Zápas o duši:

Kalvinismus, nebo arminianismus?

Verze pro tisk

 

Kdo vede vaše rozhodnutí pro Krista: evangelisté, vy nebo Bůh?

  • Proč jste křesťan, zatímco váš neobrácený přítel nikoliv?
  • Kde se vzalo vaše pokání a víra: jsou z vás, nebo od Boha?

Porozumění kalvinismu, arminianismu & svobodné vůli jednoduše vysvětlené v jedné tabulce, 23 otázkách a 136 verších …

Pozastavili jste se někdy nad tím, proč vy jste křesťan, zatímco váš neobrácený pří­tel nikoliv? Proč vy jste Krista přijali, zatím­co váš přítel Ho odmítl? Slyšeli jste lep­šího evangelistu? Nebo jste chytřejší než váš přítel? Nebo je to Boží dílo, co vás odlišuje? Jak vám může kalvinismus a arminianismus pomoci nalézt odpovědi na tyto otázky?

V následující tabulce je ně­kolik veršů. Které verše jsou správné – ty nale­vo, nebo ty napravo? Protože celá Bible je pravdivá (a bezchybná), mu­sí­me obě skupiny „zdánlivě si protiře­čí­cích“ veršů vysvětlit.

Jak můžeme nalézt řeše­ní pro obě sku­piny veršů tak, aby oba sloupce pla­ti­ly ve stejnou chvíli? Najděte nějaký verš, který jasně prohla­šu­je, že hříšníci mohou/nemohou,nebo jsou schop­ní/neschopní přijít ke Kristu …

Které verše jsou správně: levý, nebo pravý sloupec? Jsou hříšníci schopní, nebo neschopní přijít ke Kristu?

Lidská zodpovědnost přijít ke Kristu

Lidská neschopnost přijít ke Kristu

1. Vyvolte si dnes, komu chcete sloužit. (Joz 24,15)

1. Může snad Kúšijec změnit svou kůži? [Ne!] Či levhart svou skvrnitost? Jak vy byste mohli jednat dobře, když jste se naučili páchat zlo? (Jr 13,23)

2. Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. (Mt 11,28)

2. Plemeno zmijí:Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví. (Mt 12,34)

3. Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha. (J 7,17)

3. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. (Mt 7,18)

4. Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! (J 7,37)

4. „Kdo potom může být spasen?“ Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko.“ (Mt 19,25-26)

5. Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista. (Sk 2,38)

5. Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží. (J 3,3)

6. Proto čiňte pokáníobraťte se, aby byly smazány vaše hříchy. (Sk 3,19)

6. Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec. (J 6,44)

7. Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě. (Sk 16,31)

7. Nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce. (J 6,65)

8. Nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovaliobrátili se k němu. (Sk 17,30)

8. Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo. (J 8,43)

9. Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života. (Zj 22,17)

9. Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl: ‚Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, takže nevidí očima a srdce nepochopí, neobrátí se a já je neuzdravím.‘ (J 12,39-40)

 

10. Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. (Ř 5,6)

 

11. Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. (Ř 8,7)

 

12. Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. (Ř 8,8)

 

13. Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem. (1 K 2,14)

 

Vlevo je 9 veršů, které volají hříšníky a přikazují jim, aby činili pokání, věřili a šli ke Kristu. Tyto verše činí hříšníky zod­po­vědnými za to, aby přišli ke Kristu. Ale všimněte si, kolik je tady veršů, které říkají, že to hříšníci mohou udělat nebo že to jsou schopní udělat – žádný.

Na pravé straně je 13 veršů, které jas­ně ukazují, že hříšníci nemohou přijít ke Kristu. Kromě toho nalezneme v Bibli další tři verše, které ukazují na ne­schop­nost křesťanů udělat cokoliv pro Krista bez Jeho moci: J 15,5; 1 K 12,3; Žd 11,6. Jestliže jsou křesťané neschopní cokoliv dělat bez Božího uschopnění, oč více to platí o neob­no­vených hříšnících? Které verše jsou správně? Verše v le­vém sloup­ci, které prohlašují, že hříšníci musí přijít ke Kristu, nebo verše napra­vo, které říka­jí, že hříšníci nemo­hou přijít ke Kristu? Protože Boží slovo je bez­chybné, obě sku­pi­ny jsou správné. Ale jak tyto „zdánlivě si protiřečící“ verše zharmonizujeme, aby platily obě skupiny ve stejném okamžiku?

Tři různé pohledy na naši zodpovědnost vs. neschopnost věřit

Zde jsou tři nejrozšířenější pohledy, kte­ré se snaží vysvětlit výše uvedené verše: arminianismus, hyperkalvinismus a kal­vi­nismus. Z těchto tří jsou dva extrémní – arminianismus a hyperkalvinismus. Kalvinismus je střední cesta.

1. Lidská schopnost vs. žádná interpretace (arminianismus)

Mnozí arminiáni vysvětlují verše v le­vém sloupci, označené jako „lidská zod­po­vědnost“, na úkor veršů vpravo, které jsou označeny jako „lidská neschop­nost“. Většinou nemají žádné vysvětlení pro 13 veršů na pravé straně, které jasně prohlašují, že hříšníci nemohou a nej­sou schopní přijít ke Kristu. Verše na levé straně, přikazující zodpo­věd­nost, vysětlují tak, jako kdyby obsahovaly schop­nost. Zde je jejich logická chyba:

  1. Tvrzení: Bůh přikazuje hříšníkům činit pokání a věřit v Krista.
  2. Předpoklad:Bůh nemůže přikázat něco, co bychom nebyli schopni udělat.
  3. Závěr: Takže hříšníci jsou schopní činit pokání, věřit v Krista a přijít k Němu.

Ovšem nemáme zde žádný důkaz před­po­kladu z bodu 2. To, co se snaží pro­ká­zat, je jenom předpoklad. A kromě to­ho, pokud bychom v Písmu našli příklad to­ho, že Bůh přikazuje věci, které nejsme schopni udělat, tak by to také popřelo tento předpoklad.

Šest příkladů,kdy Bůh přikazuje nemožné

Zde je šest příkladů, kdy Bůh přikazuje li­dem, aby dělali něco, k čemu nemají žád­né schopnosti. V prvních čtyřech ver­ších Bůh přikazuje fyzicky mrtvým tě­lům, aby žila. Ale ona nemají žádnou tou­hu ani schopnost reagovat, a to do chvíle, dokud jim Bůh nedá nový život, novou touhu a schopnost. Podobně, jak uvidíme poz­dě­ji, přikazuje duchovně mrtvým lidem, aby žili, a pak jim dá nový život – obno­vení, touhu i schopnost.

1. „Prorokuj nad těmi (mrtvými) kostmi a řekni jim: Slyšte, suché kosti, Hospo­di­novo slovo!“ (Ez 37,4).

Všimněte si, že tyto mrtvé kosti ne­ma­jí žádnou schopnost slyšet slovo Pá­ně. Bůh nejprve dal těmto kostem život, dříve než měly schopnost slyšet slovo Páně.

2. „…vynášeli mrtvého…“ … Přistoupil k má­rám a dotkl se jich; ti, kteří je nesli, se zastavili. Řekl: „Chlapče, pravím ti, vstaň!“ (Lk 7,14).

Mrtvý nemohl slyšet, dokud mu tuto schopnost Kristus svou mocí nadpři­ro­ze­ně nedaroval.

3.„…Tvá dcera je mrtva…“ … On však ji vzal za ruku a zvolal: „Dcerko, vstaň!“ Tu se jí život vrátil a hned vstala. (Lk 8,49–55).

Dívka neměla žádnou moc vstát, dokud jí tuto moc Kristus nedal.

4. Lazare, vstaň! (J 11,43).

Lazar byl mrtvý! Nemohl vstát. Bůh ho musel nejprve oživit, aby mohl vstát.

5. Buďte tedy dokonalí, jako je doko­na­lý váš nebeský Otec. (Mt 5,48). 

6. Miluj Hospodina, Boha svého, z ce­lé­ho svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly! (Mk 12,30). 

Jako došlo k nadpřirozeným zázra­kům při vzkříšení fyzicky mrtvých lidí, kteří nijak nemohli reagovat, úplně stejně dochází také k nadpřirozenému zá­zraku při vzkříšení (obnovení) du­chov­ně mrt­vých předtím, než mohou rea­govat.

2. Žádná interpretace vs. lidská neschopnost (hyperkalvinismus)

Řada hyperkalvinistů vykládá verše na pra­vé straně s nadpisem „lidská ne­schop­nost“ na úkor veršů nalevo (lidská zod­po­vědnost). Nepřikazují lidem činit pokání ani je k tomu nevyzývají, nevolají je k víře a k tomu, aby přišli ke Kristu. Nevyhlašují evangelium všem hříšní­kům. Kážou evangelium jenom těm, o nichž si myslí, že jsou vyvolení. Logická chyba hyper­kal­vi­nistů:

  1. Tvrzení: Hříšníci nejsou schopní činit pokání, věřit a přijít ke Kristu.
  2. Předpoklad:Bůh nemůže přikázat něco, co bychom nebyli schopni udě­lat.
  3. Závěr: Takže nemůžeme zvát hříš­ní­ky k pokání, víře v Krista a přicházení k Němu.

Všimněte si, že hyperkalvinisté i armi­ni­á­ni mají společný předpoklad: Bůh by nemohl požadovat to, co je nemožné. Jak hyperkalvinisté, tak arminiáni vyzdvi­hu­jí lidské přesvědčení nad Boží zjevení. To je druh humanistického raciona­lis­mu.

3. Lidská zodpovědnost vs. lidská neschopnost (kalvinismus)

Zodpovědností hříšníků je činit pokání, věřit a přijít ke Kristu. A to i přesto, že v témže okamžiku nejsou schopní činit po­kání, věřit a jít ke Kristu. Toto je jediné možné řešení, které může zharmo­ni­zo­vat obě skupiny „zdánlivě si protiře­čí­cích“ veršů a ukázat obě strany jako pravdivé.

Pokud se vám zdá nespravedlivé, že Bůh chce, aby vzbouřenci byli zodpo­věd­ní za něco, co nejsou schopni učinit, pak si připomeňte, že není ani jeden, kdo by toužil po spasení. Skutečnou sprave­dl­ností pro každého je peklo. Takže pokud se Bůh rozhodne, že někomu dá touhu a schopnost přijít ke Kristu, tak je to nezasloužená milost.

Proč ale Bůh přikazuje hříšníkům, aby věřili, pokud toho nejsou schopní? Je to proto, aby použil příkaz nebo pozvání přijít ke Kristu jako „prostředek“.

Jinými slovy, Bůh používá příkaz či­nit pokání jako prostředek k udělení po­ká­ní. A příkaz věřit používá jako pro­středek k udělení daru víry. Pozvání ke Kristu pak používá jako prostředek k tomu, aby dal touhu a schopnost k Němu přijít.  Myš­len­ka, že Bůh používá přikázání jako pro­stře­dek, je vidět také v tom, jak nás za­cho­vává ve víře. Například varuje oprav­dové křesťany před věčným zatra­cením (J 15,2; Ř 11,20–22; 1 K 9,25.27, Zj 22,19, atd.). Ve stejném okamžiku nám zaslibuje věčné bezpečí. Jak tedy může­me smířit tyto dvě „zdánlivě proti­chůdné“ pravdy? Je to jednoduché…

Bůh používá varování před ztrátou spasení jako prostředek k tomu, aby nás chránil ve  věčném spasení, které nám zaslíbil. Jeho varování před ztrátou spa­sení je prostředkem, který používá, aby nás zachoval až do konce.

Zde je jasný příklad, kdy Bůh používá varování jako prostředku k naplnění svého zaslíbení.

Bůh zaslibuje bezpečí:

  • … nikdo z vás nezahyne… (Sk 27,22)
  • … Bůh ti daroval všechny, kdo jsou s tebou … (Sk 27,24)
  • … nikdo z vás neztratí ani vlas na hlavě … (Sk 27,34)

Boží varování, které vyžaduje lidskou zodpovědnost

  • Nezůstanou-li oni na lodi, nemáte ani vy naději na záchranu. (Sk 27,31)

Jak to, že Bůh varuje lodníky před tím, že přijdou o život, přestože jim zaslíbil, že jim život zachová? Je to prosté: Bůh pou­ží­vá hrozbu zahynutí k tomu, aby je udr­žel na lodi, a tak je zachránil před smrtí. 

Podobně používá příkaz činit pokání jako prostředek k udělení pokání. Pou­ží­vá příkaz věřit jako pro­stře­dek k da­ro­vání víry. Pou­žívá pozvání ke Kristu jako prostředek, jímž při­ta­huje hříšníky ke Kristu. Abyste porozuměli tomu, jak jsme byli zachráněni, pokračujte ve čtení:

Existují dva základní pohledy na to, jak Bůh zachraňuje hříšníky:

  1. Někteří věří, že všichni hříšníci se ro­dí s touhou a schopností spolupra­co­vat s Duchem svatým a pou­žívat svou „svobod­nou vůli“ pro rozhod­nu­tí se pro Krista (arminia­nismus, synergismus = spasení je vý­sled­kem lidské schopnosti spolu­pra­co­vat s Bo­hem).
  2. Jiné věří, že při pádu v Edenu všichni hříšníci ztratili touhu i schopnost přijít ke Kristu. Takže Bůh někte­rým ze své milosti dává jak touhu, tak i schopnost svobodně se roz­hodnout pro Krista (kalvinismus, mo­nergismus = spasení je pouze a cele Boží dílo).

Než se podíváme na to, co Bůh říká v Bib­li o tom, kdo získá spasení, zastavme se u několika myšlenek:

Otázka zní, zda můžeme nalézt ales­poň jeden verš, který jasně tvrdí, že:

a) Hříšníci mohou přijít ke Kristu.

nebo

b) Hříšníci jsou schopní přijít ke Kristu.

nebo

c) Pro hříšníky je nemožné přijít ke Kristu.

Mnoho chyb v učení je způsobeno tím, že určitou skupinou veršů vyklá­dá­me jinou skupinu veršů, a to na úkor jejich smyslu.

Toto je nejčastější chyba při výkladu Písma, kterou se proviňují jak různé sekty, tak i křes­ťa­né. Dobrým příkladem jsou Svědkové Jehovovi. Řek­nete jim verš, který mlu­ví o Kristově Božství a oni odpovědí: „Ale co tyto další verše?“ (jako kdyby ty jejich verše měly zneplatnit ten váš!) Takže kdykoliv sly­ší­te: „Ale co tyto verše …,“ je to prav­dě­po­dobně známkou toho, že někdo se pokouší vykládat část Písma na úkor jiné části.

Namísto toho, aby Svěd­kové Jeho­vo­vi obě skupiny veršů zharmonizovali a uká­za­li je jako pravdivé, vysvět­lu­jí jednu skupinu veršů na úkor jiné. Ve výsledku je jeden verš pravdivý, zatímco druhý je nepravdivý nebo nemá žádné vysvětlení. Snaží se vysvětlovat Písmo způsobem „buď – anebo“, místo toho, aby ho vysvětlovali tak, že platí obojí.

Pokud vaše interpretace nevy­chází přímo z daného textu, z verše nebo z od­dílu, potom se vždy jedná o špat­nou interpretaci. Je to známka ně­čeho špat­ného ve vašem systému. Když nemů­žete nějaký verš spojit se svým systé­mem, je čas přehodnotit systém.

Ale co se svobodnou vůlí?

Fráze „svobodná vůle“ se v (anglické) Bib­li nachází 16krát. A ve všech těchto pří­padech znamená „dob­ro­volně“; 15krát je použita ve výz­na­mu „dobro­vol­né obě­to­vání“. Ani v jed­nom případě nemluví o spasení. Takže myšlenka, že člověk má svobodnou vůli, která je nezá­vislá na Boží vládě, má se vší pravděpo­dob­ností svůj původ v po­hanské řecké filozofii.

Ti, kdo používají frázi „svobodná vůle“, ji jen zřídka definují.

„Svobodná vůle“ je pojem, který všichni používají, ale jen nemnozí ho definují. Pokud je „svobodná vůle“ definována ja­ko schopnost přijmout Krista a touha po tom, pak je to v přímém protikladu k 13 veršům v pravém sloupci v tabulce na začátku. Pokud je ale „svobodná vůle“ de­finována jako dobrovolná, ochotná vů­le k činění rozhodnutí, potom lidé mají „svobodnou vůli“.

Máme svobodnou vůli ve smyslu svo­bodně (dobrovolně) si vybrat, po čem toužíme a máme schopnost to udělat. Bůh na nás působí skrze okolnosti, myš­lenky a moc tak, že dobrovolně chce­me naplnit Jeho vůli. Možná, že lepší spo­je­ní než „svobodná vůle“ je „dobrovolná vůle“.

Možná budete překvapeni zjištěním, kolik protestantů sdílí svůj pohled na svobodnou vůli společně s jezuity. Myslí si, že hříšníci mají nějakou vnitřní touhu a schopnost „připravit se a spolu­pra­co­vat“ s Duchem svatým na spasení. Ne­chá­pou, že kvůli pádu jsou lidé duchovně mrtví, slepí a hluší, bez touhy nebo schopnosti rozhodnout se pro Krista. Nevidí, že potřebujeme, aby nám Bůh dal nejprve nově se narodit, daroval nám víru a pokání před tím, než se na základě „svobodné vůle“ rozhodneme pro Krista.

Jezuitský (římskokatolický) pohled na svobodnou vůli

(Římskokatolický koncil v Tridentu, šesté setkání: Ospravedlnění)

Kánon IV. Jestliže někdo říká, že lid­s­ká vůle, pohnutá a vzbuzená Bo­hem, souhlasem s Božím buzením a po­vo­lá­ním, nijak nespolupracuje na při­klonění se a sebepřípravě k při­je­tí milosti ospravedlnění, že nemůže odmítnout dát svůj souhlas, pokud bude chtít, ale že, jako něco neživého, nedělá vůbec nic a je pouze pasivní, budiž proklet.

Kánon V. Jestliže někdo říká, že kvů­li Adamovu hříchu byla svo­bod­ná vůle ztracena a uhašena nebo že se jedná o něco pouze zdánlivého bez skutečného opodstatnění, nebo že jde o smyšlenku, tak uvádí satana do církve; budiž proklet.

Čtyři příklady toho, jak Bůh vládne nad lidskou vůlí

1. Inspirace Písma: Věříte v inspi­ra­ci a bezchybnost Písma? Pokud ano, tak věříte, že Bůh zcela ovládl vůli autorů Písma. Neměli žádnou „svobodnou vůli“ k tomu, aby napsali do Písma chyby. Díky Bohu, který jejich vůli ochránil před chybami.

  • Veškeré Písmo je vdechnuto Bohem. (2 Tm 3,16)

2. Neomylnost biblických pro­roct­ví: Věříte, že proroctví Písma jsou neo­mylná? Pokud ano, potom věříte, že Bůh zcela ovládl vůli proroků. Neměli „svo­bod­nou vůli“ k tomu, aby prorokovali chy­by. Bůh inspiroval starozákonní pro­ro­ky, aby přesně prorokovali o příchodu Mesiáše. Během procesu inspirace je Bůh ovlivňoval a ovládal takovým způ­sobem, že je ochránil před chybami.

  • Toho si buďte především vědomi, že žád­né proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. Nik­dy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lids­ké vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha. (2 Pt 2,20–21)

Proto je rozlišujícím testem mezi pra­vým a falešným prorokem neomylnost jejich proroctví (Dt 18,21–22). Pokud by pro­rok prorokoval ze své vlastní vůle, ne­závisle na Bohu, potom by nikdy ne­mohl předpovědět Kristovo narození z pan­ny, místo Kristova narození, Jeho utrpení a smrt, vzkříšení, druhý příchod atd.

3. Věčná bezpečnost. Věříte ve „věč­nou bezpečnost“? Pokud ano, potom vě­ří­te, že Bůh vládne nad vůlí věřících. Vět­ši­na křesťanů souhlasí s tím, že nemohou definitivně odpadnout od Krista. Křesťa­né nemají „svobodnou vů­li“ k to­mu, aby se stali ateisty nebo uctí­va­li sa­ta­na. Jsme vděční, že Pán ovliv­ňu­je naši vůli tak, aby nás udržel ve víře a ochránil nás až do konce.

  • A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z va­šeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich. (Ez 36,26–27)
  • Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí. (Fp 2,13)

4. Nová země a nové nebe: Dokonce i když nevěříte ve věčnou bezpečnost vě­řících v tomto životě, věříte pravdě­po­dobně tomu, že křesťané nemohou opus­tit nové nebe nebo novou zemi. Po­kud tomu věříte, tak jste přesvědčeni o tom, že Bůh vládne nad lidskou vůlí. Nikdo v nebi nemá svobodnou vůli k to­mu, aby opustil nebe a vybral si peklo. Bůh je bude v nebi navěky držet v po­sluš­nosti.

Takže pokud věříte v bezchybnost Bible, neomylnost proroků nebo ve věč­nou bezpečnost, potom zcela jistě věříte tomu, že člověk nemá stoprocentně svo­bodnou vůli. Bůh svrchovaně vládne nad jeho vůlí. A já jsem šťastný, že to tak je. Vy ne?

 

23 otázek ohledně kalvinismu vs. arminianismu

Zde je dvacet tři jednoduchých otázek, které vám mají pomoci porozumět tomu, co Bůh v Písmu říká o tom, jak můžeme přijít ke Kristu. Některé uvedné verše odpovídají na otázky přímo, zatímco z jiných vyplývají principy, které musíme zvážit.

Některé z ‚buď/a nebo‘ otázek se nemusí nutně vzájemně vylučovat. Je sice možné je takto postavit, ale dohromady a jako celek jsou tyto verše mocným svědectvím o Boží svrchované vládě nad naším spasením.

Všichni křesťané věří tomu, že člověk se rozhoduje. Otázkou je, jak se rozhodujeme pro Krista – zda se jedná o naší vlastní schopnost a touhu, nebo zda jde o Boží zásah – Bůh nám dá schopnost a touhu. A jestliže je to Bůh, kdo nám dává schopnost a touhu, můžeme mu odporovat nebo mu v tom zabránit?

1. Byla vaše vůle svobodná od satanovy vlády?

  • A tato žena, dcera Abrahamova, kterou držel satan spoutanou po osmnáct let, neměla být vysvobozena z těchto pout v den sobotní?" (Lk 13,16) 
  • a vzpamatují se z ďáblových nástrah, do kterých se dali polapit, když podlehli jeho vůli.(2 Tm 2,26)

2. Byla vaše vůle svobodná od vlády hříchu?

  • Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu. (Př 5,22)
  • každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu. (J 8,34)
  • Vidím, že jsi pln hořké závisti a v zajetí nepravosti. (Sk 8,23)
  • … že jste sice byli otroky hříchu … (Ř 6,17 ČSP)
  • Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší. (Tt 3,3)
  • sami jsou otroky zkázy; vždyť čemu člověk podlehne, tím je zotročen. (2 Pt 2,19)

3. Vládne Bůh svrchovaně nad lidskou vůlí, včetně té vaší?

  • Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro; tím, co se stalo, jak dnes vidíme, zachoval naživu četný lid. (Gn 50,20)
  • Já však zatvrdím jeho [faraónovo]srdcea on lid nepropustí. (Ex 4,21)
  • A Hospodin zjednal lidu přízeň v očích Egypťanů a oni jim vyhověli. Tak vyplenili Egypt. (Ex 12,36)
  • Já zatvrdím srdce Egypťanů, takže půjdou za nimi. Oslavím se na faraónovi a na všem jeho vojsku, na jeho vozech i jízdě. (Ex14,17)
  • Ale chešbónský král Síchon nesvolil, abychom jí prošli, neboť Hospodin, tvůj Bůh, zatvrdil jeho ducha a dal mu srdce zpupné, aby ti ho vydal do rukou. (Dt 2,30)
  • To sám Hospodin zatvrdil jejich srdce, že se dali do boje s Izraelem, aby je vyhubil jako klaté a nesmiloval se nad nimi, nýbrž aby je zahladil. (Joz 11,20)
  • Bůh poslal mezi Abímeleka a šekemské občany zlého duchaa šekemští občané se vůči Abímelekovi zachovali věrolomně. (Sd 9,23)
  • Hospodinznovu vzplanul proti Izraeli hněvem a podnítil Davida proti nim: "Jdi, sečti Izraele a Judu!" (2 S 24,1)
  • Hospodin dal zrádného ducha do úst všech těchto tvých proroků. Hospodin ti ohlásil zlé věci. (1 Kr 22,23)
  • … se splnilo slovo Hospodinovo, které mluvil ústy Jeremjáše. Hospodin vzbudil ducha perského krále Kýra, že dal po celém svém království rozhlásit a také zapsat: (Ezd 1,1-3)
  • Hospodin jim způsobil radost, když jim naklonil srdce asyrského krále, aby je podpořil při díle Božího domu, domu Boha Izraele. (Ezd 6,22)
  • jejichž srdce změnil, takže začali jeho lid nenávidět a záludně jednat s jeho služebníky. (Ž 105,25)
  • Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin.(Př 16,9)
  • Královo srdce je v Hospodinových rukou jako vodní toky; nakloní je, kam se mu zlíbí. (Př 21,1)
  • Běda Asýrii, metle mého hněvu, ... Posílám ji na rouhavý pronárod, proti lidu, proti němuž plane má prchlivost; dávám jí příkaz, … Ona si to však představit nedovede, neuvažuje o tom v svém srdci, (Iz 10,5-7)
  • Když Hospodin zástupů rozhodl, kdo to zruší? Jeho paže je napřažena, kdo ji odvrátí?(Iz 14,27)
  • O Kýrovi praví: Hle, můj pastýř. Vyplní každé mé přání. (Iz 44,28)
  • Dám jim jedno srdce a jednu cestu, aby se mě báli po všechny dny. (Jr 32,39)
  • Do jejich srdcí dám bázeň přede mnou, aby ode mne neodstupovali. (Jr 32,40)
  • A dám vám nové srdce [vůli, touhu]a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce [vůli, touhu]z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich. (Ez 36,26-27)
  • Jeho vladařská moc je věčná, jeho království po všechna pokolení. Všichni obyvatelé země jsou považováni za nic. Podle své vůle nakládá s nebeským vojskem i s obyvateli země. Není, kdo by mohl zabraňovat jeho ruce a ptát se ho: ‚Co to děláš?‘ (Dn 4,31-32)
  • Opravdu se srotili v tomto městě Herodes a Pontius Pilát spolu s pohany i s národem izraelským proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi posvětil, a vykonali, co tvá ruka a tvá vůle předem určila. (Sk 4,27-28)
  • Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. (Ř 8,28)
  • Snad mi řekneš: „Proč nás tedy Bůh ještě kárá? Může se vůbec někdo vzepřít jeho vůli?“ (Ř 9,19)
  • To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce. (1 K 12,11)
  • Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí. (Fp 2,13)
  • Raději byste měli říkat: „Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to neb ono.“ (Jk 4,15)
  • Neboť Bůh jim vložil do srdce, aby provedli jeho záměr, řídili se jedním úmyslem a odevzdali šelmě svou královskou moc, dokud se nedokoná, co Bůh řekl. (Zj 17,17)

Bůh má VŠECHNY věci pod kontrolou a je naprosto svrchovaný nade VŠEMI věcmi.

Mohl by Bůh udělat ještě něco více pro to, aby nám ukázal, že má pod kontrolou naší vůli? Jediné, co můžeme prohlásit je, že Bůh má všechno pod kontrolou (všechno, včetně spasení). Je naprosto svrchovaný (nade všemi věcmi, včetně spasení). Většina křesťanů to chápe tak, že Bůh má věci pod kontrolou jenom v nějakém všeobecném, neurčitém slova smyslu. Ale Bůh nám říká, že vládne nad každým okamžikem celého svoření, všetně vašich rozhodnutí, včetně počtu vlasů na vaší hlavě.

Ztratil v pádu do hříchu Adam a všichni jeho potomci
svou touhu a schopnost přijít ke Kristu?

4. Poté, co Adam s Evou zhřešili, šli k Bohu, nebo se před Ním skryli?

  • I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. (Gn 3,8)

5. Byl to Adam, kdo první navázal kontakt s Bohem, nebo Bůh oslovil Adama?

  • Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?" (Gn 3,9)

6. Jste jako padlí hříšníci pouze duchovně nemocní nebo duchovně mrtví?

  • V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti. (Gn 2,17)
  • I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy … probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. (Ef 2,1.5)
  • Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním. (Ko 2,13)

Duchovně mrtvý nemůže vzkřísit sám sebe. Musí být vzkříšen Bohem.

7. Mohli jste duchovně „vidět“ evangelium nebo jste byli duchovně slepí?

  • Ale Hospodin vám nedal srdce, aby chápalo, ani oči, aby viděly, ani uši, aby slyšely. (Dt 29,3)
  • Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší a nechápou. … Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže nevidí očima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím.´ (Mt 13,13-15)
  • a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: `Hospodine, kdo uvěřil našemu kázání? A komu byla zjevena moc Hospodinova?´ Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl: `Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, takže nevidí očima a srdce nepochopí, neobrátí se a já je neuzdravím.´ (J 12,38-40)
  • abys otevřel jejich oči a oni se obrátili od tmy ke světlu, od moci satanovy k Bohu, a vírou ve mne dosáhli odpuštění hříchů a podílu mezi posvěcenými.´ (Sk 26,18)
  • nikdo nechce porozumět(Ř 3,11 NBK)
  • Jejich myšlení se ovšem zatvrdilo. (1 K 3,14 NBK)
  • Je-li přesto naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří spějí k záhubě. Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím. (2 K 4,3-4)

Slepí nemohou vidět, dokud jim Bůh nedá zrak.

8. Mohli jste duchovně „slyšet“ evangelium nebo jste byli duchovně hluší?

  • Ale Hospodin vám nedal srdce, aby chápalo, ani oči, aby viděly, ani uši, aby slyšely. (Dt 29,3)
  • Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledícenevidí a slyšíce neslyšínechápou. … Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a očizavřeli, takže nevidí očima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím.´ (Mt 13,13-15)

9. Když jste byli duchovně mrtví, slepí a hluší, mohli jste toužit po Bohu a hledat Ho? Ano nebo ne?

  • I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.(Gn 6,5)
  • Lidé si zamilovali více tmunež světlo, protože jejich skutky byly zlé.(J 3,19)
  • Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu. (J 3,20)
  • Boha nenávidící … (Ř 1,30 K)
  • … není, kdo by hledal Boha … (Ř 3,11)
  • Dal jsem se nalézti těm, kteří mě nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali. (Ř 10,20)

10. Ohledně nevěřících: nejsou ovcemi, protože nevěří nebo nevěří, protože nejsou ovcemi?

  • Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí.(J 10,26)

11. Když jste byli duchovně mrtví, hluší a slepí, znovuzrodili jste se ze své vůle nebo z vůle Boží?

  • Ti se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha. (J 1,13)
  • Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává. (Ř 9,16)
  • Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodilislovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření. (Jk 1,18)

Jak velká část vašeho fyzického narození byla závislá na vaší vlastní vůli? Žádná! Vaši rodiče vás počali ze své vůle. A jako je to s fyzickým narozením, tak je to také s duchovním. Nežádali jste o to, abyste se mohli narodit. Ale Otec to učinil.

To nás vede k otázkám typu: „Pokud padlý, mrtvý, hluchý a slepý hříšník nemůže přijít ke Kristu, jak se to potom stane, že přijde ke Kristu? Dá mu Bůh znovuzrození, protože uvěřil, nebo proto, že mohl uvěřit? Jinými slovy – je víra příčinou nového narození nebo je důsledkem nového narození?

Věřit, že padlý, mrtvý, hluchý a slepý hříšník činí pokání a věří, aby dosáhl nového narození, je zapřaháním vozu před koně. Logicky zde musí být nejprve nové narození, před tím, než hříšník může činit pokání a věřit v Krista.

Ale nakonec je otázka, zda víra předchází znovuzrození nepodstatná – neboť je to Bůh, kdo dává nejen nové narození, ale také víru a pokání, takže všechny zásluhy patří jenom Jemu, jak můžeme vidět níže:

12. Předurčil Bůh vaši adopci (přijetí za syny) a vaše dědictví na základě vaší vůle nebo na základě své vůle?

  • V něm [v Kristu] nás již před stvořením světa vyvolil, … Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty (NBK - podle zalíbení své vůle) byli skrze Ježíše Krista přijati za syny. (Ef 1,4-5)  
  • On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání. (Ef 1,11)

13. Vyvolil vás Bůh proto, že jste uvěřili, nebo abyste uvěřili?

  • Za vás, bratři milovaní Pánem, však musíme stále děkovat Bohu. Ten vás od počátku vyvolil, abyste skrze posvěcení Duchem a víru v pravdu byli spaseni.(2 Te 2,13 B21)

14. Čí volba znamenala skutečnou změnu – volba apoštolů nebo volba Boží?

  • Ne vy jste vyvolili mne, alejá jsem vyvolil vás. (J 15,16)

15. Čí vůle učinila Pavla apoštolem – jeho vůle nebo Boží vůle?

  • Pavel, z vůle Boží povolaný apoštol Krista Ježíše. (1 K 1,1)

16. Povolal vás Bůh podle vašeho záměru (vůle) nebo podle svého záměru?

  • Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Které [nikoliv „co“] předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna. (Ř 8,28-29) 
  • [Bůh,] který nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy. (2 Tm 1,9)

17. Kdo otevřel vaše srdce – vy nebo Bůh?

  • Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.(Lk 24,45)
  • Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel zvěstoval. (Sk 16,14)

18. Kolik ztracených Bůh povolává/přitahuje k sobě – všechny, nebo jen některé?

  • Nikdo nezná Otce než Syn - a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. (Mt 11,27)
  • Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec. (J 6,44)
  • Které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy. (Ř 8,30)

19. Kolik z těch, které Bůh přitahuje/povolává, kladně reagují – všichni nebo jen někteří?

  • Ti pak, kteří byli vyvoleni k věčnému životu, uvěřili.(Sk 13,48)
  • Kterépovolal, ty také ospravedlnil. (Ř 8,30)
  • Pokud jde o vyvolení, zůstávají Bohu milí pro své otce. Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná.(Ř 11,28-29)

20. Kde se vzalo vaše pokání – z vás nebo z Boha?

  • …toho Bůh vyvýšil jako vůdce a spasitele a dal mu místo po své pravici, aby přinesl Izraeli pokání a odpuštění hříchů. (Sk 5,31)
  • Po těch slovech bratří už nic nenamítali, ale velebili Boha: „Tak i pohany povolal Bůh k pokání, aby dosáhli života!“ (Sk 11,18)
  • Má vlídně poučovat odpůrce. Snad jim dá Bůh, že se obrátí, poznají pravdu… (2 Tm 2,25)

21. Odkud je vaše víra – z vás nebo z Boha?

  • …velmi prospěl těm, kteří uvěřili skrze milost Boží. (Sk 18,27 – ČSP)
  •  Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás - je to Boží dar. (Ef 2,8 – B21)
  • Neboť vám je z milosti dáno netoliko v Krista věřit, ale pro něho i trpět; (Fp 1,29)
  • …že vás Bůh jako první vyvolil ke spáse a posvětil Duchem a vírou v pravdu, (2 Te 2,13)
  • Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování‘ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. (Jk 1,17)
  • …s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. (Žd 12,2)
  • …těm, kdo dosáhli stejně vzácné víry jako my díky spravedlnosti našeho Boha. (2 Pt 1,1)

22. Kdo způsobil změnu ve vašem rozhodnutí pro Krista – evangelista nebo Bůh?

  • Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst; a tak nic neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst.(1 K 3,6-7)

23. Kdo způsobil změnu ve vašem rozhodnutí pro Krista – vy nebo Bůh?

  • aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem. Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; … jak je psáno: ‚Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu‘. (1 K 1,29-31)
  • Kdo ti dal vyniknout?Máš něco, co bys nebyl dostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nebyl dostal? (1 k 4,7)
  • Milostí Boží jsem to, co jsem… (1 K 15,10)
  • Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. (Ef 2,8-9)

Pokud jste to byli vy, kdo způsobil onu zásadní změnu ve svém rozhodnutí následovat Krista, potom byste měli právě vy mít důvod chlubit se. Mnozí dávají Bohu 99% podíl na svém spasení a 1% nechávají pro své rozhodnutí – dáváte Bohu VŠECHNU slávu?

Vina za hřích je cele na straně člověka, ale sláva za spasení je cele na straně Boha.

Kvůli pádu Adama a Evy jsou všichni jejich potomci duchovně mrtví, hluší a slepí. A svobodně, ochotně a dobrovolně si vybírají hřích místo Boha. Proto Bible vždy činí člověka zodpovědného za jeho hříchy. Bůh nikdy nenese zodpovědnost za lidský hřích.

Ale kvůli pádu Adama a Evy, se Bůh (ze své milosti) rozhodl jednat s některými hříšníky. Dal jim nově se narodit, dal jim novou touhu a schopnost svobodně, ochotně a dobrovolně si zvolit Boha. Proto Bible vždy dává Bohu všechny zásluhy za spasení. Člověk nemá žádné zásluhy na spasení.

Nezasloužená milost

Chvalte Boha za to, že se rozhodl, že některé hříšníky ze své velké milosti zachrání. Mohl se naprosto spravedlivě rozhodnout, že nezachrání nikoho. Právě tak naložil s padlými anděly. Pro neexistuje žádná možnost spasení, žádná příležitost slyšet evangelium a být spaseni. A oni po tom ani netouží stejně, jako po tom netoužíme my!

Bylo by naprosto spravedlivé, kdyby Bůh nechal Adama a Evu i se všemi jejich potomky jít do pekla. Nemusel připravovat žádný plán spasení. Nikomu spasení nedluží. Ale svobodně se rozhodl smířit lidi se sebou ke chvále slávy své milosti.

Takže kdo se zapřičinil o vaše obrácení? Evangelista, vy nebo Bůh? Kdo získává slávu za vaše rozhodnutí pro Krista? Evangelista, vy nebo Bůh? Bůh to udělal a Bůh získává všechnu slávu za naše spasení!

Drazí svatí, jestliže On vám dal dar nového života, pokání a víry, neměli byste právě teď pokorně padnout na kolena, děkovat mu a chválit ho?

Tak tedy, kdo způsobil vaše spasení?

1. Pokud to byl evangelista:

Potom pokud jste sami nedokonalými evangelisty, tak máte jen malou naději na to, že vás Bůh použije. Protože jestli hříšníci reagují v závislosti na jasném a přesvědčiveím vysvětlení evangelia, pak bychom měli být zoufalí ohledně jejich spasení. Dokonce i to nejpřesvědčivější, logické a jasné vysvětlení evangelia bývá často odmítnuto. Může to být velmi frustrující věrně vysvětlovat evangelium a znovu a znovu vidět odmítnutí.

2. Pokud je změna závislá na posluchači:

Potom pokud svědčíme skutečně zatvrzelým hříšníkům, tak bude jenom malá naděje na to, že je Bůh zachrání. Neboť jestli reakce nevěřících závisí na jejich zájmu, inteligenci, morálce, touze a schopnosti, potom bychom měli být zoufalí ohledně jejich obrácení.

Srdce hříšníků jsou tak zatvrzelá hříchem, že obvykle nevykazují vůbec žádný zájem o pravého Krista. Často jsou jejich srdce zatvrzelá falešným náboženstvím, pýchou, žádostivostí, sexuální nečistotou, nebo jiným skrytým hříchem. Někteří jdou dokonce tak daleko, že veřejně kritizují evangelium a vzdorují mu.

Nevěřící odmítají Krista nejen kvůli tomu, že nejsou přesvědčeni o pravdivosti evangelia. Pokud se prohlašují, že jsou skeptici, je to často jenom výmluva, která má ospravedlnit jejich hříchy. Odmítají Krista, protože milují hřícha a nenávidí Krista. Nehledě na to, že jestli nevěřící sami sebe změní ve věřící, co jestli jejich víra nebude dokonalá?

3. Pokud Bůh způsobil vaše spasení:

Potom je tady naděje, že může použít i tak nedokonalého evangelistu jako jste vy. A je zde naděje i pro toho nejhoršího hříšníka. Bůh může svou mocí změnit i nejhoršího okultistu, jakým byl například král Menaše. Může změnit pronásledovatele, jakým byl Saul. Pokud Bůh zachraňuje, potom my můžeme evangelizovat s důvěrou v to, že Jeho moc bude měnit hříšníky.

Svědčit s důvěrou v to, že Boží moc bude zachraňovat hříšníky

Můžeme svědčit s důvěrou v Boha, který svou mocí mění hříšníky, protože je to On, kdo zachraňuje – bez ohledu na to, jak zatvrzelá jsou srdce posluchačů a bez ohledu na to, jak zdatný je ten, kdo evagelium vysvětluje. Už rozumíte rozdílu mezi kalvinismem a arminianismem?

Nyní tedy jděte a neste dobrou zprávu o ukřižovaném a vzkříšeném Kristu ke všem národům. Čiňte učedníky, křtěte je a učte je. A On bude zcela jistě s vámi až do konce tohoto věku.

Jaký dopad na váš život má váš pohled na to, kdo vedl vaše rozhodnutí pro Krista?

Vaše víra ohledně toho, kdo vede rozhodnutí člověka pro Krista, má velký dopad na vaší evangelizaci. Ale kromě toho se to projeví také na dalších věcech:

  • Pokora

Bojujete někdy s pýchou a s pohrdáním vůči hříšníkům, s malým soucitem s nimi? Myslíte si někdy, že jste lepší než oni, protože žijete lépe, nebo jste chytřejší než oni, protože jste se rozhodli pro Ježíše?

  • Vděčnost

Nepřestali jste Bohu děkovat za zázrak svého spasení?

  • Uctívání

Kdy naposledy bylo vaše srdce naplněno bázní, úžasem a láskou k Bohu, který vám dal „tak veliké spasení“?

– Greg Gibson –
 www.JesusSaidFollowMe.org