Je předmanželský nebo mimomanželský sex otázkou morálky nebo zdraví?

Jakákoliv diskuse o morálce dnešních dnů v oblasti sexuálního chování a výchovy rozdělí účastníky do skupin vášnivě si odporujících. Dospělí a mládež mají své názory. Dokonce názory lékařů, psychologů a jiných odborníků se liší. Po čtyřiceti letech feminismu, antikoncepce a sexuální revoluce je předmanželský i mimomanželský styk, potraty, homosexualita nedílnou součástí naší společnosti. Abstinence pohlavního života pro děti a mládež je téma, o kterém se málokdo odváží mluvit a považuje ji za něco nemožného. Přesto existují skutečnosti, které svou burcující pravdou nutí i volnomyšlenkáře k zamyšlení.

Existuje zlatá střední cesta?

Doporučíme-li mládeži sexuální abstinenci, ale současně poskytneme informace o antikoncepci a ochranu před pohlavními chorobami, otevíráme vrátka možnostem a vytváříme tím dojem, že existují dvě cesty:

Abstinence a Antikoncepce. V tomto případě jedna třetina studentů podlehne sexuálnímu pokušení, dvacet čtyři procenta mládeže zůstane zdrženlivá a zbývající polovina začne používat antikoncepci.

Antikoncepce vyvolává pocit falešné jistoty a neodradí od promiskuity, právě naopak. Nejlepší ochrana zdraví a jediná spolehlivá cesta prevence nechtěného těhotenství a pohlavních chorob mladistvých je sexuální abstinence. Zvážení pravdivých informací odhalí mladým smrtelné nebezpečí nesprávné volby. Nejčastější otázka studentů, kteří nesou následky svého nerozumného činu, je: "Proč mě někdo nevaroval?" Někteří se rozhodnou správně. Uvědomí si: "Jestliže mi hrozí takové nebezpečí, musím změnit své chování a jednat podle toho." Skutečností zůstává, že 15-20% mládeže riskuje za každých okolností i po zvážení rizika a následků. Dalších 60-80% si zvolí cestu podle toho, která fakta zváží.

Sexuální výchova

Smyslem výchovy k zodpovědnosti není vyděsit mládež k smrti, ale k životu. Jestliže je strach účinnější metoda než filozofická volba životního stylu, pak má ve výchově své místo.

U nás probíhají diskuse, zda odpovědnost za sexuální výchovu náleží výlučně rodičům nebo škole. Nezapomínejme, že zodpovědnost za výchovu dětí patří především rodičům. Rodiče mají právo, aby jejich děti nebyly vystaveny nebezpečí falešného učení. Škola, lékaři a ostatní odborníci mají morální povinnost informovat mládež i veřejnost pravdivě, ale vždy tomu tak není. Můžeme se poučit ze zkušeností těch, kteří mají experimenty sexuální výchovy za sebou.

Deborah Anne Dawson na základě průzkumu pro "Perspektivy plánovaného rodičovství" dospěla k závěru: Ti, kteří prošli sexuální výchovou směřující k používání antikoncepce, použili své znalosti a informace v praxi, aniž by čekali na manželství.

Na základě amerických vládních statistik pro mládež narozenou mezi r.1970-1987 těhotenství -náctiletých (8.-12. třída) se více než zdvojnásobilo (z 300 000 na 750 000 ročně), přestože -náctiletí používají antikoncepci a mají veškeré potřebné informace.

Americké školství užívá různé programy sexuální výchovy:

"Antikoncepce": Kondomy pro studenty - střední škola, Adams City High v Kalifornii byla mezi prvními, která tento program přijala. Po třech letech počet narozených nemanželských dětí vzrostl o 31% nad celonárodní průměr.

"Sexualita, povinnost a rodina": Program, který probíhal v San Marcos v Kalifornii, prokázal pokles těhotenství ze 147 na 20 mezi 15-17 letými v prvních dvou letech programu.

"Sex respekt": Doporučuje rodinný program bez předmanželského pohlavního života. Bez podstatného rozdílu, zda studenti žijí ve velkých městech či odlehlých oblastech, v porovnání skontrolní skupinou, dva roky po zavedení osnov, byl výsledný rozdíl o 44% méně těhotenství.

"Abstinence": Sexuální abstinence a opravdová sexuální svoboda se vžádném případě vzájemně nevylučují, ale doplňují. Právě naopak. Jen tento program zajišťuje, že strach z nechtěného těhotenství, následků pohlavních chorob nebo smrti z AIDS je naprosto zbytečný.

Názorná ilustrace: Šest studentů má 6 skleniček vody a 6 kartiček snázvy pohlavních chorob. Jedna ze studentek je označena panna. Studenti do skleničky před výměnou plivnou a předají kartičku s názvem syfilis, AIDS, herpes, ... dalšímu partnerovi. Po prvním výměně obsahuje každá sklenička tělesné tekutiny dvou spolužáků. Názorná ilustrace vzbuzuje u studentů odpor a ponaučení: v posteli nejsi jenom ty a partner, ale všichni předchozí partneři, kteří spali s tím tvým. A ponaučení pro pannu? Nejenže přišla opanenství, ale sama se nakazila pohlavní chorobou. Místo romance to může být realita jisté smrti. K přenosu AIDS stačí jeden chybný krok.

Prevence všeho nechtěného

není snadná. Tlak a naléhání partnera, vášeň a zvědavost jsou nepředvídatelné. Proto: Nevyhledávej samotu, vyhýbej se pokušení, neodkládej oblečení - každý knoflík, každý zip je jen malou připomínkou. Promiskuita vede k smrti, zdrženlivost a sebeovládání k životu. Smutnou skutečností zůstává, že dívky, které si nezachovaly panenství, mají šestkrát vyšší pravděpodobnost sebevraždy.

LÉKAŘSKÉ POZNATKY

Rakovina cervixu: gynekologové dospěli k závěru, že pohlavní promiskuita (více než 1 partner) radikálně zvyšuje možnost rakovinného onemocnění. Příčinou je papilloma virus a ten se přenáší pohlavně. Největší riziko způsobuje virus condolyma, který zvyšuje riziko rakoviny u žen 1 200 x. Virus může být neaktivní i několik let, nebo se může vyvíjet velmi pomalu. Muži, jejichž ženy zemřely na rakovinu "cervixu", mohou přenést zhoubný virus následné partnerce nebo další manželce. Předrakovinové změny nebo rakovina (cervical dysplasia nebo neoplasia) se téměř nikdy nevyskytuje užen, které si zachovaly panenství. Manželé, kteří sexuálně nepoznali jiné partnery, mají malou šanci, že se u nich objeví rakovinotvorné buňky. Čím více sexuálních partnerů muž či žena mají, tím vyšší riziko rakovinového onemocnění mají.

Rakovina prsu: v posledních letech výrazně vzrostl počet žen postižených rakovinou prsu. Onemocnění se objevuje zvláště u mladých žen. Tato skutečnost má různé příčiny. Dědičně se přenáší asi 5-10% případů onemocnění. Svoji roli jistě hraje životní prostředí a působení nadměrné radiace. Riziko výskytu rakoviny se ve 20. století podstatně zvýšilo všeobecně. V posledních 20 letech se počet rakovinového onemocnění prsu zvýšil o 25%. Počátkem století se první menstruace dívek dostavila mezi 12 a 13 lety. Průměrný věk při prvním porodu byl 21-22 let. Hormonální změny, intenzivní růst buněk a mléčných žláz trval asi 9 let. Dnešní dívky začínají menstruovat o něco dříve, ale první těhotenství se odsunulo na věk mezi 25-30 lety. Dělící se buňky mléčných žláz (pokud nejsou přerušeny umělým potratem) jsou vystaveny hormonálnímu působení asi dvakrát tak dlouhou dobu než před sexuální revolucí.

Nové vědecké zkoumání a důkazy směřují k příčině zvýšeného výskytu rakoviny. Více než dvacet lékařských studií dokazuje, že pravděpodobnost výskytu rakoviny prsu je mnohem vyšší u žen, které ukončí první těhotenství potratem. Ženy, jejichž první těhotenství končí normálním porodem, mají poloviční šanci vzniku rakoviny. Při dvou a více potratech se pravděpodobnost zvyšuje 3-4 krát. Světově zvýšený počet potratů je přímou příčinou prudkého vzestupu rakoviny prsů.

Během prvního těhotenství dochází k trvalým změnám v prsu ženy. Před otěhotněním má žena nevyvinuté mléčné žlázy. Během těhotenství estrogen a další hormony způsobí rychlý růst mléčných žláz a celá vnitřní stavba prsu se dramaticky změní. Buňky, dříve nepoužívané, náhle vyrostou v nový systém, který může produkovat mateřské mléko. Když je tato tvorba a změna prsu ukončena, nedochází k žádným podstatným změnám během dalšího života ženy. Přirozeně vyvinuté prsní žlázy mají mnohem nižší pravděpodobnost vzniku rakovinového bujení. Devadesát procent potratů je v období prvních 3 měsíců, kdy se přeruší nejen těhotenství, ale i probíhající změny vprsou ženy. Umělé přerušení těhotenství může způsobit mutaci a abnormální růst buněk. Obzvláště mladé pacientky mívají nejprogresivnější a nejzhoubnější formy onemocnění. Předmenopauzní rakovina prsu je mnohem rychleji rostoucí a zhoubnější než rakovina po menopauze (přechodu).

AIDS zabíjí bezohledně muže, ženy, děti, mladé i staré. Stále častěji se dotýká životů lidí, kteří nenesou přímou odpovědnost za nákazu. Virus HIV se šíří mezi lidmi bez ohledu na vzdělání a společenské postavení. Vědci a lékaři přesně neznají způsob přenosu viru HIV, přesto jsme denně ujišťováni a přesvědčováni, abychom neměli z ne- sexuálního přenosu AIDS zbytečné obavy. Jen pro zajímavost: v Americe má dnes každé pracoviště určeného zaměstnance, který je zodpovědný za sběr odpadu a odvozu k likvidaci krví potřísněného materiálu. Na pracovišti se musí každé místo potřísněné krví vyčistit k tomu určenou dezinfekcí. Okaždém takovém případu či úrazu na pracovišti se vede přísná evidence. Každá toaleta má zvláštní nádobu, která je označena varovnými nápisy a obrázky podobnými těm, kterými se označuje radioaktivní materiál. Odborníci vám potvrdí, že "blood born" - krví přenášené choroby (nejen AIDS) jsou nebezpečnou realitou dnešních dnů. Zatím jediná nejúčinnější metoda, jak se nakažení AIDS vyvarovat, je prevence, která vyžaduje změnu myšlení a chování všech lidí. Na jedné straně je tato změna nepřijatelná, protože nikdo nemá právo ovlivňovat sexuální chování jedince. Na druhé straně, podceňování nebezpečí přenosu AIDS je příčinou dalších zbytečných případů. Tvrzení, že není důvod proč separovat pacienty nakažené virem HIV, je naprostá nezodpovědnost a zlehčování vážnosti situace.

Jak jsme na tom u nás? Národní centrum podpory zdraví, Praha 1993, vydalo brožurku Nedáme AIDS šanci. Mimo jiné se zde dozvíme: "AIDS je sice velmi těžké a závažné onemocnění, ale stěží najdete jinou nemoc, proti které je tak snadné se plně a účinně chránit. Používání prezervativu významně omezuje riziko přenosu HIV na minimum." Brožurka uvádí tři stupně rizika. Vysoké, střední a žádné. Pro naši informaci uvádějí, že při líbání, tělesném dotyku, společném ubytování, kašlání, dýchání, kýchání, veřejném stravování, užíváním nádobí, oblečení, prádla, koupaliště, sauny, vbazénech, na toaletách, v koupelnách nám nehrozí žádné riziko. Lékař, zubař, nemocnice, kadeřník, holič, manikúra, pedikúra, propichování uší - opět jsme ujištěni, že žádné riziko nehrozí, pokud jsou dodržovány hygienické normy. Tetování, protože to unás není povolená činnost, může být při neodborném postupu rizikové.

Martina Pávová, Český deník, 23. září, 1993 napsala: AIDS se šíří geometrickou řadou bez ohledu na hranice států, politické, kulturní či geografické překážky. Každý půlrok přibývá na Zemi milion nakažených. Každý den pět tisíc a každých 18 sekund je další člověk odsouzen kčekání na zázrak (skutečnost je čekání na smrt). Nebude-li vbrzku nalezen účinný lék, AIDS během nejbližších desetiletí předčí v ničivosti černý mor. Kulminační bod nákazy se teprve očekává.

Můžeme důvěřovat svým sexuálním partnerům, odborníkům a zákonodárcům? Los Angeleský deník Times uveřejnil znepokojivou informaci, že mladí homosexuálové ve věku 17-25 let vědomě ignorují nebezpečí nákazy HIV virem a opakovaně podstupují nejvyšší riziko nákazy. R. F. Carrey napsal do časopisu "Sexuálně přenášené nemoci" (Vol.6, No.5, 1993), že 29 z 89 testovaných kondomů neobstálo. Časopis "Social Science and Medicine", Dr. Suzan Weller z Lékařské fakulty v Galvestonu analyzovala 11 HIV studií. Podle jejího odhadu, pouze 69% kondomů může ochránit před přenosem HIV viru, pokud partneři dodržují všechna výrobcem předepsaná pravidla.

Dnes víme, že se AIDS může přenést z lékaře na pacienta a naopak. Ohroženi jsou záchranáři, požárníci, policie, vojáci, pracovníci pohotovostní služby, pracovníci ambulancí i každý občan, který je svědkem jakékoliv nehody a poskytne zraněnému první pomoc. Nedávný případ floridského zubaře, dr. Acera, který nakazil virem HIV šest pacientů, není jistě ani první, ani poslední. Kim Bergalisová doplatila životem ve svých třiadvaceti letech na nezodpovědnost a lehkovážnost lékaře. Dr. Acer zemřel na AIDS krátce po ní.

Onemocnění se také přenáší z matek na novorozence. V Americe se ročně rodí asi 2 000 nakažených dětí. Přesto se ještě dnes diskutuje, zda je etické, aby těhotné ženy procházely povinným testem. Dr. Everett Koop, bývalý vládní poradce, prohlásil: Žádná jiná choroba než AIDS nebyla "ušita na míru" tak, aby zničila celé generace. Svět a jeho zodpovědní činitelé si musí uvědomit, že otázky spojené se šířením AIDS nelze řešit rozdáváním kondomů ve školách, diskotékách a na veřejných místech. Jde o zákeřnou a smrtelnou mystifikaci, za kterou platí především mladí lidé svým životem.

Fakta amerických statistik:

Ústředí pro kontrolu chorob:

  •   V New Yorku je AIDS hlavní příčinou úmrtí žen ve věku 20-29 let.
  •   Protože má AIDS inkubační dobu až 8-13 let, dnešní dvacetiletí se nakazili jako školáci.
  •   Epidemie HIV se šíří nejrychleji mezi ženami ve věku 15-20 let.
  •   -Náctiletí jsou nejvíce ohroženi. Během posledních dvou let vzrostl počet nakažených AIDS o 72%.
  •   Mezi vysokoškoláky je 1 z 500 studentů HIV pozitivní.
  • Denně se nakazí pohlavní chorobou 6 000 studentů.

Před dvaceti lety byly mezi mládeží čtyři druhy pohlavních chorob. Dnes jich máme více než 30. Na některé nemáme a neznáme léky. Mnohé zpohlavních chorob způsobují neplodnost. Co vidíme dnes mezi mládeží, to bylo dříve známé pouze v mezích prostituce.

Dr. Robert R. Redfield je šéfem Institutu pro výzkum HIV armády Spojených států. Na otázku, co si myslí lékaři o spolehlivosti používání kondomů, odpovídá: "Hovořil jsem s tisíci lékařů. Na moji přímou otázku, zda jsou přesvědčeni o spolehlivosti ochrany kondomem pro pacienty, kteří jsou nakaženi ve styku s někým, kdo nakažen není, neodpověděl kladně ani jeden."

Během dvaceti let americká vláda vydala 2 miliardy dolarů aby mládež používala pro sexuální ochranu před těhotenstvím prezervativy. Za tu dobu se mnohonásobně zvýšilo nechtěné otěhotnění, potraty a sexuálně přenášené choroby. Stát, vždy když něco nepracuje, řeší situaci zvýšením finančních nákladů na program, který je kničemu, jen aby se na teplých pozicích udrželi všichni byrokraté, pro které platí skutečnost "čím hůř, tím lépe pro nás". Federální vláda určila pro sexuální osvětu kondomománie dalších sedm miliard dolarů coby spolehlivou ochranu proti AIDS. G.C. Frosner v časopise "Infekce" (Vol.17, No.1,1989) potvrdil, že kondomy zajišťují pouze částečnou ochranu. Homosexuálové, kteří prezervativy nepoužívají vůbec, mají jen o3,3% vyšší výskyt nákazy HIV virem, než homosexuálové, kteří kondomy používají důsledně. Všechny tyto informace nejsou běžně dostupné ani zveřejněny.

Ujištění, že spolehlivá ochrana před AIDS použitím kondomů, je pustá lež. Prvním předpokladem úspěšného používání je dodržování 14 zásad. Použití kondomů neuchrání ani před těhotenstvím 15-20% uživatelů. Faktem zůstává, že latexová hmota kondomů má propustnost 5 mikronů. AIDS virus je 0,1 mikronu (údaj Rubber Chemistry and Technology). Kondom není ani ochrana ani zábrana, ale děravý cedník. Při běžném používání se 4% kondomů protrhnou, 2% jsou závadné - mají mikroskopické trhliny. Spolehlivost kondomů se od dob legalizace potratů nezměnila. Právě pochybná spolehlivost kondomů, uvádělo se 12%, byla hlavním důvodem legalizace potratů. Pokud vezmeme v úvahu vědomí, že k těhotenství může dojít pouze během několika dnů měsíčního cyklu ženy, kdežto bezpečný sex s použitím kondomů pro jiné důvody než zabránění početí, zvyšuje se nebezpečí selhání o to více. Neplánované otěhotnění řešíme interrupcí, AIDS interrupcí nevyřešíme. Umíte si vůbec představit, co by způsobila legislativa práv společnosti v boji proti AIDS, která by se zbavovala produktu nechtěného onemocnění stejným způsobem jako se zbavujeme nechtěného početí?

Otázky spojené s chorobou AIDS se velice často spojují s porušováním lidských práv. Povinné testování rizikových skupin obyvatelstva není otázkou diskriminačních opatření, ale neochoty podívat se pravdě do očí. Prevence je vždy účinnější než lživé ujišťování, že žádné nebezpečí nehrozí. Člověk, který je nakažen virem HIV nemá právo aby rozhodoval podle svého uvážení, zda bude o své chorobě informoval lékaře a svého sexuálního partnera. Kdo bude informovat záchranný a zdravotní personál v případě úrazu? Lidská práva mají totiž i ti, kteří homosexualitu a toxikománii neberou za přijatelný způsob života. Ano, víme, že není možné každého převychovat a také víme, že není možné každého pacienta vyléčit. Máme-li vážit, kterou cestu si vybereme, musíme volit tu, která může zabránit dalšímu hazardu se životy nevinných. Ohrožen je každý z nás a láska kbližnímu patří všem bez rozdílu, i nemocným a nakaženým HIV. Právě zde má své místo láska, soucit, právo i zákon.

Zůstává otázka, proč neslyšíme pravdivé informace těch, jimž svěřujeme své životy? Je snad šíření choroby AIDS součástí plánů globální redukce obyvatelstva? Nezapomínejme, že mocenská a politická manipulace obyvatelstva je mocnější než ojedinělé varovné hlasy těch, kteří volají na poplach. Věda a politická moc se může vydat cestou, která má s pravdou, morálkou a etikou pramálo společného.

- kas -