… vyprali svá roucha v krvi Beránkově …

Mnoho lidí na celém světě se v této době zdraví slovy – Kristus je vzkříšený, Kristus žije. Část naší planety, která si říká křesťanská, slaví největší křesťanské svátky – Velikonoce. Připomíná si Kristovo ukřižování, jeho pohřbení a nakonec slavné zmrtvýchvstání. Tak jak to krásně popsal apoštol Pavel, když psal do Korintu:

  • Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem (1 K 15,3–4)

To je jádro a podstata evangelia. Kristus zemřel za naše hříchy, byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen. Dvakrát v tomto verši Pavel zdůraznil, že se to stalo podle Písem. Starý zákon předpověděl všechny tyto věci, včetně detailů Kristova ukřižování.

Velikonoce v sobě zahrnují velmi mnoho věcí – mohli bychom se detailně věnovat událostem Ježíšova ukřižování, mohli bychom přemýšlet o teologii, která vyplývá z ukřižování, tedy o tom, proč musel Ježíš zemřít, a co to znamenalo, mohli bychom zkoumat starozákonní proroctví, která ukazují na ukřižování nebo vzkříšení – je celá řada témat, které velice úzce souvisí s touto událostí.

My se společně podíváme na Beránka Božího, který byl obětován za naše hříchy. Ukážeme si čtyři věci, které souvisí s Velikonocemi a s tématem Beránka. Všechny čtyři začínají na písmeno V, jako Velikonoce. Tak si je budeme moci lépe zapamatovat a více o nich přemýšlet.

1. Vyhlížení Božího beránka ve Starém zákoně a jeho přesnou identifikaci s Mesiášem

2. Vykoupení skrze Beránka v Novém zákoně – ke kterému došlo na golgotském kříži

3. Vzkříšení Beránka – třetího dne, přesně tak, jak celou dobu předpovídal

4. Vláda Božího Beránka – pohlédneme vpřed – k budoucím událostem a k budoucímu království

Myslím, že si nemusíme nijak zvlášť vysvětlovat, o jakém beránkovi je řeč – všichni víme, o koho se jedná – je to TEN Beránek, o němž mluví Jan Křtitel:

  • Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. (J 1,29)

Dnes uvidíme to, co vysvětloval Ježíš Židům, když jim říkal:

  • Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně. (J 5,39)

A jak později napsal apoštol Pavel:

  • To všechno [ve Starém zákoně] je jen stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus. (Ko 2,17)

To nedůležitější v celém Písmu, to největší v celé historii lidstva, vrchol lidského pokolení, vrchol Božího zjevení – to je Ježíš Kristus, beránek Boží. Od počátku stvoření až do konce jde jenom a především o Něj a o zjevení Jeho veliké slávy. Pojďme se tedy nyní podívat na Beránka.

Teologové tvrdí, že je velmi významné, když se nějaké slovo objevuje poprvé v Písmu. Je to příznačné a ukazuje to mnoho z významu tohoto slova, jak nám ho Bůh zamýšlel předat. Proto je také významné, v jakém kontextu nacházíme poprvé v Písmu beránka. Je to tehdy, když se hledá Boží beránek. Podívejme se na to v Genesis 22:

  • Abraham vzal dříví k oběti zápalné a vložil je na svého syna Izáka; sám vzal oheň a obětní nůž. A šli oba pospolu. Tu Izák svého otce Abrahama oslovil: „Otče!“ Ten odvětil: „Copak, můj synu?“ Izák se otázal: „Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?“ Nato Abraham řekl: „Můj synu, Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné.“ (Gn 22,6–8)

Známe dobře tento příběh a víme, jak to pokračuje:

  • I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil jako obětního beránka. (Gn 22,10)

Otec jde obětovat syna – beránka. Nepřipomíná vám to něco?

  • Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (J 3,16)

V našem příběhu v Genesis je tento beránek teprve vyhlížen. Abraham vyhlížel beránka k oběti a nakonec ho nalezl. A Bůh nalezl zalíbení ve víře Abrahama, jak to čteme v listu Židům:

  • Abraham věřil, a proto šel obětovat Izáka, když byl podroben zkoušce. Svého jediného syna byl hotov obětovat, ačkoli se mu dostalo zaslíbení a bylo mu řečeno: ‚Z Izáka bude pocházet tvé potomstvo.‘ Počítal s tím, že Bůh je mocen vzkřísit i mrtvé. Proto dostal Izáka zpět jako předobraz budoucího vzkříšení. (Žd 11,17–19)

Ve víře vyhlíželi otcové víry beránka, který bude obětován za jejich hříchy. Později došlo k ustanovení hodu beránka při vyjití z Egypta. Zde bylo jasně spojeno obětování beránka a odpuštění hříchů. Znovu vidíme, že šlo o víru: Mojžíš

  • Věřil, a proto ustanovil hod beránka a dal pokropit dveře jeho krví, aby se zhoubce nemohl dotknout prvorozených. (Žd 11,28)

Aby to měli Izraelci trvale na paměti, tak Bůh ustanovil každodenní oběť beránka.

  • Toto pak budeš přinášet na oltáři: každodenně dva jednoroční beránky. Jednoho beránka přineseš ráno a druhého beránka přineseš navečer. (Ex 29,38–39)

Každý den si Izraelci připomínali, že vyhlížejí beránka, který bude dostatečnou obětí za jejich hříchy. Několikrát Pán Bůh opakoval své nařízení o hodu beránka a dokonce čteme o tom, že stanovil konkrétní místo, kde bude ten opravdový Boží Beránek obětován.

  • Nebudeš moci připravovat hod beránka v kterékoli ze svých bran, které ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Jenom na místě, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno, připravíš hod beránka večer při západu slunce v ten čas, kdy jsi vyšel z Egypta. (Dt 16,5–6)

I to je důvod, proč Ježíš mluvil o tom, že musí být obětován v Jeruzalémě. Nebylo možné, aby ten pravý hod beránka, což bylo obětování Ježíše Krista, proběhl jinde než v Jeruzalémě.

Bible mluví několikrát výslovně o tom, jak Izraelci slavili hod beránka a všechna tato místa měla pokaždé ukázat na Krista, na beránka, který je v celém Starém zákoně vyhlížen. Připomeňme si aspoň některé: Byl to hod beránka hned druhého roku po vyjití z Egypta, kdy byli Izraelci na poušti, dále to byl hod beránka v zaslíbené zemi:

  • Izraelci tábořili v Gilgálu. Čtrnáctého dne toho měsíce navečer slavili na Jerišských pustinách hod beránka. Druhého dne po hodu beránka začali jíst nekvašené chleby a pražené zrní z výtěžku země, právě toho dne. (Joz 5,10-11)

Ačkoliv to všechno mělo ukazovat na budoucího Božího beránka – lidé ho měli v těchto věcech vyhlížet a někteří to dělali, jako například králové Chizkijáš nebo Jošijáš, nebo později po návratu ze zajetí v Babylóně kněz Ezdráš, tak se přesto zdá, že pro většinu Izraelců se tyto obřady staly jen pouhým náboženským obřadem bez jakéhokoliv vnitřního obsahu. Bůh říká ústy proroka:

  • K čemu je mi množství vašich obětních hodů, praví Hospodin. Přesytil jsem se zápalných obětí beranů i tuku vykrmených dobytčat, nemám zájem o krev býčků, beránků a kozlů. (Iz 1,11)

Jako kdyby Židé přestali vyhlížet Beránka. Ale tentýž Izajáš znovu povzbuzuje k tomu, aby lidé vyhlíželi Beránka, a dokonce jasně popisuje tohoto Beránka. Mnohokrát a mnoha způsoby Izajáš popisuje vyhlíženého Mesiáše, Božího Beránka. Podívejme se na jediné místo:

  • Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel. (Iz 53,6–7)

Tento citát z jasně ukazuje ke druhé charakteristice našeho Beránka – a to je vykoupení skrze Beránka. Beránek, který vykupuje. Nebo, jak řekl Jan Křtitel, Beránek Boží, který snímá hříchy světa. Podívejme se nyní na několik věcí, které souvisí právě s vykoupením skrze oběť Božího Beránka. Tuto oběť si připomínáme právě během Velikonoc, kdy došlo k ukřižování našeho Pána Ježíše Krista. Jako Beránek byl proklán pro naši nevěrnost.

  • Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil. Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž. (Ko 2,1314)

To jsou události Golgotského kříže. Bůh ustanovil hod beránka, který měl ukazovat k tomu Jedinému Beránkovi – k Ježíši. Stalo se to v kontextu vysvobození z Egypta, z otroctví, kdy Izraelci byli vysvobozeni skrze krev zabitého beránka.

Skrze proroky Bůh stále aktualizoval tuto dobrou zprávu o příchodu Božího Beránka, dokud nenastal den, kdy Jan Křtitel před celým Izraelem vyznal: Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa. A dále prohlásil:

  • Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží. (J 1,34)

Tento Beránek Boží společně se svými učedníky, den před svým ukřižováním, slavil poslední hod beránka – poslední starozákonní hod beránka v celé historii, protože tato slavnost měla ukazovat na přicházejícího Božího Beránka. Toho, který byl následujícího dne obětován, a jehož krev byla prolita za naše hříchy. Při té příležitosti Ježíš ustanovil Památku Páně, kterou slavil se svými učedníky. Tak je večeře Páně připomínkou Kristovy vykupující smrti. Byl obětován ten Pravý Beránek Boží, jehož si Bůh sám vyhlédl. Tady se jednotlivé díly celého Božího plánu, celé historie spasení pomalu spojují.

Ježíš dobře věděl, co dělá a co se bude dít. Pečlivě připravený Boží plán se naplnil do posledního detailu.

  • Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů. (1 Pt 1,18–20)

Byli jsme vykoupeni převzácnou krví Kristovou. Před stvořením světa byl tento beránek vyhlédnut, aby přišel na konci časů a vykoupil svůj lid. Vraťme se ale ještě do listu Koloským. Podívejme se na několik věcí, které souvisí s vykoupením.

Čteme tady, že jsme byli mrtví ve svých vinách. Protože všichni zhřešili (Ř 3,23), všichni jsou mrtví ve svých hříších. Všichni jsou na tom úplně stejně, nikdo na tom není lépe nebo hůře. Nikdo není více mrtvý nebo méně mrtvý. Všichni jsou mrtví! Z této smrti jsme vykoupeni krví Beránka. Není jiná cesta ze smrti, než skrze očištění v Beránkově krvi. Jako to bylo při vyjití Izraelců z Egypta – jedině když pomazali veřeje svých domů krví velikonočního beránka, pominul je Boží hněv, který přišel na celý Egypt. Stejné je to i dnes – jedině krev Kristova nás očišťuje od každého hříchu. Proto nás také Písmo vybízí v listu Korintským:

  • Vaše vychloubání není dobré. Nevíte, že ‚trocha kvasu všechno těsto prokvasí‘? Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť vám nastal čas nekvašených chlebů, neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus. Proto slavme velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy. (1 K 5,6–8)

Další věcí, ze které jsme vykoupeni, je náš dluh.

  • Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž. (Ko 2,14)

Vůči Bohu je tady dluh – všichni jsme dlužníci. Většina lidí si myslí, že má u Boha nějaký nebeský účet a svými dobrými skutky si tam připisují vklady, zatímco špatnými skutky z těchto „vkladů“ odebírají. Proto si také lidé myslí, že to bude v pořádku, pokud někdy bude nějaký soud – vždyť přece nejsou tak špatní a když Bůh sečte klady a zápory, tak z toho jistě vyjdou celkem dobře – možná s „odřenýma ušima“, ale rozhodně to nebude žádné peklo, nebo něco podobného. Jak nesmírně chybné je takové smýšlení!

Vidíme jenom to, co vidět chceme, ale skutečnost je naprosto odlišná. Každý člověk přichází na svět v nejlepším případě s nulovým účtem, ale nemá vůbec nic, vůbec žádnou možnost ani způsob, jak svůj účet navýšit. Takže odtud existuje jenom jedna cesta – jít do dluhu.

Kdybyste jeli autem místo devadesáti kilometrů za hodinu sto dvacet a zastavila vás policie, tak je nepřesvědčíte o tom, že to je v pořádku, pokud jste před chvílí jeli jenom šedesát, takže v průměru se přece k těm devadesáti dostaneme. Je správné, když jezdíme podle pravidel, ale není to žádné naše plus ani naše zásluha nebo nějaký bonus, z něhož bychom si potom mohli odečítat nějaké dopravní přestupky, rychlou jízdu, nedání přednosti nebo přejetí chodce na přechodu.

Úplně stejně je správné, když žijeme dobrým a poctivým životem – k tomu jsme přece byli stvořeni. Když jednáme dobře, tak to není žádná zásluha nebo něco výjimečného. Tak to prostě má být. Ale často to tak není. A tak narůstá náš dluh.

Ale Beránek, který byl tolik vyhlížen ve Starém zákoně, vymazal tento dlužní úpis, když jej přibil na kříž. Jinými slovy:

  • Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti. (2 K 5,21)

Takže celý náš dluh nám Bůh díky vykoupení krví Beránka odpustil. Koloským 2,13 říká, že nám odpustil všechny viny – není nic, co by nebylo odpuštěno těm, kdo věří. Kristova krev se prolila za všechny hříchy.

Díky tomuto vykoupení na kříži jsme probuzeni k životu. A to nás přivádí ke třetímu ‚V‘ těchto Velikonoc. Boží beránek, který byl ukřižován, byl také vzkříšen! Kristus vstal z mrtvých! Haleluja – Pán žije.

  • S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých. (Ko 2,12)
  • Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. (Ko 3,1–2)

Vzkříšený Beránek je centrem křesťanské zvěsti. Kristus zemřel podle Písem, ale třetího dne vstal z mrtvých. Ono nedělní ráno spěchaly ženy ke hrobu, ale nalezly ho prázdný.

Často můžete slyšet, že se sice říká, že Kristus vstal z mrtvých, ale neví se to. Ale podle Písma zde byla celá řada svědků. Kromě vojáků u hrobu, to byli apoštolové, kteří se setkali se vzkříšeným Beránkem, byli to bratři Ježíše a byli to všichni apoštolové a bylo to dokonce 500 bratří, o kterých apoštol píše, že mnozí z nich ještě žijí, ale někteří už zemřeli (1K 15).

Vzkříšení je opravdu centrem křesťanské zvěsti. Ukřižování Krista většina lidí chápe jako fakt, historickou skutečnost, která je nepopiratelná – bylo to v centru dění, v hlavním městě římské provincie, v Jeruzalémě, během jednoho z nejdůležitějších židovských svátků, kdy byl obětován velikonoční beránek, rozhodl o tom římský vládce pod tlakem náboženských vůdců, v době svátků, kdy byl Jeruzalém plný lidí. Je zde svědectví římského setníka, který probodl Kristův bok a potom vyznal, že toto byl opravdu Syn Boží, atd.

Ale se vzkříšením je to trochu jinak. Vzkříšení je také nepopiratelným historickým faktem, zároveň je však také úhelným kamenem křesťanské víry:

  • Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. (Ř 10,9)

Vzkříšení Ježíše je klíčový bod naší víry. Tam, kde je popíraná historicita a tělesnost Kristova zmrtvýchvstání, tam, kde není víra ve vzkříšení Ježíše Krista, tam není žádné křesťanství, tam nemůže být život, znovuzrození, spasení. Ve svém vzkříšení Ježíš přemohl smrt a byl uveden do moci Božího Syna (Ř 1,4).

Vzkříšení má bezprostřední dopad na náš současný život k Boží Slávě. Hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí po pravici Boží (Ko 3,1).

Kristovo vzkříšení je důvodem, proč se křesťané scházejí první den v týdnu a oslavují, že Pán žije. Je tady vzkříšený Beránek.

Byl zde pohled do budoucnosti, kdy byl vyhlížen Beránek Boží – dlouhé věky lidé čekali na svého Spasitele, Beránka. A Velikonoce byly každoroční připomínkou tohoto vyhlížení. Ale pak přišly poslední Velikonoce, kdy došlo k naplnění všeho, o čem mluvil Starý zákon – došlo k obětování Božího Beránka a k našemu vykoupení jeho krví. To je historická událost, která se odehrála v jednom okamžiku dějin. To je událost, od které se odráží naše víra a směřuje k jiné události Velikonoc – ke vzkříšení. Vzkříšení Beránka, které má jasný dopad na náš každodenní život. To není jenom otázka Velikonoc, ale to je záležitost našeho života s Bohem, našeho každodenního chození s Pánem a hledání Jeho království.

Tyto věci jsou pevně zakotvené v minulosti, v historických událostech ukřižování a zmrtvýchvstání Pána, a mají přímý dopad na naší současnost. Proto v události Velikonoc můžeme vidět věci minulé, které začaly před stvořením vyhlédnutím Beránka, pokračovaly zaslíbením a vyhlížením tohoto Beránka až k TĚM Velikonocím, kdy došlo k vykoupení a vzkříšení Beránka Božího. A Kristovo vzkříšení proměňuje naše životy v současnosti.

Ale je tady ještě jeden aspekt – a to je aspekt budoucnosti. Boží Beránek byl vyhlížen, vykoupil nás, byl vzkříšen a nakonec bude vládnout.

  • Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě. (Ko 3,3–4)

V tomto verši se mluví o slávě a o tom, že Kristus se znovu ukáže. Beránek znovu přijde na scénu. O tom je celá kniha Zjevení v Bibli. A také to patří k Velikonocím – vláda Božího Beránka. To je naše čtvrté a poslední ‚V‘.

Náš život je skryt s Kristem v Bohu, ale ukáže se ve slávě. Už nyní můžeme zakoušet něco z vlády Beránka, ale přijde chvíle, kdy se tato vláda projeví v plnosti.

Podívejme se tedy ještě na tři věci z knihy Zjevení, které se týkají té budoucí vlády Beránka:

1. Beránek zvítězí – Boží Slovo mluví o vzpouře proti vládě Beránka, a o bitvě, v níž Beránek zvítězí:

  • Deset rohů, které jsi viděl, je deset králů, kteří se ještě vlády neujali, ale v jedinou hodinu přijmou královskou moc spolu se šelmou. Budou zajedno ve svých úmyslech a svou sílu i moc dají té šelmě. Ti budou bojovat s Beránkem, ale Beránek je přemůže, protože je Pán pánů a Král králů... (Zj 17,12–14)

Vítězství, které je jisté. Vláda Beránka přijde, protože je Pán Pánů a Král Králů. On již zvítězil, když vstal z mrtvých a proto můžeme volat – Kristus žije! Ale na konci věků dovede svou vládu do úplného, definitivního konce. Než se to však stane, tak přichází ještě s jedním varováním – poslechněme si ho:

  • Vtom jsem viděl jinou šelmu, jak vyvstala ze země: měla dva rohy jako beránek, ale mluvila jako drak. (Zj 13,11)

Boží Slovo nás tady varuje, abychom se měli na pozoru. Abychom byli bdělí, neboť ne všechno, co vypadá jako beránek, doopravdy JE beránek. Ne všechno, co vypadá jako Kristus, je Kristus. Proto musíme dávat dobrý pozor, abychom se nakonec, až se proti sobě postaví šiky Beránkovy a armáda Antikrista, neocitli ve špatném vojsku.

2. Svatba Beránka

  • A přistoupil jeden ze sedmi andělů, kteří měli těch sedm nádob a v nich připraveno sedm posledních pohrom, a řekl mi: „Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu.“ (Zj 21,9)

Beránek si vybral svou nevěstu – to jsou vyvolení svatí. A až přemůže své nepřátele a ujme se vlády, tehdy bude svatba s touto Beránkovou nevěstou.

  • Blaze těm, kdo jsou pozváni na svatbu Beránkovu. (Zj 19,9)

To jsou ti, kdo zakoušejí tuto Beránkovu vládu ve svých životech již nyní, v současnosti. Nejen, že mluví o této vládě, ale je to jejich každodenní zkušenost. Ti budou součástí nového, nebeského Jeruzaléma, kde:

3. Beránek bude světlem a chrámem (vším)

  • Avšak chrám jsem v něm nespatřil: Jeho chrámem je Pán Bůh všemohoucí a Beránek. To město nepotřebuje ani slunce ani měsíc, aby mělo světlo: září nad ním sláva Boží a jeho světlem je Beránek. (Zj 21,22-23)

Toto jsou jenom některé z projevů Beránkovy vlády. Chtěl jsem, abychom si je připomněli, protože si připomínáme Velikonoce, kdy byl tento Beránek obětován a vzkříšen.

Připomínejme si Beránka Božího při Památce Páně. Kdykoliv slavíme Večeři Páně, tak je to příležitost dívat se na Božího Beránka. Už ho nevyhlížíme jako ve Starém zákoně – proto už také neslavíme Velikonoce jako ve Starém zákoně. Ale připomínáme si naplnění starozákonních zaslíbení a vyhlížíme jeho druhý příchod.

Dávejme dobrý pozor na to, aby se neděle vzkříšení nestala náboženským dnem, který budeme slavit jednou za rok, ale kéž je to realita našich každotýdenních shromáždění a našeho každodenního chození s Bohem. Prvního dne v týdnu se scházíme proto, abychom si připomínali, co Kristus udělal, proto ať je na našich životech stále patrná jistota a radost, protože Ježíš žije. A s nimi také naděje a víra, protože přijde znovu pro svou církev.

Slavme Velikonoce s novým kvasem – žijme každý den jako vykoupené děti Boží. Už se nebudeme vracet ke starým věcem a hříchům, ale v novotě života se budeme radovat z našeho milého Spasitele a Pána. Amen.

– Jaroslav Kernal –