Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí – jak v něm může zůstávat Boží láska? (1J 3,17) 

Podle lásky má svět poznat, že jsme Kristovi následovníci (J 13,34–35). Láska miluje bratra i v jeho potřebách a je ochotná pomoci. Samozřejmě, že církev není finanční nebo dotační instituce, kam si může přijít pro peníze každý, kdo žije nezodpovědně. Je třeba chápat, co je nouze – co je potřeba, a co už není. Náš verš v úvodu mluví o nedostatku, jde tedy o základní potřeby jako je jídlo, pití, oblečení, bydlení, prostředky k tomu, aby člověk mohl pracovat, vydělávat a pomáhat druhým. Byli jsme přeci proměněni Duchem svatým! (Ef 4,28) Jestliže má někdo díru ve střeše domu a není schopen to z vlastních prostředků a sil opravit, to je nouze. Pokud máš díru ve střeše, ale k tomu ještě vlastníš chatu, luxusní auto a další majetek a jezdíš na dovolené, pak nejsi v nouzi, jen potřebuješ vedení, jak moudře nakládat se svěřenými prostředky. Jestli nemáš na jídlo, to je nouze. Pokud nemáš kde bydlet, to je nouze. Častokrát si lidé, kteří potřebují skutečnou pomoc, o ni ani neřeknou. Proto s nimi potřebuješ mluvit a sledovat stav zvláště u těch, kde se podobná situace dá předpokládat. Můžeš pomáhat přímo, ale pokud je potřeba rozsáhlejší pomoci, je nutné zapojit celou církev. Musíme mít i přehled, chceme-li si být jistí, že byla potřeba naplněna a že nic neschází, ale také nic nepřebývá.