Dobrý den,

předem dopisu Vám děkuji touto formou za prezentaci článku: Co říká Bible k genderové otázce? Úplně mi promluvil z duše :-).

I já se dnes stále více setkávám s globálními názory na problematiku transgenderu a přiznám se, že mě tato „megamasáž“ na zdravý lidský rozum hodně bolí.

Proto ještě jednou děkuji, že jste našli odvahu zveřejnit názor odborníka na tuto problematiku, a to zejména z pohledu křesťanství, které v podstatě určuje a stále ještě zastává morální a společenské hodnoty, jako je úcta k životu od početí do přirozené smrti, bezpodmínečná láska k člověku i ostatnímu stvoření atd. (a to netvrdím jen proto, že sama jsem věřící katolička konvertitka).

Nikdo z nás není dokonalý, ani já sama. Teď (možná) z trochu jiného úhlu pohledu, ale přesto. Od dětství totiž trpím vrozenou vadou ledvin, která mi byla však diagnostikována až ve 12 letech. Mohla bych tedy říct, že je to nemoc, ke které jsem se dostala až v průběhu života. Jenomže si myslím, že to tak není. V mém těle to bylo dávno geneticky zakódováno, avšak projevila se až později. Proč to říkám? Protože NEMOHU POPŘÍT tento životní kříž. Jediné, co mohu, je jej přijmout a naučit se s tím žít. Proto mi i otázka transgenderu přijde z tohoto úhlu pohledu hodně podobná. Nepopírám, že se takoví lidé nerodí, ale je to vada, nemoc, problém a je potřeba s ním určitým způsobem naložit. Nejen z hlediska svých pocitů a emocí a masáží médií, organizací a sociálních sítí, ale i z hlediska přijetí kříže.

Proto nesouhlasím s názorem, že za léčbu lze považovat násilnou indikaci hormonů nebo operativní zásah do lidského těla. Léčbou je spíš forma naslouchání a bytí s takovým člověkem a ukazování mu cesty. A to i za cenu, že se s mým názorem nesouhlasí.

Je to však pro nás křesťany ještě náročnější a bolestnější, to nepopírám. V důsledku je to však náš kříž a máme odpovědnost za jeho nesení.

Děkuji Vám ještě jednou za prezentaci zmíněného článku a přeji mnoho dalších podobných – i když bude možné, že se nesetkáte s úspěchem. Proto Vám přeji o to více odvahy nebát se říkat pravdu (Boží) – obzvláště v době, která se snaží za pravdu považovat i lež (lidskou).

Hezký den. S pozdravem P. L.