Pokračujme třetím pořadem o Ježíši Kristu. Posledně jsme si dokončili, že byl 100% člověk. Dnes si proberme Kristovo božství. Soustřeďme svou mysl, budeme ji používat.

JEHO BOŽSTVÍ

Ježíš se na mnoha biblických místech považoval za Boha. Prošetřeme Jeho nároky na božství. Prozkoumejme, jestli Jeho výroky obstojí ve světle Písma a dennodenní životní zkušenosti.

1. Ježíš Kristus se prohlásil být Bohem Jáhvem

Jáhve je zvláštní jméno, které si dal Bůh sám sobě. V hebrejském Starém zákoně je Jeho jméno napsáno jednoduše jako JHVH, tedy bez samohlásek. Proto se dá vyslovit několikerým způsobem podle toho, které samohlásky mezi tyto souhlásky vložíme. Proto existuje jedna nesprávná výslovnost Jehova, a správná výslovnost - Jáhve. Jeho jméno bylo tak svaté, že by je oddaný Žid ani nevyslovil. Ti, kdo tyto čtyři souhlásky psali, se vždy podrobovali zvláštnímu obřadu dříve, než je napsali. Jáhve je to jméno, které bylo odhaleno Mojžíšovi, když Bůh řekl: "Jsem který Jsem". Jméno Jáhve má co do činění s Jeho svébytností, s Jeho sebeexistencí.

Bůh řekl Mojžíšovi: "JSEM, KTERÝ JSEM." A pokračoval: "Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám." (Exodus 3:14)

Další jméno Boha je Adonai, ale to může být použito i pro člověka, například Abrahama:

Zasmála se v duchu a řekla si: "Když už jsem tak sešlá, má se mi dostat takové rozkoše? I můj pán je stařec." (Genesis 18:12)

Další jméno je zmnožený Elohim, které může být použito i pro falešné, nepravé bohy jako v tomto příkladě:

Nesmíte chodit za jinými bohy z božstev těch národů, které jsou kolem vás. (Deuteronomium 6:14)

Jáhve je osobní jméno pravého Boha a je výhradně používáno jen a jen ve spojení s opravdovým Bohem. Nic a nikdo nesmí být zbožňován jako Jáhve:

Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. (Exodus 20:5)

V následujícím verši je Izajáš věrným reproducentem toho, co říká samotný Bůh:

Toto praví Hospodin (Jáhve), král Izraele, jeho vykupitel, Hospodin zástupů: "Já jsem první i poslední, kromě mne žádného Boha není. (Izajáš 44:6)

Dále se dovídáme, jak se sám biblický Bůh nazval. Jaké je Jeho Jméno. Jeho jméno je "že JE". Svébytná existence je Jeho jméno a podstata.

Já jsem Hospodin (Jáhve). To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám.(Izajáš 42:8)

Bůh je Jeho podstata. Jáhve je Jeho jméno. Jsem který Jsem je Jeho jméno. Potom se ani nedivme, že Židé pozvedli kamení, když Ježíš v podstatě řekl, že je Jáhve, následujícím způsobem:

Ježíš prohlásil o Sobě, že je Pastýř:

Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. (Jan 10:11)

Ale Židé dobře věděli, že jenom Jáhve, Hospodin, jehož jméno ani nevyslovili, je ten jediný Pastýř.

Žalm Davidův. Hospodin (tj. Jáhve) je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. (Žalmy 23:1)

Ježíš o Sobě prohlásil, že je Soudce, a bude soudit všechny národy. K tomu dodal, že má život Sám v Sobě, tedy - že je "že Je", že Jeho podstata je bytí. To muselo Židy velmi popudit. Poslechněme si to:

Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. (Matouš 25:31-32)

Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě. A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka. (Jan 5:26-27)

Židé dobře věděli, že jediný svrchovaný a konečný soudce je jen Bůh, jehož Boží podstatu - Bůh - vyslovili, ale Jeho osobní jméno - Jáhve - už ne:

Ať se pronárody probudí a přitáhnou do Doliny Jóšafatu, zasednu tam a budu soudit všechny pronárody vůkol.(Joel 4:12)

Ježíš mluví s Otcem a prozrazuje na sebe, že má Otcovu slávu, kterou měl vždy, dříve než byl stvořen svět:

A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět. (Jan 17:5)

Ale Jáhve starého zákona jasně prohlásil, že Svoji slávu nedá nikomu.

Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám. (Izajáš 42:8)

Proto Ježíš musí být Jáhve, Ježíš je Hospodin, protože má veškerou slávu a vždy ji měl před svým vtělením v Syna člověka. Uvědomujeme si tu úžasnost, že samotný Bůh, Jáhve, chodil po této Zemi jako člověk?

Dále, Ježíš o sobě prohlásil, že je Ženich, jak se dočítáme v Matoušovi:

Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. (Matouš 25:1)

Podobně Starý zákon popisuje Boha Jáhve jako Ženicha:

Jako se mladík žení s pannou, tak se tví synové ožení s tebou. A jako se ženich veselí z nevěsty, tak se tvůj Bůh (tj. Jáhve) bude veselit z tebe. (Izajáš 62:5)

Ztrestám ji za dny baalů, že jim pálí kadidlo a zdobí se kroužkem a náhrdelníkem, že chodí za svými milenci a na mne zapomněla, je výrok Hospodinův. Proto ji přemluvím, uvedu ji na poušť, budu jí promlouvat k srdci.(Ozeáš 2:15-16)

Jáhve - Ženich, zde oznamuje své ženě, v tomto případě Židům, že ji ztrestá za její nevěru. Nevěra však připadá v úvahu jenom mezi ženichem a nevěstou, jenom mezi manžely.

Vzkříšený Kristus řekl, že je první a poslední, alfa a omega, tedy všeobepínající:

Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: "Neboj se. Já jsem první i poslední. (Zjevení 1:17)

Ve Starém zákonu Hospodin Jáhve řekl totéž. Novozákonní Ježíš Kristus a starozákonní Hospodin Jáhve jsou jeden Bůh v různých osobách.

Toto praví Hospodin, král Izraele, jeho vykupitel, Hospodin zástupů: "Já jsem první i poslední, kromě mne žádného Boha není. (Izajáš 44:6)

V žalmech se Židé dočetli, že nevyslovitelný Jáhve je světlo, spása a život:

... Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach? (Žalmy 27:1)

A potom Židé uslyšeli člověka Ježíše, který řekl:

... "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života." (Jan 8:12)

Židé veskrze rozuměli tomu, že se Ježíš Kristus činí roven Bohu - Jáhve.

Jak jsme si už řekli, Hospodinovo jméno, kterým se sám nazval, je JSEM. Jeho absolutní podstata bytí je Jeho existence. Otázky "Kdo Jej stvořil" vlastně ruinují podstatu Boha. Kdyby Jej někdo stvořil, Bůh není Bohem, není JSEM. Vystříhejme se nerozumným otázkám!

Bůh řekl Mojžíšovi: "JSEM, KTERÝ JSEM." A pokračoval: "Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám."(Exodus 3:14)

Nejsilněji zaznívá Kristovo božství, když nepřímo, ale v podstatě, používá nevyslovitelné jméno Jáhve, tedy JSEM:

Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem." (Jan 8:58)

To Židy samozřejmě popudilo do bodu zabití. Ti rozuměli lépe než mnozí dnešní, kdo se za křesťany vydávají, že Ježíš se stavěl na roveň Bohu Jáhve.

Tu se chopili kamenů a chtěli je po něm házet. Ježíš se však ukryl v zástupu a vyšel z chrámu. (Jan 8:59)

Popření božství Ježíše Krista je stěžejní otázka, která musí být vyřešena v srdci každého člověka. Popření Kristova božství vylučuje každého bez ohledu ze spásné milosti. O tom Bible nemlčí. To si probereme později.

Ježíšovo "Já Jsem" se kryje s Ježíšovou bohorovností:

To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha vlastním Otcem, a tak se mu stavěl na roveň. (Jan 5:18)

Ježíšovo Já Jsem se rovněž kryje s Jeho mesiášstvím. Ježíš jasně o Sobě prohlásil, že je Mesiáš, což Židy a mnohé pohany hlásící se ke křesťanství, rozlítí dodnes:

On však mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho velekněz zeptal: "Jsi ty Mesiáš, Syn Požehnaného?" Ježíš řekl: "Já jsem. A uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými." Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: " Nač ještě potřebujeme svědky? Slyšeli jste rouhání. Co o tom soudíte?" Oni pak všichni rozhodli, že je hoden smrti. (Marek 14:61-64)

Ježíš se přiznal ke svému mesiášství slovy Já Jsem! Tedy v podstatě nevyslovitelným jménem Jáhve. Je to úžasné!

Ježíš přijímal uctívání jako Bůh, měl Božskou autoritu, protože má veškerou moc ve Svých rukách:

Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali. Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi". (Matouš 28:17-18)

Ježíš jasně prohlásil, že se máme modlit, tedy prosit v Jeho jménu! Ježíš má moc cokoliv učinit. Cokoliv učinit může jen Bůh a Ježím Jím jistě je:

A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním. (Jan 14:13-14)

Židé nad jakoukoliv pochybnost rozuměli Ježíšově tvrzení o Jeho bohorovnosti.

Židé se opět chopili kamenů, aby ho ukamenovali. Ježíš jim řekl: "Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Pro který z nich mě chcete kamenovat?" Židé mu odpověděli: "Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh." (Jan 10:31-33)

Ježíš svoji bohorovnost musel potvrdit během své služby mnohem víckrát, než je zaznamenáno v evangeliích. Pro Židy to byl v podstatě jediný důvod, proč Ježíše dali do spárů pohanů. Židé Jej obvinili, my pohané jsme Jej ukřižovali. Lidstvo jako celek Jej ukřižovalo.

Jeho Jméno Jáhve - "Já Jsem" porazil oddíl vojáků:

Jidáš vzal s sebou oddíl vojáků, k tomu stráž od velekněží a farizeů, a přišli tam s pochodněmi, lucernami a zbraněmi. Ježíš, který věděl všecko, co ho má potkat, vyšel a řekl jim: "Koho hledáte?" Odpověděli mu: "Ježíše Nazaretského." Řekl jim: "To jsem já." Stál s nimi i Jidáš, který ho zradil. Jakmile jim řekl ,to jsem já`, couvli a padli na zem. (Jan 18:3-6)

Ježíš se projevil být s Bohem jeden a tentýž několika způsoby. Nejenom, že se hlásil k božským titulům, ale také jednal s neodvolatelným právem jako Bůh.

Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: "Synu, odpouštějí se ti hříchy." Seděli tam někteří ze zákoníků a v duchu uvažovali: "Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?" (Marek 2:5-7)

Jistě, člověk také odpouští hříchy spáchané člověkem vůči člověku. Nezapomeňme však, že každý hřích je také hřích spáchaný člověkem vůči Bohu a ten žádný člověk nemůže odpustit, jenom Bůh. Zákoníci ve své mysli dobře pochopili, jaké odpuštění hříchů má Ježíš na mysli, proto Jej obvinili z rouhání. Pochopili totiž, že se Ježíš staví na roveň Boha. Aby Ježíš tedy dokázal své božství, že Jeho nároky na odpuštění a božství nejsou jen prázdným gestem, ale skutečností, opravdovým Božím odpuštěním, tak ochrnutého uzdravil.

Ježíš hned svým duchem poznal, o čem (zákoníci) přemýšlejí, a řekl jim: "Jak to, že tak uvažujete? Je snadnější říci ochrnutému: ,Odpouštějí se ti hříchy,` anebo říci: ,Vstaň, vezmi své lože a choď?` Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy, řekne ochrnutému: "Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!" On vstal, vzal hned své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: "Něco takového jsme ještě nikdy neviděli." (Marek 2:8-12)

Ježíš Svoji moc odpustit na místě dokázal očividným zázrakem - uzdravením. Říci jen - odpouštějí se ti hříchy - by totiž mohl říci kde kdo, ale uzdravit ochrnutého může jenom Bůh a Jím Kristus je!