Jednotnost a návaznost Bible (1)

Verze pro tisk

Dnes začneme nové téma pro skeptiky, budeme si prozkoumávat Bibli. Často se mi stává, že skeptici začnou pochybovat o pravosti Bible. Jistě, musíme uznat, jestliže je Bible výmysl, nebo značně zdeformovaná, potom vkládáme naději ve falešného Spasitele. Zpochybněním Bible zpochybníme celé biblické křesťanství. Tohle si uvědomují jak křesťané, tak humanisté. Proto najdete spoustu apologetické literatury, i v češtině, na obou koncích i středu spektra biblické pravosti.

Tento pořad není jenom Zápas o duši, je to také zápas o Bibli, protože jenom z Bible se dovíme, jak zápasit o duši.

Milovaní, velmi jsem si přál psát vám o našem společném spasení, ale teď pokládám za nutné napomenout vás, abyste zápasili o víru, jednou provždy odevzdanou Božímu lidu. (Juda 3)

Jestliže naše víra byla dána skrze Bibli jednou a provždy za Judových časů, tak byla, a nemůžeme nic z ní ubrat ani přidat. Tak všeho zanechme a podívejme se, jakou knihu nám zanechal Bůh.

Bible je mnohotvárná. Můžeme se na ni dívat jako na literaturu a prozkoumávat ji jako souhrn bájných příběhů, poetických metafor, nebo alegorických dramat - v podstatě můžeme Bibli rozumět jako pověsti, která nemá buď žádný, nebo značně omezený historický podklad. A tak s ní liberální bohoslovci, humanističtí intelektuálové a mnozí umělci skutečně zacházejí. V nejlepším, spíše v nehorším případě, z ní použijí jisté, ze souvislosti vytržené moudrosti, které se jim hodí do jejich "načlověkasoustředěného" provozu.

Pro další je Bible průvodcem archeologie, ukazovatelem archaických pohřbených civilizací. Jiní, jako jsme třeba my, bibličtí křesťané, se na Bibli dívají jako na pravdivou historii. která se skutečně odehrála v prostoru a čase. Pro biblické křesťany je Bible především a nade všecko Boží Slovo. Jestli je Bible Boží Slovo, potom je to jedinečná kniha bez obdoby! Bible je zpráva od Boha tomuto vzpurnému světu. Je to milostný dopis Boha nám. Bereme tento pohled na Bibli opravdu vážně se všemi vyplývajícími důsledky? Nebo je to jen kus staré dobré literatury, o které by měl každý vzdělanec tak trochu něco vědět?

Jak je Bible důležitá? První kapitoly nám říkají, že můžeme vědět, že Bůh je, jaký je, jak může překonat zlo, že může činit zázraky, a že Ježíš Kristus je Bůh. Musíme si ale uvědomit jednu důležitou věc. Všechny výše řečené, a mnohé jiné skutečnosti totiž mohou být rozumem vydedukovány, aniž by byly výslovně Biblí řečené. Mnoho pravd z Bible teprve vyplývá. K mnohým skutečnostem jsme Biblí pouze vedeni. Bez Božího Slova, totiž bez Bible, by nikdo snad nemohl dojít k těmto a podobným závěrům. Bez Bible by neexistovalo tohle vysílání, bez Bible, bez jisté znalosti Boha našich stavitelských předků, by nebyla ani stověžatá Praha, ale fádní město, kterému by se cizinci vyhýbali. Bez Bible by nebylo celé odvětví literatury, bez Bible by zešedla i představení Voskovce a Wericha nebo i Jiřího Suchého bez Bible, by nebyla v podstatě klasická hudba, bez Bible by nebyla evropská civilizace, a vůbec nevím, kde teď skončit, co vše by bez Bible nebylo. Vím jenom, že bez Bible se vybudovaly totální propady, jako zpropadený Sovětský svaz nebo ČSSR.

Dost úvodu, a pojďme se podívat na:

1. Jednotnost, návaznost a soulad Bible

Slyším neustále stejnou:

Ó, ty opravdu čteš Bibli? Někdy zase: Proč? Vždyť Bible je jen kniha, kterou sepsali lidé. Přesto mnoho lidí má Bibli na poličce nebo v knihovně vedle velikých tlustých klasiků. Vlastně, vlastnit Bibli patří k bontónu.

Podobné otázky a chování prostě přichází od předpojatých lidí nebo od těch, kdo Bibli neznají, nečtou a číst ani nehodlají.

Bible by však měla stát na polici knihovny sama o sobě! Bible je jedinečná kniha! Myšlenky, jež Bible zachycuje, mohou být klasifikovány jen jako unikáty.

Profesor Montiero Williams, jehož oborem bylo studium Sanskrtu, strávil celých 42 let vysedáváním nad Východními náboženskými knihami. 42 let je srovnával s Biblí a prohlásil: "Dejte všechny posvátné knihy, jestli můžete, na levou stranu vašeho studijního stolu. Na pravou stranu umístěte naši Bibli svatou, samotnou a s co největší mezerou mezi ní a ostatními knihami... protože, propast která je dělí, nemůže být přemostěna ani vědou ani žádnou náboženskou myšlenkou."

Bible je jedinečná, unikátní, a liší se od všech ostatních posvátných knih v mnoha směrech.

Biblická návaznost nemá obdoby.

Bible byla napsána v rozpětí 1500 let. Neexistuje žádná jiná kniha, ani kronika, která by byla napsána v takovém časovém rozpětí. Bible, díky tak rozsáhlému období, během kterého vznikala, byla napsána více než 40ti generacemi. Navíc, Bible byla napsána více než 40ti autory, jejichž sociální struktura je různorodá, jak jen může být. Bibli sepsali králové, rolníci, filosofové, rybáři, básníci, státníci a učenci.

Mojžíš byl politický vůdce vyškolený v Egyptě, Petr byl rybář, Ámos pastýř, Jozue generál, Nehemiáš byl číšník, Daniel byl ministerský předseda, Lukáš byl lékař, Šalamoun byl král, Matouš byl výběrčí daní, Pavel byl rabín, a zde výčet povolání zdaleka ještě nekončí. Umíte si představit, aby generál a pastýř, jež dělí staletí byli v názorovém souladu, když se většinou nedohodnou vrstevníci stejného společenského postavení?

Různorodost autorů můžeme doplnit různorodostí míst, kde byly jednotlivé biblické knihy psány.

Mojžíš psal na poušti, Jeremiáš v hladomorně, Daniel psal v přírodě a královském paláci, Pavel psal ve vězení, Lukáš psal na cestách, Jan na ostrově Patmos, jiní na bojišti.

Navíc byla Bible napsána v různých dobách. David psal během válečných časů, Šalamoun psal v míru. Kromě toho, byla Bible napsána v různých psychických rozpoloženích autorů. Některé knihy byly sepsány na vrcholu štěstí a výtečné nálady, mnohé knihy byly sepsány v hlubinách deprese, na dně sil. Dále Bible byla napsána ve třech světadílech, v Asii, Africe a Evropě. Ne mnoho knih bylo napsáno ve třech jazycích, jako Bible.

Hebrejština byla jazykem Starého zákona, aramejština byla zase běžná na blízkém Východě až do doby Alexandra Velikého, a řečtina Nového zákona byla dnešní angličtinou světa za časů Kristových.

Nejpozoruhodnější je však různorodost a polemičnost Bible, která provokuje k otevřené diskusi. Bibličtí pisatelé probrali stovky kontroverzních témat. Navzdory výše řečeným rozdílům všichni jsou harmonicky sladěni od 1. Mojžíšovy knihy na začátku Bible, až po Zjevení, na konci Bible. Všichni unisono hovoří o Boží záchraně člověka. Ztracený ráj v Genesis je znovunabytý ve Zjevení. Strom života odmítnut člověku po jeho pádu v Genesis je nabídnut člověku provždy ve Zjevení.

Kterýkoliv orgán lidského těla může být řádně vysvětlen a určen jen ve vztahu k celému tělu. Podobně, kterákoliv část Bible může být náležitě pochopena a vysvětlena jen ve vztahu k celé Bibli.

Bible se na první pohled jeví jako sbírka převážně židovské literatury. Jestliže však vezmeme v úvahu okolnosti, za kterých byla sepsána, shledáme, že jednotlivé knihy byly napsány v intervalech klenoucích se přes území času téměř 1500 let dlouhé. Pisatelé pocházeli od západu po východ, od Itálie po Persii. Pisatelé byli různorodí, osamocení, vzdáleni jeden od druhého ve většině případech nejen stoletími a stovkami kilometrů, ale především sociálními propastmi. Jak jsem již řekl. Král má hodně daleko k rolníkovi, státník k pastýři, generál k rybáři, výběrčí daní k rabínovi. Biblické knihy samy o sobě představují nejrůznorodější literární typy zahrnující:

Historii zákonodárství (civilní, kriminální, etické, rituální, sanitární), náboženskou poezii, lyrickou poezii, podobenství, alegorie, životopisy, osobní korespondenci, paměti, deníky, navíc proroctví a zjevení.

Z těchto důvodů Bible není sborník knih, Bible má jednotnost, jež ji svazuje v ucelené dílo jednoho autora. Kdyby Bible byla jen sborník knih, nevyhnutelně by si musely jednotlivé knihy vzájemně odporovat.

Vezměme třeba jen deset spolužáků, kteří jsou svázáni generačně, geograficky, jazykově, národnostně, vzděláním, pohlavím a nechme je dohodnout se jen na jednom sporném předmětu. Třeba násilné ukončení těhotenství, nebo manželská věrnost, trest smrti atd. Jejich názory by představovaly slepenec, který by měl hodně daleko k jednotnosti názorů.

Proč, posluchači, hovoříme o jedinečné harmonii Bible, proč hovoříme o biblické jednotnosti v její rozličnosti? Proč toto všechno? Protože každý člověk, který hledá pravdu, by měl alespoň zauvažovat o knize s výše řečnými kvalitami.

Bible je Boží Slovo. Musíme ovšem přiznat, že byla napsána lidmi, a proto v ní budou lidské stopy, lidské pohledy. Odmítnutí autorství Bible Bohu Duchu svatému jen proto, že Bibli napsali lidé, by bylo stejně pošetilé a nemoudré, jako odmítnutí člověku - Ježíši, že je Bůh - Kristus. O těchto biblických paradoxech budu muset sestavit v blízké budoucnosti pásmo pořadů.

Přesto se musíme zmínit o lidských stopách v Bibli:

Jak jsme se zmínili, Bible je psaná třemi jazyky, kterými mluvili lidé. Stejně jako je naše česká Bible přeložena do mluvené češtiny. Proto je v originálním textu a samozřejmě ve všech překladech obsažena dobová gramatika a zvyklosti toho či jiného jazyka.

Protože Bible byla napsána asi 40 autory, obsahuje gramatické nepravidelnosti. Každý člověk má jiný sloh, používá jiný slovník i jiné příměry. Autorství se rozpozná nejen podle rukopisu, ale také podle slohu, jako se člověk od člověka liší třeba v chůzi a dýchání. Duch svatý je autorem každého slova v originálních jazycích, aniž by omezil osobnost pisatele. Jak to dělá, to nevím, to neví nikdo! Kvůli těmto časoprostorovým "paradoxům", které neexistují v "Boží věčnosti", se dohaduje mnoho učených lidských skřítků, ba i církve se štěpí z důvodů, kterým nikdo nerozumí. O tom ale jindy.

Dále, Bible obsahuje obyčejné lidské záležitosti, které nemají se spásou, Bohem a vůbec duchovnem nic společného. Pavel třeba připomíná Timoteovi: "Plášť, který jsem nechal v Troadě u Karpa, přines s sebou, též knihy a zvláště pergamen. (2. Timoteovi 4:13)" Až se zdá, že Pavel svůj plášť u Kapra zapomněl. I tohle je Bohem vdechnuté, protože Bůh ví všechno a nic Jej nemůže překvapit.

Jestliže Pavel svůj plášť nezapomněl, tak následující verš potvrzuje padlou lidskou paměť: "...tak nemůže nikdo říci, že jste byli pokřtěni v moje jméno. Pokřtil jsem i rodinu Štěpánovu. Jinak už nevím, že bych byl ještě někoho pokřtil. (1. Korintským 1:15-16)" Pavel si zde lidsky není jistý, koho všeho pokřtil. Pavel si všechno nepamatoval stejně jako my. A přesto jeho výrok v Bibli zaznamenal Duch svatý.

Bible obsahuje dobové zvyklosti náležející do té či oné kultury "Pozdravte všecky bratry svatým políbením. (1. Tesalonickým 5:26)" Dnes, v naší kultuře by se většina bratrů pozdravila potřesením pravice, v Japonsku poklonou, a v Rusku by se políbili, jako před 2000 roky.

Bible často hovoří z pohledu člověka, protože z pohledu Boha by byla většina pravd pro nás nepochopitelná.

Bible zaznamenává běžné odstíny lidského pozorování. Ani jeden svědek nepopíše tutéž událost stejně. Každý si všimne jiných podrobností. Proto jsou v Bibli čtyři evangelia, která se liší v perspektivě, ale jsou totožná v podstatě.

Bible často popisuje Boha z lidského chápání. Tomu se odborně říká antropomorfismus.

Tyto lidské stopy v Písmu však v žádném případě nedokazují, že by autorem Bible měl být někdo jiný než sám Bůh - Duch svatý. Různá lidská chápání jednoho jevu právě dokazují naprostou harmonii celé Bible, a Boží autorství.Dnes jsme si pověděli o biblické návaznosti a souladu, prostě o její harmonické souzvučnosti bez jediného falešného tónu. Příště si povíme o biblických vydáních a překladech.

Přátelé, rád bych zakončil veršem z 1. Pavlova dopisu Korintským:

Vždyť jako Židé vyžadují zázraky, tak pohané hledají moudrosti, my však hlásáme Krista ukřižovaného.

Moudrosti a nekonečné diskuse kolem Bible a intelektuální hloubání nespasí nikoho z nás. Pouze ukřižovaný Kristus, o kterém se dovíme jenom z Bible, ten jediný nás může spasit, jestliže se k Němu obrátíme a současně se odvrátíme od světa. Bible je unikát. Ukažte mi jedno náboženství, jehož učení by bylo napsáno skrze takovou rozličnost, přesto tak jednotně si neodporující. Nenajdete jej. A to se ani nedotýkáme obsahu, protože s milostí, kterou nabízí Bible, se nesrovná ani jedna posvátná kniha, kteréhokoliv náboženství, protože všechny místo milosti nabízejí práci, místo daru nabízejí mzdu, místo Boží práce nabízejí lidskou práci.