Dnešní pořad bude, jak asi jinak nemůže být, Velikonoční. Snad všichni víme, že Velikonoce mají pohanský původ. Rozumějte mi dobře, posluchači, tím nemyslím židovskou Paschu, Hod beránka, kdy byl Ježíš Kristus ukřižován. Hod Beránka je veskrze biblický, je to předobraz kříže.

Pohanské Velikonoce spočívají v malovaných vajíčkách, králíčcích, mazancích, velikonočním půstu a pomlázkách. Velikonoce byly církví přijaty až v roce 519, a tak k pohanským zvyklostem bylo přidáno vzkříšení Ježíše Krista, nebo chcete-li, ke vzkříšení Ježíše Krista byly přidány pohanské zvyklosti.

Nejsem proti velikonočním pohanským tradicím. Sám se jich zúčastňuji. Musím jim však dobře rozumět. Tradice mají své dobré místo, pokud nás dovedou k biblické pravdě. Tradice je však nebezpečná, jestliže se s ní pouze svezeme. V tom případě tradice dává jen falešnou naději.

V dětství jsem vyrůstal v tradičním kostele, aniž bych prožíval biblickou pravdu a živý osobní vztah ke svému Spasiteli. Tradice mi ovšem dala základ a když jsem později ve zralém věku v Bibli objevil pravdu, teprve jsem pochopil, kam mě tradice vedla, ale nikdy nedovedla.

Podívejme se na smrt a vzkříšení Ježíše Krista, které by mělo být středem Velikonoc. Smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista je stěžejní biblické učení. Víte, že tato doktrína úplně popírá evoluci člověka? Proto se s vámi rád podělím o to, co Písmo tak zřetelně učí. Modlím se, že vy, kteří věříte v teistickou evoluci, t.j. že Bůh tvořil evolučním hokusem pokusem, opustíte tento nebiblický blud co nejrychleji, protože vám jde o kůži. To neříkám já, ale Pavel, vlastně, já se jmenuji taky Pavel.

Vzpomínáte na verš z 1. Korintským:

A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. (1.Kor. 15:21-22)

Tyto dva verše odhalují pravdu, která mne velmi znepokojuje. Mnoho věřících věří, že Bůh tvořil evoluční metodou. Šest dní prý vlastně nebyly dny, ale epochy. Domněnka, že Bůh nemohl tvořit v krátkém čase, však popírá Boží všemohoucnost. Navíc, Bůh přece nemohl tvořit evolučně, to by používal smrt jako prostředek tvoření. Co se mu nepovedlo, nechal ušlapat povedenějším, a theistická evoluce, theistický přirozený výběr, je na světě. Protože však mzdou hříchu je smrt, potom by byl Bůh prapůvodcem a příčinou hříchu.

Bůh nemusí experimentovat, protože ví vše, a nemusí provozovat žádné evoluční pokusy. Evoluce je v rozporu s Boží povahou, s Jeho láskou, vševědoucností, všemohoucností a především s Jeho nenávistí hříchu, tedy je úplně v rozporu i s Jeho nenávistí smrti.

Nyní se zamysleme:

Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni (kdo věří) dojdou života. My všichni tedy umíráme v Adamovi, protože smrt vešla do světa skrze jednoho člověka, Adama, skrze Adamův hřích, protože mzdou hříchu byla a je smrt. Věc však má háček. Kdyby byl Adam stvořen Bohem evoluční metodou, potom by musel mít předky, rodiče, prarodiče, praprarodiče až dolu k prvokovi. A všichni tito Adamovi předci museli zmírat, protože se prý přece vyvíjeli vzestupně až v Adama.

A teď zapřemýšlejme: Jestli je tohle pravda, jak věří spousty křesťanů, potom my všichni v Adamovi neumíráme, ale umíráme už v Adamových vyvíjejících se předcích, prostě umíráme už v tom prapůvodním prvokovi.

Tímto ovšem negujeme vzpomenutý verš, podobně jako když násobíme obě strany rovnice mínus jednou. Na neštěstí, takto znegovaná rovnice je stále rovnicí, a tedy platí.

Náš verš je vlastně následující rovnice:

Zemřít v Adamovi = Dojít života v Kristu.

Znegováním této rovnice dostaneme stále platnou rovnici a ta zní:

Nezemřít v Adamovi = Nedojít života v Kristu.

Všichni evolucionisté, i ti co věří v Boha, přece neumírají v Adamovi, nýbrž umírají v Adamových předcích. Proto se až bojím vyslovit znepokojující důsledek, že s největší pravděpodobností nemohou dojít ani života v Kristu. Jak mohou někteří doufat ve vzkříšení skrze Krista, když Kristovo vzkříšení, které nyní o Velikonocích vzpomínáme, je podmíněno tím, že všichni umíráme v Adamovi, tedy je nutně podmíněno také tím, že theistická i sekulární evoluce je nesmysl. Teistická evoluční domněnka totiž úplně anuluje Velikonoce, hod beránka, paschu.

Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání? Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. A jestliže nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra, a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých. Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!

Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli ... jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho. (1 K 15:12-23)

Pavlova logika je jasná. Bez Kristova vzkříšení nevstaneme, a v Kristu jsme vzkříšeni jen pod tou podmínkou, že umíráme v Adamovi, že jsme po Adamovi zdědili náš hřích a tím i smrt. Evolucionisté, i ti v Boha věřící, tuto podmínku však nesplňují, protože zdědili prý smrt po Adamových předcích.

Pochybovači byli v korintské církvi stejně jako v dnešní a Pavel jim domlouvá ve všem. Korintští měli církevní rozkol, my máme denominace. Korintští pochybovali o zmrtvýchvstání, mnozí pochybují dodnes. Pavel s nimi mluvil jako s nedospělými, protože žili světsky jako většina církví dnes. Korintští byli nafoukaní, my jsme ještě víc. Korintští byli nemravnější než pohané, my máme homosexuální sbory. Korintská církev se hašteřila o světské statky, my se soudíme. Korintští smilnili, dnešní křesťané se rozvádějí. Korintští měli manželské problémy, my je máme také. Korintští byli modláři, o dnešní modloslužebné církvi raději pomlčme. Korintští z touhy po uplatnění překroutili dar mluvení v jazycích, blábolili nesmysly stejně jako to dělávali pohané.

Celá korintská katastrofa se opakuje. Korintští nevěřili v Ježíšovo vzkříšení, proto jim Pavel pečlivě vysvětlil, že bez vzkříšení nemáme naději a jsme nejubožejší ze všech lidí.

Postavme se na odpor pochybovačům. Pravda o vzkříšení Ježíše Krista by v Jeruzalémě nevydržela ani hodinu, kdyby hrobka nebyla skutečně prázdná. Uvažujme! Hrobka byla prázdná v neděli ráno po pátečním ukřižování. Židovští velekněží mohou být obviněni z mnoha chyb, ale hloupost nebyla jednou z nich. Farizejové a Saducejové byli praktičtí dialektičtí politici. Jejich brilantní vydírání Piláta to jenom dokazuje. Kdyby věděli, kde najít Kristovo tělo, zesměšnili by každého, kdo by kázal o jeho vzkříšení. Ze zoufalého strachu o moc si předvolali apoštoly a pohrozili jim popravou, jestliže okamžitě nezmlknou. Velekněží tělo neměli! Kdyby jej měli, vystavili by je na odiv, aby znemožnili začínající křesťanství.

Mějme na zřeteli, že Kristovi nepřátelé, římská bezpečnost, byli ti poslední, kdo měli Kristovo tělo pod dohledem po jeho smrti a před vzkříšením. Kdyby bylo Kristovo tělo nalezeno v hrobce nebo mimo ní, nikdo by ve vzkříšení neuvěřil. Nevěřící a pochybovači mají v zásobě čtyři teorie, proč byla hrobka prázdná. A o těch si povíme příště.