V minulém pořadu jsme se zamýšleli nad tvrzením, že BIBLE JE NEMRAVNÁ KNIHA. Pokud hovoříme o událostech popsaných v Bibli, řekli jsme si, že Boží slovo zobrazuje lidi a události přesně tak jak jsou, nejen jak by měli být. Častým argumentem těch, kteří Boží slovo kritizují, mezi něž patří i samotní věřící, je tvrzení, že Bible promlouvala k lidem jiné doby, že patří do oblasti náboženské filosofie, mytologie, případně historie, ale rozhodně bychom neměli biblické principy vnášet do obrazu současného světa a dění.

Během posledních desetiletí bylo v západních zemích vydáno mnoho odborných a populárně naučných knih od autorů, kteří probudili v mysli člověka touhu po hlubším poznání uspořádání světa než nabízí zjednodušený materialisticko-evoluční výklad o vzniku světa a života na Zemi. Naším národním neštěstím je, že jsme byli dlouhá léta odděleni od světa politicky, ideologicky, ekonomicky, vědecky, geograficky a především jazykově. Zvykli jsme si národnostně přežívat, stádně myslet a duchovně živořit. Zvykli jsme si na státní sociální jistoty, které se nám z ničeho nic před našimi zraky hroutí. To tam je právo na práci, na byt, na vzdělání, zdravotní péči, penzi a další výhody, které jsme přijímali s naprostou samozřejmostí - výměnou za národní i osobní nesvobodu a pasivitu. Přestal nás zajímat duchovní obzor života a sami jsme se odsoudili k nižší formě pachtění a živoření, který všichni tak dobře známe. Takto vybaveni do života, ve snaze urvat pro sebe co se dá, drancujeme společenské i přírodní systémy, a žijeme v otroctví materialismu a požitkářství. Pod rouškou plurality různých názorů nás řídí žádosti, pudy, instinkty a strach. Čím větší svobodu máme, tím větší nespokojenost cítíme jako společnost i jednotlivci. Abychom se povznesli nad všeobecně "blbou náladu", o níž dnes kdekdo mluví, hledejme společně odpověď na otázky, které nám pomohou odhalit hlubší hodnotový smysl života a přinést vnitřní jistotu, že vše, co se na světě děje, má svůj účel a řád. Život nemusí být nesnesitelné břemeno a nesmyslné pachtění. Kdo chce, může prožít dobrodružství, které v člověku vzbudí zájem o hlubší prožitky a nevídaný intelektuální rozvoj.

Začněme Biblí. Historicky nemůžeme popřít skutečnost, že Boží slovo bylo svěřeno židům, ale jen na určitý čas. S příchodem Pána Ježíše Krista, Jeho ukřižování a zmrtvýchvstání se vše změnilo. Bible, Boží slovo, nepatří jen židům, ale i pohanům, mezi něž patří všechny národy světa. Dále můžeme říci, že Bible není určena pouze teologům nebo moudrým a vzdělaným lidem určitého postavení. Není určena lidem žijícím v určité době a v určitých zeměpisných podmínkách. Na rozdíl od jiných knih, Bible dokáže oslovit a inspirovat nejširší lidské spektrum, jaké si jen dovedeme představit. Písmo často nazývá církev a věřící tělem Kristovým nebo Boží rodinou. Bůh stvořil nevídanou pestrost na každém stupni života, jehož nedílnou součástí je člověk. Dnes, více než kdykoliv dříve, můžeme i u nás na vlastní oči pozorovat obrovskou různorodost lidí. Tvar očí, velikost nosů, šíře tváře, masivnost rtů nás odlišuje rasově i etnicky. Rozdíly vnímáme podle barvy pleti, vlasů a stavby těla. Naše představy o lidské kráse se značně liší. Navíc se lišíme se nejen výškou, váhou, tělesnou zdatností, ale i zručností a obratností. Dále se odlišujeme jazykem, stupněm vzdělání, kulturou, módou, tradicí a vyznáváním hodnot. Ne nadarmo se říká jiný kraj, jiný mrav. Potom může být naše neznalost a nezkušenost příčinou celé řady nedorozumění a nepříjemností, které se mohou proměnit v nesnášenlivost. Kdo za nás může určit, co je lepší a hodnotnější? V Asii např. nosí ženy kalhoty a muži roucha, také na rozdíl od nás, pijí horký čaj, aby se zchladili; další si dávají do čaje cukr, jiní sůl; Číňané začínají stolování pojídáním sladkostí a končí polévkou; Japonci pojídají maso ryb syrové, jiní sušené, pečené, smažené, uzené atd. Různé národy upravují jídlo roztodivným způsobem a ještě roztodivnější chutě mají, když považují za pochoutku maso z hadů a opic. Co je pochoutkou pro jedny, je nepoživatelné pro druhé. Navíc, ne všichni stolují s příborem a ne všichni sedí u stolu. Jedni sedí na židli a u stolu, druzí sedí na zemi; jedni užívají tyčinky, další své prsty.

V Indonésii spolu tančí muži, aby dali najevo, že nejsou homosexuálové, zatímco u nás bychom jejich chování interpretovali zcela opačně. Na Bali chodí muži na malou stranu jako ženy a ženy stojí jako muži. V jedné kultuře chodí ženy zahalené od hlavy až k patě, nejsou jim vidět ani oči, jinde jsou ženy nahé nebo polonahé. Našinec se podiví, ale proč ne? Pro někoho je kapesník nebo toaletní papír znakem čistoty, u jiného nepochopitelně odporným zlozvykem nečistoty. Kolik různých způsobů společenského chování a možností vyjádření úcty známe? A co různé projevy přátelství, lásky, namlouvání, úcty, zloby, nenávisti, rození i pohřbívání? Kolik různých možností vyjádření radosti, smutku, hudebních projevů a zpěvu známe, a přesto patří všechny lidem. Kolika různými způsoby vzývají lidé boha nebo bohy? Kolik jen žije na světě křesťanů, kteří nikdy neochutnali chléb, nikdy neviděli hroznové víno, olivy nebo fíkovník? Kolik lidí nikdy nevidělo moře, hory nebo ledovce? Každý z nás, kdo přemýšlí a pozoruje svět viditelný i neviditelný, může vidět úžasnou různorodost a vzájemnou závislost. Bůh nenechává nikoho v temnotě. Příroda, mikro a makro kosmos, je Boží učebnicí, která postupně odhaluje tajemství života a Boží řád. Boží slovo promlouvá nadčasově k lidem všech různých dob i etnického původu. Proto často hovoří jazykem obrazným, ale to neznamená, že obrazný jazyk je primitivní nebo nepravdivý. Způsobem doslovným i obrazným odhaluje Bible úžasnost Boha, harmonii Božího stvoření a řád Božího uspořádání, který platí od počátku světa, tedy i dnes. Proto nemůžeme Boha vyloučit z lidského dění a oddělovat Bibli od současného dění a vědeckého poznání, ale o tom více až příště.