Toto zamyšlení je další v řadě netradičních témat, kterými se ZOD často zabývá. Být biblickým věřícím je podněcující a vzrušující. Být biblickým křesťanem bez kvalitativní exploze myšlení ve všech ostatních oblastech duševního a duchovního života si nedovedu dost dobře ani představit. Opravdový duševní, tedy rozumový život začíná teprve po duchovním znovuzrozením. Písmo hraje v duchovním znovuzrození a posléze v duševní, rozumové obrodě klíčovou roli.

  • Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření. (Jakubův 1:18)

Slovo pravdy, Bible, je klíč kterým odmykáme věci, jež nejsou na první pohled zřejmé. Následující poznání z Božího slova ať přímé - induktivní, nebo nepřímé - deduktivní, budou pro většinu čtenářů novinkou. Nosím jej v hlavě už nejméně patnáct let, ale odvahu o nich hovořit, jsem sebral teprve nedávno, když jsem poslouchal kázání jednoho floridského evangelikála, který dospěl k podobným závěrům. Takže, pokračujme v tradici nekonvenčních pohledů ZODu.

Dále vás prosím, abyste zkoumali všechny "nové" poznatky získané z tohoto článku Tozerovým sedminásobným testem. Jak tento nový poznatek ovlivňuje váš vztah a postoj (1) k Bohu, (2) Kristu, (3) Písmu svatému, (4) sobě samému, (5) ostatním křesťanům, (6) světu, a (7) hříchu. Umocňuje tento nový poznatek ve vašem srdci: Boha? Ježíše Krista? Písmo svaté? Zpokorňuje vás samotné? Milujete bližní křesťany po získaní této znalosti více? Znechucuje vám tento nový poznatek ještě více to, na čem si svět zakládá? Posiluje tato nová znalost váš odpor k hříchu? Jestliže máte pochyby jen v jednom bodě, přejděte co jste četli a považujte mne jen za vašeho slabšího bratra v Kristu. Děkuji vám.

Je muž nositelem hříšné podstaty? Nechci být v této otázce dogmatický, čtěte tento příspěvek principiálně ne dogmaticky. Hříšnou podstatou nemyslím hříchem poznamenané projevy duše a těla - to jsou již důsledky hříšné podstaty. Mnoho hříšných tělesných a duševních sklonů dědíme přece i po matkách. Ty se ale musí uchytit v nechvalně úrodné půdě našeho úskočného srdce. Hříšnou podstatou proto míním neschopnost zabránit zakořenění všech zdeformovaných, tedy hříšných sklonů ducha a těla. Například sklon ke lhaní můžeme zdědit po matce, ale neschopnost zabránit zakořenění tohoto hříšného sklonu v srdci, je to, co nazývám hříšnou podstatou a domnívám se, že tu přenáší otec ne matka.

Trochu předběhnu. Ježíš Kristus měl podobu hříšného těla, jež zdědil po matce. Určitě po ní ale nezdědil její hříšnou podstatu, protože byl schopen zabránit všem svodům a útokům Ďábla, což člověk zplozený mužem schopen není, protože pravděpodobně zdědil po lidském otci hříšnou podstatu - neschopnost čelit nepravosti.

Před lety, dříve než jsem uvěřil, četl jsem článek jistého francouzského vědce o mužské agresivitě a dalších vlastnostech, které muže výrazně odlišují od chování žen. Lituji, že jsem si jej tehdy neschoval. V tomto článku v podstatě stálo, že muž je agresivnější, vznětlivější, méně trpělivý, bojovnější, má větší sklony k vášním, alkoholu, drogám, kouření, atd. Muž, ač fyzicky silnější, má slabší zdravotní konstituci, podlehne častěji nákaze, je biologicky zranitelnější, úmrtnost novorozených chlapců je znatelně vyšší než děvčátek. Proto se rodí více chlapců. Děvčátka se naučí rychleji mluvit, chodit a nepotřebují plenky tak dlouho, jako chlapci.

Když jsem pracoval na projektu světově největšího povrchového uhelného dolu ve státu Wyoming, vážně jsme uvažovali, aby obří náklaďáky, jejichž pneumatika je vysoká jako kabina nákladní Tatrovky, řídily ženy místo mužů. Důvody byly čistě ekonomické. Tyto kolosy vydrží podstatně déle, řídí-li je jemnější ruka ženy. Ojetá auta po ženách jsou v USA všeobecně v lepším technickém stavu. Jistě si vzpomenete na další příklady, kde je slabé pohlaví silnější, a silné slabší. Nejsem vůbec odborník, ale viděl jsem fotografie mozků, kde mužovi "svítila" jen jedna mozková polokoule bez "světelného" propojení do druhé polokoule, zatímco ženin mozek "světélkoval" v obou polokoulích, které byly propojeny "světelnou magistrálou". Článek tvrdil a praxe to potvrzuje, že žena může dělat více úkonů najednou, zatímco muž se může soustředit v podstatě jen na jeden. To už kdysi zpívával Werich, že Cecilie "...rukou seje, nohou pleje, hubou mele...".

V každé kultuře, národu, bez ohledu na klimatické podmínky, rasu, životní úroveň, lékařskou péči, nebo topografické podmínky, muži žijí asi o sedm let méně než ženy. Když chtěli ve Spojených státech pojišťovny zavést pro ženy podstatně vyšší pojistné, zle dopadly. Byly obviněny z diskriminace. Přičemž americká pojišťovna, díky počítačové statistice, vám poví přesněji než lékař, jak dlouho budete žít. Stačí jen několik údajů, z nichž jeden z nejdůležitějších je pohlaví. Když se podíváme do biblické konkordance, zjistíme, že slovo vdova se vyskytuje v Bibli 78 krát v jedenácti gramatických formách. Vdovec, se nevyskytuje ani jednou. Jistě, má to své kulturně-ekonomické důvody, ale rozhodně to potvrzuje skutečnost, že vdovců, i za biblických časů, bylo o mnoho méně než vdov. I Marie, matka Ježíšova, byla s největší pravděpodobností vdova, protože ji Ježíš svěřil Janovi. Kdyby měla manžela Josefa, proč by jí svěřoval do péče nejmilovanějšího učedníka? Josef přece pod křížem nestál, písmo o něm mlčí.

Ale zpět k článku francouzského vědce. Ten připisoval všechny tyto mužské slabiny "napětí nevyváženosti" chromozómového páru X-Y. Zbývajících 22 párů chromozómů jsou "vyvážené" X-X. Muž má tedy jeden chromozóm Y a 45 chromozómů X. Žena jej nemá, ta má 46 chromozómů X. Když jsem uvěřil biblické zvěsti a četl následující verše, vzpomněl jsem si na tento článek:

  • I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. Člověk zvolal: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest." Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. (Genesis 2:21-24)

Žena je totiž z muže. Opačně, totiž stvoření muže z ženy, být nemohlo, to by musel Bůh "dotvořovat" chromozóm Y muži, protože žena jej nemá! Muž má všechny chromozómy, které má žena, ale žena nemá všechny, které má muž. Mužské spermie jsou buď chlapecké obsahující jeden chromozóm Y a 22 chromozómů X; nebo dívčí bez chromozómu Y obsahující 23 chromozómů X. Proto muž bezděčně geneticky určuje pohlaví dítěte. I jeho spermie jsou pohlavně rozlišitelné; menší a hbitější "chlapečci" a větší pomalejší "děvčátka". Tato skutečnost jenom potvrzuje, že Genesis 2:21-24 je geneticky platná. Mužovo semeno je pohlavně polarizováno.

  • Muž si nemá zahalovat hlavu, protože je obrazem a odleskem slávy Boží, kdežto žena je odleskem slávy mužovy. Vždyť muž není z ženy, nýbrž žena z muže. (1. Korintským 11:7)

Ženské semeno, vajíčko, pokud se týče pohlaví budoucího dítěte, je naopak neutrální, je totožné pro chlapce i děvčátka. Jisté prostředí v "životě" ženy může ovlivnit zda-li k jejímu vajíčku dorazí dříve "chlapečkové" nebo "děvčátka", ale to je jen mechanické a chemické síto, v žádném případě genetické určení pokud se pohlaví dítěte týče. Každá mužská buňka obsahuje chromozóm Y, každé ženské buňce chromozóm Y chybí. Tak můžeme identifikovat pochází-li lidská buňka z muže nebo z ženy.

Na podzim 1995 jsem si přečetl v Hospodářských novinách následující článek. S jeho evolucionistickým duchem jsem v naprostém rozporu, co však odhaluje o mužské větvi lidstva je nadmíru zajímavé:

Lidstvo mělo jednoho praotce?

Všichni muži na zeměkouli jsou příbuzní: jejich chromozóm Y je pojí se společným předkem, který žil před 190 tisíci lety. K tomuto závěru dospěla studie, jejiž výsledky zveřejnil časopis Nature.

Tento pravěký praotec Adam byl příslušníkem početné populace, která obývala naši planetu předtím, než se vyvinuli anatomicky moderní lidé, je však jediným, jehož genetické dědictví přežívá v lidech dodnes.

"Všichni máme chromozóm Y, který existoval ve stejném člověku," tvrdí autor studie Michael Hammer z Arizonské univerzity. Chromozóm Y je jedním ze 24 druhů mikroskopických vláken, které obsahuji geny. Na rozdíl od ostatních chromozómů však se předává pouze z otce na syna.

Hammer srovnával strukturu drobné části chromozómu Y pocházející od osmi Afričanů různého původu, dvou Australanů, tři Japonců a dvou Evropanů. Jeho cílem bylo zjistit, nakolik se tato část chromozómu u různých etnických skupin liší, a na základě toho pak vypočítat, jak dlouho by trvalo, než by se evolucí vytvořily dnešní rozdíly v chromozómech zkoumaných osob. Výsledky ukazují, že všichni muži, kteří dnes žiji, mají chromozóm Y od (jedné) osoby, která žila před 188 tisíci lety. Teprve o zhruba 90 tisíc let později pak evolucí vznikl anatomicky moderní člověk - který se, jak Hammerova studie rovněž dokládá, vyvinul pouze na jednom místě, velmi pravděpodobně v Africe. (ČTK)

Nezabývejme se nyní evolucionistickým "historickým" umístěním tohoto "ještě ne plně lidského předmuže". S touto teorií jistě nesouhlasíme, protože je neměřitelná a neodpozorovatelná, tudíž jen domnělá; proto náleží do oblasti filozofických spekulací sociologie, ne vědy. Důležité ale je, co se z těchto nejnovějších výzkumů dá "hmatatelně" vědecky naměřit a odpozorovat - že všichni muži mají totiž chromozóm Y od jedné osoby, lépe řečeno, od jednoho muže.

Proto se přikláním k přesvědčení, že právě chromozóm Y může být jednou z příčin přenosu dědičné hříšnosti, že nositeli hříšné podstaty jsou muži, ne ženy. Podívejme se na biblické důvody, a širší souvislosti, které mne k tomu vedou.

1. Důvod - lidstvo je stvořeno z jednoho jediného člověka

  • On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel. (Skutky 17:26)

Uvědomme si Adamovu absolutní jedinečnost. Všechny genetické kombinace pocházejí z jednoho člověka! Lidé se mne ptají: Kde vzal Kain ženu? Často s nadějí, že mi dokáží neplatnost biblické Genesis a zvrácené hříšné krvesmilství, které by přece Bůh, je-li nějaký, nemohl schvalovat. Pojďme ještě před Kaina, k Adamovi. Každý člověk, muž nebo žena, má svůj genetický původ v Adamovi. Když Bůh stvořil z Adama Evu, všech 23 Eviných chromozómových párů X-X, tedy všech 46 Eviných chromozómů X pocházelo z Adama. To znamená, že Adam byl Evě nejen biologickým otcem, (23 chromozómů otce), ale i biologickou matkou (23 chromozómů matky). Navíc se stal jejím manželem! Hovoří-li někdo o "krvesmilství" potom by musel nejprve ukázat na Boha, který tuto skutečnou operaci, v historickém okamžiku, s opravdovými Adamovými buňkami odebranými z jeho boku, provedl. To, že si dnes bereme partnery z co nejvzdálenějších genofondů není nic jiného, než Boží opatření, aby nebyla naše hříchem postižená genetická deformace zesilována příbuzenskou genetickou blízkostí. Odtud tedy pochází důvod varování před krvesmilstvím.

Nový jedinec je ten, jehož zárodečná buňka vzniká "sezipováním" 23 otcových chromozómů spermie s 23 matčinými chromozómy vajíčka - do 23 párů. Otcovy "zoubky" (chromozómy) zipu a matčiny "zoubky" (chromozómy) zipu si udržují svoji nezaměnitelnou jedinečnost v každé další buňce jedince. Právě tato jedinečnost poukazuje na možnost, že muž je ten, kdo předává štafetu hříchu všem mužům i ženám. Život je tedy spojení dvou genetických individuálních plánů, dnes bychom řekli programů, napsaných Programátorem všech programátorů. V Biblickém jazyce to zní takto:

  • Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal. Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom. Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země. Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal. (Žalmy 139:13-16)

Doposud jsme hovořili o lidském těle. Zde je Bible jednoznačně přímá, důkazy byly induktivní. Ale vstupme na tenčí led, protože následující závěry týkající se lidské duše nejsou zřetelně a výslovně řečeny. Pomůžeme si trochu odvozením, dedukcí. Bible jednoznačně sděluje:

  • On (Bůh) stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo ...

Platí to i o duši člověka? Jsou naše neviditelné složky odvozeny z Adama podobně jako naše těla? Jsem přesvědčen, že ano. Člověkem se přece myslí celý člověk - tělo i duše. Proto, z celého Adama, jeho těla i duše, Bůh s největší pravděpodobností stvořil celé lidstvo, všechny lidi. Z jednoho muže Adama vzešli všichni muži a ženy, jejich těla i duše. Následující verš je velmi zajímavý, a náš nástin podporuje v podstatě výslovně, tedy implicitně:

  • I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí (dech) života, i byl člověk v duši živou (a stal se člověk živou duší) (Genesis 2:7)

Zdůraznil jsem života z toho nejdůležitějšího důvodu. V hebrejském originálu je totiž použito množné číslo - chajim - kde právě koncovka -im dělá z života životy. Bůh tedy vdechl v Adamovo chřípí "dech životů". Duševní a duchovní složky všech lidí, jak z tohoto verše vyplývá, pochází tedy z jednoho muže Adama, protože Bůh vdechl do muže Adama životy; jinak by veškeré lidstvo nebylo Bohem stvořeno z jednoho muže - Adama. Nemůžeme dále spekulovat jak duševní nebo duchovní "genetika" funguje, Bible se o ní blíže nezmiňuje. Že však funguje je nabíledni. Děti se obyčejně "potatí a pomamí" nejen tělesným vzhledem, ale i povahou, která už nemá tělesnou, ale duševní podstatu. Bůh bere své prozřetelné ohledy na to, koho nechá narodit z koho, jaké duševní vlastnosti v Jeho prozřetelné milosti bude další generace mít. Například:

  • Sem se vrátí teprve čtvrté pokolení, neboť dosud není dovršena míra Emorejcovy nepravosti. (Genesis 15:16)

2. Důvod - když Eva pojedla zakázané ovoce, nic se nestalo

Muž Adam byl zodpovědný za Evu i za celé lidstvo, protože celé lidstvo ve své celistvosti pochází jen z jednoho muže - Adama. Když žena Eva okusila zakázané ovoce, nezemřela. Lidstvo ještě neupadlo do hříchu:

  • Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla...

Pohroma přišla teprve když,

  • dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.

Adam a Eva, muž a žena, sobě zemřeli navzájem ve chvíli kdy muž pojedl zakázané ovoce. Zemřít znamená oddělení, smrt je přerušení spojení. Vzájemně se izolovali, zahalili a znepřístupnili svá nejkontaktnější tělesná místa fíkovými listy. Od té doby také nosíme šaty. Mezi mužem a ženou v tom okamžiku nastala i duševní izolace, jež je prapůvodcem všech manželských a mezilidských nesvárů dodnes. Vzdálili se sobě tělesně i duševně. Lidstvo u zkoušky propadlo. Bůh proklel vše co bylo stvořeno pro člověka, teprve až zhřešil muž, ne žena! Zde vidíme, že muž přenesl na lidstvo dědičný hřích! Pravda, žena muže navedla, ale muž byl zodpovědný. Že naše uvažování je správné, potvrzuje dopis Římanům:

  • Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili. (Římanům 5:12)

Adam znamená člověk. Hřích a skrze hřích smrt, byly způsobeny neuposlechnutím jednoho člověka, ne dvou lidí! Člověk zemřel i Bohu. To znamená, že je lidstvo od Boha odděleno, je v izolaci. Sytí se jen samo sebou, což je podstatou lidské tragedie. Lidstvo je duchovně mrtvé, nepropojené s Bohem. Bible to jen potvrzuje:

  • Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?" On odpověděl: "Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se." (Genesis 3:6-10)

Zde muž a jeho mužena, Adam a Eva, společně zemřeli duchovně Bohu. Už se před ním skrývají, jako celé lidstvo dodnes. To je čemu říkáme duchovní smrt! Ztráta kontaktu naší duše s tělem je tělesná smrt, ztráta kontaktu naší duše a ducha s Duchem Božím je duchovní smrt. Opětovné napojení našeho ducha na Ducha Božího je duchovní znovuzrození, tedy počátek věčného života, jenž je poznání toho pravého Boha - Ježíše Krista. Věčný život je důvěrné chození s Bohem, tak jako chodili s Bohem Adam s Evou před pádem navozeným ženou a způsobeným mužem. Po Adamově pádu Bůh proklel vše co bylo stvořeno pro člověka, pro muže:

První významem, kdo byl stvořen pro muže byla žena:

  • Muž ... je obrazem a odleskem slávy Boží, kdežto žena je odleskem slávy mužovy. Vždyť muž není z ženy, nýbrž žena z muže. Muž přece nebyl stvořen pro ženu, ale žena pro muže. (1. Korintským 11:7-9)

Už jen z výše uvedeného verše by bylo velmi nepravděpodobné, aby žena byla nosičem hříšné podstaty lidstva. To ovšem neznamená, že je žena bezhříšná. Žena je hříšná! S největší pravděpodobností však ne proto, že je nositelkou hříchu, ale proto, že je z muže. Někdo může namítnout: Vždyť matky mají syny, muž je také z ženy!

  • V Kristu ovšem není žena bez muže ani muž bez ženy, vždyť jako je žena z muže, tak i muž skrze ženu všecko pak je z Boha. (1. Korintským 11:11-12)

Čtěme pozorně. Žena je z muže, ale muž skrze ženu - a v tom je podstatný rozdíl. Muže i ženu dělá každá jeho nebo její buňka. Muž má jeden chromozóm Y, žena jej nemá. Když ale žena porodí syna, muže, tak mu sice odevzdá svých 23 mateřských chromozómů X, ty však syna nedělají synem. Synem jej udělá otcův, mužův chromozóm Y, který pronikl ve spermii do ženského vajíčka a nikdy se nestane součástí matčiny genetiky. Při porodu zase chromozóm Y z ženy v synu vyjde, protože byl jen součástí počatého syna v jejím životě. Jakoby podstata muže skrze ženu jenom proběhla, a při té příležitosti přibrala její genetický vklad 23 chromozómů X, které původně pocházejí od muže Adama. Žena neposkytuje svým synům (ani dcerám) genetický vklad pokud se týče jejich pohlaví. Takže Bible má pravdu, když říká, že žena je z muže a muž je skrze ženu. Kdykoliv se Bible zabývá živou či neživou přírodou předchází moderní vědu o tisíciletí! Protože však není učebnicí vědy, není zcela vyčerpávající.

Jak funguje "duchovní genetika" nemůžeme vědět. Jsem však přesvědčen, že je souběžná s tělesnou genetikou, protože to co nám Bible odhaluje o mužské a ženské roli duchovního pádu, je dokonale obkresleno v tělesné genetice, kterou vnímáme svými smysly a rozumem. Jakoby existoval i nějaký "duchovní chromozóm Y"...

Dále, vše co bylo stvořeno pro člověka bylo také prokleto a propadlo marnosti a pomíjivosti:

Co Bůh dal lidem, mužům a ženám?

  • I řekl Bůh: "... Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi." A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe." (Genesis 1:26-28)

Pádem muže Adama bylo vše Bohem prokleto a vydáno marnosti:

  • Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích. Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu. (Římanům 8:19-22)

Všimněme si, že do marnosti umírání tvorstvo nepadlo vlastní vinou, podobně jako Eva nepadla do marnosti vlastní vinou, (přestože se provinila), ale všechno padlo do marnosti vinou jednoho muže Adama, který je do marnosti vydal. Kdyby tvorstvo se zemí bylo vydáno do marnosti i vinou ženy Evy, potom by v předešlých verších stálo - "nýbrž těmi, kdo je do marnosti vydali". Zdá se, že muž je opravdu nositelem štafety hříchu dalších pokolení.

3. Důvod, náš Spasitel, Ježíš Kristus, Syn člověka nezdědil po matce Marii hříšnou podstatu.

Bůh skutečně vložil zodpovědnost na jediného muže, ne na ženu.

  • Jako se neposlušností jednoho člověka (muže Adama) mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými. (Římanům 5:19)

Neuposlechli oba, protože Bůh přikázal Adamovi i Evě nejíst ze stromu poznání. Nejprve neuposlechla Eva a záhy po ní i Adam. Neposlušností jednoho muže, jsme se všichni stali hříšníky. Protože jsme hříšní proto umíráme, neboť mzdou hříchu je smrt. Před Adamovým pádem smrt neexistovala:

  • jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. (1. Korintským 15:22)

Všichni umíráme v muži Adamovi, ne v ženě Evě! Všichni lidé, včetně Evy, a celé živé přírody, dědí smrtelnost a pomíjivost po Adamovi. Záchrana lidstva proto musela přijít v muži. Ježíš Kristus byl syn, ne dcera člověka. Kdyby dědičný hřích zachvátil lidstvo skrze Adama a Evu, potom by měli být i dva spasitelé. Spasitel za muže a spasitelka za ženy. Potom by ale muž a žena nebyli jedno lidstvo, ale tvořili by dvě oddělená lidstva; lidstvo mužů a lidstvo žen. Nemohlo by platit žena z muže, ani muž skrze ženu. Kdybychom zašli ještě dále, že by hřích vešel skrze každého z nás jednotlivě, potom by každý musel mít svého individuálního spasitele, což by prakticky odpovídalo nějaké formě sebezdokonalování a sebespásy. Sebezdokonalování a sebespása je společná všem náboženským směrům kromě víry v milost skrze Pána Ježíše Krista. Navíc, absurdita sebespásy by vězela i v tom, že by existovali jen izolovaní jednotlivci svého druhu, a žádné celistvé lidstvo. Jednotlivci bez společné genetiky se nemohou množit. Lidstvo je jeden celek, jeden druh:

  • Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. (Genesis 1:27)

Jak vidíme, člověk je muž a žena. Lidstvo jsou muži a ženy. Proto lidstvo, tento celek, mohlo padnout skrze jednoho muže Adama, ale také mohlo být zachráněno skrze jednoho muže Ježíše Krista. Jestliže platí evoluční teorie, pak neumíráme v člověku Adamovi, ale umíráme v Adamových "předcích", v "předlidech". Potom ne- mohou žádní evolucionisté vysvětlit východisko spásy skrze Syna člověka, protože Spasitel, Ježíš Kristus, nebyl "předčlověk", ale člověk jako Adam:

  • Jak je psáno: ,První člověk Adam se stal duší živou' poslední Adam je však Duchem oživujícím. (1. Korintským 15:45)

Bůh stvořil z jednoho muže celé lidstvo. Proto skrze neposlušnost jednoho muže propadlo celé lidstvo; skrze poslušnost jednoho muže, Ježíše, dostalo celé lidstvo možnost spásy. Proto Bůh "neodstvoří" nespasené, protože by musel "odstvořit" celé lidstvo, které je z jednoho muže - Adama a začít znovu. Kromě toho by stvořil něco co by musel později odstvořovat a tím by padla Jeho vševědoucnost a neměnitelnost Jeho vůle. Tyto skutečnosti odhalují nesmyslnost neexistence pekla, jak někteří vbohavěřící učí. Těm zůstává utajeno:

  • Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; (Kazatel 3:14)

Skrze muže pád, skrze muže záchrana. Proto, před dokonalou a dokonanou obětí Ježíše Krista, byli obětní zvířata převážně samci, kteří hřích jen přikrývali, ale nikdy nesejmuli. Na Hod beránka byl beránek dokonce typem Spasitele - Židé jeho maso jedli, podobně jako křesťané jí chléb, který symbolizuje tělo Ježíše Krista.

  • Každého prvorozeného samce, který se narodí v tvém skotu nebo bravu, oddělíš jako svatého pro Hospodina, svého Boha. Nebudeš vykonávat žádnou práci se svým prvorozeným býčkem, nebudeš stříhat prvorozené kusy ze svého bravu. (Deuteronomium 15:19)

Podobně si Bůh vyžádal na faraonovi krvavou daň v prvorozených synech a samcích.

  • Když se farao zatvrdil a nechtěl nás propustit, pobil Hospodin v egyptské zemi všechno prvorozené, od prvorozeného z lidí až po prvorozené z dobytka. Proto obětuji Hospodinu všechny samce, kteří otvírají lůno, a každého prvorozeného ze svých synů vyplácím. (Exodus 13:15)

Skrze muže pád, skrze muže Ježíše Krista spása, skrze muže učení evangelia:

  • Učit ženě nedovoluji. Žena nemá mít moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést. Vždyť první byl stvořen Adam a pak Eva. A nebyl to také Adam, kdo byl oklamán, ale žena byla oklamána a dopustila se přestoupení. (1. Timoteovi 2:12-14)

Vraťme se k našemu předmětu. Jestliže je naše domněnka platná, a muž přenáší v tělesné oblasti chromozómem Y hříšnou podstatu svým synům a dcerám (v duchovní oblasti víme že Adamovým mužovým proviněním se provinili všichni lidé), potom lidstvo samo v sobě, ve svém dobrotivém humanismu, nemá žádnou naději vysvobození, protože otcové naši bídu vždy předají svým synům, kteří se stanou zase beznadějnými otci dalších hříšných synů a dcer:

  • Víte, že ze svého marného způsobu života, zděděného po otcích, jste byli vykoupeni ne pomíjejícími věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž drahou krví Krista jako bezúhonného a neposkvrněného beránka. (1. Petr 1:18)

"Marný způsob života" v tomto verši musí být naše hříšná podstata. Jenom ta může být vykoupena Kristovou krví. Zde máme naši domněnku dokonce výslovně, explicitně doloženou Písmem. Naši hříšnou podstatu, která může být odstraněna jen zástupnou obětí Ježíše Krista, dědíme, jak verš dokládá, po otcích, o matkách se nezmiňuje!

Proto Bůh ve své nepřekonatelné a úžasné moudrosti, která nás sráží na kolena, otevřel nouzový východ lidstvu v ženě, ne v muži. Jinak to nešlo. Bůh to měl promyšleno od věků. Ženina genetická neutralita pokud se týče pohlaví jejího dítěte, a tím i její pravděpodobná neutralita v předávání hříšné podstaty, byl klíč k záchraně malého stádečka z celého lidstva.

Nyní se podíváme na verš, který podporuje snad nejsilněji naší domněnku, že žena nepředává hříšnou podstatu svým dětem:

  • Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu. (Genesis 3:15)

Bůh učinil smlouvu s ženou, lépe s ženami. Ustanovil, že její semeno rozdrtí hlavu samotnému Ďáblovi. Toto símě musí být osobnost, která vzejde z genetiky ženina vajíčka (ponechme stranou duchovní semeno). Tato Osobnost je bezpochyby Syn člověka - Ježíš a Syn Boží - Kristus. Absolutně zásadní je to, že se jedná jen o semeno ženy, mužovo semeno je totálně vyloučeno! Přisuďte Kristu lidského otce a skončíte v antikristově duchu, jak řekl Jan. Když Eva porodila prvního syna Kaina, myslela, že už má spasitele, který rozdrtí Ďábla:

  • I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: "Získala jsem muže, a tím Hospodina." (Genesis 4:1)

Tato smlouva mezi Bohem a ženou se naplnila až v židovské panně jménem Marie. Její syn, Syn člověka, protože Marie patří do lidstva, Ježíš Kristus, se narodil skutečně bez hříchu. Matka Marie mu svoji hříšnou podstatu nepředala, přestože sama byla hříšný člověk.

Zde jsou důkazy Mariiny lidskosti tedy hříšnosti:

a) Ježíš měl podobu těla jako má hříšný člověk.

  • Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, (Římanům 8:3)

Ježíš zdědil po Marii stejné tělo jako má hříšný člověk. Po lidech zdědil schopnost zakoušet pokušení, fyzickou bolest a všechny jiné nepříjemnosti, které tělo hříšných lidí zakouší. Tělesně vypadal jako ostatní lidé a nikomu nebyl nápadný. Kdyby Marie byla bezhříšná, odkud by měl Ježíš lidské vlastnosti, které Jej plně kvalifikovaly aby byl Synem člověka? Kdyby byla Marie bezhříšná, tj. neposkvrněně počata jako Ježíš Kristus, potom by nás Ježíš nemohl spasit, protože by nebyl tím posledním Adamem, Duchem oživujícím. Nebyl by totiž geneticky příbuzný s prvním Adamem, s lidstvem, a proto by nebyl bezhříšným Synem hříšného člověka, což musel nutně být, aby nás zachránil, protože spása musela přijít z lidstva! V lidstvu se ale nikdo nekvalifikoval, protože každý člověk je hříšný.

b) Marie potřebovala Spasitele, jako každý hříšný člověk.

  • Maria řekla: "Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, (Lukáš 1:46)

Kdyby byla neposkvrněně počata a bezhříšná, potom by nepotřebovala Spasitele, kterého velebila. Marie byla dcerou hříšného otce jménem Heli.

c) Ježíš sám přiznal, že je synem člověka - ženy.

  • U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: "Ženo, hle, tvůj syn!" Potom řekl tomu učedníkovi: "Hle, tvá matka!" V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě. (Jan 19:25-27)

V tomto verši matku Marii nazývá všeobecným jménem - ženo! Snad proto, aby zdůraznil všeobecnost ženství, protože Bůh řekl ženě (nejenom Evě nebo Marii), že její símě rozdrtí Ďábla. Je tedy zřejmé, že každá žena byla, a je, uzpůsobena nepředávat hříšnou podstatu svým dětem, což dokázala žena z žen - Marie, která porodila bezhříšného syna jen proto, že nepoznala muže, ale Nejvyšší ji zastínil. Ježíš je nazván Synem člověka 62 krát.

4. Důvod, kdyby měl "spasitel" lidského otce, byl by hříšným synem hříšného člověka jako kterýkoliv muž, a nemohl by nás spasit.

Již jsme řekli, že spása musela přijít z Adamova lidstva, z člověka, z muže, protože vinou muže, ne ženy, hřích a smrt zachvátil celé lidstvo. Nikdo z mužů se však nekvalifikoval, protože každý je hříšný. Proto Bůh ve své prozřetelnosti, ustanovil muže, který by byl z lidstva, a který by nevedl "marný způsob života" zděděný po otcích; neměl by hříšnou podstatu. Řešení bylo nejprozíravější:

  • Maria řekla andělovi: "Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?" Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. (Lukáš 1:34-35)

Syn člověka, jenž pocházel z lidstva, z Adama, byl současně Synem Božím, tedy Bohem. Neměl "mužského" otce, proto nezdědil hříšnou podstatu, a byl schopen, ač v duševních a tělesných mukách, zabránit podlehnutí všemu pokušení. Otec Ježíše Krista byl sám Bůh, Duch svatý. To vše Bůh ustanovil před stvořením světa. Proto muž Ježíš přišel na svět skrze ženu:

  • ... jako je žena z muže, tak i muž skrze ženu všecko pak je z Boha. (1. Korintským 11:11-12)

Vidíte tu biologickou paralelu, kdy podstata muže, chromozóm Y, skrze ženu jen prochází?

Někdo by mohl ještě namítnout, že Duch svatý stvořil v Marii celé oplodněné vajíčko. Potom by Ježíš nebyl símě ženy, nebyl by bezhříšným Synem hříšného člověka, byl by bezhříšný Syn Boží, bez lidského synovství. Dále, Marie by byla jen "inkubátorem" aniž by přispěla svým genetickým vkladem! Výsledek by byl úplně stejný jako v případě, kdyby se Marie narodila bez dědičného hříchu, kdyby byla neposkvrněně počata jako byl počat Ježíš. Ježíš Kristus by se potom nekvalifikoval k Spasitelství, protože by postrádal synovství člověka, narodil by se totiž vně lidstva. Jak by nás potom mohl spasit, když by nebyl tím posledním Adamem - Duchem obživujícím?

Z Písma vyplývá, že mužské símě, z kterého vzešel Syn člověka, Ježíš a Syn Boží Kristus, včetně kritického mužského chromozómu Y, bylo stvořeno v Mariině životě Duchem svatým - Bohem. Ježíš Kristus zdědil lidské synovství po ženě, ne po muži! Marie mu předala podobu těla jako má hříšný člověk, ale nepředala Mu lidskou hříšnou podstatu, kterou od Adama předávají otcové. (1. Petr 1:18)

5. Bůh se vždy zajímá v rodokmenech o otcovskou větev.

Proto se snad rodině dává otcovo jméno, ne matčino. I rodokmeny vedoucí k Ježíšovu pěstounovi Jozefovi (Matouš 1) a Ježíšově matce Marii (Lukáš 3) jsou rodokmeny otců a ne matek (viz ZOD 43, str. 5). Bůh předurčil otcovskou větev k Marii, matce Syna člověka, a otcovskou větev k pěstounovi Syna člověka Josefovi, podle své vůle. Netvrdím, že by Bohu nezáleželo na všech matkách Marie a Josefa; dovoluji si jen vyslovit názor, že jejich genetické větve byly méně kritické, proto se o nich Duch svatý v Písmu zmiňuje jen okrajově. Tento princip je zřejmý v celé Bibli. Adam a Eva měli nejen syny, ale i dcery. Známe však jména jen třech synů - Kaina, Ábela a Šéta, ale žádných dcer. I po potopě se lidstvo roztrojilo podle Noemových synů Šéma, Cháma a Jefeta. Matčina jména jsou ponechána obyčejně stranou.

Proč Duch svatý formuloval následující verš právě tímto způsobem? Proč jsou matky tak často opomíjeny?

  • (Bůh), který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení. (Exodus 34:7)

Jistě sami objevíte další příklady.

6. Důvod - obřízka.

Od začátku jsem byl zmaten obřízkou muže. K čemu taková divná operace? Nikdo mi ji dodnes nevysvětlil. Biblicky je to symbol, pečeť očisty, nebo spravedlnosti, a to úplné, cituji:

  • Znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě před obřízkou. Tak se stal otcem všech neobřezaných, kteří věří a jimž je spravedlnost připočtena (Římanům 4:11)

Abrahám se stal otcem všech neobřezaných, to jest i nás pohanů, kteří jsme milostí v Kristu, v Jeho těle - v Církvi. Jistě každý souhlasí, že mezi spravedlivé neobřezané patří i všechny spasené ženy Staré i Nové smlouvy. Muž byl ve starém zákonu obřezán i za ženu, protože s největší pravděpodobností nese za její hřích zodpovědnost jako Adam nesl zodpovědnost za hřích Evy, přestože ona zhřešila první.

Proč ale takováto totální očista, pečeť spravedlnosti, je na tak citlivém a osobitě mužském místě? Vše nasvědčuje tomu, že Bůh určil právě toto místo, protože muž tímto údem předává příštímu pokolení, svým synům a dcerám, hříšnou podstatu. Znovu opakuji - žena pečeť spravedlnosti z víry nenesla, přestože je ospravedlněna z víry; muž tuto pečeť nesl za ni, protože je to on kdo jí, jak se zdá, předává hříšnou podstatu.

Zákon na půl tuctu místech označuje výron mužského semene za nečistý. Jen jeden z příkladů:

  • Bude-li mezi vámi někdo, kdo by nebyl čistý pro noční výron semene, vyjde ven za tábor. Nevstoupí dovnitř do tábora. K večeru se omyje vodou a při západu slunce smí vstoupit dovnitř do tábora. (Deuteronomium 23:11-12)

Zde rozhodně nejde o to, že by výron semene byl hříšný. Není. Jde o to, že semeno muže plodí nečisté potomstvo hříšné podstaty. V tom vězí jeho nečistota! V Indonesii jsem byl svědkem jak si často muslimové omývají před modlením i svoje přirození, což je náznak denní obřízky.

7. Důvod, otcové byli klíčovým důvodem zničení země potopou.

Velmi zajímavé jsou verše v jejichž interpretaci se teologové rozcházejí. Nyní nám nejde o určení kdo jsou synové božští, ale o jejich otcovství, které způsobilo zrůdnost potomstva, v tělesné i duchovní oblasti:

  • Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní. I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý... Řekl: "Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil." (Genesis 6:4-7)

Z veršů vyplývá, že to byli právě otcové, (ať byli kdo byli), ne matky (dcery lidské), kteří geneticky způsobili pokolení, které muselo být vyhlazeno potopou.

Závěr.

Tytéž vědecky odpozorované údaje a dvě interpretace. Jedna humanisticky evoluční a druhá biblická. Každý musí posoudit sám za sebe, která interpretace je blíže pravdy. Ježíš řekl:

  • ... Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ,muže a ženu učinil je'? (Matouš 19:4)

Člověk byl stvořen celým člověkem, mužem a ženou, od počátku, tak to řekl Ježíš. Kdo věří v proměnu samic v samce v předlidské fázi "evolučního vývoje", musí mít mnohem více "víry", než kterýkoliv člověk všech náboženských systémů dohromady.

Doplňkové čtení, ZOD 38, str. 7-25.

- pst -