Verze pro tisk

Bible je nadmíru důležitá. Bez ní bychom mohli celé křesťanství zavřít. Podívejme se ve zkratce, jak Ježíš Kristus potvrdil Starý zákon.

1. Ježíš Kristus potvrdil autoritu, pravomoc Starého zákona, když třeba farizeům řekl, že Mesiáš, ač Davidův syn - potomek, je právě Davidem nazýván Pánem. Otec přece nikdy svého syna pánem nenazývá! Tomu Židé velmi dobře rozuměli. Citát:

Řekl jim (Ježíš): "Jak to tedy, že ho David v Duchu svatém nazývá Pánem, když praví" (Mt 22:43)

2. Ježíš Kristus potvrdil spolehlivost Starého zákona, protože absolutně vše se podle Ježíšových slov musí vyplnit, že to tak musí být. Citát:

Ale jak by se potom splnila Písma, že to tak musí být? (Mt 26:54)

3. Ježíš Kristus potvrdil konečnou platnost Božího slova, protože se ve svých kritických momentech na něj bezvýhradně odvolával:

On však odpověděl: "Je psáno: ,Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.` " (Matouš 4:4)

4. Ježíš Kristus potvrdil úplnou dostatečnost Písma, když sám citoval Abrahama, že poslouchání Mojžíše a proroků je dostatečné ke spáse. Citát:

Řekl mu (ztracenému boháči): ,Neposlouchají-li Mojžíše a proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.`" (Lukáš 16:31)

5. Ježíš Kristus potvrdil nezničitelnost a nedotknutelnost Písma, jehož všechna proroctví se musí vyplnit! Navíc, hlavní části zákona, obzvláště ty, které se týkaly Mesiáše, již vyplnil. Jenom platný Zákon se musí naplnit a dodržet. Kdyby jej Ježíš zrušil, potom by jej nemusel ani vyplnit. Jelikož Zákon obsahuje ještě nevyplněná proroctví až do přetavby Země a celého vesmíru s hvězdami, proto musí platit až do konečných dnů. Citát:

Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.(Matouš 5:17-18)

6. Ježíš Kristus potvrdil jednotu a celistvost Písma, když ukázal, jak je On sám celým Písmem protkán. Citát:

Řekl jim: "To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech."(Lukáš 24:44)

7. Ježíš Kristus potvrdil jasnost Písma. Citát:

Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.(Lukáš 24:27)

8. Ježíš Kristus potvrdil historickou platnost Písma, že se události opravdu odehrály historicky v prostoru a čase. Citát:

Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. (Matouš 12:40)

9. Ježíš Kristus potvrdil vědeckou pravdivost Písma, když řekl, že muž a žena byli od svého počátku plným mužem a ženou, že se tedy z žádných zvířecích předků nevyvinuli. Citát:

...Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: "Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?" Odpověděl jim: "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ,muže a ženu učinil je`? A řekl: "Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo"; (Matouš 19:2-5)

10. Ježíš Kristus potvrdil úplnou bezchybnost, moc, a pravdivost Písma. Citát:

Ježíš jim však odpověděl: "Mýlíte se, neznáte Písma, ani moc Boží. (Matouš 22:29)

Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. (Jan 17:17)

11. Ježíš Kristus potvrdil neomylnost Písma, když říká:

... a Písmo musí platit (Jan 10:35)

Až doposud jsme si ukazovali, jak Ježíš Kristus potvrzoval v Jeho době plně platný a ještě nenaplněný Starý zákon. Ježíš ale nezůstal jen u Starého zákona,

Ježíš slíbil Nový zákon:

Ježíš řekl svým učedníkům dříve než je opustil:

Toto vám pravím, dokud jsem s vámi. Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.(Jan 14 25-26)

Kromě toho upřesnil:

Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. (Jan 16:13)

Tato prohlášení slibují, že Ježíšovo učení se nevytratí, bude pochopeno, a že na základě dalších zjevených pravd o Kristu bude založena Církev. Což se stalo, a o Kristu si povídáme i dnes po dvou tisíciletích! Tato prohlášení položila základy apoštolské éře od Letnic až po Janovu smrt kolem roku 100. Během této doby se apoštolé stali zprostředkovateli úplného a konečného zjevení Ježíše Krista, jenž pokračoval svoji práci a učení skrze ně.

První knihu, Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil od samého počátku (Skutky 1:1)

Apoštolé obdrželi autoritu, klíče království nebeského:

"Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi." (Matouš 16:19)

A skrze ruce apoštolů věřící obdrželi Ducha svatého.

Petr a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha svatého. (Skutky 8:17)

Nejranější Církev tedy stavěla své učení a zvyky na apoštolských základech.

Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolé a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. (Efezským 2:20)

Církev neměla ještě sepsaný Nový zákon, tak následovala učení apoštolů:

Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. (Skutky 2:42)

Ve Skutcích v 15. kapitole se dovíme, jak byla církev řízena apoštoly a radou starších. Někteří pisatelé Nového zákona nebyli apoštoly. Odkud tedy získali oprávnění?

...jak bychom mohli uniknout my, pohrdneme-li tak slavným spasením? První je zvěstoval sám Pán, a ti, kdo uslyšeli, dosvědčili toto spasení i nám; (Židům 2:3)

Marek například pracoval v těsném až synovském spojení s Petrem:

Pozdravuje vás vaše spoluvyvolená, která je v Babylónu, a Marek, můj syn. (1. Petrův 5:13)

Jakub a Juda byli těsně spjati s apoštoly v Jeruzalémě, a pravděpodobně byli Ježíšovými bratry po matce.

Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda? (Mt 13:55)

Lukáš se pohyboval kolem Pavla:

Jediný Lukáš je se mnou... (2. Timoteovi 4:11)

Jestliže Ježíš Kristus, jenž byl Bůh v těle mluvící jen pravdu, řekl, že Starý zákon je Boží slovo, a že Nový zákon bude napsán Jeho apoštoly a proroky jako jedinými pověřenými prostředníky Jeho zvěsti, potom je celá Bible od Boha. Sám Ježíš Kristus potvrdil platnost obou, Starého i Nového zákona, Bible.

Prozkoumejme nyní kvalitu meče, kvalitu ocele naší Bible. Podívejme se na Pavla, jenž byl jedním z nejproduktivnějších autorů Nového zákona. Pavel z Tarsu se stal po svém obrácení apoštolem, to jest vyslancem. V řeckém slůvku apostolos, což znamená posel, je zakódována i naše "pošta" - Apoštol - pošta! A Pavel je opravdový pošťák! Napsal a doručil nejméně dvanáct biblických dopisů. Skeptici namítnou - proč bychom měli přijímat osobní korespondenci nějakého člověka a nazývat ií dokonce Božím slovem? Vy i já si můžeme myslet cokoliv. Co však o svých dopisech tvrdil sám Pavel? Pavel svůj dopis Galatským otevírá dramaticky, bez obdoby:

Pavel, apoštol povolaný a pověřený nikoliv lidmi, ale Ježíšem Kristem a Bohem Otcem.

V 1. dopise Korintským Pavel překonává pochyby adresátů:

Nejsem snad svoboden? Nejsem apoštol? Neviděl jsem Ježíše, našeho Pána? Nejste vy mým dílem v Pánu?

Pavel byl bez pochyby poslem - apoštolem Boha. Vždyť viděl i Ježíše - našeho Pána! Pavel měl autoritativní postavení v rané církvi. Pavel byl předurčen ke svému poslání jako každý z nás, kdo jsme zakotveni v Kristově skále! Nic se neděje chaoticky, Bůh má svůj plán pro každý fyzický i duchovní pohyb. Pavel dále píše Galatským:

...ten, který mě vyvolil v těle mé matky a povolal mě svou milostí, rozhodl se zjevit mně svého Syna, abych radostnou zvěst o něm nesl všem národům.

Bůh se rozhodl pro Pavla. Pravděpodobně Pavlova průraznost a zapálenost farizeje jej předurčila k nejdůležitějšímu evangelickému dílu. Bůh miluje neúnavnou lásku! V dopise Galatským Pavel odhaluje ještě zdroj svých informací, odhaluje zdroj evangelia, které jediné vede ke spáse:

Vždyť já jsem je nepřevzal od ŽÁDNÉHO člověka, ani se mu nenaučil od lidí, nýbrž zjevil mi je sám Ježíš Kristus.

Boží dobrou novinu evangelia Pavel předával nezkresleně dál církvím i jednotlivcům, jimž psal. Tak třeba Titovi napsal:

...abyste měli naději na věčný život, jejž slíbil pravdomluvný Bůh před věky, a ve svůj čas zjevil své slovo v kázání, které mi bylo svěřeno z rozkazu našeho spasitele Boha.

Pavlova argumentace a logika mě fascinuje. Rozeberme jen letmo následující dva verše:

Naše poselství nepochází z omylu, ani z nekalých úmyslů, ani vás nechceme podvést. Bůh nás uznal za hodné svěřit nám evangelium a proto mluvíme tak, abychom se líbili ne lidem, ale Bohu...

Pavel argumentuje k Tesalonickým věru přesvědčivě! Pavel jim v podstatě říká: Nekážeme evangelium, které se lidem líbí, ale evangelium, které se lidem nelíbí! Naše novina se líbí Bohu. Kdybychom vás chtěli podvést, Tesaloničtí, jistě bychom kázali omyl a naše nekalé úmysly. A podvést vás milí, Tesaloničtí, je to nejlehčí. Stačí vám kázat jen to, co se vám bude líbit! Moje maminka říkávala: Svět chce být klamán! A je tomu tak! Jako malý kluk jsem tomu pravda moc nerozuměl, ale teď je mi to krutě srozumitelné. V kolika církvích a kostelech si mažeme med kolem úst a pláčeme nad naším pseudobratrstvím. Kdyby mezi nás přišel Pavel, osprchoval by nás jako Tesalonické: "Nelžu, protože se vám moje zpráva protiví! Obviňuje vás z hříchu. Odpuštění nemůžete dosáhnout vzorným chováním. Odpuštění je vám darováno, bez vašeho chlubivého přičinění, je vám darováno skrze Ježíšovu smrt na kříži."

Uvědomme si, že spásudávající novinu Bůh vyjevil Pavlovi osobně. Pavel si ji nemohl přečíst ani v Matoušovi, ani v Markovi, ani v Lukášovi, ani v Janovi, Nový zákon ještě neexistoval! A tak to, co Bůh zjevil Pavlovi, se stalo standardem, metrem, jímž se ostatní, tak zvaná zjevení měřila.

V dopise Galatským se dočteme toto:

Jak jsem právě řekl, a znovu se opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet!

Pavlova zpráva byla zpečetěna Boží svrchovaností. Jeho výroky Korintským jsou odvážné:

Pokládá-li se někdo za proroka, nebo za člověka obdařeného duchem, měl by poznat, že to, co vám píšu, je přikázáni Páně.

Co o Pavlovi smýšleli ostatní apoštolé? Ti, kteří jej pamatovali jako jednoho z nejzuřivějších pronásledovatelů církve? Učedník Šimon Petr potvrzuje fakt, že Pavlovy listy mají Boží autorství. Petr píše:

A věřte, že ve své trpělivosti nám Pán poskytuje čas ke spáse, jak nám psal i náš milý bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána. Mluvil tak o tom ve všech svých listech. Některá místa jsou v nich těžko srozumitelná a neučení a neutvrzení lidé je překrucují, jako i ostatní Písmo k vlastní záhubě.

Tohle je až pobuřující výrok! Petr obhajuje Pavlovy dopisy a tvrdí, že jejich překroucení vede k záhubě překrucovatelů! Petr dobře věděl, kdo za Pavlovými dopisy stál. Byl to sám Bůh, Duch svatý. Přátelé, Bible obsahuje množství důkazů, že Pavel, povolaný samotným Pánem Ježíšem Kristem na cestě do Damašku, psal z pověření Boha. Pavel byl vybrán Bohem, aby odhalil a osvětlil starozákonní tajemství Ježíše Krista. Bez Pavlových dopisů pochopení Ježíšovy smrti a jeho zmrtvýchvstání by bylo neúplné. Mám rád Pavla proto, že mne jeho dopisy 100% přesvědčují. Jeho argumentace je brilantní, jeho logika by se měla vyučovat. Pavel je analytik z buldočí agilitou a srdcem pro každého. Dovolte mi zakončit se mým nejoblíbenějším Pavlovým veršem z 1. listu Korintským.

Židé žádají zázračné znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Mesiáše ukřižovaného.

Prohlášení ušité na míru, pro dnešní dny. Židé representují pobožné lidi, kteří své JÁ živí mystickými znameními, a potom nemají čas na intimní vztah s Kristem, svým Pánem a spasitelem. Řekové reprezentují intelektuály, ti rozumují a pochybují bez ustání. A Pavel dovršuje:

Ale pro povolané, jak pro Židy, tak i Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé.