Otázka z Konference Zodu a PČ 2023: Znám Židům 11, ale pořád nevím, co si konkrétně představit?

ÚVOD

Slovo víra, v novozákonní řečtině pistis, se v listu Židům vyskytuje celkem 31krát. V jedenácté kapitole 23krát. Pistis znamená pevné ujištění, absolutní spolehnutí. Znamená to naprostou důvěru v pravdivou skutečnost, která zůstává skrytá (Žd 11,1).

V minulosti se všichni, kteří museli zdolávat hory a skalní stěny, spoléhali na lana, která byla dostatečně silná. Ještě nebyly k dispozici moderní materiály. A dalo by se říct, že čím tlustší lano, tím větší důvěra. Dnes, v době moderních materiálů, se přemožitelé hor nespoléhají na viditelnou sílu lana, ale na jeho vnitřní podstatu, na vlastnosti použitých materiálů, které zajišťují bezpečí při lezení i při volném pádu, takže vás lano udrží. Moderní lano zvládne při menším průměru větší zatížení. Lezec zná podstatu materiálu lana, jeho vlastnosti a s důvěrou svěří lanu svůj život! Podobné je to i s člověkem, který se vírou spoléhá na Pána Boha. Věří nejenom v Boha a jeho existenci, věří Bohu, protože ho zná!

Hospodine zástupů, blaze člověku, jenž doufá v tebe! (Ž 84,13)

Biblická víra se tedy opírá o věci, které nejsou vidět pouhým okem. Písmo praví, že Boha nikdo ze smrtelníků neviděl (J 1,18). Ale pro ty, kdo věří biblickou vírou, je Bůh a jeho existence, jeho svatý charakter a svrchovaná vláda nad celým stvořením naprostou realitou. A jeho slovo je naprostou autoritou, o které se nepochybuje. Pravda Písma o Bohu, světě a člověku je věřícímu pevnou skutečností a neochvějnou jistotou. Věří mu mnohem více než horolezci materiálovým vlastnostem lana (velikost zatížení, pružnost, odolnost proti poškození).

 Co charakterizuje biblickou víru z jedenácté kapitoly listu Židům?

SVĚDKOVÉ VÍRY

      Od Ábela přes Noeho až k Mojžíšovi a starozákonnímu Izraeli vidíme, že biblická víra nestvrzuje jen skutečnost, že Bůh je. Nepotvrzuje pouze slovy nezpochybnitelnou existenci Boha. Pak bychom měli víru podobnou víře démonů a mrtvou (Jk 2,19–26). Byla by to víra deistická. Démon věří a děsí se. Deista věří a je lhostejný. Pravda o Stvořiteli nemá na jeho život žádný vliv. Říká: „Ano, Bůh je, ale tím pro mě všechno končí.“

     Svědkové víry z Židům 11. kapitoly mají víru činnou, projevující se ve skutcích, které oslavují Boha! Příkladem pravé víry je Ábel, jeho protikladem je Kain. Kain ví o Bohu, přesto je podle biblických měřítek nevěřící. Není úplně lhostejný jako deista, přináší Bohu oběť. Ale co odlišuje Ábelovu víru od Kainovy „víry“? Bůh není pro Kaina objektem pravé víry, protože Kain nevkládá svou naději v Boha. Ábel žil z pravé víry v Boha. Znal od svých rodičů Boží zaslíbení (Gn 3,15), ve které doufala Eva (Gn 4,1).

     Ale Kain je typickým člověkem tohoto hříšného světa a naděje Kaina je cele v tomto světě. Není v Bohu! Kain žije vědomě, ze svého rozhodnutí ve vzpouře a hříchu! A Bůh ho z toho usvědčuje!

I řekl Hospodin Kainovi: „Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ (Gn 4,6)

     Kaina charakterizuje tíhnutí k tělesnému. Charakterizuje ho hříšné chování, které je cele řízené jeho svévolným, sebestředným myšlením a uráží Boha! Účel světí prostředky. V tomto duchu jedná neupřímně a vypočítavě přináší oběť Bohu. Ne pro slávu Boha. Obětuje, aby si zajistil Boží přízeň. Bůh není jeho spásou, ale někým, koho si lze koupit. Kain nemá bázeň ani pravé poznání Boha a svého hříchu. Takovéto jednání směřuje k smrti, jak říká Pavel v (Ř 8,5–8).

     Ábela a ostatní svědky víry z jedenácté kapitoly Židům charakterizuje tíhnutí k tomu, co je duchovní. Mají bázeň, znají svatého Boha i svou duchovní bídu a smrt. Dají se vést Bohem (Ř 8,5–6). On je jejich naděje, spása i sláva a oni plně spoléhají na jeho slovo, zaslíbení. Pravá víra je neochvějně spjata s vírou v Boží slovo. A to od samého počátku, od Genesis 3,15! Vždyť jsme si již řekli, že nevěříme jen v Boha, že Bůh je. Ale věříme Bohu. Naše důvěra se opírá o to, kdo Bůh je, jaký je. Je dokonalý, je svatý, je dobrý a milující. Slitovný a milosrdný. Je pravdivý, takže nemůže lhát (Žd 6,17–18). A proto máme v něj a v jeho Slovo neotřesitelnou, pevnou důvěru. Jedenáctá kapitola Židům jasně ukazuje, že naše víra stojí pevně na Božím díle a na Božím slově. Ve třetím verši čteme:

Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného. (Žd 11,3) 

    Ábel neochvějně věřil svrchované moci Boha a jeho Slova. Věděl, že co Bůh řekne, se vždy stane. A proto věřil zaslíbení o Božím vysvobození z Genesis 3,15, i když bylo daleko před ním! S touto nadějí žije, dýchá, koná, obětuje (1K 10,31)! Proto přinesl Bohu libou oběť, kterou Bůh přijal. Henoch, Noe, Abraham, Sára, Izák, Jákob, Mojžíš i ostatní svědci víry z Židům 11věřili tomuto Božímu slovu z Genesis 3,15 a každému dalšímu Božímu zaslíbení, které Bůh vyřkl. Boží slovo naprosto a plně určovalo jejich životy, jejich myšlení i skutky, prostě vše. Žili pro Boží slávu. Učinili Boha a jeho Slovo základem, na kterém budovali a vystavěli své životy.

A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. (Mt 7,24)

Chodili poslušně s Bohem jako Henoch. Upínali svůj zrak k pravé vlasti a byli na světě cizinci bez domovského práva jako Abraham, Izák, Jákob. Zřekli se slávy, moci, bohatství a pohodlí jako Mojžíš. Byli tupeni, pronásledováni, mučeni a zabíjeni, ale zůstali poslušní. Pro Krista, kvůli Kristu. Kristův kříž pokládali za cennější než celý svět (Žd 11,26). Za cennější než své vlastní životy.

Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. (Mt 10,39)

VÍRA A POSLUŠNOST NOVOZÁKONNÍ CÍRKVE

Dostáváme se k tomu, na čem staví svůj život novozákonní církev a každý křesťan. Přijímáme-li v životě svědectví lidí, jak bychom mohli odmítnout svědectví samotného Boha, které vydal o svém Synu. Bůh řekl: „Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ (Mk 9,7). Celé Písmo svědčí o Ježíši Kristu jako o Božím Synu, Pánu a Spasiteli.

Přijímám-li toto pravdivé Boží svědectví o Kristu, musím žít tak, jako žil on (1J 2,6). Ve svaté víře, která se projevuje poslušností Písmu, Božímu slovu. Vždyť Ježíš byl natolik poslušný Otci, jeho slovu a vůli, že šel až na kříž. V celém svém životě i v bolestech, mukách a ve smrti zůstal věrný a poslušný. Tím nám všem dal vzácný příklad a vzor pravé, živé víry. Taková víra činí pokání z hříchu a vzdá se všeho, co by jí bránilo v následování Krista (Fp 3,7–8). Vzdá se i vlastního života, než aby ztratila Krista. Radostně plní Ježíšovo povolání k poslušnosti a ke svatosti! Taková víra je celému světu svědectvím o tom, že Ježíš Kristus je Syn Boží!

  • Kdo přijal [vírou] má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. (J 14,21a)
  • Kdo jiný přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? (1J 5,5)