Vezmu vás k sobě

Verze pro tisk

Pamatujte na slova Pána Ježíše, neboť on řekl:

  • Opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. (J 14,3)

Zde je opět slovo zaslíbení, které se vztahuje k blahoslavené naději církve Kristovy. Setři tedy svou slzu, osiřelý poutníku! Brzy se dostaví jitro a už nebude více slyšet lkání trpícího a obtíženého stvoření. Těch šest tisíc let pozemské lopoty a bolesti se blíží ke svému konci a před námi je věčné odpočinutí. Brzy uslyšíme Pána Ježíše, jak říká o všech svých svatých v Pánu spících, co kdysi řekl jednomu z nich: „Jdu ho probudit“ (J 11,11).

Poprvé přišel k nám náš Pán ve velikém ponížení a v bolestech. Dokonce i jeho jméno bylo „muž bolesti“ (Iz 53,3). Uprostřed mrákoty a zrady se ubíral cestou zbrocenou krví, a jediná koruna, kterou zde nesl, pro něj byla upletena z trní.

Ale brzy už ke spasení „se podruhé zjeví těm, kteří ho očekávají“ (Žd 9,28). Potom už svou církev nikdy neopustí a ty, kteří na sebe brali kříž a následovali ho, vezme k sobě, aby byli navěky účastníky jeho slávy.

Možná se zdá, že prodlévá. Příroda kolem nás směřuje nezvratně a neústupně svým směrem, ale nijak nenaznačuje, že by se již blížil jeho příchod. Staletí pominula od té doby, kdy svůj druhý příchod zaslíbil – a stále nepřichází. Na věčných návrších není vidět ani paprsek svítajícího jitra. Marně nasloucháme, jestli už neuslyšíme rachot jeho slavnostního vozu. Ale „Pán neotálí splnit svá zaslíbení“ (2Pt 3,9). Toto dnešní slovo (J 14,3) nám pak dává jako nový závdavek a novou záruku, že nepochybně zase přijde: „Zase přijdu!“

Kdopak by dovedl vystihnout všecku tu svrchovanou blaženost, kterou Jeho příchod s sebou přinese! Starší bratr tu přichází, aby své mladší bratry vzal k sobě! Ten pravý Jozef zjevuje se tu s nevýslovnou láskou svým bratřím, kteříž se mu odcizili, a „bere je k sobě.“ Ne, aby jim vykázal zvláštní království, ale, jako by všecka Jeho radost byla sloučená a smíšená s jejich radostí: „Kde jsem já,“ praví On, „i vy musíte být se mnou.“ A opět: „Kdo zvítězí, dám mu sedět se mnou na trůnu svém“ (Zj 3,21).

Milý bratře, milá sestro ve víře, můžeš nyní říci s podobnou svatou horlivostí, jako apoštol praví o Pánu Ježíši: „Ač jste ho neviděli, milujte ho?“ (1Pt 1,8). A jaké to bude, až ho spatříme tváří v tvář, a to na věky věků! Když už nyní můžeš vypravovat o hodinách vzácného obecenství s Pánem Ježíšem na tomto hříšném a strastiplném světě, maje v těle srdce hříšné a lásku k němu jen mdlou a necelou, jaké že to bude, až bez hříchu a bolesti – ano, všechno bude učiněno čisté a nové: „Tvoje oči uzří krále v jeho kráse!“ (Iz 33,17). Psaní od bratra nepřítomného, byť nás sebevíce těšilo a povzbuzovalo, je přece jen chatrná náhrada za radost osobního a zjevného obecenství s ním.

Tak ten starší nepřítomný bratr tam na trůně mluví nyní k tobě toliko Slovem a Duchem Svým, ale brzy tě pojme v přímé obecenství se sebou, abys ho viděl takového, jaký je. On sám ti bude otvírat v knihách svých ty předivné zápisky o své radě a milosti a povede tě od jednoho pramene vody živé k druhému, vlastní pak rukou setře z tvého oka všelikou slzu, která by se tu ještě vynašla. A věčně být s Pánem Ježíšem – to bude nebe! „Abyste i vy byli, kde jsem já.“ K tomu pak ještě jako by dodatečně připsal „slovo“, chtěje jím roznítit naši naději: „Ten, od něhož je to svědectví, praví: ‚Ano, přijdu brzo‘“ (Zj 22,20).