezávislost, která nás ovšem může svádět, abychom uvěřili v iluzi své vlastní autonomie (že máme právo žít, jak se nám zachce) a své vlastní soběstačnosti (že v sobě samotných máme vše, co potřebujeme, abychom byli takoví, jak se od nás očekává, a dělali to, co se od nás očekává). Díky penězům si můžeme dovolit sebestředný styl života a jednat jakoby nebylo nic většího, než jsme my a naše osobní touhy, potřeby a pocity.

Teď mě prosím nechápejte špatně. V Písmu není žádné učení, které by nás vedlo k tomu, že chudí lidé jsou na tom duchovně lépe než ostatní. Mým cílem je upozornit vás na jedno z úskalí peněz. Peníze mohou fungovat jako součást životního stylu, který ve svém jádře zapomíná na existenci Boha a jeho plánu. V tomto životním stylu jde více o oslavu sebe samého než o slávu Boží a využívání finančních prostředků je omezeno na naplnění vlastních přání, námi definovaných „potřeb“ a honbu za vlastním pohodlím a potěšením. Kdo se nechají polapit takovým životním stylem, nemusí teologicky popírat existenci Boha, ale jejich peníze podporují způsob života, který ji ignoruje.

2. Peníze mohou změnit způsob, jakým sám sebe vnímáš.

Peníze jsou stimulant. Dají se použít jako prostředek povzbuzující život zaměřený buď na Boha, nebo na nás samotné. Jeden kamarád mi řekl, že se roky pyšnil svou oddaností a smířeností s „prostým“ životním stylem, dokud nepřišel k penězům. Najednou se přistihl, že by chtěl luxusnější auto, líbila se mu ta dražší košile a chtěl se jít najíst do lepší restaurace. Řekl: „Bylo ponižující přiznat si, že jsem nežil prostý život, protože jsem tomu byl duchovně oddán. Žil jsem prostý život, protože jsem byl chudý.“

Peníze v tobě mohou probudit sebestřednost a zhýčkanost. Mohou tě přimět, že budeš nespokojený s tím, co ti dříve stačilo, a co hůř, kvůli penězům můžeš začít od života očekávat, co bys od něj očekávat neměl, a myslet si, že si zasloužíš něco, co si nezasloužíš. Peníze mohou mít obrovský vliv na to, za koho se považuješ a jak smýšlíš o svém životě, a na očekávání, která tě dovedou ke zklamání.

3. Peníze mohou vést k opovrhování druhými.

Stal jsem se svědkem velmi smutné události, která měla dost jasné vysvětlení. Bohaté děti stály kolem bezdomovce a posmívaly se mu, zatímco on se jim snažil dostat z cesty, seč mu síly stačily. Jaký byl rozdíl mezi těmi dětmi a bezdomovcem? V pravém slova smyslu tam žádný rozdíl nebyl. Děti i bezdomovec byli stvořeni k Božímu obrazu, aby odráželi jeho slávu. Všichni byli hříšníci se zoufalou potřebou vykoupení. Ani bezdomovec, ani bohaté děti neměli ve svých rukou události, které je dovedly do jejich nynějšího postavení. Ani děti, ani bezdomovec by nemohli stanout před Bohem a říct, že mají na něco nárok. Jenomže ti chlapci neviděli, že jsou bezdomovci podobni. Vnímali se jako lidské bytosti na vyšší úrovni a k nebohému bezdomovci se chovali jako k méněcennému.

Co je vedlo k tomu, že přemýšleli a zacházeli s tím mužem takovým způsobem? Nabízí se zde mnoho odpovědí, až příliš mnoho, než abychom je zde všechny zvážili, ale můžeme najít jeden hlavní prvek, který vše podnítil – peníze. Pro středoškoláky z předměstí byl ten muž pobuda, povaleč, ztracený případ. Oni byli ti vyvolení. Bylo to zlé a podlé, ale ukazuje to na jedno z úskalí peněz. Stejně jako peníze předefinují tvou identitu, mohou také změnit tvůj pohled na ostatní. Peníze mohou roznítit pyšné předsudky, které číhají skryté v srdci každého hříšníka.

4. Peníze mohou oslabit tvé odhodlání v boji s pokušením.

Ve svém doznání o prostém životě poukazoval kamarád ještě na další skutečnost. Jeho chudoba ho skutečně chránila před tím, aby se plně oddal své chamtivosti. Ne, neochránila ho před občasnou závistí nebo nespokojeností, nicméně jednoduše neměl peníze na to, aby si koupil, po čem jeho sobecké srdce dychtilo. Právě z tohoto důvodu nás Bible varuje před nebezpečím bohatství. Do tohoto světa přicházíme jako lidé, kteří potřebují převychovat. Přicházíme sem jako hrozba pro sebe samotné. Jsme přirozeně více nespokojení než spokojení. Přirozeně nás více láká to, čeho bychom se měli bát. Intuitivně vzdorujeme hranicím, které pro nás Bůh vytyčil. Takže cokoliv, co nás v životě chrání před sebou samotnými, co nás drží na uzdě, co nám ztěžuje jít cestou svých tužeb, je požehnání.

Peníze jsou nebezpečí, které odstraňuje zábranu – cenovou dostupnost –, a tím odhaluje naše srdce. Pouze pokud máme z Boží milosti opravdu přeměněná vděčná srdce, můžeme žít zdrženlivý život, aniž bychom se nechali zlákat každým sobeckým přáním, které si naše peněženka může dovolit. Většina z nás si zkrátka často kupuje nepotřebné, protože jsme naslouchali touhám, které je třeba omezit, a omezení je potřeba, protože si můžeme dovolit téměř cokoliv, co v danou chvíli upoutalo pozornost našich srdcí.

5. Peníze financují tvou oddanost království vlastního ega.

Dostáváme se k jádru celé věci. Už jsem se o tom několikrát zmínil, přesto je třeba, abychom tomu věnovali zvláštní pozornost. Když přijde na utrácení a každodenní využití peněz, neexistuje žádná neutralita. Když máte peníze a používáte je, musíte si stále připomínat, že jde o projevy uctívání. Tak moc zásadní problém to je. Buď používáte své zdroje k uctívání sebe samých, i když si to možná neuvědomujete, nebo vědomě využíváte své jmění k uctívání Boha. Investuješ své peníze buď do budování svého malého sebestředného království jednotlivce, nebo jsou odevzdány ve prospěch velkolepého, nádherného a věčného království Boha. Každý hříšník čelí pokušení využívat zdroje, které dostal, aby financoval potřeby, přání a tužby království svého ega, a čím více peněz má ve svých rukou, tím silnějším se toto pokušení stává.

Na penězích tedy opravdu záleží. Bůh nás umístil do světa, kde peníze existují a ovlivňují směr a způsob našeho života. Peníze nás vystavují jak požehnání, tak i nebezpečí, a proto je otázka peněz mnohem hlubší, přesahující nad rámec finanční gramotnosti a schopnosti sestavit si dobrý rozpočet. Jsou peníze, vzdělání a rozpočet prospěšné? Samozřejmě! Ale nedostanou se až na úroveň, kde leží skutečné nebezpečí peněz.

Když zneužívám peníze, nedělám to, protože jsem neznalý nebo bez rozpočtu. Ne, zneužívám je, protože mě v tu chvíli nezajímá, co si Bůh nebo kdokoliv jiný myslí. Něco chci, a pokud k tomu mohu použít své zdroje, získám to. Peníze jsou důležité, protože spolupracují s jedním z nejdůležitějších aktérů v mém srdci: sobeckostí hříchu. Žádné množství peněz ani vzdělání nebo finanční gramotnost nemá moc mě osvobodit od dravé chamtivosti mého hříšného srdce. O to mohu žádat pouze jednoho: svého mocného a milosrdného Spasitele. Ví, jak sobecký a chamtivý umím být. Ví, že činím rozhodnutí jeden den a druhý už na ně nedbám. Ví, jak snadno se nechám svést k myšlence, že je ve stvoření něco, co by uspokojilo mé toužebné srdce. Ví, že mohu říci, že věřím v Boha, a přesto žít, jako by neexistoval. A tak mě požehnal svou všudypřítomnou milostí. Ano, tato milost mi odpouští, ale činí více než to: poskytuje mi vše, co potřebuji k životu ve světě, který se točí okolo peněz, abych žil životem, ke kterému jsem byl stvořen. Co je nejkrásnějším darem této milosti? Není to věc, nýbrž osoba. Božím nejlepším darem je on samotný. Přišel a žije ve mně, aby mě dokonale vyzbrojil k boji, který nastane, když se spojí touhy uvnitř mě s pokušením okolo mě.

Peníze jsou důležité, ale Boží milost je ještě důležitější. Sama o sobě poskytuje jak sílu, tak i svobodu, kterou budeme potřebovat, dokud úskalí peněz nepomine.