Když mně půl roku po vydání vatikánské deklarace Dominus Jesus (5.9. 2000) zatelefonoval můj katolický kolega a chtěl připravovat ekumenické bohoslužby, řekl jsem mu, že si musíme nejprve vyjasnit jednu otázku:

Je podle tebe evangelická církev součástí církve Kristovy?

Tu otázku jsem mu položil, protože v tom ohledu vyvolávala deklarace Dominus Jesus vážné pochybnosti. Od sborového staršovstva jsem dostal mandát k dvojí odpovědi:

a) Jsme-li pokládáni za součást Kristovy církve, pak nám účasti na ekumenických bohoslužbách s římskými katolíky nic nebrání.

b) V opačném případě by byly takové bohoslužby absurdním počínáním. Vysílaly by do světa signál, že je mezi našimi církvemi všechno v pořádku a přitom by to nebyla pravda.

Kolega byl otázkou zjevně zaskočen. Omluvil se, že se na to musí zeptat otce biskupa. Pak už nezavolal. Ekumenické bohoslužby se od té doby nekonaly. Biskupova odpověď zřejmě předjímala, co nepochybně vyjadřuje dokument vydaný Vatikánem 10.7. 2007. Podle něj je „jedinou skutečnou Kristovou církví" církev katolická. Je-li tomu tak, pak ovšem nemůže být „Kristovou církví" žádná jiná křesťanská pospolitost. To je políček do tváře všem nekatolickým křesťanům. Ten v dokumentu ještě umocňuje pasáž, že římskokatolická církev nadále pokládá ekumenu za jednu ze svých priorit. Jakou povahu může mít ekumena formovaná těmito vatikánskými instrukcemi? Může jedině převádět „zbloudilé ovce" do té „jediné skutečné" Kristovy církve. Po vydání deklarace Dominus Jesus jsem se účastnil v bensheimském Ústavu pro studium konfesí (SRN) teologického semináře. Na dotaz, zda existuje jiná alternativa římského pojetí ekumeny než ta, že se nakonec všichni stanou katolíky, jsme obdrželi jednoslabičnou odpověď: „Ne".

Nový vatikánský dokument vede k porovnávání předchozího a současného římského papeže. Jan Pavel II. z něj většinou vychází jako otevřený a vstřícný, zatímco Benedikt XVI. jako zkostnatělý a úzkoprsý. Ačkoli na zveřejnění obou zmíněných dokumentů má lví podíl právě on, (deklaraci Dominus Jesus dokonce ještě jako kardinál sám formuloval), stavím stávajícího papeže nad jeho předchůdce. Zatímco Jan Pavel II. pravdu takticky zakrýval, takže vznikal dojem, že se dogmatická výlučnost katolické církve po II. Vatikánském koncilu přežila (Dominus Jesus měla být pouze interní instrukcí církve), Benedikt XVI. světu poctivě sděluje, jak o sobě římská církev skutečně smýšlí. Různí tiskoví mluvčí, spřátelení církevní komentátoři a místní biskupové se tuto realitu budou snažit před veřejností opět zastřít a vylepšit tak její image. Vatikánské dokumenty však na rozdíl od jejich interpretů mluví jasně.

- Emanuel Vejnar -

farář Českobratrské církve evangelické

Poznámka redakce:

Vladimír Bíba napsal fundovaný článek o zbytečnosti smlouvy s Vatikánem. Další články na toto téma na:

portálu Granosalis 

Projevíte-li zájem zařadíme Bíbův článek v dalším čísle ZODu.