„Cti otce svého i matku svou“ je přece jediné přikázání, které má zaslíbení: „aby se ti dobře vedlo a abys byl dlouho živ na zemi.“ (Ef 6,2–3) 

I. Úvod: Řečiště v písku

Obdivovali jste někdy při dešti vznikající potůčky vody? Na břehu jezera blízko našeho domu je písčitý břeh. Když prší, celá pláž je skrápěná kapkami vody, ze které se nakonec tvoří potůčky. Vymílají v povrchu spleť koryt, nádherná řečiště. Voda v nich proudí rychleji než jinde, a dokonce proud unáší zrnka písku až do jezera. Připomíná mi to Boží milost, která padá jako déšť na tento svět. Jako je každé zrnko na pláži skrápěno vodou, tak i každý člověk na světě užívá něco z Boží dobroty. Většina písku zůstává na svém místě na pláži, ale při dešti vznikají potůčky vody, které zasahují mnohá zrna písku a unáší je proudem, až nakonec doputují do jezera. Jsou jako potoky Boží milosti, kdy se skrze církev zvěstuje evangelium. Někteří lidé mu uvěří, a tak jsou unášeni ve víře až do Božího království. Kéž každá z místních církví, do kterých nás Bůh povolal, je zdrojem mocného proudu evangelia, který bude unášet další a další lidi do Božího království skrze víru v evangelium! Pán nás každého postavil na takovou obraznou písečnou pláž. Máme kolem sebe své nejbližší. Většina z nás má děti nebo vnoučata, máme rodiče, sourozence či prarodiče. Rodinu nám Pán dal jako nejbližší a zároveň v mnohém nejtěžší pole ke sdílení evangelia. V listu církvi v Kolosách, který napsal apoštol Pavel a Timoteus, jeho spolupracovník na Božím díle, už jsme se vyučovali, jak se mají manželky podřizovat svým manželům a jak mají manželé milovat své ženy. Dnes je před námi oddíl nesmírně důležitý pro každé dítě a pro každého rodiče. Jaká je Boží zjevená vůle pro děti? Kam tě chce Pán Bůh vést? Kde je tvé místo? Jak můžeš poznat tu správnou cestu pro svůj život, takovou, abys v něm zvítězil? Aby byl naplněný tím nejlepším, co můžeš získat? Pojďme se dívat, co má Boží slovo pro děti. Ve verši 20 čteme jednoduchý příkaz: 

Děti, poslouchejte ve všem své rodiče, protože se to líbí Pánu. (Ko 3,20)

II. Děti poslouchejte (v. 20a)

Komu jsou uvedená slova určena? Kdo jsou děti? Miminka, dospívající nebo čtyřicátníci? V našem oddíle je použito řecké slovo „tekna“, což je výraz, který obecně znamená „děti“. Pro miminka užívá Nový zákon jiný výraz, „paidion“. Příkaz Písma se tedy vztahuje na všechny děti, které jsou schopné poslouchat a dělat rozhodnutí. Příkaz platí pro všechny děti – malé i dospívající, které ještě žijí v jedné domácnosti s rodiči. Nebeský Otec vychovává své duchovní děti a jeho výchova je nám příkladem, jak vychovávat naše tělesné děti. Pán Bůh začíná s výchovou od základních dovedností. Když se někdo obrátí a uvěří evangeliu, co ho budete v církvi učit? Jestli je pravdivý supralapsarianismus nebo infralapsarianismus anebo docela něco jiného? Ne, nejprve bude přijímat duchovní mléko – učení o pokání, o víře, o křtu atd. Teprve později, jak duchovně poroste, dostane hutný pokrm.

Proto nezůstávejme již u počátečního učení o Kristu, ale směřujme k dospělosti. Nevracejme se k základním článkům o pokání z mrtvých skutků, o víře v Boha, k učení o křtu a vzkládání rukou, o vzkříšení z mrtvých a o posledním soudu. Budeme moci jít dále, když to Bůh dovolí. (Žd 6,1)

Tak i s dětmi začíná Pán skrze rodiče se základní výchovou v poslušnosti

Malé děti

Podobně jako jsou nově narozené duchovní děti syceny duchovním mlékem základních pravd od Pána, o kterých čteme v Písmu, tak i malé děti přijímají přirozeně jednoduché vedení svých rodičů. Ale postupně, jak dítě roste, přijde na řadu otázka. Proč bych měl poslouchat rodiče? Důvod, který nám dává Písmo, je jednoduchý. Podívejme se na závěr našeho verše:

Děti, poslouchejte ve všem své rodiče, protože se to líbí Pánu. (Ko 3,20)

 V dalším Pavlově dopise církvi, které je známým dvojčetem listu Koloským, je napsáno:

Děti, poslouchejte své rodiče, protože to je spravedlivé před Bohem. „Cti otce svého i matku svou“ je přece jediné přikázání, které má zaslíbení: „aby se ti dobře vedlo a abys byl dlouho živ na zemi.“ (Ef 6,1–3)

Poslouchat rodiče tedy máme, protože je to spravedlivé před Bohem, protože se to líbí Pánu, protože je to u Boha dobré. A to je dostatečný důvod – vždyť on je dobrý Bůh, náš nebeský Otec, od kterého pochází veškeré dobro. Jestli chceš rozumět, co je dobro, podívej se na Boha Bible. Nenávidí zlo a hřích, protože ten umí jen ničit a zabíjet. Když někdo hřeší, důsledkem je rozpad dobrého a nakonec smrt. Pán Ježíš Kristus je Syn Boha živého. Má Otce. Podívej se na Ježíše a uvidíš, co přináší poslušnost rodičům. Když někdo žije svatě, dobře, tak aby se líbil Bohu, bude žít věčně! Tak žije Kristus. On nehřeší a je u něho život. Poslušnost rodičům přináší dobro, už nyní přináší požehnání. Když budeš poslouchat své rodiče, bude se ti v životě dobře dařit, a protože poslušnost ti pomůže vyhnout se mnohým důsledkům hříšného způsobu života, bude i ten tvůj dlouhý. Ne nadarmo Pán Ježíš dává malé děti za příklad důvěry:

V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou: „Kdo je vlastně největší v království nebeském?“ Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském.“ (Mt 18,1–4)

Malé dítě přirozeně důvěřuje svým rodičům. A je to dobře, vždyť rodiče jsou tví nejbližší, milují tě a mají na mysli tvé největší dobro. Nikdo jiný tě nemiluje jako oni, proto jsi v bezpečí, když své rodiče posloucháš. Když ti maminka řekne: „Ta trouba pálí, nesahej na ni,“ to nejlepší, co můžeš udělat, je poslechnout a nedotýkat jí. Maminka tě přece má ráda a nechce, aby sis ublížil, ale chce tě ochránit, aby sis nespálil ruku. Když ji poslechneš, neublížíš si, ale budeš zdravý, dobře se ti povede. Ale poslouchat své rodiče neznamená jen poslouchat jejich zákazy. Protože jsme zde v církvi, jsou zde rodiče, kteří milují Pána Ježíše. Milují tví rodiče – maminka nebo tatínek nebo oba – Pána Ježíše? Chvála Pánu! Pak to nejlepší, co ti tví rodiče dávají, je, že tě učí o Ježíši. Jestli ti čtou z Bible a povídáte si o Ježíši a jeho lásce k nám, o spravedlnosti Boží, o tom, že zlo a hřích bude potrestáno, o tom, jak být s Pánem Bohem v nebi, i když ani ty ani tví rodiče neposloucháte vždycky Pána Boha, pak to je ten největší důkaz, že tě rodiče milují a chtějí pro tebe to nejlepší – věčný život s Pánem. Děkuj za své rodiče! Děkuj Pánu Bohu. On rád přijímá chválu od dětí. Když Pán Ježíš v Jeruzalémě v chrámě uzdravoval lidi, děti ho chválily!

Když velekněží a zákoníci viděli jeho udivující činy i děti volající v chrámě „Hosanna Synu Davidovu“, rozhněvali se a řekli mu: „Slyšíš, co to říkají?“ Ježíš jim odpověděl: „Ovšem! Nikdy jste nečetli: ‚Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu‘?“ (Mt 21,15–16)

A pokud s rodiči čtete Bibli málo nebo vůbec, modli se za své rodiče k Pánu Ježíši a požádej ho o pomoc. Má pro tebe zvláštní porozumění. Vždyť Pán Ježíš řekl:

„Nechte děti přicházet ke mně…“ Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim. (Mk 10,13 a 16)

Popros rodiče, aby si s tebou četli z Bible, aby ti vyprávěli o Pánu Ježíši. Někdy rodiče potřebují pomoci tvou modlitbou a povzbuzením. I když jsi malý, můžeš tím velmi posloužit celé rodině. Čtení Bible vám přinese duchovní užitek a budete společně prožívat radost!

I nebeský Otec má Syna, kterého miluje – Ježíše Krista.

Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho rukou. (J 3,35) 

A co dělá Boží Syn Ježíš? Poslouchá svého Otce. Poslouchá Otce nejen někdy, ale každý den. Jako potřebuje jeho tělo jíst, tak chce jeho duše poslouchat Otce.

Ježíš jim řekl: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.“ (J 4,34)

Buďte jako Ježíš, „poslouchejte své rodiče, protože se to líbí Pánu“. A tak získáte to nejlepší, co můžete mít.

Větší děti

Poslouchat rodiče nemají jen děti, které jsou ve věku základní školy. Autorita, kterou dal Bůh rodičům nad jejich dětmi pokračuje i v době, kdy děti začínají přemýšlet o svém místě ve světě a vytváří si svůj vlastní pohled na svět. To je dospívání. Děti opouštějí víru svých rodičů, aby stavěly tu svou. I pro takové platí stejné Boží přikázání:

Děti, poslouchejte své rodiče, protože to je spravedlivé před Bohem. „Cti otce svého i matku svou“ je přece jediné přikázání, které má zaslíbení: „aby se ti dobře vedlo a abys byl dlouho živ na zemi.“ (Ef 6,1–3)

Když jsi byl malý, vedli tě rodiče za ruku. A to nejenom doslovně, ale i obrazně. Říkali ti: teď si udělej úkol a potom můžeš jít ven s kamarády. Ale teď už dospíváš a sám objevuješ, že je lepší udělat si nejdřív úkoly a naučit se na zítra, co je do školy třeba, a teprve potom se fyzicky unavit při sportu a hře, protože unavený bys už neměl sílu a schopnost se něco naučit a zapamatovat si to. Máš poslouchat rodiče. Chci ti předem říct jednu věc, ve které musíme mít jasno. V hříchem pochroumaném a nemocném světě někdy ani rodiče neví, co je pro děti nejlepší, a tak mohou přinést svým rozhodováním a vedením trápení a problémy. Ty ale vyrůstáš s Božím požehnáním, kdy jeden nebo dokonce oba tví rodiče milují Pána Ježíše. To znamená, že nejste doma sami! Je s vámi další člen rodiny, Duch svatý. On učí a vede zbožného rodiče, aby tě vychovával k Boží slávě a k tvému věčnému dobru! Poslouchej rodiče! Už teď sám přemýšlej, jaký můžeš mít život. Sám se svou silou nestačíš ani na ten současný, pozemský život, natož na ten věčný. A o ten jde především.

Součástí Boží výchovy je také varování. Varování před důsledky neposlušnosti vůči rodičům.

Varování neposlušným

Neposlušnost vůči rodičům se v Písmu nachází ve společnosti nelichotivých vlastností člověka. Mají totiž společný základ – a to je tvrdé srdce. Neposlušnost se tak ráda obklopuje dalšími trpkými hrozny, které zrají v srdci, které se nepodřizuje ani rodičům, ani Bohu.

Věz, že v posledních dnech nastanou zlé časy. Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní, bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému, zrádní, bezhlaví, nadutí, budou mít raději rozkoš než Boha, budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. (2Tm 3,1–5)

Ty špatné věci nepřicházejí najednou. Tu a tam se objeví nevděčnost, hrubost, lhaní, pak rozkoše. A najednou člověk zjistí, že se topí v bahně, a neví, jak se dostat ven. Ale rodiče ti věrnou výchovou pomáhají k lepšímu životu. Mají k tomu výbornou pomoc. Boží slovo a vedení Ducha svatého. Boží slovo je plné moudrosti pro každého člověka. Není určené jen pro doktory teologie nebo starší církví. Je to Boží zjevená vůle pro člověka. A jedna z knih Bible vystupuje a vyčnívá jako hora nad pláněmi právě pro dospívající děti. Napsal ji pod vedením Božího Ducha člověk, o kterém Písmo říká, že jeho moudrost převýšila moudrost všech lidí dávnověku (1Kr 4,29), král Šalomoun. Kniha Přísloví je zasazena do domácnosti, kde otec a matka vyučují a vychovávají svého syna.

Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále Izraele, jak poznat moudrost a kázeň, jak pochopit výroky rozumnosti, jak si prozíravě osvojit kázeň, spravedlnost, právo a přímost, aby prostoduší byli obdařeni chytrostí, mladík poznáním a důvtipem. Bude-li naslouchat moudrý, přibude mu znalostí, a rozumný získá schopnost porozumět přísloví a jinotaji, slovům mudrců i jejich hádankám. Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci. Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj. Budou ti půvabným věncem na hlavě a náhrdelníkem na tvém hrdle. (Př 1,1–9)

Proč nejmoudřejší člověk své doby nenajal nejlepší znalce přírody a nejlepší techniky, aby učili jeho syna? Místo toho mu říká: poslouchej rodiče. Dobří učitelé ti pomohou k informacím, naučí tě postupy, jak řešit úlohy. Ale jedno nemohou. Učitelé přicházejí a odcházejí. Tvoji rodiče jsou pořád tady, protože tě milují. To, co ti nemůže dát ani Google, ani Facebook, máš u svých rodičů. Učí tě, jak se stát moudrým, jak moudře jednat, a ty vidíš, jak podle toho žijí. Vidíš jejich moudré rozhodování, ale i chyby, kterých se dopouští. Vidíš, jak se vypořádávají s vlastním hříchem, vždyť nejsou dokonalí. Vidíš jejich příklad zápasu o růst v moudrosti. Tvoji rodiče tě učí a vychovávají. A jsi požehnaný syn a požehnaná dcera, jestliže tví rodiče znají Pána a sami chodí v bázni před ním. Proto jsi dvojnásob požehnaný syn a jsi dvojnásob požehnaná dcera. I když se ti to někdy nezdá, protože máš před očima více slabostí svých rodičů než jejich svatosti. Ale pokud věří Kristu ve svém srdci a vyznávají ho svými ústy, Písmo říká, že náleží Bohu. A Pán Bůh bude s nimi jednat, aby je den ze dne více posvěcoval a proměňoval do podoby Kristovy. Proč se namáhá dokonce i s takovými po lidsku beznadějnými případy? Protože Bůh je miluje. A koho Bůh miluje, toho přísně vychovává. Slyšel jsi, jak tví rodiče křičeli jeden na druhého? A jak potom prosili Boha, aby jim odpustil, aby je proměnil? A potom se hádali znovu? Přesto je Bůh ani tehdy nenechá, aby zůstali stejní. Nenechá tvého tatínka a ani tvou maminku bez výchovy, dokud se nepromění jejich charakter. Tak i ty,

můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj. Budou ti půvabným věncem na hlavě a náhrdelníkem na tvém hrdle. (Př 1,8–9)

Poslouchej rodiče, protože tě učí moudrosti, jak neztroskotat v životě, ale naopak rozkvétat. Ochrání tě, když tě naučí, jak si vybírat přátele. Protože špatní přátelé tě dostanou do problémů. Ve špatné partě kamarádů nikdo nechce být ten, komu se ostatní posmívají, a tak je těžké říct ne, když tě budou svádět ke zlým věcem. 

Kdyby tě přemlouvali: „Pojď s námi, vražedné úklady nastrojíme, počíháme si na nevinného bez důvodu, pohltíme je, jako podsvětí pohlcuje živé, bezúhonní budou jako ti, kdo sestupují do jámy, přijdeme si na rozličný drahocenný majetek a domy kořistí si naplníme, spoj svůj úděl s námi, budeme mít všichni jeden měšec“ – můj synu, nechoď s nimi jejich cestou, zdržuj svou nohu od jejich stezky, neboť jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat krev. (Př 1,11–16)

To je láskyplné vedení rodičů. Poslouchej je a budeš žít. Dej na poučování rodičů, když tě chrání před hříšným vztahem s klukem nebo holkou.

Ze rtů cizí ženy sice kape med, a její jazyk je hladší než olej, nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč. Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí. Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam. Proto, synové, poslyšte mě, neodvracejte se od výroků mých úst. Ať jde tvá cesta daleko od ní, nepřibližuj se ke dveřím jejího domu, ať nevydáš svou důstojnost jiným, ukrutníkovi svá léta, ať se tvou silou nesytí cizáci a ovocem tvého trápení dům cizí. Nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá. (Př 5,3–11)

Budou tě učit o požehnání manželství, které je vztahem odpovědnosti muže a ženy jednoho k druhému, vztahem lásky a péče, vztahem odpouštění a pomoci. Budou tě učit, jak žít pravdivě, rozumně a jak být ochráněn před zlou cestou (Př 2). Moudrost v životě je podivuhodně spjata s bázní před Hospodinem.

Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať. To dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem. (Př 3,5–8)

Poslouchej rodiče, protože tě budou učit moudrosti, která začíná bázní před Hospodinem a vede k životu. Budou tě učit cestám pokoje, abys nemusel mít strach, budou tě učit dobrému jednání s druhými, nezávidět, nemít spory a když tak hledat smíření, budou tě učit, jak se držet od zlého a jít přímou cestou, jak se držet od falše a jít pravdivě, budou tě učit pracovitosti a varovat tě před leností. Poslouchej své rodiče ve všem. Nemluvíme zde o situaci, kdy by tě rodiče nutili k něčemu, co je proti Božímu zákonu. Ne. Mluvíme tu o dobrém jednání a poslušnosti v každé oblasti. Možná jsi došel právě do tohoto bodu. Ano, rozumíš, že je to pro tebe dobré, poslouchat rodiče. Že ti to přináší užitek, ochranu před špatnými rozhodnutími i jednáním, které by tě v konečném důsledku zničilo. Rozhodl ses, že budeš poslouchat rodiče – chvála Pánu za to! Neboť sám Bůh říká, že to je požehnané rozhodnutí, které ponese v celém tvém životě dobré ovoce.

III. Kristus naše naděje

Ale nyní ti, milovaný synu, chci ukázat jedno místo v Písmu. Je to místo, které je jako jistá skříň plná těžkých zimních kabátů. Když do ní vstoupíš a rozhrneš je, nalezneš úplně jiný svět. Tady je milý synu klíč od dveří, které tě dovedou dokonce do daleko lepšího světa, než je země Narnie plná fantazie spisovatele C. S. Lewise. Je to skutečný svět, jehož tvůrcem je sám Bůh (Žd 11,9–10). Chci ti ukázat, co je nejdůležitější pro tvou poslušnost rodičů. Pán Bůh tvým rodičům uložil, aby tě učili o jeho cestách. Ve Starém zákoně dal Pán Bůh svému lidu slova přikázání, která se od té doby židé dvakrát denně, ráno a večer, modlí jako vyznání:

Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. (Dt 6,4–7)

O něco dále v Deuteronomiu Písmo vysvětluje, k čemu vyučování rodičů směřuje, co je jeho cíl, proč tě mají učit.

Až se tě tvůj syn v budoucnu zeptá: „Co to jsou ta svědectví, nařízení a práva, která vám přikázal Hospodin, náš Bůh?“, odvětíš svému synu: „Byli jsme faraónovými otroky v Egyptě a Hospodin nás vyvedl z Egypta pevnou rukou. Před našimi zraky činil Hospodin znamení a zázraky veliké a zlé proti Egyptu, proti faraónovi i proti celému jeho domu. Ale nás odtamtud vyvedl, aby nás uvedl sem a dal nám zemi, kterou přísežně přislíbil našim otcům. Hospodin nám přikázal, abychom dodržovali všechna tato nařízení, báli se Hospodina, svého Boha, aby s námi bylo dobře po všechny dny, aby nás zachoval při životě, jak tomu je dnes. Bude se nám počítat za spravedlnost, budeme-li bedlivě dodržovat každý tento příkaz před Hospodinem, svým Bohem, jak nám přikázal.“ (Dt 6,20–25)

Ve verších Dt 6,24–25 je zapsaná důležitá podmínka. Když budeš poslušný, takže budeš dodržovat všechna nařízení, pak ti to Bůh bude počítat za spravedlnost. Každé Boží nařízení, příkaz, celá jeho vůle je užitečná, aby se ti tady na zemi dobře vedlo. Ale pro věčnost nestačí snažit se být poslušný – ani když s upřímnými motivy budeš chtít poslouchat své rodiče a tak je potěšit. Protože ani ty, ani já nejsme schopni dodržovat všechna nařízení bez výjimky. Tak svatý je náš Bůh. Neřekne: poslouchej své rodiče, když ti říkají, aby ses poctivě učil, ale nemusíš je poslechnout, když chtějí, abys poslouchal Boha. Říkají ti: „Věř Bohu.“ Ale ty nechceš věřit. Nedokážeš být ve všem poslušný syn. Ani veškerá tvá snaha být poslušný nevede k tomu nejvyššímu cíli: k věčnému životu. Naopak nám přináší usvědčení a odsuzuje nás. A díky Bohu za to usvědčení, protože jen usvědčené srdce se bude pídit po cestě, jak z toho ven. Jak být zachráněn, jak mít věčný život, jak utéct před odsouzením a peklem? Ano, je tu jeden, který dokázal být dokonale poslušný. Ve všem. Absolutně. I když ho jeho poslušnost nakonec stála život. Věděl, že to přijde, a přece byl poslušný až do konce. Udělal to pro mě i pro tebe.

Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými. (Ř 5,19)

Ježíš Kristus je naše jediná naděje. Důvěra Ježíši je klíč ke dveřím, které ti otevírají cestu k životu. Chceš přece žít! Tak opusť klamnou sebedůvěru, že si vystačíš sám, a pokoř se před Bohem. Vyznej svou nevíru a chytni se Krista. Důvěřuj mu, on má moc tě vykoupit z neschopnosti být dokonale poslušný syn nebo dcera. On to dokázal za tebe. Důvěřuj Bohu a jeho dokonalá poslušnost, jeho spravedlnost před svatým Bohem bude tvou! Ne pro to, co dokážeš, ale pro to, co pro tebe dokázal on. Jdi ke Kristu, jedině u něho je život.