Modlitební dopis ICEJ - kritický rozbor

Verze pro tisk

 

Modlitební dopis ICEJ, Říjen 2012 (převzato z ICEJ.CZ)

Milí přátelé. na začátku října bude Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém znovu pořádat každoroční křesťanskou oslavu Svátku stánků v Jeruzalémě. Tématem letošních svátků je pasáž ze Zachariáše 12:10 „Duch milosti a proseb o smilování “, přičemž se bude letos klást zvláštní důraz na modlitbu. To zahrnuje i to, že se náš den modlitby a půstu, který máme v rámci modlitební kampaně ICEJ na téma Izajáš 62, připojí ke každoročnímu celosvětovému dni modliteb za pokoj Jeruzaléma, který společně pořádají reverend Robert Stearns a dr. Jack Hayford. Obě modlitební iniciativy budou probíhat společně jako součást slavnosti ve středu 3. října 2012. V Jeruzalémě bude zvláštní modlitební shromáždění, které bude prostřednictvím televize GOD TV vysíláno do celého světa. Jeruzalém byl vždy místem, odkud Bůh zjevoval své poselství lásky a smíření se světem. Od cesty Abrahama s Izákem do země Moria po Kristovu smrt na kříži se všechny zásadní události dějiny spásy odehrály zde. Jeruzalém je také místem, kde Bůh volá Izrael i národy, aby s Ním komunikovali v modlitbě. Ve skutečnosti je povoláním Jeruzaléma být „domem modlitby pro všechny národy,“ což bylo nejprve vyjádřeno v Izajáši 56:7 a poté potvrzeno samotným Ježíšem v Matouši 21:13. Tomu také dobře rozuměl král Šalamoun, jak můžeme vidět v jeho modlitbě při zasvěcení Chrámu neboli „domu“, který postavil pro Hospodina v Jeruzalémě. Při zasvěcení Chrámu pronesl Šalamoun mimo jiné i toto:

„Také přijde-li cizinec, který není z Izraele, tvého lidu, ze vzdálené země kvůli tvému jménu, neboť budou slyšet o tvém velkém jménu a o tvé mocné ruce a o tvé vztažené paži, přijde-li a bude se modlit obrácen k tomuto domu, vyslyš v nebesích, v sídle, kde přebýváš, a učiň vše, oč k tobě ten cizinec bude volat, aby poznaly tvé jméno všechny národy země a bály se tě jako Izrael, tvůj lid, aby poznaly, že se tento dům, který jsem vybudoval, nazývá tvým jménem.“ 1. Královská 8:41-43

Šalamoun zasvětil Chrám právě o Sukótu, Svátku stánků, a jeho modlitba slouží jako biblické pozvání pro věřící z národů, aby se přicházeli modlit do Jeruzaléma, obzvlášť v době tohoto svátku. Mnozí Izraelci žertují, že z Jeruzaléma je hovor s Bohem místním voláním. On skutečně slyší modlitby upřímných srdcí z kteréhokoliv místa na světě, ale je také pravda, že Jeruzalém je zvláštním místem modlitby k Hospodinu, který sem vepsal Své jméno. Tak jako křesťané ze všech národů, kteří Hospodina znají a mají před ním bázeň, připojte se k nám 3. října, když se budeme modlit za pokoj Jeruzaléma ze středu tohoto města a v „ustanovený čas“ Svátku stánků.

Váš v Kristu David Parsons

Ředitel ICEJ pro média


Možná jste již  na webu ICEJ četli tento modlitební dopis. Domnívám se, že je v některých tvrzeních  v rozporu s poselstvím Nového zákona. Pokusím se dále uvést v čem je toto poselství chybné či zavádějící. 

 

1) Bratr Parsons píše:

„Jeruzalém byl vždy místem, odkud Bůh zjevoval své poselství lásky a smíření se světem.“

Všimněte si v uvedeném tvrzení slova vždy. Podívejme se na to, jak vnímali v době Starého zákona nevěřící  město Jeruzalém, zda k nim z Jeruzaléma skutečně přicházelo poselství lásky: V Ezdráši si Bišlám, Mitredat a Tabel stěžují králi Artaxerxovi na stavbu Jeruzaléma:

  • Nalezneš v knize zápisů  a dozvíš se, že toto město je odbojné a působilo škody králům i krajům. Odedávna v něm docházelo ke vzpourám. Proto bylo to město zpustošeno. (Ezd 4,1)

Král Artaxerx se proto pokoušel dopátrat v knize zápisů zprávy o Jeruzalému:

  • Vydal jsem rozkaz, aby se hledalo, a shledalo se, že to město odedávna povstává proti králům a že v něm docházelo k odboji a ke vzpouře. (Ezdr 4, 19)

Také Malachiáš si stěžuje na ohavnost v Jeruzalémě:

  • Věrolomně jedná Juda, ohavnost se páchá v Izraeli i v Jeruzalémě. Juda znesvěcuje svatyni, kterou Hospodin miluje, oženil se s dcerou cizího božstva. (Mal 2,11)

Taktéž Ezechiel upozorňuje na ohavnost v Jeruzalémě:

  • I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:  "Lidský synu, seznam Jeruzalém s jeho ohavnostmi. (Ez 16,1)

Co dále o Jeruzalému řekl Pán Ježíš Kristus, nebylo také vůbec lichotivé:

  • Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste! 38 Hle, váš dům se vám ponechává pustý. Mt 23,37-38)
  • Neboť  není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém. Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, ale nechtěli jste!  Hle, ve svém domě zůstanete sami. (Lk 13,33-35)

Co říká o Jeruzalému apoštol Pavel?

  • Hagar znamená horu Sinaj v Arábii a odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť  žije v otroctví i se svými dětmi. (Gal 4,25 )

A Jan na ostrově Patmos? 

  • Jejich těla zůstanou ležet na náměstí toho velikého města, které se obrazně  nazývá Sodoma a Egypt, kde byl také ukřižován jejich Pán. (Zj 11,8)

Bible nám tedy zjevuje, že Jeruzalém se kvůli mnoha hříchům Izraelitů nestal místem, odkud by vždy plynulo poselství lásky, ale spíše  se stal místem otroctví, odboje, vzpoury, ohavnosti, vražd proroků i Božího syna. 

2) Bratr Parsons dále píše:

„Jeruzalém je také místem, kde Bůh volá Izrael i národy, aby s Ním komunikovali v modlitbě.“

Toto tvrzení vyvrací Pán Ježíš v Jan 4,20-24, kde říká:

  • Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy  říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!"  Ježíš jí odpoví: "Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě.  Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů.  Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili.  Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak  činit v Duchu a v pravdě.

Pán Ježíš zde ujišťuje své následovníky, že končí doba,  kdy se lidé budou modlit k Bohu v Jeruzalémě a začíná doba, kdy se praví modlitebníci budou kdekoliv na zemi modlit k Bohu v Duchu a v pravdě. Takové modlitebníky totiž Bůh hledá. 

3) Bratr Parsons dále píše:

 „Ve skutečnosti je povoláním Jeruzaléma být „domem modlitby pro všechny národy, což bylo nejprve vyjádřeno v Izajáši 56:7 a poté potvrzeno samotným Ježíšem v Matouši 21:13.“ 

Parsons zde vkládá do úst Ježíše tvrzení, které Ježíš  nikdy neřekl. Podívejme se, co ve skutečnosti Pán Ježíš v Matouši 21,12 říká:

  • Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů; řekl jim: "je psáno: `Můj dům bude zván domem modlitby, ale vy z něho děláte doupě lupičů." 

A prorok Izaiáš v  56,6-8:

  • šechny, kdo dbají na to, aby neznesvěcovali den odpočinku, kdo se pevně drží mé smlouvy,  přivedu na svou svatou horu a ve svém domě modlitby je oblažím radostí, jejich oběti zápalné a obětní hody dojdou na mém oltáři zalíbení. Můj dům  se  bude  nazývat  domem  modlitby  pro  všechny  národy, je  výrok  Panovníka  Hospodina.

Vidíme, že zde  Pán Ježíš ani prorok Izaiáš vůbec  nehovoří  o tom, že město Jeruzalém bude domem modlitby, to je vážný  omyl. Pán Ježíš i Izaiáš zde hovořili o tom, že místem modlitby ve Starém zákoně byl Jeruzalémský chrám. Zboření chrámu v Jeruzalémě tak bylo definitivní tečkou za doufáním Židů v to, že v hromadě krásně postaveného kamení v Jeruzalémě bude přebývat Bůh. Proto říká Štěpán ve své řeči k židovským kněžím:

  • Avšak Nejvyšší nepřebývá v chrámech, vystavěných lidskýma rukama, jak praví prorok: `Mým trůnem je nebe a země podnoží mých nohou! Jaký chrám mi můžete vystavět, praví Hospodin, a je vůbec místo, kde bych mohl spočinout?  Což to všechno nestvořila má ruka?´ Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové.  Byl kdy nějaký prorok, aby ho vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, a toho vy jste nyní zradili a zavraždili. (Sk7,48-48)

Poselstvím Nového zákona  tak je, že je dnes  pravým božím chrámem církev a  Pán Ježíš Kristus.

  • Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy. (1 K 3,16)
  • Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím."  Tu řekli Židé: "Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?"  On však mluvil o chrámu svého těla. (J 2,19-21)
  • Avšak chrám jsem v něm nespatřil: Jeho chrámem je Pán Bůh všemohoucí a Beránek. (Zj 21,22)

4) Bratr Parsons  dále píše:

„..a učiň vše, oč k tobě ten cizinec bude volat, aby poznaly tvé jméno všechny národy země.“  a dále: „..a jeho modlitba slouží jako biblické pozvání pro věřící z národů, aby se přicházeli modlit do Jeruzaléma.“

Parsons zde ve druhé větě své výzvy nenápadně  zaměnil slovo cizinec za slovo věřící, čímž zcela odstranil původní význam Šalomounovy modlitby. Skutečností totiž je fakt, že křesťané již dnes nejsou žádní cizinci a proto pro ně neplatí výzva k pouti do Jeruzaléma k neexistujícímu chrámu. Apoštol Pavel křesťany ujišťuje v Ef 2,19:

  • „Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině.“

Jako křesťané jsme domácí Boží a máme tak přímý přístup k Bohu, bez chrámu, bez náboženských  poutí do Jeruzaléma, bez  pozemských kněží, bez obětí zvířat a dalších rekvizit Starého zákona. Proto Pán Ježíš učí, že nejlepším místem k modlitbě je náš domov a nikoliv v otroctví ležící Jeruzalém.

  • Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. (Mt 6,6)

5) Bratr Parsons dále píše:

„Připojte se k nám 3. října , když se budeme modlit za pokoj Jeruzaléma.“

Zde je třeba upozornit  křesťany na to, že nikde  v Novém zákoně nečteme nic  o tom, že by se křesťané měli modlit za pokoj Jeruzaléma. Když apoštol Pavel uvádí, za co se mají křesťané modlit v 1 Tm 2,1-4, uvádí zcela jiné priority:

  • Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi,  za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti.  To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce,  aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.

Pavel zde zmiňuje dva hlavní okruhy, za co se mají křesťané modlit: 1) Za všechny lidi 2) Za vládce a za všechny, kteří mají moc. Není zde  vůbec žádná zmínka o modlitbě  za  Jeruzalém. Máme se modlit za všechny lidi, ne se upínat  na Jeruzalém, jako hlavní téma našich modliteb. Zde by někdo mohl oponovat, že výzva k modlitbě za Jeruzalém je přece napsána v Ž 122,6:

  • Vyprošujte Jeruzalému pokoj: Kéž v klidu žijí ti, kdo tě milují!.

Zde je však třeba uvést, že kniha Žalmů není a nikdy nebyla Novozákonní knihou, ale  patří do Starého zákona a modlitba za Jeruzalém, která je zde po Židech požadována, nebyla dobrovolná, ale byla  jedním z  přikázání, které Starý zákon po Židech pod hrozbou trestu  požadoval. Pokud jsme však uvěřili v Ježíše Krista, potom již nejsme pod zákonem. Budeme-li se přesto vracet svými rádoby zbožnými  skutky pod zákon, pak nás apoštol Pavel velmi důrazně varuje před následky takovéhoto jednání v Gal 5,4:

  • Odloučili jste se od Krista vy všichni, kteří chcete dojít ospravedlnění na základě zákona, pozbyli  jste milosti.

Výzva ICEJ obsahuje i další nepřesnosti a omyly, zastavil jsem se ale  pouze u pěti, které byly natolik matoucí, že by mohly křesťany přivést  ke konání skutků, které po nás Ježíš Kristus vůbec nežádá.

Pokoj Vám.