Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána. (Ef 6,4)

 Pavel zde oslovuje dospělé: muže a otce. Boží slovo ukazuje, že břemeno a výsada vedení leží na otcích. Podle Písma víme, že manžel je hlava rodiny. 

Podřizujte se jeden druhému v bázni před Kristem: Ženy, podřizujte se svým mužům jako Pánu, neboť muž je hlavou ženy, jako je Kristus hlavou církve. (Ef 5,21–23)

 Z textu vidíme, že manžel má větší zodpovědnost. Možná si někteří z mužů řeknou: „Moje žena umí lépe zacházet s dětmi, tráví doma víc času než já, takže se může starat o děti, zatímco já chodím do práce a vydělávám peníze.“ Co na to však říká Boží slovo?

 Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána. 

Vaše manželka není otcem vašich dětí. Vy, tátové, jste hlavy svých manželství a rodin. Neznamená to, že manželka nemá pomáhat a že nemá s výchovnou nic společného, ale Boží slovo zde oslovuje vás. I když je to náročné, vy, muži, musíte vést, musíte být napřed. Co vám tedy říká Boží slovo o vaší zodpovědnosti? Vychovávejte své děti správně!

Podle Božího slova není vaším hlavním úkolem krmit je, oblékat je, starat se o jejich zdraví nebo je zabavit knihami, hračkami, sportem nebo hudbou. Nestačí starat se o jejich těla, je třeba živit i jejich věčné duše. Je to váš Bohem jasně daný úkol v rodině.

Rád bych vám ukázal, jak to všechno zapadá do biblického světonázoru: Bůh je Bůh. Rodiče musí poslouchat Boha, protože má autoritu. Rodiče prokazují poslušnost, když vychovávají děti v souladu s Biblí. Děti musí poslouchat Boha, protože má autoritu. Děti prokazují poslušnost, když poslouchají své rodiče.

 Biblická výchova znamená, že rodiče učí děti, kdo je Bůh, že Bůh má autoritu a že děti mají zodpovědnost ho poslouchat, což v první řadě znamená, že budou poslouchat rodiče, protože je to vůle Boží. Vše vychází z Boží autority a zjevení. 

Když se odchylujeme od Božího slova a neposloucháme Boha, dostáváme se do problémů a komplikací v rodině. Proto se musíme všichni pečlivě učit, co to znamená žít v poslušnosti Bohu. Pokud pozorně sledujete náš text, vidíte, že Boží instrukce ohledně výchovy doprovází varování – krátký, negativní příkaz: 

 Otcové, nedrážděte své děti k hněvu…

Je tedy možné vychovávat děti špatně a tak vyvolávat jejich hněv. Nedráždit své děti k hněvu znamená, že je naše chování nebude provokovat. Nebudeme je rozčilovat nedostatkem vlastní zbožnosti. Pokud máte v práci šéfa, který se snadno rozčílí a nedokáže se ovládat, ztrácíte respekt, nemůžete si ho vážit, je těžké ho poslouchat a učit se z jeho příkladu. Stejně ovlivní vaše chování a případný nedostatek sebeovládání vaše děti. Proto nás Pavel varuje, abychom si dávali pozor, jak se k dětem chováme.

Nezneužívejte Bohem danou autoritu, nebuďte k dětem nepřiměřeně kritičtí. Nedělejte si z nich legraci způsobem, který je ponižuje. Nemluvte s nimi spatra. Nereagujte na ně odmítavě. Nebuďte netrpěliví. Nepovažujte je za dotěrný a obtížný hmyz, který vám brání v rozletu. Zároveň s nimi nejednejte, jako by nemohli udělat nic špatného. Písmo jasně ukazuje opak. Takové věci je mohou odrazovat a dráždit k hněvu.

Náš text k nám hovoří o výchově dětí také v pozitivním smyslu. Výchova je něco jako vzdělávání, je to osobní investice do rozvoje druhého člověka, příprava malého člověka na dospělý život a také příprava mladé duše na věčnost. Znamená to trénink, práci, výcvik, poučování a péči. Znamená to, že se záměrně a trpělivě staráte o mladší osobu. Výchova je vlévání jednoho života do druhého, je nástrojem k předávání víry.

Nesmí jít jen o neosobní pravidla, příkazy a zákazy. Výchova, kterou má Pavel na mysli, znamená, že trpělivě a vytrvale učíte své dítě, aby vás poslouchalo.

Řekněme, že vlastníte firmu a někoho zaměstnáte. Investujete do jeho znalostí a schopností, aby se naučil zvládat všechny úkoly. Věnujete mu čas, vysvětlování, ukazování, opakování pokynů a povzbuzování k dobrému. Budujete z něj schopného člověka, který se umí orientovat v problémech. Zároveň předpokládáte, že vás bude váš zaměstnanec poslouchat, jinak nemá šanci pokračovat v práci. Podobná, ale mnohem důležitější je výchova dětí, aby v životě mohly dělat vše, co od nich Bůh žádá. Je to jasný a obrovský úkol, který Bůh dal každému rodiči – musí investovat do svých dětí.

 Co vidíme v textu? „Vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána.“ Podřízenost Pánu a Pánovu slovu tedy musí být na prvním místě. Ať už máme jakékoli zkušenosti, názory a filozofie, vždy musí být jednoznačně podřízeny biblickému smýšlení a musí z něj jasně vycházet. Naše myšlení musí být formováno Pánem a jeho Slovem. Není jednoduché pochopit biblické pravdy a začlenit je do všedního života, vyžaduje to značnou námahu. Naše životy se musí zřetelně lišit od životů nevěřících lidí a životy našich dětí nejsou výjimkou. Pokud žijeme víceméně stejně jako naši sousedé, pak si můžeme být jistí, že nevychováváme své děti správně.

Jedině, když se naučí žít pod Boží autoritou a zjevením, poznají, jaká je realita – kým skutečně jsou, co je hřích, co je svět, co je život, co znamená smrt, kdo je svatý Bůh, jaká je cesta věčného života a další důležité a opravdové věci.

Bez poznání Boží autority nemají šanci poznat svoji hříšnost ani neposlušnost vůči Bohu.  Nejenže budou bloudit za falešnými bohy tohoto světa, ale na konci jejich sobeckého pachtění přijde věčné zatracení.

Možná si říkáte, že je to příliš černo-bílé, a možná se vám to nelíbí. Dovolte, abych vám připomenul náš výchozí bod: veškerá autorita patří Bohu. Proto nemáte jakožto rodiče před Bohem na vybranou. Není třeba diskutovat, jestli máme poslechnout nebo ne, protože i když to může být těžké, Boží slovo hovoří jasně a srozumitelně a jeho nařízení platí pro všechny.

 Ano, všichni do jisté míry selháváme, všichni v různých oblastech hřešíme, a to nás opakovaně přivádí k úžasnému evangeliu Ježíše Krista. Pouze a jedině v něm spočívá naše věčná naděje. Současně platí, že musíme přijmout a přivlastnit si jasnou, Bohem danou zodpovědnost a aktivně, prakticky a denně vychovávat své děti, aby nás poslouchaly, aby uznaly Boží autoritu a přijaly životodárnou lásku našeho Otce v Kristu Ježíši.

Přestože se někdy může zdát, že je vše zbytečné a nevidíme žádné dobré výsledky, neustávejme, vždyť jde o ustanovení našeho dobrého a moudrého Boha. Povzbuzuje nás jeho moudrost v knize Přísloví:

Trestej svého syna, připraví ti odpočinek, zpříjemní ti život. (29,17)

 Nakonec si dovolím použít Pavlova slova z Efezským 3,21, abych vyjádřil konečný cíl veškerého našeho snažení:

 Jemu samému buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků! Amen.

 A ta pokolení kéž zahrnují vás i vaše děti.