Zápas o duši:

Co se stalo s výkladovým kázáním?

Verze pro tisk

 

V září 1982, více než deset let před vznikem internetu, žurnalista Allen Neuharth uvedl na trh noviny, které spustily revoluci ve světě tisku. To, co udělalo z novin USA Today tak jedinečný produkt, byl jejich nový přístup a vzhled založený na dosud největším průzkumu trhu v oblasti denního tisku. Studium preferencí a averzí mezi čtenáři umožnilo Neuharthovi nabízet zprávy takovým způsobem, který vyhovoval přáním potenciálních čtenářů.

Ve svém průzkumu Neuharth zjistil, že lidé dávají přednost spoustě barev, velkému počtu obrázků a množství grafiky. Chtěli krátké, čtivé články, které nepokračují na další stránce. Vyžadovali méně mezinárodních zpráv a více příběhů s lidským rozměrem. Zkrátka si žádali něco, co jim připomíná více televizi než noviny. A tak jim to splnil. Ačkoliv se kritici začali vyjadřovat o USA Today jako o „nezdravé stravě žurnalistiky“, co se týče nákladu, měl výsledný produkt úžasný úspěch.

Naneštěstí mnoho současných křesťanských sborů zvolilo podobný přístup ke koncepci bohoslužeb. Ukazuje se, že lidé dávají přednost scénkám před vyučováním, povzbuzování před kázáním, dialogu před hlásáním. Chtějí krátká, jednoduchá kázání, která nejdou moc do hloubky a nezaměřují se příliš na Boha, který by pak ubíral prostor mému já. Stručně řečeno, chtějí něco, co jim připomíná nedělní vydání USA Today. A přesně to také dostávají.

V praxi jsou základní prvky biblické bohoslužby často rozmělňovány, pokud nejsou úplně potlačeny. Jednou z nejčastějších obětí takových kompromisů je poctivé hlásání Božího slova. Z tohoto důvodu je čím dál složitější najít sbor oddaný výkladovému kázání Písma. Jak píše David Jackman:

Zatímco jedna kazatelna zvítězila, jiná, zdá se, zabloudila. Ne nutně přímo do nitra hereze, ale od Bible, která byla odsunuta ze sedadla řidiče na sedadlo spolujezdce. Stala se užitečným společníkem – mapou, se kterou se čas od času radíme, avšak směřování vozu ve skutečnosti neurčuje.

Studie dvou set evangelikálních kázání odhalila, že ve více než polovině z nich nevycházely obsah ani koncepce kázaného slova z biblického textu. T. David Gordon ve své knize Why John Can’t Preach (Proč John nemůže kázat) odhaduje, že ze všech kázání, která za posledních 25 let slyšel, jich méně než 10 procent bylo prokazatelně založeno na biblickém textu. Ostatní kázání byla naopak podle všeho pronášena jen na základě autority samotného kazatele. Bible byla nepochybně přesunuta na sedadlo spolujezdce, a to až v příliš velkém počtu sborů.

Cílem výkladového kázání jenaproti tomu dostat se zpět ke Knize – pozvednout autoritu Písma hlásáním poselství samotného Boha. Kazatel, který vykládá Slovo, byl shůry zmocněn stát před lidmi a s autoritou prohlašovat: „Tak praví Hospodin!“ Je v pravém slova smyslu Hospodinovými ústy, která byla povolána hlásat Boží výroky (1 Pt 4,11). Těm, kdo věří, že závažnost výkladového kázání je věcí dávné minulosti, to nejspíše připadá naivní. Ale pro ty, kdo berou biblické nařízení „hlásej slovo“ (2 Tm 4,2) vážně, je to jediná volba, která stojí za zamyšlení.

Záměr tohoto článku je velmi jednoduchý – objasnit podstatu výkladového kázání a vysvětlit, proč je tak důležité pro budoucnost církve. Není to návod, jak si připravit poselství, ani jak kázat, ale spíše výzva k tomu, aby autorita Písma byla za kazatelnou znovu vyzdvižena. Toužíme nejen posílit a povzbudit ty, kdo jsou věrní hlásání Božího slova, ale také zpochybnit jednání těch, kdo možná vyměnili hlásání za něco jiného. Koneckonců, nezdravá strava je relativně neškodná, pokud jde o čtení novin. Ne však, když se jedná o sycení duše.

Al Mohler ve své knize He Is Not Silent (On nemlčí) pokládá provokativní otázku: „Pokud byste si náhodně vybrali evangelikální sbor a docházeli tam na nedělní bohoslužby, jaká je pravděpodobnost, že tam uslyšíte poctivé výkladové kázání, takové, které čerpá myšlenky a koncept z biblického textu?“ Ve většině společenství by poměr nebyl příliš dobrý. Jak řekl Steven Lawson: „Co se týče řádného biblického kázání, přišla bída na kozáka.“

V očích mnoha křesťanů již není výkladové kázání důležité jednoduše proto, že selhává jeho schopnost jakkoliv se smysluplně napojit na průměrného člověka soudobé kultury. Tato kritika není samozřejmě nová. V roce 1928 napsal prominentní liberální baptistický služebník Harry Emerson Fos­dick pro Harper’s Magazine článek s názvem „Co se stalo s kázáním?“ V článku píše:

Mnoho kazatelů má ve zvyku se pohroužit do toho, co nazývají výkladovým kázáním. Vezmou oddíl z Písma a domnívají se, že lidé, kteří přišli ráno do sboru, jsou hluboce zaujati jeho významem. Svou půlhodinu nebo i déle stráví výkladem historického pozadí verše nebo kapitoly a na konci zahrnou posluchače několika s tím souvisejícími praktickými aplikacemi. Může existovat ještě jiný způsob, který by s větší jistotou vedl k nudě a marnosti? Pro toho, kdo si to vážně myslí, podotýkám, že ve skutečnosti jen jeden ze sta shromážděných má zájem o to, co měli Mojžíš, Izajáš, Pavel nebo Jan v těch zvláštních verších na mysli, jeden ze sta přijde do sboru s hlubokým zaujetím. Nikdo jiný, kdo veřejně promlouvá, nepředpokládá, že hlavním zájmem lidí je smysl slov vyřčených před dvěma tisíci lety.

Fosdick zemřel v roce 1969, ale jeho názor na výkladové kázání je stále živý. Mnozí na něj dosud nahlížejí jako na ztělesnění nudy a marnosti. Mnozí nadále trvají na tom, že je neslučitelné s hlavními zájmy průměrného člověka ve shromáždění. Mnozí stále věří, že je určeno k neúspěchu, protože neudrželo krok s vyvíjejícími se potřebami současné kultury.

Podle Mohlera lze rychlý úpadek výkladového kázání zařadit mezi největší problémy, které se v církvi objevily během několika posledních desetiletí.

Velký počet vlivných hlasů v rámci evangelikálního světa se nechává slyšet, že doba výkladového kázání je pryč. Na jeho místo teď někteří ze soudobých kazatelů postavili kázání úmyslně koncipovaná tak, aby zasáhla světská nebo povrchní shromáždění. Jejich poselství nemají nic společného s kázáním biblického textu, a tak se vyhýbají i možnosti nepříjemné konfrontace s biblickou pravdou.

Různé alternativy k výkladovému kázání mohou opravdu oslovit masy a naplnit lavice, ale za jakou cenu? To nakonec ukáže čas.                                 

 

www.christianity.com/blogs/expository-thoughts/