Verze pro tisk

 

Konference Zápasu o duši a Poutníkovy četby se z Boží milosti uskuteční 19. ledna 2013 v modlitebně BJB Brno(Smetanova 20, Brno, www.baptistebrno.cz). Zahájení bude v 9:30 hod.

Na konferenci bude představena kniha Ch. H. Spurgeona ‚Jedině milostí‘ (All of Grace), kterou účastníci obdrží zdarma.

Detailní program a další informace naleznete na internetu nebo vám je na požádání zašleme poštou.

Program pro děti

Pro děti ve věku od 5–11 let bude v průběhu dopoledních i odpoledních kázání připravený biblický program, který bude zajišťovat sestra Irena Zemanová (časopis Kroky, www.kroky.cz).

Přihlásit se můžete do 13. ledna 2013 (nebo do naplnění kapacity sálu) na našich webových stránkách (přihláška je zde), písemně či e-mailem. Do přihlášky uveďte jméno a příjmení, adresu, e-mail a sbor, který navštěvujete, příp. jména dětí a jejich věk.

Na pokrytí nákladů bude v průběhu konference provedena sbírka.

Obsah jednotlivých kázání:

Spasení se týká církve (1 Te 1,1–2) – Jaroslav Kernal

První kapitola Pavlova listu do Tesaloniky se zabývá otázkou spasení. List je určen církvi v Tesalonice. Spasení a církev patří k sobě. Již u církevních otců nacházíme známou, byť v historii i současnosti stále zneužívanou, myšlenku, že mimo církev není spasení. Církev je skutečně nositelkou evangelia, a tedy spasení, je sloupem a oporou pravdy. Na druhé straně je to jenom evangelium, které dává povstat Kristově církvi, protože zachraňuje lidi od přicházejícího Božího hněvu, přináší jim tedy spasení. Bez spasení, bez evangelia nemůžeme mluvit o církvi.

Podíváme se tedy na to: 1. jak je spasení spojené s církví, 2. v jakém slova smyslu je spasení neoddělitelné od církve a nakonec na to, 3. proč a jak je spasení pro církev věcí naprosto fundamentální, zásadní, nezbytnou.

Spasení začíná vyvolením (1Te 1,3–4) – Pavel Steiger

V této úvaze si objasníme, že všichni vyvolení, Bohem milovaní, proto spasení, patří do církve, do Kristova těla, jsou Kristovými údy. Vyložíme si etymologii slova církev – ekklésia. Vyvolení v Kristu, nemohou nemít činnou, spásnou víru, lásku k bližním, evangelizační nasazení, a naději v Kristu. Ukážeme si, že činná víra jsou skutky v Ježíši Kristu, které nám Bůh připravil. Víra v Ježíše Krista není soukromá záležitost jedince. Komu bylo dáno, kdo byl vyvolený před založením světa, po tom Bůh vyžaduje více. Dobré skutky nejsou příčinou spásy, ale naopak jsou důsledkem spásy. Toto aktivní chtění, nepochází z přirozeného těla, ale z Boha, který stvořil nového vnitřního člověka. Bez ovoce Ducha je spasení jen přelud.

Spasení je dílem Ducha svatého (1 Te 1,5) – Petr Papež

Jádrem kázání je tvrzení, že spasení je dílem Ducha svatého. Spasení je samozřejmě dokonalým dílem celé Boží trojice, Otce, Syna i Ducha. 1 Te 1,5 se však zaměřuje na Ducha svatého, a tedy i toto výkladové kázání sleduje zejména nezastupitelnou roli třetí osoby Boží trojice při šíření evangelia a obrácení nevěřících lidí.

Pokud má evangelium zasáhnout životy neobrácených lidí, musí být nutně doprovázeno Duchem svatým. Slova evangelia jsou vskutku životadárná, ale pouze v tom případě, že je přináší a aplikuje sám Duch svatý, i když k tomu používá další prostředky. Bez moci Ducha svatého prostě k obrácení dojít nemůže.

Kázání rozebírá působení této moci Ducha svatého při obrácení nevěřících k Bohu. Odpovídá na otázku, co je moc Ducha svatého. Dívá se na projevy moci Ducha svatého, jak v nositelích evangelia, tak i v těch, kterým je evangelium přinášeno, a to v kontextu celé Bible. Všímá si jejích charakteristik, pomocí kterých můžeme odlišit pravé kázání evangelia a pravé obrácení od padělků.

Ducha svatého nemůžeme svázat, ani si nemůžeme nárokovat Jeho moc. Můžeme o ni jen prosit na modlitbách, děkovat za ni a obdivovat ji. Zdůrazňuje tak naši bezmoc a nedostatečnost a vede nás k chvále našeho Pána za dílo spasení, které je nepochybně dílem Ducha svatého.

Spasení je přijímáno v evangeliu (1 Te 1,6–8) – Lance Roberts

Pavel ve svém dopise Tesaloničanům vyjadřuje svou vděčnost za jejich příkladnou víru a chování, což je dobře vidět z 1 Te 1,6-7. Věřící v Tesalonice v těchto verších povzbuzuje tím, že vyzdvihuje, jakým příkladem se stali ve svém úsilí napodobovat Ježíše Krista. Přestože obdrželi evangelium během značného soužení, nemělo to dopad na jejich radost a věrnost Pánu. Ve skutečnosti to posílilo jejich charakter a dodalo to váhu jejich svědectví. Bratr Lance Roberts nám z této pasáže ukáže, co evangelium vykonává v našem životě, když je přijímáme vírou.

Spasení vede ke zvěstování evangelia (1 Te 1,8) – Daniel Adamovský

Spasení člověka je úžasné Boží dílo, které nikdy nezůstane skryté. Jedním z důkazů je svědectví evangelia, které působí v moci Ducha a od znovuzrozeného křesťana se šíří kupředu po celém okolí. Je to Pánovo slovo, které formulované do dobré zprávy o vzkříšeném Spasiteli zní napříč časem i prostorem. Kde skrze ni dojde k proměně srdce, tam vzniká nový zdroj pro šíření. Evangelium se v proměněném srdci nezastaví, protože dosvědčuje pravdivost naší víry a její jediný zdroj. Jím je Bůh, který podle svého plánu vzkřísil Ježíše Krista, abychom věřili pravdě. A tak nám je evangelium důkazem o věrnosti a milosti Pána naší víry, stejně jako ztracenému světu svědectvím o Božím hněvu vůči lidskému hříchu. Naše víra směřuje k Bohu, a proto evangelium směřuje k člověku, ke každému nekřesťanovi, ale nezbytně i každému křesťanovi. Vždyť to, co ztracený člověk potřebuje slyšet ke své záchraně, znovuzrozený člověk potřebuje slyšet pro růst své víry a ujištění, kým a proč je mu dána. Víra v Ježíše Krista evangeliem působí dovnitř i vně křesťana a nelze ji proto považovat jen za soukromou osobní záležitost. Nakonec tím hlavním důvodem šíření evangelia není záchrana lidí, ale Boží sláva.

Spasení vede k proměně života a učení (1 Te 1,9–10) – Peter Vajda

Spasenie zo samotnej milosti skrze sa­mot­nú vieru je veľmi radostné, pretože k nám prichádza ako dar. Nás nestálo žiadnu cenu a žiadnu námahu. Avšak bolo najdrahšie aké mohlo byť, celú cenu za naše vykúpenie platil Boh sám. A to by malo veľmi formovať naše srdce a náš život. Tej zložky nášho spasenia, ktorú predstavuje ospravedlnenie – počítanie všetkých našich hriechov Kristovi na krí­ži a celej jeho spravodlivosti nám, skrze vieru – sa vieme tak ľahko zmocniť a s ta­kou radosťou ju vierou držať a vy­znávať. Ale spása má aj druhú zložku – nové na­ro­denie, obriezka srdca, vnú­tor­ná obnova skrze dar a pečať Du­cha. Táto zložka spásy je neoddeliteľná od tej prvej. Buď máme celú spásu – obe zložky – alebo žiadnu spásu. A práve táto druhá zložka je viditeľná cez náš život a naše skutky a potvrdzuje prítomnosť spa­si­teľ­nej viery v našom srdci, ktorá sa­ma osebe je neviditeľná. I keď celé spa­se­nie, v oboch jeho zložkách, je darom z milosti, v živote poslušnosti viery a na­sle­dovania Krista je už zapojená aktív­ne aj naša vôľa, a sme to my, kto konáme alebo ne­ko­ná­me skutky viery, kto pri­ná­šame alebo ne­pri­nášame ovocie Ducha, kto sa po­svä­cu­je­me alebo aj nepo­svä­cu­je­me. Teles­né­mu človeku by sa žitie nového života javilo ako neradostné, zväzujúce, obme­dzu­júce, zákonnícke. Pre kresťana, ktorý je novým stvorením, bude žitie nového života v poslušnosti viery a v napĺňaní Bo­žej vôle oslo­bodzu­jú­ce a radostné, pl­no­hodnotné a dušu napĺňajúce, i keď nie vždy ľahké a nie bez odriekania, po­ko­rovania sa, nie bez utr­pe­nia, nie bez zly­haní a pádov a poká­ní. Také bude krá­ča­nie po úzkej ceste v oča­ká­vaní nádeje več­ného života, pretože každý, kto má ta­kúto nádej, očisťuje sa. Ochotu, silu, tr­pez­livosť a vytrvalosť potrebnú k žitiu no­vého života budeme nachádzať v a čer­pať z Boha, ktorý je pravdivý, z je­ho zasľúbení, a predsa to budeme my, kto­rí z jeho milosti budeme žiť nové životy.