Verze pro tisk

Život podle zákona je život podle těla

Pavel ve druhé kapitole listu Galatským vysvětloval roli zákona v životě křesťana. Viděli jsme, že Pavel v listu Římanům a Galatským, kde jsou pasáže, které se zabývají stejnými tématy, používá několik frází, které se významově překrývají – život pod zákonem a život v hříchu nebo pod mocí hříchu na straně jedné a na straně druhé je to život ve víře a život pro Boha. Život pod zákonem je životem pod mocí hříchu, zatímco život ve víře je životem pro Boha. Náš dnešní text ukazuje ještě další paralely – život podle zákona, je tělesným životem, životem podle těla, podle hříšné lidské přirozenosti, zatímco život ve víře v Krista, je životem podle Ducha svatého, životem v Duchu svatém. Jedná se o protiklady, které nelze spojit dohromady. Tato svá velmi silná prohlášení Pavel důkladně rozebírá a vysvětluje ve třetí a čtvrté kapitole listu Galatským. Náš dnešní text je úvodem do tohoto vysvětlování. Jedná se o několik řečnických otázek, které mají křesťanům v Galacii ukázat na absurditu jejich jednání. Mají ukázat na to, že jedinou cestou k Bohu je evangelium Ježíše Krista, jediný způsob, jak přijmout Ducha svatého, je vírou v Krista a jedinou možností, jak žít křesťanský život, je žít v moci Ducha svatého.

I. Cesta k Bohu

Pavel otevírá další část svého listu výrazným zvoláním:

  • Galatským 3:1 Vy pošetilí Galatští, kdo vás to obloudil?

České překlady zde mají velkou škálu variací ať již u slova pošetilý nebo u slova obloudil. V originále je velmi silný a ostrý výrok, silné oslovení, které je zdůrazněné citoslovcem na začátku verše. To ukazuje na přirozené dělení textu Pavlova listu. Je to zvolání, které má způsobit šok – tak jako pro Pavla bylo šokem, když slyšel zprávy o tom, jak se křesťané, kterým před očima vykreslen ukřižovaný Kristus, nyní obracejí k jinému evangeliu a chtějí žít podle zákona. „Ó, vy Galatští pitomci, kdo vás zhypnotizoval? Kdo vás uhranul? Kdo vás očaroval? Kdo vás omámil?“ Pavlův výrok je podobně silný jako jeho výrok ze začátku první kapitoly, kde mluví o jiném evangeliu (Ga 1,7-9). Používá slova, která obvykle nepoužívá. Nazývá bratry v Kristu (viz např. Ga 3,15 – slovo bratr je jedenáctkrát v celém listě) pošetilci, hlupáky, pitomci. Mluví o očarování, okouzlení. To není běžný slovník, který by křesťan používal. Také najdeme toto slovo jenom na tomto místě. A je bezpochyby přinejmenším zajímavé, že ho Pavel použil k tomu, aby popsal odklon křesťanů od Krista k zákonu.

Křesťané v Galacii byli doslova očarováni falešným učením a především falešnými učiteli. Ti lidé je fascinovali. Tak to ostatně bývá s každým falešným učitelem. Fascinuje lidi. Když v Božím slově čteme, že lidé si najdou učitele podle svých představ (2Tm 4,3), je to přesně o tomhle. Lidé obvykle nejsou pod vlivem falešných učitelů proto, že by byli tak ubozí a byli tak hrozně svedení, že by nevěděli, co dělají, ale jsou pod jejich vlivem, protože se jim to líbí, protože je tito falešní učitelé fascinují, jsou jimi doslova uhranutí a nemohou z nich spustit oči. Právě tak vypadali Galatští. Proto se jich Pavel ptá, kdo je očaroval. Používá slovo, které je spojené s magií, které je spojené s démonskými naukami. A používá ho právem! Kdo jiný než ďábel by mohl stát za takovým svodem, za takovým pohrdáním Kristovou milostí, za takovým svodem, který vede křesťany zpátky do bahna hříchu, z něhož je Kristus vysvobodil. To je vskutku démonské učení. Falešní učitelé jim tvrdili, že Kristus jim prospěje jenom tehdy, když se nechají obřezat a budou zachovávat Mojžíšův zákon (Sk 15,1). Ale co jim napsal Pavel? Napsal přesný opak:

  • Galatským 5:2 Dáváte-li se obřezat, Kristus vám nic neprospěje.

Jestliže chcete žít podle zákona, Kristus vám nic neprospěje. Vracíte se zpátky k odsouzení, které přináší zákon, a jste povinni zachovávat celý zákon. Falešní učitelé říkali, že bez zákona jim Kristus nic neprospěje. Duch svatý skrze Pavla říkal, že pokud půjdou k zákonu, Kristus jim nic neprospěje. To jsou dvě naprosto protikladná prohlášení! To je černá a bílá! Skutečně, to je spasení nebo zatracení. A ve světle Kristova evangelia je to přece tak zjevné. Museli být skutečně očarováni, aby uvěřili takové lži, která stojí v přímém protikladu k jednoduchosti evangelia.

Museli ztratit rozum. Proto je také Pavel nazývá hlupáky. Slovo, které je na tomto místě, se na jiném místě používá v mnohem mírnější podobě – může znamenat nevzdělaného člověka v protikladu k člověku vzdělanému (Ř 1,14). Použili bychom ho také, kdybychom chtěli ukázat na rozdíl mezi gramotným a negramotným člověkem. Ale mnohem častěji je toto slovo v Písmu (a je použité jenom šestkrát) použité v mnohem silnějším, ostřejším významu. Ježíš kárá učedníky, protože nevěří prorokům a nazývá je nechápavými (Lk 24,25). V 1Tm 6,9 Pavel varuje před touhou být bohatý, protože takový člověk upadá do mnoha nerozumných a škodlivých vášní – zde je toto slovo přímo spojené s hříchem. A v Titovi 3,3 je řeč o tom, že i my jsme před svým obrácením byli nerozumní. Nejsilnější význam tohoto slova je právě v našem oddíle v listu Galatským, kde je v prvním a třetím verši. Vyjadřuje údiv nad tím, že se odvracejí od Krista k zákonu. „Jak můžete být tak hloupí?“ Tady jsou zjevné pravdy a vy se od nich odvracíte! Co pak je to vůbec možné? Copak takhle jedná někdo, kdo má aspoň špetku zdravého rozumu? To jste tak pošetilí? Kdo vás svedl? Kdo vás okouzlil, že jste se odvrátili nejen od zdravého rozumu, ale přímo od samotného Krista!

  • Ga 3:1 Vždyť vám byl tak jasně postaven před oči Ježíš Kristus ukřižovaný!

Pavel hned nabízí srovnání – na jedné straně jsou ti, kdo učarovali křesťanům v Galacii a na druhé straně je Ježíš Kristus ukřižovaný. Ta fráze Kristus ukřižovaný je souhrným označením Kristova evangelia. Tato jediná fráze odsuzuje každou snahu dosáhnout spravedlnosti vlastním způsobem, vlastními zásluhami, vlastními skutky, skutky zákona. Tato jediná se staví proti každé snaze navléknout otrocké jho zákona na krk Kristem vysvobozeného křesťana. Kristus ukřižovaný – to je naše evangelium! Pavel nekázal zákon, ale Krista ukřižovaného. Kdyby používal zákon, aby pohany i Židy přivedl ke Kristu, kdyby ho používal tím způsobem, že by jim skrze zákon ukazoval na jejich hřích, aby je potom mohl přivést ke Kristu, mohli by křesťané v Galacii říci: „Ale Pavle, i ty jsi nás vedl nejdříve do zákona, a teprve potom ke Kristu. Neměli bychom to nyní udělat zase obráceně?“ Ale Pavel nekázal zákon, kázal Krista. Pavel nepřišel do lykaonským měst s desaterem v ruce a nezkoušel pohany z toho, jestli někdy něco ukradli nebo jestli vždycky světili sabat. Nic takového. Pavel s Barnabášem přišli mezi pohany a hlásali Krista. Pavel popisuje, co dělal vždycky a všude:

  • 1K 2:1-2 Ani já, bratří, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného.

Musíme si ale ujasnit, že Pavel používal slova zákona ke kázání Kristova evangelia. Používal Písma Starého zákona, protože neměl jiná Písma, a ukazoval z nich, že Ježíš Kristus je zaslíbeným Mesiášem. Používal Písma přesně tak, jak je používat měl – ukazoval z Písem na Krista. V Tesalonice:

  • Sk 17:3 … vykládal Písmo a dokazoval, že Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých. „A ten Mesiáš“, řekl Pavel, „je Ježíš, kterého já vám zvěstuji.“

Pavel používal Písma způsobem, jakým to dělal Pán Ježíš. Ježíš řekl Židům, že Písma (a myslel tím celý Starý zákon) svědčí o něm. Učedníkům na cestě do Emaus vysvětloval od Mojžíše, jak se všechno vztahuje k němu. Pavel byl apoštol Ježíše Krista, Ježíš mu zjevil evangelium na cestě do Damašku, dal mu stejné zjevení jako všem ostatním apoštolům a novozákonním prorokům, takže byli schopní vykládat Písma Starého zákona ve světle Kristova kříže. Zjevil jim pravdu evangelia, zjevil jim dostatečnost a úplnost Kristova díla, proto kázali jenom Krista ukřižovaného a potvrzovali svá slova zjevnou skutečností, že tento Kristus ukřižovaný, zemřel a byl pohřben, ale třetího dne vstal z mrtvých. To je způsob jak položili základy Kristovy církve a skrze to, co napsali se i my dneska můžeme dívat úplně stejně na Písma Starého zákona a vidět v nich Krista ukřižovaného. Tento Kristus ukřižovaný je jedinou cestou k Bohu. Nikdo nemůže přijít k Bohu než skrze něj. A dneska k tomu musíme dodávat důležitou poznámku – že nikdo nemůže přijít k Bohu jinak, než skrze Krista, který je zjevený v zapsaném Božím slově. Protože už je tady doba, kdy slyšíme o mnoha Mesiáších, kdy je tady řada nejrůznějších „evangelií“, které nabízejí záchranu jiným způsobem, než skrze Krista ukřižovaného a zjeveného v Písmu.

Falešní učitelé nabízeli jinou cestu k Bohu – skrze skutky zákona. Ale Pavel vede křesťany znovu k tomu, aby šli ke Kristu. K tomu Kristu, který jim byl tak jasně vymalován před jejich očima, což je obrazné vyjádření toho, že Kristus byl veřejně, jasně a srozumitelně zvěstován v Galacii a díky tomu lidé, kterým teď píše, uvěřili. Jenom Kristus je cestou k Bohu, jenom v Kristu můžeme mít skutečný vztah s Bohem.

II. Vztah s Bohem

Pavel pokračuje v otázkách, které směřuje na křesťany v Galacii. Nejde mu o to, aby se dozvěděl odpovědi na tyto své otázky. On je nepotřebuje vědět, protože je zná, ale křesťané v Galacii si potřebovali na tyto otázky odpovědět, aby pochopili, proč je Pavel nazývá hlupáky.

  • Galatským 3:2 Chtěl bych se vás zeptat jen na jedno:

Doslova Pavel říká, že by chtěl, aby ho Galatští poučili v jediné věci. Pavel chtěl poučit. Je to jeden z jeho mnoha sarkasmů, které tak často používá. A je na místě. Galatští byli přesvědčeni, že Pavel se plete, že nerozumí správně evangeliu, že jim řekl jenom půlku a druhou jim zamlčel. Bylo v jejich nejlepším zájmu poučit Pavla – proto je k tomu vyzývá. V čem přesně chtěl Pavel poučit? Co se chtěl od Galatských dozvědět?

  • Galatským 3:2 Dal vám Bůh svého Ducha proto, že jste činili skutky zákona, nebo proto, že jste uvěřili zvěsti, kterou jste slyšeli?

Jak začal váš vztah s Bohem? Vztah s Bohem je možný jenom skrze Ducha svatého. Jenom on může zpřítomnit Krista v životě křesťanů, jenom on může způsobit, že nežiju už já, ale žije ve mně Kristus. Jenom on je schopen dát člověku nové srdce – místo srdce kamenného, vzdorovitého a tvrdého a neposlušného, srdce masité, pokorné, měkké a poslušné. Kdo by mohl udělat něco takového? Nikdo toho není schopen! To může udělat jen Bůh sám, což nám ukazuje, kdo je Duch svatý, o němž tady mluvíme.

Milí přátelé, dar Ducha svatého, trvalá přítomnost Ducha v lidském životě je to největší, čeho může stvořená bytost v tomto životě dosáhnout. Přemýšlejte o tom chvilku – Bůh se rozhodl, že se stane součástí svého stvoření, že bude přebývat uprostřed svého lidu, že si ze svých vyvolených učiní svůj příbytek, svůj chrám a bude v nich přebývat navěky. Přesně to se stalo, když Bůh seslal svého Ducha v den letnic. Ježíš zaslíbil svým učedníkům, že jim dá jiného přímluvce místo sebe, protože on odejde k Otci. Ježíš je ženich a do svatby nemůže být se svou nevěstou. Ale poslal jiného přímluvce – podstatou stejného sobě, božského přímluvce, aby byl s námi navěky:

  • Jan 14:17 Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.

Bůh zaslíbil, že vyleje svého Ducha na všeliké tělo. Zaslíbil novou smlouvu, jejíž podstatou bylo přebývání Ducha ve věřících. Duch svatý dává nový život. Duch svatý je Bůh a jako takový je zdrojem života.

  • Izajáš 32:15 Až bude na nás vylit z výše duch, poušť se stane sadem a sad bude mít cenu lesa.

Co bylo bezcenné, stane se oázou. Co bylo mrtvé a pusté, bude naplněno životem a smyslem, ponese to hojné ovoce. Milovaní, Boží slovo tady mluví o nás – o prázdnotě našich životů, o tom, že jsme byli mrtví ve svých hříších a vinách, o tom, že jsme bloudili životem a snažili se ho naplnit různými aktivitami, které stejně nemohly nasytit naší duši. Byli jsme jako poušť, vyprahlá pustina. Ale Bůh bohatý v milosrdenství nás zachránil svou milostí – zjevil nám svého Syna. Nejenom objektivně v Kristově vtělení, ale především subjektivně – dal nám možnost slyšet evangelium o Božím synu, otevřel nám duchovní oči a před ně nám skrze kázání evangelia postavil Ježíše Krista ukřižovaného. A naše životy se proměnily. Znovu Izajáš:

  • Izajáš 35:1-2 Poušť i suchopár se rozveselí, rozjásá se pustina a rozkvete kvítím. Bujně rozkvete, radostně bude jásat a plesat. Bude jí dána sláva Libanónu, nádhera Karmelu a Šáronu. Ty uzří slávu Hospodinovu, nádheru našeho Boha.

To je dílo Ducha svatého v životě křesťana. Ježíš to přirovnává k proudům živé vody, které poplynou z nitra těch, kdo v něho věří. V tuto chvíli a v tomto těle není většího privilegia pro stvořené bytosti, pro Kristovou krví omyté hříšníky, než je přebývání Ducha svatého v jejich životech. A právě sem směřuje Pavlova otázka – přijali jste Ducha svatého proto, že jste uvěřili v Krista, nebo proto, že jste činili skutky zákona? Pavel nezpochybňuje jejich víru ani jejich nové narození, nezpochybňuje skutečnost, že přijali Ducha svatého, ale ptá, kde je zdroj – zda je v Bohem darované víře v Krista nebo lidmi činěných skutcích! Křesťané v Galacii nebyli jako učedníci Jana Křtitele, které Pavel potkal později u Efezu. Ti, když se jich zeptat, zda přijali Ducha svatého, když uvěřili, ani nevěděli, že Duch svatý byl dán. Ale u Galatských byl Pavel svědkem díla Ducha v jejich životě, jak vidíme o pár veršů dále. A proto se jich Pavel ptá, na jakém základě přijali Ducha. Bylo to proto, že uvěřili zvěsti, kterou slyšeli, tedy evangeliu, nebo to bylo proto, že konali skutky zákona?

Tato otázka je skoro absurdní. Křesťané v Galatských církvích pocházeli většinou z pohanů. Byli to lidé, kteří neměli zákon, jak říká Písmo. Neznali zákon. Nežili podle zákona. A když k nim přišel Pavel, nekázal jim zákon, ale kázal Krista ukřižovaného. Jak by vůbec mohli přijmout Ducha skrze činění skutků zákona? Kdyby to byli Židé, mohli by o něčem takovém třeba přemýšlet, ale tohle byli pohané, kteří před svým obrácením o zákoně vůbec nic nevěděli! Pavlova otázka míří k jasnému cíli – má jim ukázat, že jejich vztah s Bohem začal skrze víru v Pána Ježíše Krista. Pavel to dobře formuloval v listu Efezským:

  • Efezským 1:13-14 V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy.

Kdy křesťané přijímají Ducha? Když uvěří evangeliu. Slyší slovo pravdy a uvěří mu. A jsou zapečetěni Duchem svatým. Jak se to pozná? Na prvním místě zde vzniká vztah s Ježíšem Kristem, láska ke Kristu a k bližním a ochota poslechnout jeho Slovo. Je tady spolehnutí se na dílo Pána Ježíše Krista, a ruku v ruce s ním jde vyznání Krista jako Pána vlastního života. Nyní on kraluje nad mým životem – nežiju už já, ale žije ve mně Kristus.

  • Římanům 10:9 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.

Je Ježíš Pánem tvého života? Vládne? Máš s ním vztah skrze víru? Spoléháš na jeho dílo na kříži Golgoty? Křesťanský život začíná z Boží milosti ospravedlněním skrze víru. Bůh dává nové srdce, které je schopné věřit. Dělá to skrze slyšení zvěsti evangelia. Aby někdo mohl být zachráněn, musí slyšet evangelium, zvěst evangelia, tedy zprávu o Kristu ukřižovaném a musí této zprávě uvěřit. Kdo se spolehne na tuto Boží zvěst, je zachráněn pro věčnost. Duch svatý v něm přebývá. Evangelium je:

  • Ř 1:16-17 moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘

Boží spravedlnost se zjevuje v evangeliu a tato spravedlnost je přijímána vírou. Jsme ospravedlněni skrze víru, ne skrze skutky zákona. Přijímáme darovanou spravedlnost, která není z nás, ale je z Boha. Je to Kristova spravedlnost, která je naprosto dokonalá. A tato spravedlnost přijímaná vírou opět vede k víře. Nevede zpátky k zákonu, ale vede k víře. Jestliže ve víře přijímáme Kristovu spravedlnost, nevede nás to k tomu, abychom nyní plnili skutky zákona, ale vede nás dál k tomu, abychom se spoléhali na toho, který nás vysvobodil z tohoto zlého věku, který už nás přenesl do svého království světla. Kristova spravedlnost přijímaná vírou vede k víře. Z toho plyne jediné – jestliže jsme začali vírou, musíme vírou také pokračovat. A to nás vede k poslednímu bodu dnešního kázání:

III. Život s Bohem

  • Galatským 3:3 To jste tak pošetilí? Začali jste žít z Ducha Božího, a teď spoléháte sami na sebe?

Moment! Copak chtěli spoléhat sami na sebe? Copak se nechtěli přiblížit Bohu a žít s Bohem podle skutků, které Bůh přikázal v zákoně? Ano, přesně to chtěli, ale přesně to také znamená spoléhat sám na sebe. Doslova v tom textu stojí, že chtějí pokračovat tělem. Začali Duchem, dokončují tělem. A na tomto místě tělo, sarx, neznamená maso, fyzické tělo, fyzickou existenci, jako to bylo ve dvacátém verši předchozí kapitoly, ale znamená hříšnou přirozenost člověka. Začali Duchem, přijali Ducha svatého skrze víru v Pána Ježíše Krista, ale chtějí pokračovat z vlastních sil, chtějí ke spasení přidat zachovávání skutků zákona, které budou oni sami dělat. Ale skutky zákona nejsou ty skutky, které Bůh pro své nové stvoření připravil.

  • Efezským 2:10 Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.

Skutky nového stvoření jsou skutky lásky. Je nesení břemen druhých. Je to prokazování lásky bližním. Jsou to skutky, které jsou zaměřené primárně na druhé a nikoliv na sebe. Mojžíšův zákon říká: „Nebudeš krást.“ Kristův zákon říká, že nemáš krást, ale máš přiložit ruce k pořádné práci, aby ses měl o co rozdělit s potřebným. Motivem je láska prokazovaná bližnímu. Tato láska není vykalkulovaná, není vypočítavá, není teologicky správně vysvětlená – tím chci říct, že učitelé zákona nepochybně vysvětlovali skutky zákona jako skutky lásky – nebudu krást, protože miluju bližního. Ano, to je sice pravda, ale není to celá pravda. Celá pravda je v tom, že budu sloužit bližnímu, ponesu jeho břemena, budu prakticky naplňovat jeho potřeby. Mimochodem tohle je něco, co nelze aplikovat bez společenství Kristovy církve, protože Kristova láska má být a může být zjevená na prvním místě mezi Kristovými učedníky.

Jiné místo, kde je dobře vidět nevykalkulovaná láska Kristových učedníků je Matouš 25. Ježíš vypráví podobenství o posledním soudu. Mluví o ovcích a kozlech. Jedni jsou požehnaní a je pro ně připraveno království od založení světa (Mt 25,34), zatímco druzí jsou prokletí a půjdou do věčného ohně, který byl připravený pro ďábla a jeho anděly (Mt 25,41). Co bude rozlišovacím znamením mezi oběma skupinami? Skutky lásky. Skutky nezáměrné a nevypočítavé lásky. Praktické skutky milosrdenství, o kterých ti, kdo je konali, ani nevěděli. Neuvědomovali si je. Ani jim na mysl nepřišlo, že by tento skutek byl TÍM skutkem lásky. Proto když jim Pán říká, že hladověl, žíznil, byl na cestách, ve vězení, nahý nebo nemocný, a oni se o něj postarali, nakrmili ho, oblékli ho, navštívili ho atd., jsou tito učedníci udiveni a ptají se Pána:

  • Matouš 25:37 Tu mu ti spravedliví odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít?‘

Všimněte si dvou věcí. Především si všimněte, že Boží slovo nazývá tyto ovce ‚spravedlivými‘. Jak se stali spravedlivými? Skrze skutky, které konali? Rozhodně ne! Spravedlivým se člověk stává jedině vírou v Pána Ježíše Krista. A druhá věc, která je velmi zjevná, se týká jejich jednání: jejich levice nevěděla, co činí pravice. Jednali z podstaty své nové přirozenosti. Nepočítali si body a nedělali si čárky, nevedli si počet dobrých skutků, které udělali, ale jednali v Kristově lásce, přirozeně, jak láska velí, prokazovali milosrdenství, aniž by si toho příliš všimli. Komu prokazovali milosrdenství? Komu sloužili? Pán říká, že sloužili jemu a prokázali milosrdenství jemu. Jak? Tím, že sloužili jeho maličkým, tím, co učinili jednomu z Kristových nepatrných bratří. Přesně o tom mluvil Ježíš, když dával svým učedníkům nové přikázání:

  • Jan 13:34-35 Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.

Nespoléháme na svou tělesnost, nespoléháme na skutky zákona, ale milujeme druhé a tak naplňujeme Kristův zákon. Náš text pokračuje:

  • Galatským 3:4-5 Tak veliké věci jste prožili nadarmo? A kdyby jen nadarmo! Ten, který vám udílí Ducha a působí mezi vámi mocné činy, činí tak proto, že plníte zákon, nebo proto, že jste slyšeli a uvěřili?

Bůh vám dal svého Ducha, když jste uvěřili v Ježíše Krista, když vám byl před oči postaven Ježíš Kristus ukřižovaný. Slyšeli jste evangelium a uvěřili mu. A vaše životy se začaly mocně proměňovat, protože Duch svatý ve vás začal své dílo posvěcení. Pavel nijak nezpochybňuje jejich obrácení, ani nezpochybňuje jejich křesťanský život, ale ukazuje, že prožili veliké věci z moci Ducha svatého. Přijali evangelium, uvěřili mu, spolehli se na Boží slovo a šířili toto slovo pravdy dál. Bůh s nimi jednal mocným způsobem. Pavel to nijak blíže nespecifikuje, ale Galatští nepochybně dobře věděli, o čem mluví. A stejně tak každý z nás, kdo vyznáváme Krista, může mluvit o velikých věcech, které Bůh působí v našem životě. Proč to Bůh dělá?

Pavel stále klade otázky. Jedná s vámi Bůh proto, že činíte skutky zákona, nebo proto, že jste uvěřili evangeliu? Co je základem vašeho přístupu k Bohu? Co je základem vašeho vztahu s Bohem? Je to evangelium nebo zákon? Na čem stavíte? Tady byli lidé, kteří chtěli stavět na skutcích zákona. Ale nemusí jít jenom o skutky zákona. Může jít i o jiné dobré skutky – o náboženské skutky nebo dokonce „křesťanské“ skutky. Vzpomeňte si, co Pán Ježíš učil v kázání na hoře. Mluvil o lidech, kteří za ním v onen den přijdou a budou ho oslovovat ‚Pane‘ (Mt 7,21-23). Ale to slovo ‚Pán‘ bude úplně prázdné v jejich ústech, protože všechno ostatní jejich mluvení i jednání bude svědčit proti tomu, že Ježíš je jejich Pánem. Co tito lidé říkají? Na čem staví své spasení? Podívejte se do toho textu!

  • Matouš 7:22 Což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?

Pane, copak jsem nekázal stovky kázání? Což jsem nenapsal řadu knih? Copak jsem nepřeložil hodně křesťanských článků? Copak jsem nesvědčil mnoha lidem? Což jsem neposloužil mnoha nemocným? Copak jsem nebojoval proti potratům? Což jsem se nemodlil za probuzení každý den? Copak jsem věrně nečetl Bibli celý život? Co jim Pán řekne?

  • Mt 7:23 Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.

Začali jste Duchem a chcete pokračovat tělem? Chcete se spoléhat na sebe? Na skutky zákona? Na své vlastní skutky, které jsou poskrvněné vaší hříšnou přirozeností? Na tom byste chtěli stavět? Takhle si představujete život s Bohem? Milí přátelé, tohle není způsob, jak byste se mohli líbit Bohu. Tohle není cesta, která by vás vedla k hlubšímu vztahu s Bohem. Snaha činit skutky zákona je spoléháním se na sebe sama. Znamená to návrat pod prokletí zákona, návrat k hříchu. Je to přímá cesta od Boha! Jedinou cestou k Bohu je evangelium Ježíše Krista, Kristus sám. Jediným způsobem, jak se přiblížit Bohu, je věřit v Ježíše Krista, stavět na něm, růst do jeho podoby, růst ve víře a v lásce. Jedinou možností, jak prohlubovat svůj vztah s Bohem, je žít v moci Ducha svatého, tedy ve víře v Pána Ježíše Krista a jenom v Krista samotného. Cokoliv jiného je pohrdáním Boží milostí a stavěním na vlastních zásluhách. Jinými slovy, je to cesta k odsouzení. Proto máme věřit v Ježíše Krista ukřižovaného a ve víře v něj máme život věčný. Jenom Kristus samotný může naplnit a cele uspokojit lidskou duši, jenom on přináší pokoj, radost a spravedlnost. On sám je naší spravedlností. V něm jsme zahrnuti vším nebeským požehnáním. V něm máme všechno, co potřebujeme ke zbožnému životu. Proto musíme jít k němu a spolehnout jen na něj a na jeho dílo na kříži Golgoty. Amen.