Ach nevyšší původci pohybu,

kéž jsem ti vždy podřízen,

kéž jsem na tobě vždy závislý,

kéž se nalézám na stezkách, po kterých kráčíš,

a kde se pohybuje tvůj Duch.

Dbej, abych se od tebe neodcizil,

abych se nestal necitlivým na tvoji lásku.

Ty nehýbeš lidmi jako kameny,

ale oblékáš jim život,

ne proto, abys jim umožnil hýbat se bez tebe,

ale v podřízenosti tobě, prvnímu hybateli.

Ach Pane, udivuje mě rozdíl

mezi tím, co dostávám, a co si zasloužím,

mezi tím, v jakém stavu se nacházím nyní, a mou předchozí ošklivostí,

mezi nebem, ke kterému jsem připoután, a peklem, které si zasloužím.

Kdo jiný ve mně způsobil tu odlišnost, než ty?

Protože já jsem nebyl více připravený přijmout Krista než ostatní.

Nemohl bych tě začít milovat, kdybys ty první nemiloval mě,

ani bych to nechtěl, kdybys nejprve ve mně nepůsobil.

Že by taková koruna měla sedět na hlavě takového hříšníka!

Takové povýšení pro tak neplodného člověka!

Taková radost pro tak hrozného vzbouřence!

Nekonečná moudrost odlévá plán spasení

do formy vykoupení a svobody.

Ať je zasloužený hněv zapsán na dveře pekla,

ale nezasloužený dar milosti na nebeskou bránu.

Vím, že mé utrpení je důsledkem mého hříchu,

ale v nebi obojí skončí.

Dej, ať dosáhnu tohoto nebe, ať tam doplachtím,

kéž mě vichr tvé milosti bezpečně zanese do přístavu.

Kéž mě tvá láska přitáhne blíž k tobě,

odstav mě od hříchu, umrtvi mě pro tento svět

a připrav mě pro nadcházející odchod.

Zabezpeč mě svou milostí, když plachtím přes toto rozbouřené moře.

Přeložila Iva Suchá, Z „Údolí vidění“

(sbírka modliteb puritánů)