Když slyším zákonické kázání, ve kterém je od zákona očekáváno to, co dokáže jen milost Pána Ježíše Krista, začnu mít okamžitě starost o kazatele. Přemýšlím, jak vidí sám sebe, protože pokud máte nějaké povědomí o své vlastní slabosti a hříchu, najdete v takovém kázání pro sebe a své posluchače pramálo naděje a útěchy.

Očividné to bylo v případě farizeů. Nakládali na ostatní nesnesitelná jha a neviděli v tom problém, protože pokládali sami sebe za spravedlivé, za někoho, kdo dokonale dodržuje zákon.  Zneužívání zákona, jehož se dopouštěli, nepramenilo jen ze špatné teologie, ale také z odporné lidské pýchy. Na zákon pohlíželi jako na splnitelný, protože si mysleli, že ho dodržují. Proto vyžadovali od ostatních, aby ho také dodržovali. Byli to náboženští vůdci své doby, ale byli arogantní, necitliví a kritičtí. Nebyli součástí toho, na čem Bůh právě pracoval – ne, byli úplně mimo.

Hromada pýchy

Obávám se, že za moderní kazatelnou se usadila velká hromada pýchy. Ta je přítomná i ve třídách seminářů. Mnoho pýchy je i mezi služebníky ve sboru. Je to jeden z důvodů všech konfliktů ve sborových vztazích. Proto jsme často lepšími strážci teologie než jemnými a pokornými mluvčími evangelia. Proto se pastoři tak často jeví jako nepřístupní lidé. Proto se na setkání dokážeme rozhněvat a pohotově bránit, jakmile s námi někdo nesouhlasí nebo upozorní na naši chybu.

Jsme si sami sebou příliš jistí. Jsme příliš sebevědomí. Když sami sebe hodnotíme, příliš rychle docházíme k závěru, že je vše v pořádku. Příliš rychle děláme ze sebe a ostatních vzory. Příliš často si připisujeme zásluhy za to, co je dílem svrchované milosti. Příliš často si myslíme, že nepotřebujeme pomoc, jakou potřebují normální věřící. Jsme příliš rychlí k mluvení a příliš pomalí k naslouchání. Příliš rychle bereme jako osobní urážku to, co není osobní. Příliš brzy opouštíme postavení studenta. Máme příliš málo času na ztišení s Kristem, který je přibitý do našeho časového rozvrhu. Sebevědomě si přibíráme více práce, než můžeme zvládnout. Žijeme ve větší izolaci, než je duchovně zdrávo.

Ještě nejsi svobodný

Ještě nejsi svobodný od hříchu a všech s ním spojených nebezpečí. Jsi schopen dát volný průběh záležitostem s katastrofálními následky. Můžeš ztratit cestu. Ještě stále dokážeš přistupovat k věcem bezbožně, jsi schopen mít temné touhy. Nebyl jsi ještě zcela vytržen z pýchy, lakoty, chtíče, hněvu a hořkosti. Někdy sloužíš a cítíš se jako král, místo abys sloužil jako někdo, kdo byl povolán na Krále ukazovat. Ne vždy miluješ Boha nade všechno. Ne vždy miluješ svého bližního jako sám sebe. Nejsi vždy laskavý a soucitný. Nejsi vždy trpělivý a ne vždy odpouštíš. Někdy miluješ své malé osobní království více než to Boží.

Jsou chvíle, kdy miluješ pohodlí a potěšení víc než vykoupení. Jsou chvíle, kdy z tebe pýcha dělá nelaskavého a nepřístupného muže. Jsou chvíle, kdy si přeješ, aby tvá služba byla o tobě. Jsou chvíle, kdy tě rozčilují ti samí lidé, kteří si tě zvolili za pastora. Nejsi hrdý na všechny své myšlenky. Nechtěl bys, aby shromáždění slyšelo všechna tvá slova. V soukromí děláš věci, které bys na veřejnosti neukazoval.

Tyto věci platí i o mně. Svědčí o faktu, že my, kdo jsme povoláni k  službě zoufale potřebujeme, aby také nám někdo takto posloužil. My, kdo vyhlašujeme zprávu o milosti, velmi potřebujeme milost. Ještě jsme nedorazili do cíle. Ještě jsme nepřekonali potřebu milosti v každé minutě našeho života. Ještě nejsme mimo nebezpečí. Ještě nejsme svobodní od pokušení. Válka o naše srdce stále zuří. Stále selháváme a padáme.

Byli jsme však požehnáni stejnou milostí, jakou nabízíme ostatním. Tato milost nás činí pokornými tím, že v nás odhaluje hřích, který tak rádi popíráme nebo bagatelizujeme. Není snad dobré vědět, že nespočíváme ve své, ale v Kristově dokonalosti? Neprosazujeme svou pověst, ale Jeho. Spasitel používálidi ve službě jako nástroje k vypůsobení milosti v ostatních, proto nepotřebujeme popírat svou potřebu.

The Gospel Coalition Blog

Paul Tripp je prezidentem Paul Tripp Ministries, neziskové organizace, jejímž heslem je „Propojení proměňující moci Ježíše Krista s každodenním životem.“ Tripp je také profesorem pastoračního života a péče v Redeemerském semináři v Dallasu, Texas, a výkonným ředitelem Centra pro pastorační život a péči ve Fort Worthu, Texas. Tripp napsal mnoho knih o křesťanském životě. S manželkou Luellou vychovali čtyři děti.