Zápas o duši:

Hlubší proniknutí do Božího slova

Verze pro tisk

 

Když vykládáme Písmo, snažíme se objevit význam slov tak, jak ho použil autor textu.
To je literární, gramaticko-historická metoda výkladu Bible.

Jaké konkrétní principy použijeme u té kte­ré pasáže, závisí na tom, o jaký lite­rár­ní žánr se jedná (zda jde o vyprávění, poe­zii, proroctví atd). Ovšem cíl musí být vždy stejný: zjistit, co Bible ŘÍKÁ, co to ZNAMENÁ a jak to budeme APLI­KO­VAT.

Biblický text může mít více apli­ka­cí, ale vždy má jenom jeden výz­nam. Na­ší zodpovědností je zjistit tento význam, a to tak přesně, jak je to jenom možné s pro­středky, které máme k dis­po­zici. Teprve když to uděláme, může­me s plným přesvědčením učit druhé.

Doporučený proces studia Bible

Zde je šest kroků, které nás povedou k lepšímu porozumění Božímu slovu:

1. Příprava

Modlitba a čistota tvoří základ každé oblas­ti křesťanského života, zvlášť dů­le­žité jsou, pokud jde o studium Božího slova. Nikdy nesmíme přistupovat k Bo­ží­mu slovu s poskvrněným srdcem:

  • Odhoďte tedy všechnu špatnost, kaž­dou lest, přetvářku, závist, jakékoliv po­mlouvání a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném du­chov­ním mléku, abyste jím rostli ke spa­sení; vždyť jste ‚okusili, že Pán je dob­rý!‘ (1 Pt 2,1–3)
  • A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přij­mě­te zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. (Jk 1,21)

Ani bez hledání duchovní moudrosti a po­rozumění:

  • Proto i my, ode dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestáváme za vás v modlitbách pro­sit, abyste plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením poznali jeho vůli. (Ko 1,9)

Osvícení a vedení Duchem svatým tvoří základ přesného a produktivního biblic­ké­ho studia. Duch svatý nechce vysvět­lo­vat text podle našich názorů (2 Tm 2,15), ale chce vést naše studium a dát nám vhled, který nelze získat z čistě lidského pochopení věci (1 K 2,6–16).

2. Pozorování

V tomto kroku vymezujeme, co daný oddíl říká. Toho dosáhneme, když znovu a znovu pročítáme text, v tuto chvíli bez studia různých slovníků (které objas­ňu­jí význam jednotlivých slov) a syntak­tic­kých pomůcek (které popisují vzájemné vztahy mezi slovy). Pokud je to možné, pra­cujeme s textem v originále a srov­ná­váme různé překlady.

Hodně nám může pomoci, jestliže si klademe následující otázky: Kdo?, Co?, Kde?, Kdy?, Proč? a Jak? To nám umož­ňu­je soustředit se na detaily, které by­chom jinak mohli přehlédnout.

V tomto bodě se ještě nesnažíme vysvětlovat to, co jsme vypozorovali. Na­ším cílem je vyždímat z daného textu do poslední kapky všechny informace a při­pra­vit z těchto informací otázky, na něž budeme odpovídat v následujícím kroku.

3. Interpretace

Zde se dostáváme od toho, co pasáž ŘÍKÁ, k tomu, co to ZNAMENÁ. Musíme zre­kon­struovat maximum z původního kon­tex­tu (historického, kulturního, ze­mě­pis­né­ho a jazykového), abychom moh­li dobře odpovědět na otázky, které jsme si polo­ži­li během svého pozorování.

Tento krok většinou vyžaduje nej­ví­ce času a úsilí, ale vynikající odměnou nám bude hluboké a správné poro­zu­mě­ní Božímu slovu. Zde je třeba využít všech možných pomůcek, jako jsou růz­né slovníky, komentáře, encyklo­pe­die, systematické teologie a atlasy.

4. Utřídění

Surová biblická fakta nelze vždy apli­ko­vat přímo do života věřícího, ale biblické principy ano. Proto potřebujeme rozpoz­nat principy, které stojí za informacemi, jež jsme získali z textu.

Některé principy jsou přímé (expli­cit­ní), jiné jsou nepřímé (implicitní). Například Ježíšovu konverzaci s Niko­dé­mem nemůžeme přímo aplikovat na se­be, protože jsme tam nebyli, nejsme ži­dov­ským rabínem z prvního století apod. Nicméně ochota našeho Pána set­kat se s Nikodémem nám ukazuje Jeho zá­jem o jednotlivce, Jeho osobní zapojení do je­jich životů, ukazuje nám Pánovu vlíd­nost a ochotu slyšet vážné otázky. A to jsou prin­cipy, které můžeme aplikovat na kohokoliv.

5. Korekce

Toto je chvíle, kdy se ujistíme, že prin­cipy, které jsme zformulovali, nejsou v protikladu s dalšími oddíly Písma. Písmo je vždy jednotné:

  • To hlavní v tvém slovu je pravda, kaž­dý soud tvé spravedlnosti je věčný. (Ž 119,160)

Pokud tedy někde dochází ke konfliktu, musíme znovu promyslet své závěry.

6. Aplikace

Jakmile porozumíme oddílu a ujistíme se, že naše závěry jsou správné, jsme při­praveni odpovědět si na otázku: Co konkrétního očekává podle mého studia Bůh ode mne?

Hlavním cílem biblického studia je aplikace biblické pravdy.

– Dennis McBride –