V raných křesťanských dobách bývalo zvykem potrestat vraha tak, že byl pevně připoután k tělu své oběti. Není těžké si představit hrůzu takového trestu, kdy hnijící, rozkládající se tělo prorůstalo a předávalo pach, hnilobu a nenasytné červy do živého těla. Odsouzenec mohl všemi smysly vnímat hrůzu svého činu. Mnozí se dříve zbláznili a propadli nepředstavitelnému utrpení pomalé smrti. Tato hrůzná ilustrace se však netýká pouze vrahů, ale každého jedince, který nese životem své hříchy pevně připoutané a stejně odporně páchnoucí, jako odsouzený vrah. Jedinec nemá možnost se sám osvobodit od tohoto smrtícího, páchnoucího břemena, stejně jako nemá nikdo možnost se sám očistit od vlastního hříchu. Odporné břemeno, zahnívající mrtvolu naší hříšné existence, z nás může sejmou pouze Ježíš Kristus. On vzal břemena hříchu na svá bedra a za nás hříšné a bezmocné položil život. Ten, kdo si uvědomí tuto skutečnost, nemůže žít jinak než ve věčné oddanosti, vděčnosti, lásce a poslušnosti k tomu, kdo zachránil hříšného od břemene hříchu, od věčného utrpení a záhuby.

- kas -